Kokoska Jo, země, kde zítra již znamená včera.
Já chápu, že po válce to pro spoustu lidí znamenalo naději, ale když už pak bylo všem jasný, že je to cesta do pekla, tak nás ještě tolik let nutili se tvářit, že je to jediná cesta. Tolik ztracených let, zničených životů. A i když se člověk snažil v tom přežít se ctí, tak stejně jsme poznamenaná generace. Už jen tím, že nám připadalo normální, něco jiného se učit ve škole a něco jiného říkat doma. Že jsme neměli snadný přístup k angličtině a místo toho mám proti svý vůli zapláclej mozek ruštinou. A vůbec, škoda slov, já se pokaždý jen znovu naseru.