Pinot Noir ja si taky myslim, ze ten zachvat nejde moc ovlivnit/uchlacholit. Pamatuju si, ze pak uz syn jen štkal, popadal dech a narikal, ze mu to "nejde zastavit".jsem rada, ze to mame za sebou. A cekam, jaka vyzva prijde ted
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Reakce na Kokoska:
Pinot Noir mně tady nedávno usnul tenhle chlapeček, teď čtyřletý, při hraní na koberci. Vyzvedávala jsem ho ze školky po obědě, spát nechtěl a pak padnul kolem čtvrté. Před šestou si pro něj měli přijet, tak jsme se domluvili, že ho po páté vzbudím. 20 minut tu hystericky řval, prostě beze slov jen ryčel. Nedalo se nic, chlácholit, domlouvat, lákat na pohádky, všechno marný. Pak začal že chce maminku a tatínka, mlátil kolem sebe, naštěstí už za chvilku přijeli.
A není lepší na to vůbec nereagovat? Pokud možno vůbec odejít do jiný místnosti, a ne kolem toho uječence ještě šaškovat? Jak píše Karja - bez toho obecenstva to nějak už není vono!
Tak mama má možná pravdu, co si pamatuju tak málokdo se s tím páral... nám fakt doporučovali při takový scéně prostě odejít, a fungovalo to (viz výše). Aby si potomek určoval, kdo mu smí sundat šálu a odmítnutí aby vedlo k hysterii... no tak si ji sundej sám nebo se v ní zapař, no.
Já to tady pod oknama (školka naproti) slýchám denně. Příšernej řev - a čím víc matka komunikuje, tím je scéna delší. Nehledě na to, že to skončí vždycky i stejně ječící matkou 
No těším se, až tohle přijde i na naše haranty. Dvojhlas bude super 
barbucha To sundání šály je fakt jen záminka. Šálu jsem sundala a PAK začal řev, že to měl udělat tatínek. Je to zcela zástupný problém, kdyby nebylo tohle, bude to za deset minut něco jinýho. Já právě vím, že nemá cenu na něj v tu chvíli mluvit, ani si ho všímat, nechám ho vyvztekat a přijdu ho obejmout, až se ten ryk změní ve štkaní. Pak se mazlí a vypadá, že ho síla těch emocí samotného vyděsila. A jak se píše výše, neumí to sám zastavit a uklidnit se. Je pak lítostivý a klepe se... Nevím, co máš tím "páráním se" vlastně na mysli.
barbucha Hele ja ti nevim, ja jak jsem tehotna, tak na dceru nemuzu uz reagovat jak si piskne, takze pri te scence jsem prvne tisila, nabizela pochovani a pak si ji dlouho nevsimala, proste fungovala jakoby se nechumelilo, poklizela ruzne po mistnostech, vypravovala se ven, obcas k ni prohodila neco a ona furt a furt rvala jak das....prestala pak sama zavrena, se mnou zase zacala a prestala az po hodine, ze byla vycerpana... a ctvrt hodiny se tulila a pak dobry. Takze to nevsimani nedopadlo uplne:-D. Ale ona je mensi nez vyse zmineni kousci.
barbucha Tak uječence je občas třeba hlídat, aby si při tom záchvatu o něco neublížil. A venku od něj ani moc odcházet nejde.
barbucha prosím tě, a to tvý dítě nenapadlo přijít za tebou, kdyžs praktikovala to odcházení? nebo jsi ho zamkla?
Záminka jasně, může jít o cokoliv. Páráním myslím to vyptávání, nabízení alternativ, slibování a tak...
Venku odejít nejde, ale to se doporučovalo prostě to dítě vzít a odnést v zamýšleným směru. Bez řečí... vono stejně řve a řvát bude, tak je to jedno jestli nad ním budeš stát, nebo ho řvoucí doneseš domů. Jde o tu reakci myslim, jako že se ho nikdo doprošovat nebude, natož mu vyhovět.
Tak mluvíme o dítěti, který ještě nedosáhne na kliku nebo nedokáže otevřít, že jo... zamykání netřeba. Ale já nevim, tyhle záchvaty jsem nezažila (možná tak dva a to proběh odnos beze slov anžto to bylo v parku a ani okolí na to neni zvědavý), jen třeba kamarádka měla extrémně vzteklý dítě (a jen jedny nervy k tomu), ta odcházela vedle pravidelně... vono taky když chceš aby se to dtě pokud možno co nejrychlejc uklidnilo, je to žádoucí i pro jeho dobro - tak když víš že před obecenstvem to je jedině horší, nic jinýho ti nezbyde.
Ale jsem fakt zvědavá, jak se s tím případně popasujou naši mladí. Zatím je Adéla jen lítostivá (stačí se na ni přísně podívat a pouští vodopád v tý pikosekundě ), ale Oliver už občas projevuje určitý náznaky, leh na zemi a bušení pěstičkama included... doteď to ctěné rodiče vždycky jen pobavilo - myslím, že všeobecné obveselení ho taky dokáže rychle odradit anžto to neni ta reakce kterou by chtěl
barbucha Věřím, že babička ( Kokoska ), která to nemá doma denně, se snaží to nejdřív nějak vyřešit. Vždyť píše, že zjistila, že je to všechno marné.
A náš teda na kliku dosáhne už snad rok, a to je podměrečnej.
Edit: a zavřít to dítě v téhle emocionální bouři, se kterou si samo neví rady, někam na samotku, mi přijde dost kruté (a kontraproduktivní).
barbucha Ale mne je jedno, ze moja mama ma pravdu, ze my s bratom sme to nerobili, my sme mali "vojenskú" vychovu a nic take praktizovať nemienim. A syn na kľučku dociahne a zistila som, ze hoci mne jeho rev ide na nervy a najradšej by som ja isla do inej miestnosti, nech sa vyreve, on chce byť pri mne a revat.
Vzteklý a uřvaný dítě nechci!
Mutziputzi To nechce nikdo :o)
Ale ani to vzteklý dítě nebejvá vzteklý kontinuálně, takže to přežít jde ;o)
Mutziputzi Hodní poslušní správňáci to nikam nedotáhnou ;)
barbucha mno tak dokud si dveře otevřít neuměl, tak se po.. zvracel apodobně, takže nechat samotnýho v žádným případě, no a když už se dalo "nechat vyřvat" tak samozřejmě vyžadoval to obecenstvo. diskutovat jsem teda ani nezkoušela, holá zbytečnost přešlo to... vlastně ani nevím, určitě nejpozději před nástupem do školy:-)
posmívání se mi tedy zdá odpudivý.
barbucha Tak jako, teorie o odnesení hezká, ale když se dcera fakt sekne, tak se odnosu aktivně brání a já přiznávám, že moje nosnost je omezená.
A do statistiky, dceři je dva a půl a všechny dveře v bytě otevře už docela dlouho.
Reakce na letfenixa:
najradšej by som ja isla do inej miestnosti, nech sa vyreve, on chce byť pri mne a revat.
No o to právě jde Svojí přítomností ho prakticky odměňuješ, děláš to co chce on.
Ale každej dle svýho uvážení, samozřejmě.
Nejde o posmívání, to bys musela vidět, neudržela by ses. Dokonalá etuda jsem největší chudák na celým světě: leží na břiše, hlavu v dlaních a řve, případně buší tou pěstičkou a rozhodně to není kvůli nějakýmu bolení, nepohodě nebo hladu - vždycky jen kvůli tomu, že mu nějakej dospělej zavile zatrhnul nějaký pekelnosti! 
Reakce na Pinot Noir:
Hodní poslušní správňáci to nikam nedotáhnou ;)
No to přesně vidím doma. Věčně vzteklej starší. Nic není nikdy dobře, pořád nějaký problém, nic neposlechne. A zlatý mladší. Jak se mu řekne hned jde, hned vše udělá, nikdy se nevztekal, všechno v sobě tlumí. Myslím, že ten starší bude mít mnohem jednodušší život, nebude se tak stresovat a asi ho jen tak něco nerozhodí. O mladšího mám v tom životě trochu obavu, že se nedokáže prosadit, i když je hodně chytrej.
Jinak si taky musím postěžovat, i když už za chvíli ani nepůjde o dítě. Staršímu opět roste zub, 8. Už po několikáté má několik dní teploty, bolest v krku, ale i krku, jak má nateklé uzliny. Je mi ho fakt líto, protože dnes nemůže ani hýbat hlavou, ani mluvit a polykat. Ta osmička je na chirurgické odstranění a termín nám v pátek dali na březen. Má tyhle stavy každý měsíc, tak bych to potřebovala urychlit. Taky kvůli škole, protože je to vždy minimálně týden doma.
barbucha mne ho fakt bylo spis lito, protoze jsem ho dost nasilim budila a on by byl jeste spal. Ale rodice me prosili, at ho spat nenecham, protoze by vecer byl dlouho vzhuru a rano nechtel vstavat do skolky. Nerval z nejaky schvalnosti nebo ze by si neco vymahal. Ja s nim jinak vychazim dobre, vzdycky se domluvime, on vi, kde u me ma hranice a ja zas na nej nejsem extra prisna, proste vztah babicka - vnouce.
Jo a moje deti nijak vztekle nebyly, samozrejme taky svou vuli projevovaly, ale nejaky vztekly zachvat az k hysterii nebo valeni se po zemi neexistovalo. Kdyz brecely kvuli nejake blbosti a nedaly si rict, tak jsem je nechala a za chvilku je to preslo. Obcas kdyz to ke vzteku smerovalo, stacilo houknout a zle se podivat, v nejhorsim teda podle dnesnich pravidel zcela zavrzenihodne placnout pres zadek a trochu mrnousem zatrepat a bylo. Asi oba vedeli, ze na nejake sceny me nedostanou, tak se nesnazili.
Tak toto sú dnes zase historky, mala som ja toto vlákno čítať pred otehotnením a asi by som niektoré veci (samotné počatie) prehodnotila! :D Syn bude mať 15 mesiacov a strieda sa u neho pohodová nálada s celkom silnou separačkou a fixáciou na mňa, to stačí,že ráno vyjdem z izby a prenasleduje ma po celom byte s fňukaním,ktoré dookola prekladá opakovaním slova mama. Ako asi prvé tri razy mi to prišlo milé,aktuálne už na to nereagujem (a potichu škrípem zubami) a proste vykonávam ranné úkony s fňukajúcim dieťaťom v závese. Trochu sa to zlepšilo učiacou vežou, nemusím ho držať na rukách,ale ho postavím do veže on sa spokojne díva čo robím, prípadne sa obslúži dákym jedlom. Výborne ma vytáča konštatovanie muža, že u neho bol dovtedy celú dobu vysmiaty a hral sa sám,u mňa je vyžadovaná asistencia, najlepšie by teda bolo ak by som ho pri hraní ešte držala na rukách . A aj keď musím uznať, že moja tolerancia na detský plač sa teda zväčšila priam geometricky, strašne ma vysiľuje keď má fňukací a plačlivý deň, ktorý zakončí pravidelným revom zo spánku...
