...technicky -
Chypre Nobile 1942
...bergamot, mandarinka, pomerančový květ v ideálním, téměř shodném poměru -
čerstvě lahodné, letně příjemně, umírněně osvěžující =
jasný začátek/hlava.
Strašně mě na téhle vůni baví, že jako jedna z mála, pracuje -
má jasnou hlavu, srdce, základ.
A každá ta část je jiná, mění se v následující, překvapuje svými plynulými samozřejmými přechody z jedné fáze do další...
...a taky jsem přišla na to, že onen punc moderně starosvětské elegance,
starosvětsky moderní - a teď pozor!, ano - chypre roviny má na svědomí
styrax.
Styrax je zvláštní pryskyřice. Nevoní vyloženě pryskyřičnatě, evidentně orientálně.
Spíše ji, resp. ten styrax
vnímám jako jakési tuhé ale provzdušněné zeleno s náběhem do dřevita. Jenže nejsou to rostliny, nejsou to dřeva, ani dřevnatějící stonky, "jen" prostě něco plně zeleného s vmíchanou hebce nakvětinovělou balzamičností.
...takže v srdci tančí sofistikovaná aristokracie - vznosné držení těla styraxu i pevný úchop nedovolí ingrediencím z úvodu, aby udělaly chybný krok či se dívaly špatným směrem =
srdce.
No a základ.?
...vyšlehaný mýdlový krém s vetknutými pomerančovými květy a s vlhkým heliotropinovým pudrem velmi delikátně pikantně a velmi teple sálá z kůže.
A aby to nebyla nuda, žvýkačkově obarvená, oslazená, tlumeně šťavnatá a přidrzle rozpustilá tuberóza dobrovolně sama sobě do onoho čistého tělového krému
pouští žilou vlastní životadárnou esenci...
Chypre dobře drží.
Zkusila jsem během dne v práci parfém nepřiživovat a přesto jsem byla pochválena, že krásně voním.
I když sama uznávám, že to nebude líbivka a vůně pro každého.
Cítím totiž v Chypre Nobile 1942
jistou distingovanost, ovšem s vnitřním žárem...
A s tím si málokdo ví rady