Miru Radsi opravdu mlcet. Pardon ale tenhle nazor uz prosim nikde neventiluj.
Omfg
15. prosince 2018 14:31
Karja Paleček nahoru.
Reakce na Miru:
olte
....ještě bych dodala, že mám ráda třeba čínskou medicínu. Není samozřejmě samospásná. Je určitě dobré narazit na doktora, který se jí nevysmívá a zkombinovat klasickou medicínu s tímto.
Ta čínská medicína je založena na velmi dobrém principu, jak co funguje. Teda mně to připadá logické, pochopitelné.
Zbavila mě alergie, astmatu, pomohla mi při dlouhodobém extrémním vyčerpání, a tak různě
Nemám s TČM žádnou zkušenost, ale myšlenka holistického přístupu v oblasti léčení je, podle mě, dobrou cestou k uzdravení nebo zlepšení stavu u řady zdravotních problémů. Takže věřím, že Ti pomohla.
Reakce na Dalia:
Na to Ti odpovím zcela prozaicky - nevím. Ke svým přesvědčením jsem si došla na základě zkušenosti sama se sebou a tedy se týkají mě. Proč třeba rakovinou onemocní děti, to jako medicínský laik říct nedokážu. A z duchovního hlediska jestli "to mají někde předurčené, že si tou zkušeností mají projít", to já také nevím. Může mít nemoc dítěte smysl? Ač to zní krutě, tak z mého pohledu ano, jelikož jeho nemoc či úmrtí může ovlivnit směr života jeho okolí. Ale to jsou jen hypotézy, které mě napadají. Stejně jako se člověk ptá "proč zrovna já". Odpovědí můžeme najít mnoho, nebo také žádnou, a stejně to budou stále jen a pouze naše domněnky. Když jsem měla smrt na jazyku, řekl mi primář, že pokud si řeknu, že ted umřu, tak umřu. A já strašně chtěla žít a tehdy mě opravdu držel jen ten můj duch a vůle.
Já ti to přeju, ale vnímám to jako plivanec do tváře těm, co duch a vůle nepomohly.
Sedmá z devíti Proč plivanec?
Existují lidé, kteří to vnímají, jak píše Miru i v případě, kdy se jedná o jejich dítě. Ač je to pro nás nepochopitelné, je to tak. Nechápu, proč by neměla svůj názor napsat. Neyslím tím samozřejmě toto ventilovat před rodiči nemocného dítěte! Ale tady vedeme debatu na toto téma teoreticky.
notna podle me je teda strasne sprosty o tom i teoreticky psat
Dalia Víš, ty jsi ale k tomuto přesvědčení došla až po uzdravení nebo během něj, přeju ti ten klid a smíření. A věřím a doufám, že nikomu jinému bys to nepředhazovala.
Vzpomínám si, jak sis tu před pár lety stěžovala, když tě někdo blízký (snad otec?) bombardoval články, že nemocný si za svou nemoc může sám.
Ja si myslím, že pokud někdo vážně onemocní, nebo jeho dítě nebo blízký, tak kdekoliv najde sílu, úplně kdekoliv, je to v absolutním pořádku.
711990 Mě to šokovalo, když jsem se s tím setkala. Ale lidé s tímto životní přesvědčením, názorem existují. Nevím, proč by bylo sprosté o tom psát.
notna Obávám se, že nejeden takový rodič tu teď s Miru diskutuje.
Reakce na Sweet Potato:
notna Obávám se, že nejeden takový rodič tu teď s Miru diskutuje.
To je možné, bohužel tohle je riziko anonymních debat na internetu. Podle mě Míru ale píše slušně a je patrné, že to tak vnímá ona. Nepřesvědčuje o tom, že je to jediná pravda.
Reakce na continuity:
Ja si myslím, že pokud někdo vážně onemocní, nebo jeho dítě nebo blízký, tak kdekoliv najde sílu, úplně kdekoliv, je to v absolutním pořádku.
Vnímám to úplně stejně.
Sweet Potato Jistěže nemoc a léčba změnily můj postoj k lecčemu. Navíc, jak už jsem psala, moje přesvědčení se týkají mé osoby a já je neprezentuji jako nedotknutelnou pravdu.
Ale plivanec do tváře těm, kteří se neuzdravili? Jak píše Sedmá z devíti . To skutečně nechápu. Mám se před těmi méně štastnými cítit provinile za to, že mi moje vůle pomohla přežít? Nebo, že věřím, že naše mysl, duše, má schopnost uzdravit? Nejeden onkolog mi řekl, že úspěch léčby závisí z větší míry na psychice.
Pokud bych nevěřila v něco víc než hmotu, v něco, co přesahuje tento můj současný život, můžu se jít zrovna odstřelit. Nejsem uzdravená, nebudu, protože současná medicína neumí můj stav vyléčit. Stále mám rakovinu, stále beru protinádorové léky a prognoza je taková, že nikdo neví nic. Jen to, že v tuto chvíli jsem v dobrém stavu. Takže moje víra mi pomáhá situaci přijmout a třeba v ní i nalézat nějaký smysl.
A samozřejmě si myslím, že za řadu nemocí si člověk do jisté míry může sám. Na tom není nic "ezo". Příkladem může být moje drahá před týdnem zesnulá teta, která se prokouřila k rakovině krku.
Reakce na continuity:
Ja si myslím, že pokud někdo vážně onemocní, nebo jeho dítě nebo blízký, tak kdekoliv najde sílu, úplně kdekoliv, je to v absolutním pořádku.
ano, ať si to píše sam o sobě a o svých dětech, ale psát o tom v obecné, teoretické rovině, to mi teda přijde taky fakt hnusny
No ve zkratce napsala, že za vážným onemocněním či smrtí malých dětí stojí jejich rodiče. Protože byli nějak nedokonalí.
dzizisketa Já vím, co napsala. A na reakce, aby tento svůj názor už nikdy neventilovala, jsem reagovala, že takto opravdu někteří lidé smýšlí, i když se jedná o jejich dítě. Jakkoliv je to pro nás nepochopitelné.
No nepochopitelné to tedy je. A klidně to tak ve vztahu k vlastnímu dítěti brát může, ale ať pak píše JÁ, ne rodiče. Protože je to blbost, neempatické a ubližuje to. Lidi si klidně můžou myslet kraviny, i podle nich žít, pokud nikomu jinému neublíží, ale taky by mohli vědět, kdy držet hubu, zvlášť, když zrovna schopnost být ticho (a snažit se naslouchat druhým) mají jako své životní motto.
Karja cyklickou ženu jsem od autorky dostala a ... nečetla, ale věnovala ve vtipu kamarádovi. Ale po prolistování to hodně lítá v oblacích, jako PMS ok, ale tam je ten rozbor dost hlubokej a já jsem vcelku pragmatik 
Zu Tak jo! Vypadá to, že ten tvůj bude asi kolovacim výtiskem nebo si ji kamarád nechal?
