A666 Taky jsem z toho špatná. Táta ležel na tom oddělení následné péče v Krči přesně před rokem, byl po CMP, než jsme sehnali rehabilitační pobyt jinde. A bylo to tam strašný. Taky byl zákaz návštěv, kvůli chřipkám, ale nějak jsem se tam vždycky s rouškou dostala. Nebejt toho, nevím, jestli by to přežil. Nedokázal se sám najíst, přesto mu jídlo postavili metr od postele a pak netknuté odnesli, to samé pití, hygiena otřesná, večeře ve čtyři a zhasnout v pět, pacienti nadopovaní, mimo realitu. Večerní inzulín dostal ve čtyři a ten noční pak v těch pět. Chodila jsem ho tam krmit, mýt, převlíkat, cestou domů s taškama špinavého prádla jsem brečela. Ráno jsem tam nosila čisté oblečení. Personál jen pomocné síly, cizinky, snad jen dvě sestry na oddělení, lékařku bylo těžké zastihnout.
Teď, než se nějak dám dohromady, mám tátu v odlehčovací péči. Tam to, aspoň než jsem šla do nemocnice, vypadalo mnohem lépe, taky je to teda placený, ale stejně trnu, aby se tam taky něco nezavlíklo a ty bezbranní senioři to neodskákali. Bohužel se ta moje rekonvalescence nějak vleče, ještě tam chvilku musí zůstat. Klidná tedy nejsem.
