Vše o těhotenství a dětech

Potrefenáhusa rozumímmy si naštěstí s mužem ty základní zvyky z rodin neseme stejné

MP Meri hm, lebo máme hauck

Evaeva Tak my to vlastně od začátku spolubydlení střídali, ale fakt je, že dárky jsme si u rodičů nedávali a dělali jsme si falešný Štědrý den jindy. Teď jsme na Štědrý den doma sami, ale fakt je, že jeden den mimo je fajn, ale tři dny po sobě, jak to máme my, už je trochu moc :-(

Tak som si dnes na svahu prvýkrát vypočula, prečo má syn ruzovofialovu kombinézu, keď je chlapec. Od takého 8-rocneho dievčaťa, poznám ju z ihrisiek, je panovacna a hlučná. Chlapci v jej triede nosia modré, šedé a čierne veci. Povedala som jej, že syn má rád ružovú a fialovú a žiarivé farby, a že každý môže nosiť to, čo chce. S tým súhlasila a konečne to prestala riešiť.

Anema zjevně fakt nejsem statik, abych tu stabilitu odhadla  ale fakt bych v životě neřekla, že se tohle nemůže překotit, prostě tak na mě nepůsobí. A taky teda jako rostoucí si představuju židli až do -nácti let. Ani jsem netušila, že je tahle jen do 30kg. No a v neposlední řadě nelze nesouhlasit s Tabea 

marieu jo, asi jsem se nevyjádřila přesně, mně se líbila jako krmící židlička proti těm všem plastovým Jestli ji budem používat i pak jako rostoucí do pokojíčku, ještě nevím. Původní plán byl koupit nějakou tu, co jde rozlužit na židličku a stoleček, ale ty v tomhle testu hrozně propadly...

Garfie ano, my jsme taky tři dny poté mimo a je to náročné, hlavně pro syna teda a asi i pro muže, já jsem zvyklá od mala.

Anema ty rostoucí židle do pokojíčku mají tu nevýhodu, že některé děti mají problém se sami přisunout. Mě přijde lepší mít rostoucí pracovní stůl a židle odpovídající velikosti.

continuity ale ono je to veľmi užitočné aj vo vzťahu s partnerom, aspoň mne to extrémne pomohlo. My sme mali s mužom dosť turbolentný vzťah od začiatku, nebolo týždňa keď sme sa nepohádali a väčšina hádok trvala veľmi dlho a ku koncu sa vždy vypisovali rozvodové papiere... No proste blbé, a potom som sa dostala k semináru, kde sa riešili traumy z detstva a mne už prvá hodina tak strašne otvorila oči, že sa to nedá ani popísať. 

​aký je to seminar prosím ta? U nás to malo opačný priebeh, tak by sa mi hodil takýto zázrak ;)

Evaeva aha, dík, to by mě nenapadlo. No, případně už svůj účel splnila a půjde, pokud nebude vyhovovat

Jinak teda ještě k té předešlé diskuzi, přijde mi zvláštní zkoušet na dítě nějaké taktiky a pak se divit, že to začne používat ono na mě. Vždyť nejvíc se učí nápodobou ne?

Tak mne musí k dceři na Štědrý den taky dopravit syn, ale vyjíždí také z Prahy, bereme i tátu. A budiž mi počítáno k dobru, že všechno jídlo vezu s sebou, u dcery jen pak osmažím už doma obalenou rybu, takže na ní je jen připravit stůl.

A navíc dcera sama naléhala, byly to vnučky první vánoce, které už tak nějak prožívala (13 měsíců, loni ještě miminko) a chtěla to sdílet.

Pak nás večer tedy zase syn musel hodit s tátou domů a sám se vracel zpátky k rodině své přítelkyně, která je stejným směrem. Jinak to moc udělat nešlo.

Ale až jednou už budu jen sama, klidně zůstanu doma, ať si mladý mají vlastní rodinný vánoce, já si udělám hezký večer s knížkou nebo filmem a pozvu je druhý den na oběd. 

Potrefenáhusa tlapkám. Snad to do příštího roku nějak vyřešíte k tvé spokojenosti

U nás to bude taky trochu problém, jsem zjistila už letos, když jame se o tom zatím jen v teoretické rovině bavili. Já mám Vánoce strašně ráda a na to jak je budu připravovat dětem se těším už dlouho. Muž je naopak nemusí, protože má peklo v práci. Doma na Vánoce nebýval nikdy. Když byl dítě, jezdili k rodině na druhý konec republiky, později byl vždy u své sestry. U ní se schází cca 12 lidí, včetně jejich rodičů. My zase bývali doma vždy a brali si k sobě babičku. Ke druhé babičce se jezdilo 25. Co jsme spolu, většinou jsme odletěli na dovolenou, případně jsme byli u našich na oběd a u sestry večer. A když jsem letos nadhodila, že toto uspořádání je naposledy, vůbec nechápal proč. Navíc pokud budeme doma, nemám problém pozvat oboje rodiče, případně i moje prarodiče. Z naší strany půjde o první vnouče/pravnouče, takže se všichni už letos těšili a vyprávěli jak bude příští rok s dítětem kouzelný. Pokud budeme u sestry, moje rodiče nepozvou, protože lidí je tam už moc, na ježíška se nehraje. Kdyby jsme byli u mých rodičů, nepřijedou ti manželovi, protože by jsou zvyklí být u sestry... No bude to těžký, ale máme ještě rok! Do té doby to snad u vás i u nás vyřešíme

MPLee Máš spoustu času si to rozmýšlet, když ještě pořád nerodíš (nebo UŽ RODÍŠ??!)

letfenixa

Vanoce... No, je to narocne. Jsme oba prazske naplavy, potkali jsme se tady na vysoke, kazdy ma rodinu sto kilometru od Prahy, a to jeste opacnym smerem. Na vanoce jsme sami od zacatku (mozna prvni rok jsme na stedry den jeste odjeli k rodinam) a to drzime i s miminem. Hlavne klid a pohoda, zadne vareni a uklizeni, jen prochazka, pohadky a cukrovi. 

Letos jsem chtela jet v prosinci, nekdy pres vsechni dny, kdyz je muz v praci, k nasim pect cukrovi, on trval na tom, ze chce jet s nami, at pockame, az bude mit od pulky prosince dovolenou. Bez problemu, odlozila jsem to, pojedeme vsichni tri spolecne pozdeji. K tomu se pridalo, ze kdyz uz jedem k nasim, meli bychom navstivit i jeho rodinu, at je to spravedlive. Fajn, na otocku, na jeden den. Nejak jsme to naplanovali, ale dite dostalo horecky, nakonec z toho byla sesta nemoc na tyden. Vsechno se posouvalo. Dopadlo to tak, ze jsme s nevrlym ditkem tesne po nemoci odjeli k nasim, tam jsem mela dite porad v ruce, protoze odmitala byt s kymkoliv jinym, jak byla jeste rozhozena, ani s tatou, babickou, s nikym. Druhy den domu, tam jsme prespali a rano na druhou stranu. Ja tam na navsteve porad dite v ruce, popohanim muze, ze jeste chtel pozdravit babicku a ja nechci jet domu celou cestu za tmy (cely jsem si to jeste odridila sama, byla jsem pak uplne vystavena). Bylo to sileny a ve finale jsme se jeste ani nikomu nezavdecili, stavili jsme se jen na skok a nasi mi porad predhazuji, ze kdybych prijela s malou sama uz driv, tak jsme si to vic uzili. Pristi rok na to kaslu. Kdo nas chce videt, at prijede k nam.  

Aranel Já už mám promyšlený všechno! A pořád nic

Zuzuli Noční můra tohle, já jsem ráda, že aspoň jedni rodiče jsou v místě. A teď si k tomu představ nějaké další sourozence na obou stranách, kteří mají ještě třeba taky děti (a další rodinu mimo) a chcete se nějak potkat i s nima....je to skoro neproveditelné. Hlavně vy nemůžete jezdit na obě strany, nějak bych to střídala, nebo zvala k vám.

Garfie ja hlasuju pro zvat k nam. Ono je i neco jineho 200km v aute pro dospeleho a nebo 400 pro dite. Ja mam celou rodinu v jednom meste, nasi se sice taky seznamili na vysoke jinde, ale oba pochazeli ze stejneho. Stejne tak muzova rodina zije cela v okruhu asi dvaceti kilometru. Jsme jedini, kdo se odstehoval. Takze tohle se u nas ani u nich nikdy neresilo a schazeli jsme se na vanoce vsichni hojne, a nejen na ty, ale mam pocit, ze si vsichni zucastneni kvuli tomu neuvedomuji, ze pro nas neni navsteva zaskocit na deset minut cestou z nakupu, protoze jedem zrovna kolem, ale docela dlouha cesta a logistika s miminem. Takze nam porad vsichni vycitaj, ze nas malo vidi, ze na ne kaslem. Letos jsem si rekla, ze koncim s tim se snazit zavdecit, ale kdokoliv je u nas vitan. 

Jinak teda ještě k té předešlé diskuzi, přijde mi zvláštní zkoušet na dítě nějaké taktiky a pak se divit, že to začne používat ono na mě. Vždyť nejvíc se učí nápodobou ne?

​to mozna reagujes na muj post. S lidmi kolem sebe mluvim tak, jak je mi prirozene, ale se starsim synem to moc neumim, tam casto narazim a zbytecne ho rozfňukám. On je trochu slozitejsi a ne uplne radostna povaha (neni to jen muj dojem), tak abych se vyhnula puldennim revum kvuli kazde (z meho pohledu) malichernosti, tak jsem si leccos precetla a vyzkousela. Ty metody nejsou nijak manipulativni, hodne se tam doporucuje projevit ucast, dat najevo, ze i kdyz s nim treba nesouhlasim, vnimam jeho nazor/pocity....proste normalka. Misto rozkazu zhodnotit situaci a dat diteti prostor, aby samo prislo s resenim... holt si to osvojil a zkousi to na me. V pripade toho dzusu to bylo srandovni, pac ho rozlil sam, ale v jinych pripadech by me tenhle pristup nijak neurazel.

Vcera jsem musela synovi vyprat bundu. Rano tedy muz vytahl bundu novou, kterou jsem mu ted koupila ve slevach na pristi zimu.

Syn odmitl vyhodit visacku (je na ni nejaky reflexni prouzek ve tvaru kosticky lega) a kdyz jsem ho dnes vyzvedavala, tak prave v satne vsem chlapeckum a jejich maminkam strkal tu visacku pod nos, aby se ji mohli take obdivovat.  Na te visacce jsou natistene puvodni, ponekud nastrelene ceny, takze cela obec uz vi, ze mame novou bundu a ze jsme si doprali:)