Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Invisible Ben 4160 Tuesdays

Citronová šťáva, mega hustá,

nalévaná do tmavě sytě zeleného jedlového balzámu, a

k tomu

pomerančový džus bez přidaného cukru(pár kapek pro nasládlou chuť),

a usmívající se

limetka 

a horká káva -

lógrová 

bez mléka.

Santal, zase.

Zase nasládlé dřevo zahušťující vůni...

A koňak.?

Jestli chlast, tak pouze zbytky na stěnách hrnku(kde byl večer),

do nějž se ráno uvařil černý povzbuzující nápoj...

Les, teplo a skrytý chlad, husté nasládlé zelené osvěžení.

Poudré de Liberté Au Pais de la FLeur d´Oranger

Lolitkovské ovocné žvýkačky.

Rozkošný multivitamín.

Tlumená skořice v husté ovocné mase, nyní už jen jemně nasládlé.

Jo a špetka hřebíčku -

jak malej zlobivej kluk, když tahá slušné holčičky za jejich cůpky...

Boudoirově prostopášná,

lehce přistprostle naivní.

Zpočátku působí jak kýčový boudoir náctileté blondýny(vzhledem i duší...),

později ale vůně dospěje...

Delikátní(zpracováním) pikantně kořeněná skořicově dřevitá vůně.

Já zeleno v Dolce Acqva nemám vůbec, ale je to dost pravděpodobné, že to bude tím teplem. Mně totiž třeba Battito d´Ali v létě hořkne, zatímco v chladu je to paráda.

Jinak v Invisible Ben jsem ten uváděný koňak taky nenašla, jen tu lógrovou horkou kávu a to ostatní, jak popisuješ.

U mě teda nejvíc vede Stilettos on Lex a pak mám pořadí Dolce Acqva, Dark Rum a Poudre de Liberté.

Díky za recenze.

Očím oči, čo za krásy si vyčuchala v Poudré de Liberté. Na mňa urobila dojem špinavého a navyše mokrého popolníka. S mulťákom /nešumivým/ v úvode súhlasím.

The Different Company - Tokyo Bloom: Zelené, zelené, zelené, až z toho trochu zubybrnia...vľmi osviežujúce, jemne šťavnaté, krásna, netradičná ľahučká letná svieženka bez citrusov, bez bylinkových tónov, bez jablka...proste jasná a čistá svieža zeleň.

 Memo: Marfa

Vůně nese název stejnojmenného amerického městečka v Texasu, ležícího v poušti Chihuahua, které prapůvodně vzniklo jen jako pouhá občerstvovací stanice na železnici. Jeho jméno mu vymyslela manželka tehdejšího ředitele železnice. Dodnes se však vedou spory, zda ji k tomu inspirovala stejnojmenná hrdinka z románu Bratři Karamazovovi od Dostojevského nebo stejnojmenná postava z románu Carův kurýr od Julese Vernea. Pro nás ale bude zajímavé asi jen faktem, že se zde James Dean společně s Elizabeth Taylorovou a Rockem Hudsonem natáčel část scén ze svého posledního filmu Gigant před tím, než tragicky zahynul při autonehodě..

Alienor Massenet nám ji představuje jako pouštní ovocnou květinovku se sladkou přezrálou, až kandovanou mandarinkou, svěžestí pomerančového květu a tuberózou. Obě květiny tu jsou doprovázeny vůní lesních jahod a teplé meruňkové marmelády. Rozpálené slunce zde představuje tropický ylang a písečné tóny zase obstarává bílé pižmo s kašmeranem, který tu ovšem podobně jako v Alienovi a v kombinaci se žvýkačkovou tuberózou lehce gumovatí. Cedr v základu pak má malinko tendenci sklouzávat k tužkovým odřezkům, což ovšem vzápětí vykompenzuje hustá krémová vanilka. Kdo rád syté veselé letní květinovky typu Terracotta Le Parfum, ale chtěl by je bez kokosu, nechť pro zajímavost vyzkouší.

Rappelle-Toi (L'Artisan) -  dost zvláštní směs kyselých bílých květin s rozmačkanými zelenými listy, obalená v prachu z omítky, zakapaná včelím voskem a zalitá Alpou. Pro mě zcela nenositelné...

Lemon Line (Mancera) - větvička citronovníku plná mízy, se zelenými listy a zralými plody, rozmačkaná a vymačkaná... prostě sladko-kyselo-hořko-zelená citrónová smršť. Po několika hodinách ještě navíc cedr se sušenými muškátovými listy a suchými chyprovými tóny. Ideální vůně pro zapřísáhle milovníky citrusovek - v tomto případě uvítají i výbornou intenzitu, výtečnou výdrž i typickou mancero-montalovskou neměnnost.   

AMOUAGE - Lilac Love

Parfumy pomenované po kvetoch, z ktorých nepozostávajú, sa mi javia také frankenstainovské - vyskladané z viacerých parfumov. Ale to je len môj osobný dojem a nikomu ho nepodsúvam.

Pri prvom privoňaní je to YSL Elle, ktorá plynulo prejde do Bvlgariho Notte, pristaví sa pri kolínskej Shalimar, ovanie krídlami Battito d Ali od Profumum Roma, aby nakoniec elegantne ako závoj spadol na posteľ v izbe zo santalu v konečnej podobe. Orgován sa podaril, sú to čary kosatca a tonky, a je tesne pred plným rozvinutím, svetlofialový, babičkovský i detský, pomaly sa zohrievajúci po chladnom nočnom jarnom daždi, cítiť aj mastný tón púdru. A potom už krásne drží -  telu vyskladanému z iných parfumov sa zacelili jazvy a úplne sa vyhladili, sú len spomienkou na komplikované začiatky, prekonanie akých vedie k osobnej spokojnosti z diela.

Krása.  Patrila by do dúhového flakónu, ako má Fate. Ale to je len taký detail.

Ach, když Lilac Love prošel u tebe, tak to se mi bude určitě taky líbit. V Praze má být až v říjnu.

No, neviem, neviem - narazili sme na tester v malej parfumérii - či skôr vôňarstve - v akejsi štvrti v Berlíne, kam sme zablúdili po celodennej túre v meste. Volalo sa to Fraiche a ešte niečo k tomu. Mali tam všetko možné, prevažovali bytové a textilné vône. Orgován nikto necítil a podľa ohlasov na webe je takých nosov dosť.

Lilac sa nikomu z partie v Berlíne nepáčil - okrem mňa. Je to klasický koncept /padali výrazy ako báryšňovka, Ruska naložená v samohonke a tak/, nič pre majoritu, zato poklad pre nás, parfémovo znevýhodnených. Neviem sa rozhodnúť, či je to kvetinová orientálka alebo kvetinová gurmánka.  Počas vývoja sa v nej strieda slnečný jas i oddychový tieň. Naozaj krása, naposledy ma tak uchvátila White.

Nobile 1942 - Perdizione

Ani Perdizione v sobě nezapře italský původ, který je tak typický pro vůně této značky. Je v ní italská lehkost a noblesa, slunce a pohoda.

Kromě bergamotu překvapí v úvodu krásná levandule, ale jen tak lehce, jako by ji přinesl ranní vítr z levandulových polí, a pak splyne s pomerančovým květem a lehce hořkým a zeleným neroli. Pomerančový květ pomalu sládne, jako by ho někdo pokapal medem a rozsvítil slunečními paprsky ylang-ylangu, nakonec ještě zapudroval vanilkovým pudem a přidal pár hoblinek světlého dřeva.

Ano, ten začátek s levandulí je moc pěkný, ale jak v ní pak převáží ten sladký pomerančový květ, tak to už mě tak nenadchlo. V tomhle ohledu mi přijde Anonimo Veneziano italstější. No asi Nobile 1942 nebude úplně moje značka.

Pro mě je v ní taky té sladkosti kapku moc stejně jako v La Danza delle Libelulle. Anonimo Veneziano a Chypre jsou nejhezčí. Ještě by mě zajímala Pontevecchio.

Ta se mi líbila jen ve verzi Exceptional Edition v koncentraci čistý parfém. EdP má sice ten mrkvový kosatec, ale to ostatní v ní mi přišlo hrozně odfláknuté. Mě od nich zajímá už akorát jen ten nový santal.

Hiram Green - Dilettante

Tak ten začátek je pro mě vlastně taky chypre podobného stylu jako Shangri La. Musela jsem se znovu podívat na složení a divím se, že kromě pomerančového květu tu mám i zeleň, větvičník, dřevo a jasmín, i když ve složení po nich není ani vidu ani slechu. Možná to dělá ten sytý pomerančový květ v kombinaci s vůní zelených lístků a dřevitých větviček petitgrainu. Ale odkud se bere ten suchý zemitý tón pačuli? Každopádně tato úvodní bohatá nadílka kolem pomerančového květu je ještě obohacená o olejovitý tón hořkého pomeranče, ale postupně květinová složka začíná dominovat a pomerančový květ je nakonec slunečný, jen jemně sladký a balzamický. A s hodně dlouhou výdrží. Hiram je kouzelník. 

Paradis Perdu (Frapin) - dřevitá, suše bylinná, nasládle kořeněná (růžový pepř?) a lehce citrusová - začátek je spíš pánský. Ovšem rozvoněla se do nádherné (a už ne ryze pánské) nasládle dřevité vůně, malinko cedrově nakyslé, lehoučce okořeněné a zahalené v sladkém pudrově vetiverovém oblaku.  

Vittoria Apuana (Profumi del Forte) - tahle vůně si s mojí kůží vůbec nerozumí - jinak by totiž nemohla nabrat podobu nahnilého kubánského pomeranče zasypaného pocukrovanou seškrábanou omítkou.

Juliette Has a Gun: Into the Void

První dvě vůně z této luxusní kolekce mě příliš nenadchly. Moondance se mi sice na rozdíl od Oil Fiction líbí, ale je podle mého poněkud předraženou verzí Coco, byť vylepšenou, proto jsem si od zdánlivě lákavého složení raději moc předem neslibovala. A můžu říct, že se značce podle mého s touhle sladce dřevitou orientálkou konečně podařil průlom.

Ústředním prvkem, udávajícím její temnou energii, je delikátně zpracovaná lékořice, která díky sladké vůni orchideje, pomerančovému květu a našlehané bíločokoládové tonce působí sametově hebce jako černá kočka s ambrově hřejivou srstí, labužnicky si pochutnávající nad sladkou smetanou v dřevěné misce. Milovnice původní LPRN by měly určitě vyzkoušet, Into the Void s ní má i srovnatelnou intenzitu a výdrž.

Tak sa ti už dostal do pazúrikov, čo hovoríš? Je krásne defragmentovaný, bez hluchých miest, však? Neviem sa rozhodnúť, či má európsky strih alebo orientálne ladenie - ako vrstvy oblečenia z hodvábu v tmavofialových tónoch so zlatým zdobením - to je to kakao. V každom prípade u mňa adept na kúpu.

Dostal. Vůbec mi nevadí, že samotný šeřík je tam zakompovaný hlavně do té první poloviny, protože pro mě je sám o sobě dokonalý, nebolehlavový, nevodnatý a přesně, na rozdíl třeba od Opardu pro mě nemá žádné hluché místo a to kakao k tomu.

Ano, i pro mě je to kandidát s velkým K, teď už se mi zase vrátila nálada, takže začnu pracovat na recenzi.