Vše o těhotenství a dětech

v prvom rade gratulujem k drobcovi :)

po druhe: ja som sa pre aniball rozhodla prave kvoli tym strasidelnym pribehom o nastrihoch. ono aj keby to moc nepomohlo tak mozem mat klud na dusi ze som sa pre to snazila aspon nieco urobit.

najnovsie v mojom okoli to jedna baba docvicit nestihla a s nastrihom suhlasila pretoze sa bala ze je nejaky problem - kedze lekar jej to takou formou podal. nakoniec ziaden problem nebol ale rozrezali ju "az neviem kam" a to bola z toho uplne hotova ze keby so zakrokom nesuhlasila tak by mala len mensi uraz a ovela rychlejsie hojenie.

dalsia zas necvicila vobec nic, dieta bolo obrovske a od vody k samotnemu porodu to bolo asi 7 hodin a obisla sa bez urazu a rezania.

potom este jednej uplne odflakli sitie. nejaky amaterizmuas alebo co. nebola ani dotrhana ale po nastrihu to niekto proste nevedel urobit poriadne tak ju stopkali takmer hodinu a nasledky mala este dlho. ako je na tom dnes netusim lebo uz nie sme v kontakte

tymto by som teda aj ja ukoncila hororove okienko a skonstatovala len tolko ze tazko povedat ci to naozaj pomaha alebo nie :)

Mám i velký otok, potřebuju ho máchat, aby ustoupil... Už je teda o hooodně menší, ale ještě nezmizel úplně. Myslela jsem, že po šestinedělí s procedurou skončím, ale doktor doporučil nepřestávat. No, je to na mé vytrvalosti, jak budu vypadat.

Ja byla lina neco varit, tak jsem pouzivala Rosalgin. Ale nevim, zda je to vhodne.

Jinak ja na obdobi po porodu i pres bolesti pri sezeni povazu za nejhezci. (Ale ja jsem blazen, mne nevadilo tehotenstvi ani dva dost tezke vyvolavane  porody, 2x2,5 roku kojeni, jen ted bych zlaticka nejradeji odevzdala statu nebo do otroctvi).

Jinak mam vaznou otazku: vynosily byste svemu sourozenci dite? (Zena z paru jej vynosit nemuze)

hm, ja to mam uplne obracene. porody mi nevadily, ale potom, to byl pro me ocistec... zato tak od 1.5 let te mladsi je to vlastne porad parada a cim dal tim lepsi.

hm, ted to nabidla kamaradce sestrenice sama od sebe, ale je ji pres 40, tak nemaji moc casu. je to docela slozite rozhodovani. jak je to vlastne legislativne? 

ja mam segru mladsi, ale deti mela o hodne let drive a bez problemu, navic bydli 300km daleko, takze otazka je ciste akademicka. me osobne nevadi tehotenstvi ani porod, ale z mimin zas tak odvazana nejsem, takze bych o tom minimalne uvazovala s tim, ze vsechen geneticky material bude jejich a ja jenom implantaci. do darcovstvi vajicek bych asi nesla, ne z etickych duvudu, ale mam psychicke problemy uz po hormonalni antikoncepci, tu hormonalni naloz bych nemusela s nervama zvladnout. 

edit: vlastne neptas se na sourozence bratra? tady by hodne zaviselo do naseho vztahu. konkretne svagrova deti mit nemuze, tak tam asi ne, nemame nijak duverny vztah, potkavame se spis sporadicky.

ne. nedovedu si představit, že bych porodila dítě a pak se ho vzdala. i když by ta první buňka nebyla moje.

Tohle bude strašným způsobem individuální, jak to dotyčná zvládne psychicky, jaké jsou vzájemné vztahy, takže za sebe nedokážu říct. Každopádně z hlediska "bezpečnosti" je to v chybějící legislativě v ČR asi nejlepší volba, u neznámé náhradní matky je to vždycky loterie z obou stran.

Loni byl o tom (teda v případě neznámých náhradních matek, ne z rodiny) natočen dokument Duši neprodám, dá  e dohledat na internetu, tak bych se asi nejdřív podívala na něj....

Jinak legislativa u nás je ta, že za matku je úředně považována osoba, co dítě porodí, to může vést právě ke komplikacím, kdy náhradní matka odmítne dítě předat anebo kdy si naopak pár odmítne dítě převzít (třeba když je psotižené). v případě rodiny, ty komlikace asi hrozí míň. Co vím, tak se pak postupuje tak, že se biologický otec nechá zapsat do RL a jeho partnerka pak dítě oficiálně adoptuje.....

Tak ona hlavně prevence natržení je i poloha při vypuzovací fázi... Tuhle jsem narazila na statistiky jedné PA a ta mezi asi stovkou žen, které doprovázela k porodu za loňský rok měla snad jedinou rupturu třetího stupně.... Docela zajímavé to bylo, i když samozřejmě statistický vzorek ve srovnání s velkými porodnicemi zanedbatelný.... Ale i ty statistiky porodnic jsou sranda, porodnice s obdobným počtem porodů mají klidně % nástřihu 80 % anebo taky 10% :)

Já si pořád nějak ymslím,ž e nemáme jinou anatomii než Švédky, kde zvládají menší novorozeneckou úmrtnost než u nás za mnohem nižší míry natržení a i sekcí....

Ale mě třeba přijde šílené i preventivní napichování kanyly, já naposled z nutné kanyly (kvůli operaci a to jsem ji měla jen nejnutnější dobu, jakmile jsem zvládla tekutiny a medikaci přijímat orálně, tak mi jí vyndali) měla zánět žíly a ruka skoro tři týdny dost slušně bolela, představa, že se mi to stane po preventivním napíchnutí je docela šílená... prostě mi přijde proti zásadě hlavně neškodit

@Candance Až do doby než se ze mně stala fakt velryba. jsem málem nevěděla, že jsem těhotná, rodila jsem rychle a nekomplikovaně a stejně bych do náhradního mateřství nešla. Hlavně asi ze strachu, že nikdy člověk neví, co se všechno semele a mám zodpovědnost za ty svoje příšerky doma.

Moc gratuluji k miminku, ať se vám daří a dělá radost.

Každopádně když tady čtu ty hrůzy, tak jsem ještě více radši za císaře, vzhledem k váze synka přes čtyři kila. 

O porodní polohy jsem se nikdy nezajímala (modlila jsem se za císaře), ale co vím, tak chovám hluboké přesvědčení, že se tu běžně rodí do kopce.

Na otok mi doporučovali ledování a opravdu to zabralo. Pak mazat hemagelem. 

Píšu to sem, protože mi po prvním porodu nikdo neporadil, byla jsem tehdy hodně zničená. Fyzicky i psychicky. Gynekolog to tehdy neřesil, nikdo jiný neměl zkušenost. Třeba to tu někomu pomůže. Rodila jsem vexem, byla to dost hrůza. Zranění rozsáhlé. Půl roku mě jizva bolela při sexu, rok jsem jizvu cítila, když jsem blbě dosedla. Masírovala jsem jizvu kokosovým olejem. Přešlo to a jsem naprosto fit. Někdy to chce víc času. Troufla jsem si i na druhé :)

Já bych odnosila svoje vnoučata. Jsem sobec no :) ale vážně... asi bych měla problém se vzdát miminka. 

s porodnikom sme za jedno co sa tyka prirodzeneho priebehu bez akychkolvek zbytocnych zasahov pokial nebudu nutne. na polohu pri porode sa este spytam.

Dite sve sestry bych vynosila, dokonce o tom uvazovala, kdyz sestra nekolikrat za sebou potratila, ale nakonec se pricina potratu nasla a vyresila. Sestra ma ted dve deti a dalsi uz nechce, obe tehotenstvi snasela spatne. Dite pro bratra bych taky byla ochotna vynosit, se svagrovou mame velmi dobry vztah. Ale napred bych chtela vlastni dite. Kdyz mela problemy sestra, tak jsem byla kratce pred dvacitkou a o vlastnich detech jeste neuvazovala.

Ano, ledovala jsem několik týdnů. Naštěstí mám skvělou gynekoložku, která mi hodně pomohla (právě i na tu hlavu). Přišla jsem k ní asi 10 dní po porodu kleštěma v hrozném stavu a odešla s tím, že se tomu dá pomoci. Taky jsem zjistila, že s tak velkou rupturou nemá nikdo zkušenosti, kamarádky poradit neuměly. No, vždycky se podívám na to krásný dítě a řeknu si, že si nesmím stěžovat, protože chybělo málo a mohlo to všechno být ještě mnohem horší.

Možná budeš vědět - měla jsi to šité hodně silným materiálem? Kdy to vypadalo? Některé stehy mám i po 6 týdnech, je to jak sednout si na jehly. Druhé se narodilo v pohodě? 

To je hrozně zajímavá otázka. Určitě bych věnovala biol. materiál, kdyby bylo potřeba. Odnosit a porodit - já ne, evidentně na to fyzicky nemám. Ale to člověk zjistí, až když to vyzkouší, někdo rodí bez problémů... Viděla jsem Duši neprodám a obě strany docela chápu - velká touha po dítěti a na druhé straně řešení v podstatě existenciálních otázek u žen, které těhot. i porod zvládají. Podle mého i hodně záleží na tom, jak moc to nositelce naruší třeba i pracovní život. 

Ja to resim,  protoze svagrova uz asi 6x potratila (pricina zatim neznama - neco s imunitou, ....). Nikdo se me nezeptal zatim, ja uz deti mam, dalsi nechci. Trochu se bojim, ze bych potom byla smutna za ditetem. Ale asi bych to udelala, pokud by o to pozadali a manzel souhlasil (plus v podstate i jeho rodice, protoze ziju blizko nich a oni mi pomahaji s mymi detmi).

Me by to ani nenapadlo, ale sestrenice pozadala svou sestru. Ona odmitla, zrovna planovala sve druhe a nakonec to vyresili jinak.

Sestra taky potracela kvuli problemum s imunitou, nakonec dostala mirne davky kortikoidu hned jak zjistila, ze je tehotna. Brala je do 4. mesice, ale i tak musela do konce tehotenstvi v podstate jen lezet. 

A s tim smutkem, asi zalezi, kde bratr zije, jak casto bys to dite mohla vidat. Taky me jeste napadlo, ze pokud mas dve dcery (z diskuzi jsem ziskala ten dojem) a dite bylo kluk, tak aby nevyplula na povrch nejaka touha po synovi, pak mohl byt problem se od ditete odloucit.