Iniciační zážitky

Zajimave, ze ac knizky miluju, tak me zadna neovlivnila nebo si to neuvedomuju. Osudovym filmem je Saurova Carmen, videla jsem ho na gymplu, flamenco me ocarovalo. Za par let jsem narazila v casopise na rozhovor s lektorkou a prihlasila jsem se na kurz. Prvni lekce byla strasna, vubec mi to neslo, ale vedela jsem, ze to je muj tanec. Diky flamencu jsem potkala sveho muze.

V roce 2003 jsem se ucastnila jako organizator obnovene Svatovaclavske pouti ve St.Boleslavi a ve 23.00 rano, kdyz jsem po 18 hodinach na nohou uklizela zidle z namesti, byla jsem unavena, ale totalne stastna, tak jsem si uvedomila, ze presne tohle chci delat. Planovat a koordinovat akce, byt v kontatku s lidmi. To me nasmerovalo k profesi, kterou uz sice uz nedelam, ale i moje soucasna prace ma k te puvodni blizko a stale me to bavi. 

Pak jsou to drobne okamziky - prvni cesta do zahranici bez rodicu, koulovacka pred vanocnimi svatky na gymplu, posledni zvoneni, piknik u jezera s kamaradkama po maturite, prvni zivy koncert, svatba, narozeni deti... 

Lamicka Teda seznámit se s mužem díky flamencu mi přijde krásný .

999 bylo to hezke a taky je fajn, ze mi doma nikdo nerika, at to kvileni vypnu a nedupu :)

Lamicka mi připomněla: jaký byl první živý koncert, na kterém jste byly?

Já v Lucerně na Petru Nagyovi

Profesor Indigó!

Lamicka mi připomněla: jaký byl první živý koncert, na kterém jste byly?

Já v Lucerně na Petru Nagyovi

Profesor Indigó!

​Já na Arakainech. 

Vlastně ne, před Arakainem jsem byla na živém koncertě Tanji. Na to už jsem skoro zapomněla.

Sweet Potato Tublatanka, měli to své krojované období pravda víťazí

Jennyfor Paní Lavalová ještě žije, je ji 96.

Sweet Potato podle me to bylo Švihadlo někdy na gymplu. Na Jamajce svý srdce mááám.

Lamicka

Já asi na Ozzym Osbourneovi s rodičema. Na gymplu jsem byla na Masters of Rock, formativitou si nejsem moc jistá

Sweet Potato já se bojím, že to byli No Name, nebo ještě hůř, jeden z první řady superstar, co vypad dřív, než stihnul začít a už si ani nevzpomenu jak se jmenoval. Ale vyhrála jsem lístky na koncert a jeho CD v rádiu, poprvé a naposled v životě. Když jsem se dovolala do živýho vysílání, tak strašné jsem se lekla, že jsem to málem hned položila. 

brrr Díky  a dalo by se jí třeba aspoň napsat? Nebo po někom dopis předat? Kdyžtak SZ.

Sweet Potato no opravdu prvni koncert byl s mamou, Plavci. Bylo mi asi tak 5, pamatuji se, ze jsem ji sedela na kline a libil se mi houslista..

A prvni fakt muj? Nejaka velka alternativa v nasem malomestskem (ale skvelem!) rockovem klubu. Velika show, zazitek si pamatuju do dnes, ale nazev kapely uz teda ne, jen vim, ze nebyla tuzemska.

Sweet Potato na prvom som rovno aj vystupovala!!! Som mala 5 rokov, a otcov kamarát, ktorý mal folkovú kapelu, potreboval detský hlas do refrénu.

Inak neviem, lebo ma naši po koncertoch brávali so sebou.

Ale prvý krát sama na koncerte si neviem spomenúť. Asi Tublatanka, ale ruku do ohňa za to nedám.

Ale pamätám si prvý zahraničný, to ma mama zobrala na Europe do Budapešti, ešte tesne za komančov, a Čedok poriadal zájazd.

Inak, ako tu niekto spomínal Penu dní, tak objav Viana bol tiež wow. Na Penu dní som si netrúfla ani do kina, ani do divadla by som si na ňu asi neriskla, lebo to bol taký zážitok, že by som sa bála, že sa mi pokazí.

slniecko Já z Pěny dní někdy v -nácti taky žila, pak zhltla i ty dalšî, Srdcerváče a pod, i Naplivu na vaše hroby (jmenuje se to tak v češtině?) Žádné zpracování jsem nějak nepotřebovala vidět.

Sweet Potato když nepočítám koncerty v Lidové škole umění, tak můj první živý koncert byl zřejmě Honza Nedvěd na Strahově

Lamicka

Já asi na Ozzym Osbourneovi s rodičema. Na gymplu jsem byla na Masters of Rock, formativitou si nejsem moc jistá

​Jsem chtěla napsat, že první koncert byl první ročník Masters of Rock, ale to byl tedy první festival. Nějaké klubové koncerty jsem už předtím stihla, hádám, že první byli Wohnout nebo Vypsaná Fixa. 

Můj asi největší zážitek byl koncert Pink Floyd na Strahově. Ne, že bych předtím nikdy na žádném koncertě nebyla, ale tohle bylo jiné kafe. Pak jsem viděla hafo dalších, Rolings Stones několikrát, U2, ZZTop, Phil Collins, Tina Turner, Sting a já už nevím jaké ještě, ale ti Pink Floyd, to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu. Určitě nejen já, protože ten obrovský dav, který se pak tlačil cestou ven na těch ochozech, byl úžasný, jak nadopovaný tou muzikou, bavili se všichni se všemi, smáli se, nabízely se svačiny, pití... Nezapomenutelné, opravdu.

Já si na první koncert nevzpomenu. Ale nejspíš budu počítat to, kde jsem byla už bez rodičů, s kamarády, takže asi Mezi ploty, to mi bylo 15 a děsně mě tam uchvátili Priessnitz.

slniecko Já z Pěny dní někdy v -nácti taky žila, pak zhltla i ty dalšî, Srdcerváče a pod, i Naplivu na vaše hroby (jmenuje se to tak v češtině?) Žádné zpracování jsem nějak nepotřebovala vidět.

​Hej, Naplivu na vaše hroby. Išla som jednu za druhou, ako teda začala som s Holky nemaj ponětí, to ma pobavilo, potom som išla po ďalších a totálne ma fascinovalo, ako je každá úplne, úplne iná, úplne ma to vťahovalo, čo bude ďalšia. Rozmýšľam, či som toto ešte u nejakého spisovateľa zažila.

slniecko Asi by se nenašli dva rozdílnější, než Boris Vian a Vernon Sullivan.

Ale opravdu iniciační knížka pro mne byly Nevinné bestie, kterou mi půjčil a pak věnoval strejda tak v osmi, devíti letech. První setkání s knihou o africké přírodě. Pak následovaly další a dalši, Adamsonovi, Grzimek, Vágner. A J-Y Cousteau a oceánografie.

A ještě ďříve encyklopedie Vesmír, země, člověk a my děti. Tu jsem uměla v podstatě nazpaměť a z informací z ní žila ještě na SŠ.

https://www.databazeknih.cz/knihy/vesmir-zeme-clovek-a-my-deti-204484