Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

VI bych rada zkusila zas já...

...ty pivoňky...!

Soleil Blanc (Tom Ford Soleil Blanc) - olejový santal s ylang-ylang, seškrábanou vlhkou omítkou, to vše zalité neparfémovaným opalovacím krémem. Typově se dá přirovnat k Bronze Goddess.

Lady Vengeance (Juliette Has a Gun) -  vůně protikladů...parfémový jin a jang....tak to je Lady Vengeance. Začátek je svižný, kvapíkový, až halasný, v podobě nahořklé temné růže v poryvech ledového větru. Postupně se uhlazovala a usazovala do sladší mentolově pižmové sušené růže poprášené prachem z najemno přesáté hlíny.

Že, že, že je tam ten mentol v LV ? Mne ho nikto nechce veriť!!!

Je!

Lady Vengeance mam prave v planu zkouset, resp. si chci objednat vzorek. Porad jsem vahala, ale Tva recenze me presvedcila, ze to zkusit rozhodne chci. 

Sammarco: Bond-T

Nápad na tuhle vůni prý vznikl během návštěvy čokoládovny Maitre Chocolatier v italské Pize, kterou ho provázel její majitel Paul de Bondt. Asi byste z toho možná usoudili, že nás čeká gurmánka, ale to je omyl. Bond-T je pačuliovkou s vysoce kvalitním surovým nahořklým kakaem, broskvovými slupkami (vonokvětka), posunujícími vůni lehce směrem k chypre a kapkou medoviny, které se teprve chystáme použít pro výrobu čokolády nebo možná křehkého perníku.

Tento gurmánský aspekt však není ve vůni dominantní. Tou je suchá zemitost pačuli s výrazným aromatickým tabákem a živočišným kastoreem s koženými tóny. Osobně s ní tak žádné asociace s mojí oblíbenou knížkou Karlík a továrna na čokoládu od Roalda Dahla primárně nemám, leda by se jednalo o hodně zaprášenou továrnu a Umpa-Lumpové byli silní kuřáci a zapomněli se umýt. Podle mě má typově blíž spíše k Lutensově Borneu 1834, což jí ovšem na druhou stranu jenom slouží ke cti.

Vert d'Encens (Tom Ford) - nasládlý dřevitý prach, zalitý pryskyřicí, v náruči sladkého kadidla, a to vše zasypáno sladkým růžovým pepřem. Je to sice unisex, ale vysloveně na hranici s pánskou vůní.

Lavandula (Penhaligon's) - do čisté čerstvě nastříhané levandule se vmísilo pár zelených bylinek a následně ještě prach z levandulového mýdělka. Konec v podobě sladce vanilkového pižma s jemnými ovocnými tóny je snad nejhezčí.

O víkendu jsem ty nové Fordy zkoušela poprvé a právě Vert d´Encens se mi zatím líbí asi nejvíc.

Mě taky (i když na chlapovi).

Byredo Unnamed (diky Vendulce za osvetu, v obchode se mi pouceni nedostalo a tak jsem ji pokladala proste za Byredo Byredo )

Tady nam jde vcelku povedena vune nejen v lajne znacky, ale rovnez dost i ve smeru libivosti. Coz se nemusi kazdymu libit (treba mne).

Hromada korennyho kosatce, aaach. Hodne moc dreva, aaaaaaaach. K tomu jehlici, jalovec...ach boooze! Potud super.

Ze tam vrzli i nejaky ty cerveny bobule, taky v poradku, porad jsme v lese a tu syrovost je potreba kapku prisladit. Lec z lesa jsme se ani nevim jak nahle dostali na znacne romantickou, cervanky proslunenou mytinku, kde nas cekaji zaveje fialek  A ten krasnej les je razem daleko...

Mě zase nejvíc oslovila Vert Bohéme, ale chce to pořádnou zkoušku a ne jen z papírku, kdy už po celém odpoledni zkoušení nemáte na kůži ani trochu místa

Jinak já jsem zkoušela už před časem a nyní zakoupila:

Zeromolecole Lalao

Tady asi nemá cenu se nějak složitě rozepisovat, Lalao rovná se vůně sladkého kondenzovaného mléka. Sladkost z ní přímo odkapává. Pokud bych měla identifikovat nějaké složky, pak říkám - vanilka, mléko, karamel, pižmo. Přestože je vůně hodně, ale opravdu hodně sladká, snesla jsem ji na kůži i v letních parnech a vůbec neobtěžovala. A také v létě slušně držela. Co se týká projekce, ta je spíš slabší - nikoho s tím nepřidusíte. Teď, když se ochladilo, přijde mi ještě intimnější. Tohle je prostě parfém, který si vezmete k huňatému svetru nebo pohodlné mikině doma ke sklence čehokoli, případně k hrnku kávy či horké mléčné čokolády, když víte, že nemusíte dělat vůbec nic. Nečekejte žádný promyšlený lektvar o mnoha složkách, čekejte sladkou pohodu.

Typově podobná je Musc Maori, kde máme navíc ještě porci čokolády a meruňky. Ta je trochu více propracovaná, ale zároveň pro mě míň nositelná.

Ano, z těch fialek mi v kombinaci s jalovcem málem vstaly vlasy hrůzou na hlavě. No musíme holt počkat, až ji vyzkouší andry a zjistíme, jak že to má správně vonět. Dáš ale recenzi do databáze i tak, prosím?

Evanilla: Ano, Lalao je vůní, která spouští Pavlovovy reflexy. Jsem ráda, že se mi tě do ní povedlo nahnat a můžu si jí tím pádem taky užít. I pro mě je totiž přes tu typovou podobnost s Musc Maori nositelnější.

A žes mě musela "těžce přemlouvat"

Jo a věřím, že nové Byredo bude Andry slušet. Mně se to docela líbilo

Já teda nevím, jakže má Unnamed správně vonět a už vůbec nevím, jestli se bude Andry zamlouvat nebo ne , ale jak píšu v jiném vlákně, mně se ta vůně docela zamlouvá. Na občasné nošení. Je to rozpracovaná Oliver Peoples s fialkovým cukrkandlem.

Arte Profumi: Carpe Diem

Od dob AA Gentiany stále hledám nějakou hrušku, která by se jí alespoň trochu vyrovnala. Letošní AA Pera Granita mě v tomhle ohledu spíše zklamala, takže když jsem narazila na tuhle, která slibovala hrušku nejen v srdci, ale dokonce i v základu, bylo jasné, že ji musím zkusit. A opravdu, hruška je tu přítomná celou dobu. Je to přezrálá slaďoučká máslovka, která se doslova rozplývá na jazyku. Naprosto geniálně zapracovaný hyacint po jejím boku vytváří dojem lehké zelené nahořklosti samotné hruškové slupky.

V první fázi ji obklopuje i svěží růže s jemnou konvalinkou, v té další převáží avivážová broskev z 1969 Parfums de Revolte, která mě malinko ruší, nicméně vzhledem ke zkušenosti s touto zmíněnou vůni jsem si jistá, že to s největší pravděpodobností bude problém jen mojí kůže. Avivážový tón ztlumí až suchá dřevitost muškátového oříšku a v základu přijde to nejlepší, neboť všechny hrušky rozsypeme do mechu a vůně tím získá nádech chypre. Čili na kom funguje 1969 a chce hruškovou vůni, nechť rozhodně vyzkouší.

To mluvíš přímo o mně Já hledám hruškovou vůni už jakou dobu a 1969 je moje oblíbená... Takže píšu si.

Jj, myslím, že pokud něco, tak tohle by mohlo být ono.

Baccarat Rouge 450

- delikátní hebká pmerančová kůra macerovaná v nepřeslazené vanilce.

Krásná vůně.

Delikátní zpracování, 

ale i delikátní intenzita

a delikátní výdrž.

Je to v podstatě jakási delikátní obdoba vůně od Profumum Roma

Dulcis Fundo.

Kdy Dulcis Fundo má luxusní intenzitu i výdrž,

ovšem oproti Baccaratu voní od začátku až do konce lineárně, což by někoho mohlo nudit.

Baccarat má v sobě jakoby pouze tušenou barevnost ostatních ingrediencí ve složení a tím je zajímavější, hezčí.

Ale ta projekce...

Sammarco: Ariel

Má být nejvíce ženskou vůní v portfoliu Giovanniho Sammarca. Dokonce i božský Turin ji ohodnotil jako jeho nejlepší (mimochodem jsem se dívala, že u Bond-T se s mistrem shodnu s Borneem ;) ) a něčím, co by nazval neoklasickým parfumérstvím, zahraným na originální nástroje, přičemž v tomhle případě odkazuje na Chamade (Guerlain). Kafkaesqueblog v ní zase vidí křížence Angelique Noire a Misie.

Tady si ale dovolím s jednou drobnou výjimkou nesouhlasit. Ariel má sice citrusový, nahořkle zelený, nikoliv však galbanový úvod s jiskřivým, čerstvě nastrouhaným zázvorem, aromatickým tabákem s koženým podtónem a připálenými švestkovými povidly, jímž je podle mě oběma Guerlainům na hony vzdálená. Obsahuje sice hořce zelenou anděliku, ovšem na nějakou podobnost s AN mi tu chybí některá s dalších složek. Na to je na mé kůži až příliš málo zelená.

Osobně jsem si vzpomněla po rozvonění místo toho na Carnal Flower, jelikož v Ariel jsem objevila stejnou vřelou tuberózu, tedy pokud bychom vypustili kokos a salicyláty, které mě v ní ruší. Nicméně v další fázi, kdy se objeví růže s pudrovým kosatcem a fialkou a nakonec i v mléčně dřevitém základu, musím potvrdit typovou podobnost s Misií s tím, že Ariel na rozdíl od Chanelu působí moderně (částečně se ještě díky hřebíčkovému podtónu nabízí i Perlerette od Volnay), nikoliv starodávně a činí tak z ní něžnou květinově pudrovou vůni.

Giovanni Sammarco je velký sympaťák, ale s jeho vůněmi si moc nerozumím. Zkouším je průběžně už snad půl roku. Jednoduché je to jen s Bond-T: hezká variace na Borneo. Víc k ní nemám. Ostatní vůně se mi v podstatě nijak zvlášť nelíbí. Na druhou stranu mě ale provokují, protože "něco v nich je". Nejzvláštnější je právě ta všemi vychvalovaná Ariel. Má v sobě zeleně voskový a gumový tón, který mi způsobuje nauseu (což je u mě něco naprosto neobvyklého). Nepříjemný živočišný tón, plastová a vodnatá (!) nasládlost... brrr. Přes tenhle začátek se přenést je hotové martýrium. Nejlepší je jasmínová Alter. Připomíná mi Lutensovu tvorbu za časů Sarrasins, Tubéreuse Criminelle a podobných lahůdek... No, ještě se k té čtveřici kreací vrátím.