Co jste dnes zkoušely(i) z mainstreamu?

Zkoušela jsem Baiser Fou a bylo to zklamání. Tenhle polibek voní jako čerstvě oloupané liči. Potom se připojí syntetické maliny připomínající parfemaci levného balzámu na rty. Bílá čokoláda s vanilkovou příchutí překrývá avizovanou stěžejní složku, jíž má být orchidej. Namísto vášnivého polibku je to pusa od holčičky, která je v koutcích rtů ještě ušmudlaná od zbytku ovocného dortu. Pryč je noblesa a pudrová elegance původního Baiser volé, jako kdyby Mathilde Laurent dostala za úkol vytvořit parodijní dětskou verzi této vůně. Škoda promrhaného potenciálu, flakón je krásný.

Kdybych vůni testovala naslepo, tak jsem přesvědčená, že je to výprodej z nějaké drogérie.

Woman in Rose (Alessandro Dell'Acqua) - svěží květiny (frézie a snítka bílého šeříku s mladými lístečky) zkropené ranní ledovou rosou v podobě hodně (ale opravdu hodně) ledového pižma. Od tuctovosti ji v poslední chvíli zachránil teplý zemitě kořeněný nádech, pod kterým "roztála" značná část pižmového "ledu" a pižmo dostalo podobu hřejivě ovocnou.

Mon Paris (Yves Saint Laurent) - počáteční krystaly cukru úplně zavrzaly mezi zubama, než zasypaly lehce syntetické ovoce rozložené na misce z cedrového dřeva. Tuctová a lacině vyznívající drogerkovka.

Vidím, že u tebe dopadla Mon Paris stejně jako u mě. Pro mě propadák minulého roku. Tohle si ta značka nezaslouží.

Je to smutné - Mon Paris je projev ryzího zoufalství, vždyť toto nemůže zaujmout ani osoby parfémové nepolíbené.

Včera jsem se dala v Douglasu do hovoru se sympatickou prodavačkou a říkala, že zatímco Mon Guerlain se prodává jak na běžícím pásu, tak Mon Paris skoro vůbec. No, nedivím se...

"Sisley - Izia: Tak tu sa priznám že ma flakón oklamal telom. Očakávala som, že sa Sisley bude chcieť tentokrát "zahojiť" nejakou všeobecne páčivou nenáročnou kvetinovkou a ono nie! Úvod je veľmi korenistý, až ostro, ale rozhodne nie ťažko, potom nastúpia aldehydy a tóny ruže, čo by mohlo byť trochu tuctové, ebyť archangeliky, ktorá to celé posúva do zaujímavejšej a dospelejšej roviny. Jemne a decentne to drží štipka cédra s pižmom."

Taky si myslím, že Izia není žádná vyložená líbivka. Pravda, není to už taková klasika jako Eau du Soir nebo Soir de Lune a částenčě souhlasím s jerry, že typově má v sobě něco z Une Zest de Rose, rozhodně ale drží mnohem lépe a když jí člověk srovná s tím, co produkují ostatní značky, pořád je to podle mě hodně dobré.

Já jsem zkoušela Mon Paris jenom na papírku, vůbec se mi to nechtělo dávat na ruku. A myslela jsem si, že už jsem asi unavená a otupělá, když cítím jenom takový ten prázdný cukr jako v levném zákusku.

Máš pravdu, nezaslouží. Ale podle mě ta parfémová krize u YSL začala už s odchodem Toma Forda, který je vlastně už z jedné vytáhnul, jestli si to dobře pamatuju. Ten byl pro ně tehdy hotovým požehnáním po všech stránkách, nejen z hlediska módy.

Značka YSL si to podle mě zaslouží. Nejsou schopni navázat na minulost a nové věci jsou průšvih. Takové nádhery mají za sebou - Opium, Rive Gauche, Paris, Champagne, Baby Doll, Nu... a tak si to všechno nechávají proplout mezi prsty. Naprosto to nechápu. A mrzí mě to.

Tak za to asi nemůže jen značka, ale i koncern L´Oreal. Jinak jo, ten si to a vedení, které tam dosadili, zaslouží. O tom žádná. Já myslela to jméno Yves Saint Laurent. Jako že vůči jeho osobě je mi to líto. No a taky vůči té práci, kterou tam tehdy Tom udělal.

Ano, to jsou přesně ty vůně. Opium, Rive Gauche a Paris tehdy Tom marketingově vytáhnul, protože se moc neprodávaly nehledě na to, jak byly samy o sobě dobré. A ty další Rive Gauche, Baby Doll a Nu vznikly přesně za doby jeho působení.

Od té doby už nedokázali najít nikoho stejně schopného, kdo by na ty vůně dohlédnul.

Tak za to asi nemůže jen značka, ale i koncern L´Oreal

Tak samozřejmě. I koncern L´Oréal má máslo na hlavě. Ale ve výsledku je to jedno. L´Oréal, LVMH, Estée Lauder, Puig... Ty původní značky se dostaly do situace, kdy musely/chtěly podepsat smlouvu s ďáblem. Ve finále je mně, jako milovníkovi Opia, čarovné vůně svého času, tak trochu jedno, kolik procent viny za to, že Opium teď voní tak, jak voní, leží na kom.  Líto je mi to obecně, a líto je mi toho, že ta vůně je pryč.. a přitom se tady pod stejným názvem prodává něco, co s Opiem nic společného nemá.

Tak já jsem též obdivovatelkou původního Opia a štve mě to jako spousta jiných reformulovaných vůní z posledních let.

Já to odstupňované mám.

Vlastnické vztahy a jejich vliv na produkci značek za tím vším samozřejmě vnímám, ale lítost z konce vůně nebo vztek při jejím úpravám k nepoznání, ten mám úplně pokaždé úplně stejný. A je to značka sama, která je logicky první na ráně. 

Ale jo, vždyť jsem psala, že s tímhle vším s tebou souhlasím.

Současná značka z pohledu firma YSL si to zaslouží stejně jako si to zaslouží Dior a jiní.

Já to psala ve smyslu, že značka YSL ve smyslu slavné jméno a to, co má za sebou si nezaslouží to, do jakých rukou se dostala. A řekla bych, že i tak to myslela blackviolet.

Vendulko, ale já to nepíšu proto, abych tě o něčem přesvědčila, něco vysvětlila, pak dovysvětlila, jak jsem to myslela nebo nemyslela a nakonec dosáhla tvého souhlasu.  Dyť si jen tak povídáme... 

Dyť jo.

Já neměla pocit, že ses mě snažila přesvědčovat. Já jsem jenom na tebe navázala právě, abychom si povídaly.

Jasně! 

Mně se zdá, že nakonec, pokud jde o to, koho litovat, největší chudák není značka, není Yves Saint Lauren a není Tom Ford. Největší chudák jsem já , protože třeba to Opium je fakt jeden ze základních kamenů mého vztahu k parfémům. Radši bych, kdyby Opium zmizelo úplně než vídat, co se teď prodává. No nic.

Jak největší chudák jenom Ty? Snad my všechny, ne?

Naprosto souhlasím. Původní Opium je jeden ze základních parfémových pilířů úplně stejně jako Shalimar nebo Magie Noire.

Jj, to by mi taky bylo milejší. V tomhle ohledu je mi třeba sympatická Fendi. Theorema byla úžasná vůně a chybí mi, ale jsem radši, že jí stáhli úplně, než aby pod jejím názvem vydávali něco, co Theoremou už nebude.

S výrokem, že bys raději, kdyby Opium plně zmizelo, než to, co se za něj dnes vydává, naprosto souhlasím. Mám to podobně třeba s Dune. Těžko pak někomu vysvětlovat, co se mi na té vůni tak líbilo. Reformulace jsou vlastně falšováním parfémové historie.

Zkoušela jsem holku v jehličí. A asi jsem se zamilovala. Jsem hodně divná, když chci vonět jako kostel o Vánocích?

Naprosto ne! Mně voní spíš jako mše uprostřed čerstvě vyklučené mýtiny. A vůbec to není špatné!