barbucha ja jsem to zazila, nevedela jsem, co bude, jak bude dal vypadat muj zivot, fakt jsem zila ze dne na den. A strasne me to nicilo. Prece jen jsem radsi, kyz mam pred sebou nejakou perspektivu, i kdyz vim, ze uplne jisty uz nebude nikdy nic.
barbucha Přesně, jak píše Kokoska. Je to ze dne na den. Strašně mě to ničí, jsem strašlivě unavená. Denně odpoledne spím (musí být ticho a klid a tak se stejně nedá dělat nic) Nejhorší, je že se stávám psychicky méně odolná. Jako držím, to jo, ale sebemenší tlak a chytám hysterák, pocity úzkosti až paniky. Jsem schopná fungovat jenom v základním, nacvičeném modu.
Kdyby to mělo takhle trvat roky, určitě se s tím postupně nějak srovnám, ale ted je to fakt hodně náročné. Takové beznadějné. Ze dne na den. Takže ne, obdivuhodné zvládání to fakt není.
Jiná Realita Tobě se toho taky nakládá k neunesení. Okolo tebe, i doma. Hlavně si ale nic nevyčítej, děláš, co můžeš. Drž se a mysli i na sebe