Bledý milenec, Galileův měsíc éterické a dráždivě fluidní tváře, dokonalých rysů, Ziggy Stardust dávnověku obdařený nesmrtelností, jeho dokonalost je vpravdě božská, ačkoliv působí chladně a nepřístupně, oděný do nejjemnější kůže potřísněné sladkou šťávou z mandarinek, ověnčen vonokvětkou, plaví se v dřevěném korábu po hladině chladného moře a slaný vánek mu cuchá vlasy.
Překrásný unisex, velmi univerzální vůně.
...začíná to jak pánská kolínská - svěží, nasládlé, delikátně naovocněle mýdlové
(asi bych se nosem ráda zavrtala takhle navoněnému chlapovi do rozepnuté košile...).
Ve chvilince se však přidá - nejspíš zásluhou šafránu - velmi jemňoučký, luxusně vyleštěný kožený tón.
Vůně mi v nose bezgravitačně tančí jak mušelínové závoje v poryvech nočního vánku...
...už nevnímám pánský after shave, a i já bych se tímhle ráda voněla -
nadýchaně hedvábná akurátní sladkost z bezcitrusových mandarinek
se prolíná s vonným tónem ultra hedvábně vymazlené tenoučké, velmi kvalitní černé kůže,
ke které ještě patří aristokraticky nonšalantní akcent z fialek
(Simply Jil Sander nebo Insolence EdP Guerlain bez cukru)
a
nad tím vším, nebo kolem všeho výše zmíněného se jak měsíční prach z meteoritů vznáší,
levituje měkoučce mohérovitá mineralita - jakási stříbroantracitová vláčná jiskřivost nano částic ocelových barev, jejichž domovem je vesmír...
Krásné
...kdo
čí je vesmír.?
Ty můj
nebo
já jsem
Tvým?..
Když objímáš
mě,
tak
nic
neřeším...
Byl to smutný a unavený večer, ten večer, když Ron v nebelvírské společenské místnosti načmáral očividně pochroumaným samoopravovacím brkem, že Jupiterův měsíc Ganymedes je pokryt medem - a musela se do toho vložit Hermiona, aby mu vysvětlila, že nikoli medem, ale ledem, Rone, ledem!! A měla pravdu, samozřejmě... No jenže... Ta představa, víte... Že by byl Ganymedes skutečně pokryt medem... Jak by to vypadalo asi? Byl by všude? Byly by jím naplněny všechny krátery, prolákliny, praskliny, rýhy? Smísil by se pak kdesi v hlubinách se železitým tekutým jádrem, pronikl by do oceánu, který se skrývá stovky kilometrů pod povrchem, tonul by ve slané vodě? Rozpadal by se v prach za horkých dnů a promrzal za nemilosrdně ledových nocí? Voněl by pak po něm celý celičký Ganymedes, jeden z Medicejských měsíců? A v duši otázka, zda takhle voněl ten, po němž je tento měsíc pojmenován - Ganymedes, syn trojského krále, milenec Diův, jehož cenu sám Zeus vyvážil Hefaistovou zlatou révou a párem rychlých koní? Suše, sladce, pylově, prašně, dřevitě, hebce a měkce, minerálně a slaně jako bělavé stopy po zmizelých slzách...? Třeba. A možná. A kéž by... Protože tahle vůně je jako zlatě dřevitý prach, v něm cosi pylově narkotického, krásné, krásné je to...
Bledý milenec, Galileův měsíc éterické a dráždivě fluidní tváře, dokonalých rysů, Ziggy Stardust dávnověku obdařený nesmrtelností, jeho dokonalost je vpravdě božská, ačkoliv působí chladně a nepřístupně, oděný do nejjemnější kůže potřísněné sladkou šťávou z mandarinek, ověnčen vonokvětkou, plaví se v dřevěném korábu po hladině chladného moře a slaný vánek mu cuchá vlasy.
Překrásný unisex, velmi univerzální vůně.
...začíná to jak pánská kolínská - svěží, nasládlé, delikátně naovocněle mýdlové
(asi bych se nosem ráda zavrtala takhle navoněnému chlapovi do rozepnuté košile...).
Ve chvilince se však přidá - nejspíš zásluhou šafránu - velmi jemňoučký, luxusně vyleštěný kožený tón.
Vůně mi v nose bezgravitačně tančí jak mušelínové závoje v poryvech nočního vánku...
...už nevnímám pánský after shave, a i já bych se tímhle ráda voněla -
nadýchaně hedvábná akurátní sladkost z bezcitrusových mandarinek
se prolíná s vonným tónem ultra hedvábně vymazlené tenoučké, velmi kvalitní černé kůže,
ke které ještě patří aristokraticky nonšalantní akcent z fialek
(Simply Jil Sander nebo Insolence EdP Guerlain bez cukru)
a
nad tím vším, nebo kolem všeho výše zmíněného se jak měsíční prach z meteoritů vznáší,
levituje měkoučce mohérovitá mineralita - jakási stříbroantracitová vláčná jiskřivost nano částic ocelových barev, jejichž domovem je vesmír...
Krásné
...kdo
čí je vesmír.?
Ty můj
nebo
já jsem
Tvým?..
Když objímáš
mě,
tak
nic
neřeším...
Byl to smutný a unavený večer, ten večer, když Ron v nebelvírské společenské místnosti načmáral očividně pochroumaným samoopravovacím brkem, že Jupiterův měsíc Ganymedes je pokryt medem - a musela se do toho vložit Hermiona, aby mu vysvětlila, že nikoli medem, ale ledem, Rone, ledem!! A měla pravdu, samozřejmě... No jenže... Ta představa, víte... Že by byl Ganymedes skutečně pokryt medem... Jak by to vypadalo asi? Byl by všude? Byly by jím naplněny všechny krátery, prolákliny, praskliny, rýhy? Smísil by se pak kdesi v hlubinách se železitým tekutým jádrem, pronikl by do oceánu, který se skrývá stovky kilometrů pod povrchem, tonul by ve slané vodě? Rozpadal by se v prach za horkých dnů a promrzal za nemilosrdně ledových nocí? Voněl by pak po něm celý celičký Ganymedes, jeden z Medicejských měsíců? A v duši otázka, zda takhle voněl ten, po němž je tento měsíc pojmenován - Ganymedes, syn trojského krále, milenec Diův, jehož cenu sám Zeus vyvážil Hefaistovou zlatou révou a párem rychlých koní? Suše, sladce, pylově, prašně, dřevitě, hebce a měkce, minerálně a slaně jako bělavé stopy po zmizelých slzách...? Třeba. A možná. A kéž by... Protože tahle vůně je jako zlatě dřevitý prach, v něm cosi pylově narkotického, krásné, krásné je to...
Mandarínkovo-osmantový svieži úvod,prechádzajúci do jemne slaných, suchých tónov.