Co Vám dnes udělalo radost.?.

marieu Já zas mám v práci kolegini, mladou, milou, který vždycky, ale opravdu vždycky skočím na špek. Jak jsem tam i před lockdownem nechodila každý den, kvůli tátovi, tak se mne vždycky zeptá na nějakou osobní věc. Jak je tátovi, jestli už kočka žere, co ta moje malá vnučka.... a já, jak jsem taková dlouhodobě sociálně distancovaná, jsem ráda za ten zájem a tak odpovím. Jenže řeknu jednu! větu, chci to doplnit druhou a to děvče mi vždycky řekne : Promiň, já teď na tebe nemám čas, mám toho hodně... Tak proč se mne, kurňa, vůbec ptá? Je to jen zdvořilost? Mám to brát jako haudujudu? Mám odpovědět: Jó, dobrý?

Mě to vždycky tak vytočí, já bych sama hovor nezačínala, ale když položí otázku, odpovím. A pak mne hned setře a já si připadám jak idiot. Takže se snažím moc nereagovat, ale občas zapomenu, něco odpovím a už zas útěr.

Teda dělá to ale nejen mně a slyším, i jak telefonuje: Tak jak se máš? Už je kluk zdravej? Promiň, že tě přerušuju, na tohle nemám čas...

Jennyfor tak až se tě příště zeptá, tak ji řekni Promiň, já na tebe teď vůbec nemám čas, mám toho hodně

Jennyfor To je docela zvláštní. Zajímavé je, že si ty věci pamatuje. Že se neptá jen obecně.

Jennyfor tak až se tě příště zeptá, tak ji řekni Promiň, já na tebe teď vůbec nemám čas, mám toho hodně

​

Jennyfor víš co, stane se ti to jednou, její vina. podruhé... no a potřetí už ses měla poučit

(pro mě jsou tihle lidi něco jako exponáty v zoo, přitom jsem tak trochu příbuzná, toho jsem si vědoma, moje sociální inteligence je v záporných hodnotách ovšem pudí mě to zkoumat, jestli jsou "jako já" nebo naopak to mají vymakaný

Sweet Potato právě! má to vymakaný + má to mouchy nebo to takhle přesně chce?

Dadoo jo, to už jsem chtěla párkrát udělat, ale nemám ráda dusno v práci, musím tam holt občas s ní sedět, nechce se mi jít do přímého střetu, to mi za to nestojí.

Spíš si budu dávat bacha a odpovím jen to Děkuji, výborně, což asi očekává. Jinak to je docela milá holka, ale takový ten typ, co pořád strašně pracuje, mlátí do klávesnice rychlostí blesku, strašně rychle běhá s papírama, každýmu do telefonu říká, že je toho tolik, že bude pracovat i celý víkend, dopíš email a nahlas řekne: uf, dneska už padesátej a ještě mě třicet čeká. 

A přitom jaksi není moc tý práce vidět. Ale teda dělá něco jinýho než já, tak to nemůžu úplně posoudit. Nicméně školství není korporát a fakt se tam nikdo nesedře tak, že by si nemohl sníst za celý den svůj oběd v krabičce, jak to slýchám od ní.

Sweet Potato no právě, kdyby se jen tak zeptala Jak se máš, řeknu Dobrý, jde to.

Ale hodí konkrétní dotaz, já se chytím, a než zformuluju odpověď, tak už na takový kraviny nemá čas. Musím se obrnit a fakt neodpovídat, vždycky mne to rozhodí.

Jennyfor hele to je proste jiny komunikacni kmen. Moje ex svagrova to stejny. Ona je tak nesmirne a nesnesitelne pozitivni osoba, ze cokoliv, co neni zalite sluncem a stestim plesajici, ji zarmucuje a boli..  Takze se me ptala vyhradne na problemove veci (babicka tc.uz lezak, sestra s blbou nemoci atd.) a ja po pravde odpovedela neco jako "blby, ale bojujem" a ona se vydesila, namichla, odsekla a odhopkala si lecit svuj urazeny jemnocit kamsi do... pryc.

Pavlena jiný komunikační kmen

Pavlena No, je to možný, že to vlastně vůbec slyšet nechce

Jennyfor však já nemyslím jít hned do nějakého střetu. Jen ji dát ochutnat vlastní medicíny. Třeba ji to secvakne

Jennyfor Něco velmi podobnýho dělá můj kolega v rámci pokecu u kávovaru, položí mi nějakou otázku, konkrétní, promyšlenou, žádný "jak to de?", a sotva začnu odpovídat, otočí se a odejde. Jen tak, beze slova, jak kdybych tam nebyla. Ze začátku jsem z toho byla docela rozčarovaná a přišlo mi to pěkně neslušný, ale pak jsem se naučila ho nějak stručně odbýt a jít si po svým rovnou. A kromě toho jsem si všimla, že to dělá všem, takže si to ani neberu osobně, je holt trochu šáhlej. Vůbec bych se nedivila, kdyby si "plánované ignorování odpovědi" někde nastudoval jako důmyslnou manipulační taktiku k dosažení bůhvíjakýho cíle v nějakým self-help článku z online magazínu pro druhořadý manažery, to by byl přesně jeho styl. :)

Karoleena jo, tohle děvče má taky za sebou všechny ty soft skills, co jsou nám nabízený v rámci seberozvoje. Možná to na mně testuje. Ale taky to dělá všem, i se o tom sem tam někdo mimochodem zmíní, když se o slečně mluví třeba v jiné souvislosti. Osobní to není. Jen jsem vždycky naštvaná, že jsem na to zase skočila. Jsem snadný cíl.

Karoleena Jennyfor Takovou kolegyni jsem mela taky, akorat ona se vzdycky v pulce me prvni vety otocila ke svemu pocitaci, přestala reagovat a zacala neco delat, taky jsem si vzdycky pripadala jak pitomec, proc ji vlastne odpovidam. Ona byla mila, ale prislo mi, ze takhle projevuje nucene vic zajmu, nez by ji samotne bylo mile, ale proc, to nevim. 

Myrtila Tak třeba mají pocit, že společenská konvence velí se zajímat o bližního, ale vlastně je to vůbec nezajímá. Možná si řeší nějaký svůj problém, aby vypadaly "normálně". Já nechci soudit, každej je nějakej, jsem spíš naštvaná na sebe, že na to jak hloupá husa skáču. Napíšu si asi na dlaň tahák: Neodpovídat.

Jennyfor Jestli to dělá všem, i do toho telefonu, kašli na to. Fakt by to mohl být efekt nějaké nalejvárny (asi jako když matky místo obecného hezký obrázek mají pochválit světlezelenou travičku). "Projevte svému okolí konkrétní zájem místo obecného jak se máš." Jenže na druhé lekci zřejmě chyběla.

Sweet Potato Jennyfor Taky mi to takhle přijde. "Na druhé lekci chyběla" je dobrý vyjádření

Me dneska udelalo velkou radost, ze jsem dostala pracovni nabidku na misto a praci, kterou jsem moc chtela.

clothilde

Venku sněží, ráno jsem po vzoru Luna brzo vstala a šla na prochazku, povedlo se mi hezké kafe a navíc jsem dostala geniální nápad, který se zamlouvá šéfovi. 

clothilde gratuluji!