No, já si o sobě myslím, že mám tu laťku bolesti dost vysoko, zubař mi nevadí, odběry krve nevnímám.
Už dvacet let chodím tak každý dva roky na lumbálku a nijak mi to nevadí, dvakrát jsem byla na hysteroskopii a odmítla jsem narkózu i tlumení, naopak jsem si užila rejdění kamerou v dutinách a průchod vejcovody na velké obrazovce.
Chvíli před tím "šťouráním" v nose jsem byla na tý štítný žláze a ve srovnání s tím, jak jsem se cítila, když mi ta dáma na drive-in zabořila špejli do hlavy proti sedačce za hlavou, takže nebylo kam uhnout, bych snad radši znovu na tu operaci.
Krev mi začala týct, už když to vytáhla, rozbolela mne hlava až do migrény, levé oko mi začalo slzet a v podstatě mi slzí doteď. To, že mi u stejného oka cukalo 4 měsíce spodní víčko, s tím souviset nemusí, ale začalo to hned potom. A bolest v dutinách jsem měla týden. Mám teda taky vychýlenou přepážku a zrovna v té levé části to mám celý do oblouku.
Tím chci jen říct, že to asi záleží na spoustě věcí, na technice odběru, na anatomickém uspořádání objektu, na síle, která se do toho dá. Pro mne to byl vrcholně nepříjemnej zážitek.
Ale kdybych třeba hned při prvním odběru padla na jemnou sestru, která by respektovala, že už ta špejle prostě dál normálně nemůže, tak bych tu teď taky hlásal, že brnkačka.
Každý jsme jiný. A nebudu nikomu říkat, jak je možný, že jeho to bolí a mne ne.