Co Vám dnes udělalo radost.?.
33lejaby to se mi teda vůbec nečte lehce:( Drž se! Určitě na tebe čeká něco hezkého. MUSÍ PROSTĚ!!!
33lejaby Držím ti palce ať prozijes něco hezkého! Možnosti na seznámení je třeba méně, ale mně upřímně to přijde, že i mezi mladýma teda. Všichni honej známosti na instagramech a tak, mi to přijde celý takový podivný dneska:-D. Zas už ty seš starší a víš jak v tom chodit, jak na to jít, co chceš a nechceš. Taky si myslím, že starší chlapi chtějí stejně starý ženský, aby totiž po nich nic už nechtěly! Určitě to bude ještě fajn!
vis co, s tim seznamenim, okolo me je ted plno vrstevnic, ktere si fakt ten zivot uzivaji, vcetne novych vztahu a tim jak se naplno venuji konickum, ktere treba v manzelstvi staly stranou, tak maji partnery s podobnymi zajmy a to je moc fajn. ja taky uz nesedim doma, nevarim teple vecere a necekam, az se muz vrati z prace (a sedne si k pocitaci nebo televizi), kazdy den jsem nekde venku mezi lidma. dokud zdravi dovoli tak se odmitam krcit nekde v koute
33lejaby Ať se ti dějí už jen hezké věci! 
33lejaby no teda!
Ale i kdybys nejaky cas byla sama, neni to podle me ztraceny cas. Srovnas si myslenky, pustis se do novych veci, usporadas si zivot tak, aby vyhovoval tobe, predevsim tobe. A pak se uvidi.
Úryvek z jednoho dlouhého a osobního mailu..
Asi jsi úžasný táta, možná i partner a muž. A je to tak dobře. Nevím co to je mít výjimečný svazek s otcem a důvěra dcery k otci nebyla nikdy. Vyrůstala jsem se dvěma bratry, a v očích otce jsem byla vždy míň než kluci, ta méněcenná. Neumíš nic, na nic se nehodíš, to říkal často. Vychovával nás velmi tvrdou rukou, někoho ještě víc, a škoda rány která padne vedle. Důvod se vždycky našel, jakkoliv absurdní, i za úkol který nesplnili bratři, jako kdybych já za to mohla a nesla odpovědnost. Dopadne to tak, že otce který by tě měl milovat se bojíš, a než jdeš domů tak se vždy jdeš vyčůrat do křoví, protože nevíš co se bude doma dít a ono to prodlužovačkou nebo koženým vodítkem fakt bolí.
Děda ti zase lásku projevuje tak, že tě po nocích navštěvuje v posteli, a je mu jedno že se ti to pranic nelíbí. Jak to chápat dětským rozumem, když tomu vůbec nerozumíš a řekneš si že nejlepší bude když půjdeš spát na zem pod postel, že tam tě určitě nenajde. Komu to říct, když otec rozhodně milující není a máma s ním sama zažívá peklo. Navíc děda je její otec a obrátilo by se to proti ní. Chce to odhodlání se tomu postavit, když zjistiš, že to co dělá děda nedělávají dědové běžně svým vnučkám a je to trestné. Jedinou útěchou je ti pes, kterému si vždy vypovídáš ze svého smutku, proč se k tobě ten taťka tak hnusně chová, vždyť jsi přece taky jeho dítě...
Do toho ti začne puberta, otec si vodí domů kamarády z hospody, a tobě se chce v noci ukrutně ale ukrutně na záchod, ale jak to udělat, když musíš projít kolem těch chlapů, a chtěla bys být neviditelná.
Jak se postavit k sotva plnoleté cikánečce, jen o pár let starší než ty, kterou si táta vodí domů domů s partou, uloží ji do tvé postele a v průběhu večera si od kamarádů odskočí ji osouložit.
A celé to trápení završí zákazník z restaurace kde pracuješ, který tě zcela "náhodou" potká cestou z práce a pokusí se tě znásilnit a nedokončí to jen proto že jej někdo vyruší. Příjdeš domů a jediné čeho se od otce dočkáš jsou připomínky že se někde cestou domů flákáš. A tak všechno špinavé oblečení svlečeš a dáš si hodně dlouhou sprchu.....
Dědovi jsem odpustila a otec se mi jednou omluvil za vše. Vím že i pro něj to bylo těžké přiznat svou chybu, vím že mne chtěl vychovat jak nejlíp uměl, jenom prostě nevěděl jak na to. Vím že proto jsem vždy odmítala jakoukoliv jeho pomoc a chtěla jsem mu dokázat jak silná jsem a jak dobrý člověk jsem. Už tu není, umřel mi v náručí a byla jsem s ním do posledního dechu.
Tenhle příběh mnohé vysvětluje..proto jsem taková jaká jsem..
33lejabypreju ti uz jen hezke veci do zivota.
...nevím, co říct´... Je to tak moc silné, smutné...
Moc Ti přeju, ať se Ti žije co možná nejklidněji, jak jen je to pro Tebe možné...
(ať už Tě vzpomínky tolik nebolí a ať máš radost z co nejvíce, klidně i obyčejných, věcí)
((na odlehčení - mámy kámoška si našla muže po šedesátce a jsou spolu už x let velmi spokojení))
33lejaby ach, mrzí ma čo si musela prežiť a želám ti, aby ti to život teraz vynahradil a bolo už dobre
Miru k tomu nalezeni po sedesatce. Ano, manzel mi asi 3 roky zahybal s pani v tomto veku, nyni jsou spolu stastni jak hrdlicky (uplna reklama na novy vztah na sklonku zivota). Az tak moc, ze dcera se mu do noveho vztahu nehodi. Pani mu vysvetlila, ze ma sve deti a vnoucata a ty ji staci. 
Ponekud OT ale musela jsem.
...jasné, je to případ od případu.
Ale ti dva, o kterých píšu, tam je vše v pohodě - jejich děti(dospělé) z minulých manželství, a tak vůbec.
Prostě nic se nedá strčit do nějaké šablony. Já z toho vnímám to dobré - že člověk si může najít partnera v každém věku. Je to o štěstí, náhodě, osudu, co já vím. Ale možné to je
...a ještě bych dodala, ta mamky kámoška byla vdova - muž jí zemřel. Měli krásný vztah, cestovali, vychovali vzorně děti.
A ona zůstala sama, a její dcery nechtěly, aby byla sama, protože byla pořád taková čilá, aktivní, tak jí, myslím, podstrkovaly nějaké inzeráty, nebo jak to bylo a ono to vyšlo, noo
Pavlena to me mrzi. byl manzel o hodne starsi od tebe?
ja mam partnera o deset let starsiho a musim rict, ze byt jsem spokojena, je to na hrane, a s postupujicim casem je to cim dal vic patrny.
33lejaby strasne strasny... 
Ja si rikam, ze kdybych zazila 10% toho co nektere tady, tak uz bych se nekde houpala na svestce...
Lilly_Ku byl skoro o 14. A zestarl hlavne mentalne strasne za poslednich par let. Ale byly tam jine problemy, hlavne nejspis spatny vyber uz na pocatku...
Lilly_Ku ja mam muze o 18let starsiho a nevymenila bych ho za nic na svete.
A energie ma vic nez ja.
Lilly_Ku ja som žila 12 rokov s o 10 rokov starším partnerom a ten vek bol nakoniec dosť veľký problém hlavne kvôli deťom. Keď sme začali spolu chodiť, mal 31 a bol pripravený na deti a ja teda ani omylom. Chodila som na vysokú, bývala ešte u rodičov, no nerozmýšľala som nad tým ani pol sekundy. Potom sme si dlhé roky spokojne žili, cestovali, zabávali sa a takéto veci sme vôbec neriešili. As som sa v tridsiatke uvedomila, že chcem manželstvo a deti, no ešte tri roky sme sa plácali v nefunkčnom vzťahu as sme sa teda rozišli. Ale doteraz sme kamaráti a tých 9 rokov bolo úplne skvelých
