Co Vám dnes udělalo radost.?.

tak to je asi na vsech frontach ta spravna reakce. Jako jak jsou mali, tak umi zatnout do ziveho. Navic vaseho maleho si vybavuju, ze je opravdu maly, ale zaroven uz mu asi pusa jede, takze s tim se musi pocitat. Zrovna ta dnesni doprovodna maminka chudak vypadala, ze by byla nejradeji, kdyby se pod ni rozestoupila zem a mohla milosrdne zmizet. 

To jsi dobrá. Já bych to bez toho výtahu vydržela i dál, jen to tahání nákupů je děsnej vopruz.

To je zlatíčko.

Jo, člověk by si kolikrát přál, aby byl úplně jinde. Naše dcera se jako první slovo naučila táta. Na tom by nebylo nic špatného, ale ona to používala na všechny mužské, takže když jsem s ní třeba čekala na autobus a ona nadšeně ukazovala na různé chlapy a křičela "táta, táta!", páni se koukali vypařit a já jsem vypadala jako kdybych dětem vodila domů každou chvíli jiného.

No, nám asi s manželem zůstane jako nejzábavnější vzpomínka na dětské hlášky, když jsme kdysi před lety jeli výtahem z metra na Muzeu, plný výtah, tam s námi maminka s malým chlapečkem. Ten se jí po chvilce zavrtal hlavou do rozkroku a zvolal do ticha : Pipinka, pipinka, pipinka. Všichni se začali hrozně smát a maminka měla co dělat, aby to ustála 

To je jako když nastoupí malé dítě s maminkou do tramvaje a prohlásí "mami, já vidím samý p*dele!". Někde jsem to četla nebo slyšela vypravovat, už nevím, ale taky to ty děti nemaj kolikrát jednoduchý.

Tohle udělala dcera mé spolužačky. Blížil se k nám všemi "milovaný" asistent, kterého jsme měly na semináře brané výchovy, ona se vytrhla mamince, vrhla se k němu, pevně se mu přisála na nohu a blaženě hýkala "tátaaaaa!" On neměl daleko k tomu začít poskakovat po druhé noze a ječet "sundejte to ze mne!"

Ochladilo se.

Leje.

Všechny vůně zase po dlouhé době krásně vyniknou a na kůži drží.

Krása.

A mam pred sebou volný vikend,

od kadeřnice zkrácené konečky vkasů,

uklizený byt, vyžehleno,

a dvě deci červeného před sebou

Kolega mi dnes rekl, ze o me dalsi kolega rikal, ze jsem opravdu dobra. Fakt me to potesilo, protoze jsem mela dojem, ze zrovna on me nema nijak rad. Nacez dalsi kolega zacal, za to je pravda, ze vsechno s prehledem zvladam

Lilo.

Provizorni oprava strechy, ktera staci na normalni dest, to nezvladla.

Nesnasim pach vlhke omitky.

Mam postel pod igelitem, do dvou kyblu kape voda, nema smysl uklizet a uz vubec se mi nechce zehlit.

Dve deci cerveneho jsou dobry napad.

Tak to me moc mrzí.!

Ale snad to červené otupí rozmrzelost, zlepší náladu a třeba přijde odjinud nějaká radost...

Ono je to v tomhle vlakne vlastne OT, ale nedalo mi to. No, mam aspon radost, ze uz neprsi a snad uz nebude, nebo aspon ne tolik. 

 (Samozřejmě se nesměju tobě, ale tvé vtipné a rychlé reakci. Jinak soucítím. Já trnu hrůzou při každém dešti, že zazvoní telefon, že někomu někudy někam teče. Ten dnešní byl vydatný. Ty deci si zasloužíš i tři.)

Jsem vlastně ráda, že se to stalo, když jsem byla doma. Minule naštěstí taky. Stát se to v době dovolené, řešíme ještě zničenou podlahu a proteklý strop do přízemí. A když jsem viděla ve zprávách, co dokáže kulový blesk, jsem vlastně vděčná za flek na stropě a kap-kap-kap z lustru.

ze si konecne muzu obarvit hlavu...trpela sem jak zvire dva tydny.

Jo, život přece jen stojí za to, co? 

Já mám za sebou pár pěknejch dní se zřítelnicí, teď jsem zlikvidovala veškerý stopy po nájezdu tatarů (páč se po příjezdu do Čech ještě chvíli zdrželi)... a před sebou víkend na zotavenou  

...jo, stojí.

Prostě hezké, obyčejně neobyčejné dny

To je dobrý. Mě zas maličká dcera kamarádky vytrvale tituluje "babí." Je mi něco málo přes třicet :-) Bych to neřešila, ale kamarádka měla potřebu to pořád uvádět na pravou míru, že je to prý v podstatě vyznamenání, oslovení pro jakoukoli zpřízněnou přátelskou osobu ženského pohlaví.  

Tak já mám dvě deci červeného za sebou a vyžehleno nemám.

Chtěla jsem mít dnes pracovní den, abych zmákla před dovolenou vše potřebné.  Manžel a dítě radši odjeli.

No, takže jsem byla na pedikúře, na obědě s kamarádkou a stihla jsem přečíst asi deset kapitol v rozečtené knize.

Neudělala jsem nic, a kdybych nesjižděla parfumánii, notebook by upadl do režimu spánku a já s ním. Někdy to prostě fakt jinak nejde.