Prosimtě, dneska zrovna mi říkal milostpán jak se všude zavíraj hranice včetně Japonska, tak se sem jdu mrknout co je na tom pravdy... no děs běs. Co budete dělat?!
Postřehy z Japonska
25. února 2021 21:15
barbucha Dneska jsme dostali oficiální vyjádření. Je to tak, že zavírají do konce prosince a všechno se posouvá o měsíc (takové je současné vyjádření, po zkušenostech co máme pochybuju, že to tak bude). To znamená, že 15.12. jsme si měli vyzvednout víza, teď je termín 15.1. Japonci momentálně zjišťují, jestli nám prodlouží COE (certifikát, který musí platit ještě po příletu do JP a náš má platnost jen do konce ledna).
Jinak v Japonsku dnes potvrdili omicron, takže uvidíme. :-/ Přivezl ho o víkendu namibijský diplomat. Trochu problém je, že těch pracovníků ambasády tam bylo víc a platí pro ně výjímka, karanténu můžou trávit doma. Takže až 70 lidí, kteří jsou mimo státní dohled a možná nakažení....
Jo a jak jsem tady zmiňovala různé děsivé případy, co se probírají ve skupinách expatů, tak dnes tam psala nějaká americká letuška, provdaná v Japonsku, má tam trvalý pobyt, dvě malé děti a manžela Japonce. Pracuje pro nějaké americké aerolinky. Takže odletěla (pracovně) 27.11., tedy den před tím oznámením, do Ameriky, druhý den se vracela zpátky. Normálně jde personál zvláštní branou, dostanou nějaký speciální doklad a ona jako japonský rezident může po třídenní karanténě ven.
Takže teď je nechali čekat 40 minut v autobuse s ostatními lidmi, pustili je i stejnou branou a rovnou poslali do karantény, kterou nesmí opustit do odletu. Ona má další službu za pět dní, chtěla jet normálně domů, ale nemůže, celých těch 5 dní musí zůstat na letišti (má s sebou kufřík na dva dny, navíc ve službě). Pak letí pryč, zase zpátky a tak a vlastně jí teď narovinu řekli, že pokud nepodstoupí dvoutýdenní karanténu, nevpustí ji do země. Takže se celý ten měsíc (a možná déle?) neuvidí s rodinou a pořád bude cestovat s tím svým kufříkem na dva dny....
Pracuje jako letuška 30 let, 20 žije v Japonsku, ale něco takového v životě nezažila, prý se normálně zhroutila (a velmi důrazně žádala ve skupině, ať tam proboha už nepíše nikdo, kdo tam chce jet na dovolenou, protože i takových naivních příspěvků se tam pořád objevuje dost).
Omicron, alfa, beta nebo omega, všechno jedno - každá ta breberka se rozleze vždycky rychle vůkol. Tomu se nedá zabránit. A ten omicron neni nic výjimečnýho naštěstí, jako že neni horší než ostatní mutace... tak snad z toho nebude nějaký velký divadlo.
Ti teda řeknu že žít v tomhle provizoriu by mě moc dlouho nebavilo. Asi bych to vzdala. Držim palce ať ti nervy sloužej 
Garfie 
Jak to dělá letecký personal japonských aerolinek?
continuity To nevím, ale předpokládám, že pro ně pořád platí ta původní verze-tři dny karantény a volno.
barbucha Děkuju, je to teda pěkný peklo. :-/
Garfie bohuzel me to napadlo jako jedna z prvnich veci - Garfiovi zustavaji doma a kupodivu nejvic jsem myslela na tvoji dceru, ze nechtela, pak chtela. Asi jsem si ji srovnala se svoji dcerou.
Kazdopadne drzim palce. Karantena v JPN bude uz jen tresnicka na dorte
Garfie Tohle vlákno mi zapadlo kamsi dolů, zjistila jsem to až dnes, když jsem to viděla jinde. To je fakt peklo, je mi to líto. Taková neustálá nejistota a stres. Mohlo být teda hůř, kdyby tam už muž byl, ale tohle není o moc lepší.
Renusatko Je to peklo, teď se na netu množí fakt smutný historky-jak někomu odletěla manželka porodit do rodné země a už se nestihla vrátit s miminem-protože tomu nedají vízum. Jak si nějaká vietnamská manželka na ambasádě ověřila, že může letět a pak ji nevpustili do letadla (a s ní deset jí podobných), jak přiletěla ze Singapuru rodina s dvěma malými dětmi a na letišti jim řekli, že se během jejich letu změnily podmínky a imigrační úředníci musí ověřit, jestli je mohou vpustit do země....(po dvou hodinách čekání rozhodli, že ano), jak někdo s vízem přiletěl a posadili ho rovnou do zpátečního letada...a tak. A ti co mohou vstoupit popisují 8 hodin trvající procedury....Teď tam nějaká slečna (Američanka, ale japonská rezidentka-ti mají momentálně volnost v cestování) řešila, jestli má na Vánoce odletět na plánovanou cestu k rodičům, které neviděla dva roky, nebo neriskovat, protože se v lednu v Japonsku vdává...Někdo jí tam rovnou napsal, ať zváží, co chce raději-jestli vidět rodiče, nebo se vdát. :-) No je to fakt depresivní čtení.
Garfie Trošičku odbočím od covid tématu, ale zrovna včera jsem viděla film Tora Tora a znovu jsem si uvědomila, že díky takovýmto válečným filmů mám o Japoncích určitou představu, která je asi dost zkreslená od dnešní skutečnosti. Vypadají (ve filmu) strašně zaťatě, zle (bojím se jich i takhle zprostředkovaně), beze smyslu pro humor mi přijde... Zajímalo by mě, jak to vnímáš ty?
Lenka22 Zajímavá otázka! Oni umí napřít síly a ty historické skutečnosti o Japoncích je opravdu podávají jako krutou rasu (a dost expatů s tím souhlasí, hlavně teď během uzavření hranic, haha). Myslím, že teď mají trochu podobný postoj jako Německo, jako by se nějakým způsobem snažili odčinit zlo, které (jako národ) napáchali. Ale oni se zároveň hrozně neradi nějak staví k minulosti, třeba se téměř neučí o postoji Japonců za 2. světové války a podobně. Příběh vyrovnání s Koreou je taky kapitola sama o sobě.
Jinak ale dnešní Japonci jsou v osobním kontaktu extrémně milí, úslužní a je s nima sranda, i když vlastní smysl pro humor moc nemají-nebo spíš ho mají jiný než my, možná trochu dětinský. Ale dokáží ho poznat a dost se baví tím naším, často až tak lehce šokovaně, že se dá z něčeho takového dělat legrace (a tím nemyslím až nějakou přehnanou ironii nebo černý humor). Vůbec nemají humor postavený na utahování si z ostatních, to je velmi neslušné. Pochopitelně těžko zobecňovat, lidi jsou různí a já poznala pár Japonců, kteří mi nebyli sympatičtí, stejně jako pár skvělých lidí. Třeba majitelka naší oblíbené izakaye-starší paní, ale působí spíš jako nějaká Afričanka, temperamentní, od rány a je s ní strašná sranda. Přitom hrozně milá a dobrosrdečná.
Oni spíš mají dost ostych z cizinců a je trochu těžké dostat se jim pod kůži. A moc nás nechápou, nejde jen o kulturní rozdíly, v tom jsou tolerantní, ale vůbec nemají smysl pro improvizaci, překračování pravidel a podobně, to je jim strašně cizí a my Češi v tomto vynikáme, takže jsme pro ně dost fascinující (v dobrém i zlém).
Garfie díky. Ráda bych si o tom něco přečetla, nemáš k doporučení nějaké knihy?
Lenka22 Ty jo, takhle z fleku mě nic nenapadá, ale popřemýšlím. Ono těch knih o Japonsku je hodně, ale o té povaze to je těžké. Možná Japonsko za zrcadlem by pro tebe mohlo být zajímavé, ale není tam vůbec nějaký historický pohled, spíš o vztazích a poměrech ve skutečnosti. (a taky už je to asi lehce překonané, ona ta globalizace jde strašně rychle)
Garfie Je mi to fakt líto, protože myslím, že i když ty hranice zase otevřou, že už budete mít obavu, aby to zase nebylo na pár týdnů
Lenka22 O Japonsku skoro nic nevim, ale mam moc rada Kazua Ishigura a tato kniha me taky nadchla. Nevim, jestli Garfie zna, zajimal by me nazor. Ale spisovatel ma japonsky jen puvod...
https://www.databazeknih.cz/knihy/malir-pomijiveho-sveta-378768
Jos ty recenze, resp. komentáře mě navnadily 
.
Jos To neznám, ale už to mám v seznamu, díky! brrr I tohle! :-)
Pro mě byla třeba hodně zajímavá Gejša od Lisy Dalby. Je to americká antropoložka, která se specializuje na japonskou kulturu, má japonské předky. V rámci diplomky se jí podařilo díky známostem dočasně pracovat jako gejša, její postřehy "zvenku" jsou hodně zajímavé. No a pochopitelně Ganbare, workshopy smrti, ale o těch už jsme tady mluvily. Pro mě o to víc jímavé, že právě v místech, která smetla velká tsunami, jsem žila a znám to tam.
