Oficiální promo hovoří v souvislosti s touto vůní o služebné v zahradě, která si prohlíží arabské ornamenty paláce před ní a přemýšlí o všech těch vznešených dámách muslimského světa (= Begum), co si tuto krásu užívaly jako teď ona a cítí se jim nyní být rovna. Čeká na svého prince. Vlhká zeleň jí připomíná ranní rosu, přičemž vzduch je prosycen lehkou vůní pižma (= Misk). Její princ přišel. Celé to má tedy být o pocitech naděje a nostalgie. A skutečně, jiskřivými nahořklými citrusy, orosenou zelení s jemnou konvalinkou a růží a pudrovým kosatcem vůně evokuje letní ráno v květinové zahradě. Šumivé coca cola tóny otočníku pak působí jako taková osvěžující chladivá přeháňka. Jen to pižmo ve vzduchu chvilku poněkud drhne. Nakonec však vytvoří měkce nadýchaný polštářek, na nějž ulehneme pod strom (mmm, krémový santal) do stínu, abychom se ukryli před nastupujícími horkými paprsky slunce (hřejivá, lehce pryskyřičnatá ambra). Pěkné to je, což o to, ale opravdu potřebujeme další Xerjoff notabene v ještě vyšší cenové lize?

Ano, v úvodu je to pořád svěže bergamotové, hořce galbanově zelené s lehce houbičkovou gardénií v pozadí. Dokonce je pořád cítit i jasmín, jen ta růže někam zmizela. Místo ní Francois Demachy použil hřebíčkový karafiát, který se svojí květinovou pikantností snaží nahradit příjemnou živočišnost původní ambry a pomoct pačuli, nahrazujícím větvičník v mechových tónech. A kupodivu se mu to i celkem slušně daří. V základu se pak přidá ještě kořenitý santal. Pro bezvýhradné milovníky původní Miss Dior to není, ale pokud by chtěl někdo v dnešní parfumérii celkem slušnou chypre, může po ní sáhnout.

červené bonpari s pivoňkou a lehce vlezlým škrobovým pižmem (NT)

Syntetické citrusy, které bych mandarinkou opravdu nenazývala, zkombinované s dalším syntetickým ovocem. Fakt si netroufám tvrdit, jestli je to broskev nebo meruňka. K tomu přidali pivoňku řezavou frézii a pár okvětních plátků růže. No to snad i reformulovaná Miss Dior Chérie je lepší než tohle květinově-ovocné nic s bílým pižmem s laciným drogérkovým cedrem v základu.

Absolutně nechápu tuhle odnož, nemá vztah ani k Miss Dior Chérie, ani k Miss Dior. Jen smíchali osvěžující nahořklý bergamot s nazelenale mléčnou gardénií a krotkým pačuli a bílým pižmem. Stejnou službu udělá sprcháč Palmolive.

Z původní Miss Dior Chérie v téhle verzi nezůstalo skoro nic, žádné fialky, žádné lesní jahůdky a popcorn už vůbec ne. Jen svěží mandarinka s ovocným jasmínem a jakože moderním chypre základem. (NT)

Po osvěžujícím nazelenalém citrusovém úvodu s rozmačkaným jahodníkovým listím se rozvoní po ovocném jasmínu a jahodovém sorbetu s podtóny praženého, ale určitě ne zkaramelizovaného popcornu, který v základu zlehka poprášíme bílým pižmem a přidáme trochu krotkého pačuli a máme jednu z mála opravdu povedených dnešních tzv. moderních ovocných chypre. Velká škoda, že i u tuhle vůni u Diora zabili - viz reformulace v roce 2011 a následná transformace na Miss Dior 2012.

Prapůvodně, když byla tahle vůně novinkou, jsem se domnívala, že to, co cítím po svěžím citrusovém úvodu s mikroskopickými krystalky zkaramelizovaného cukru, jsou třešně. Až s odstupem času a po prozkoušení vícero vůní mi došlo, že je to ve skutečnosti typický malinově kořenitý tón turecké růže zde klasicky zkombinovaný se sladkým pačuliovým základem a balzamickou ambrou, aby nám tak u Diora vznikla ojediněle povedená tzv. moderní chypre z Demachyho dílny.

Je díky geniálně zapracovanému galbanu a hyacintu úžasnou vůní čerstvě posečené trávy a mechovými ostrůvky, na něž právě dopadá jemná vodní mlha ze zahradního zavlažovače, zatímco vy si v dřevěném zahradním altánku dopřáváte porci citronové zmrzliny, zlehka přelité smetanou, usazeni na polštářku z jemného bílého pižma.

Voní po natrpkle svěžím bergamotu s hořkým neroli, mezi něž se přimíchá palčivě dřevitý hřebíček s trochou šeříku. Po rozvonění je to ale hlavně o chyprově zelené broskvi s příjemně živočišnou skořicí na mechovém podkladu s kouřovými tóny vetiveru.

Oproti EdP mi toaletka v úvodu přijde citrusovější (bez neroli), ovšem jde o citrusy s bio kvalitě a šeříkovější. Trochu mi v ní chybí hřebíček z EdP, je spíš jen obecně kořenitá a místo sametově zelené broskve s masitou dužinou v ní po rozvonění cítím jen její suchou slupku. Kromě toho mi připadá v základu o kapku hořkoslaně ambrovější s větším množstvím suchého vetiveru. A samozřejmě nejde tak hezky do prostoru a má o trochu slabší výdrž. Přesto je to pořád povedená suchá chypre.

Po mohutném úvodním závanu koriandru odhalí Mitzah svůdnou kořenitou růži. Ale o ní tahle vůně není. Je to totiž propolisově sladká ambrovka s vanilkou, pačuli a labdanem a tóny kakaa, typově podobná Amber of Yemen. Na rozdíl od ní je však díky přidanému teplému kadidlu vláčnější a obsahuje navíc i sladkou skořici.

A máme tu další pomerančový květ na sladko. Tenhle je v první fázi zkombinovaný se sladkým růžovým pepřem a malinami. Voní po lesních jahůdkách, díky pudrovému kosatci je heboučký a i když nejsou ve složení uvedené, cítím tu ještě víc než v Secrets du Paradis Rouge znovu guerlainovské svatební mandle. Tyhle ale mají u tu bíločokoládovou polevu. Od Guerlainu se odlišují přidanou ovocnou tuberózou, která k nim přináší vůni teplé meruňkové marmelády. I MMMM oplývá sladkým pačuliovým základem s vanilkou a bílým pižmem, jen je díky salicylátu trošičku hřejivější. Za normálních okolností bych tohle částečné opisování kritizovala, ale když uvážím cenu Le Bouquet de la Mariée a to, že MMMM… s ní má srovnatelnou intenzitu i výdrž, tak naopak tentokrát tuto vůni doporučuji jako výrazně levnější a přitom kvalitativně srovnatelnou alternativu.

He, a v čem to jako má být chypré a moderní? Začátek je čajově svěží, k čaji jsou vám potom na lístečcích máty servírovány malinové pralinky. Ano, růže plus pačuli by měla teoreticky vyznít jako chypre, ale to by mi ta pačuli nesměla vonět karamelově podobně jako ve Flowerbomb, spolu s těmi pralinkami tedy spíš do gurmánska. (NT)

Je velkou bílou kyticí, kterou zpočátku osvěží sprška nakyslých citrusů. Z květin je nejvýraznější krotká, krémově nazelenalá lilie s jasmínem a lehounkým náznakem karamelového zimolezu. Až sem by to bylo v pořádku, kdyby se k tomu po rozvonění nepřimíchalo pižmo s ambrou a průsvitnými dřevy, které z Modern Muse vytvoří prachobyčejnou aviváž na praní ve stylu Chloé. (NT)

Klasická Modern Muse ani její odnože mě nijak zvlášť neoslovily, ale tohle už je jiná kategorie. Nemá totiž ani z jednou z nich nic společného. Po svěžím mandarinkovém úvodu s lehce bonparovým černým rybízem zavoní jasmín s hřejivě ovocnou vůní čínských gum, jak ho známe z Allure, špetkou uklidňujícího heřmánku a perlivým coca-colovým otočníkem. V konečné fázi se pak promění s pryskyřičnatou ambrovku s mandlovou tonkou, trochou dřeva a smetanovou madagaskarskou vanilkou se špetičkou skořicového cukru. Odstín flakonu se k ní podle mě hodí dokonale, jelikož je jednou stranou vřelá a druhou zase chladivá jako ledová voda. Za mě by to ale vyladit intenzitu a výdrž.

Je jednou z nejzajímavějších kořenitě dřevitých sladkých orientálek, jakou jsem už dlouho nepotkala. V úvodu kombinuje osvěžující pomerančový květ se šťavnatým pomerančem, kandovanými jahodami a červeným pepřem. Posléze se rozvoní po sladkém růžovém dřevu s kakaem, čímž na okamžik vzdáleně připomene PG13 - Brûlure de Rose, ale jen do momentu, než se přidá teplá nasládlá skořice s pikatním kardamem. V základu pak převezme vedoucí pozici dřevo s kořením, teplým kadidlem a pryskyřičnatou ambrou a vytvoří dojem dřevěné tržnice kdesi v rozpálené Africe, kde se v terracottových nádobách prodává koření.

Tyrannosaurus Rex od Zoologist má bratříčka. Mohragot stejně jako on rád chroupe zeleň s bobkovým listem a drcený černý pepř. Spokojí se s přezrálým banánem i jasmínovými kvítky, no v jeho DNA už projevuje přirozený instinkt dravce, takže občas v džungli jurského světa vypráší hřebíčkový kožich i orangutanům a nějakého zahryzne. Před bahenní koupelí ovšem dává přednost válení se na skořicově prašné zemi.

Inspirací pro tuto vůni se stala Mehr-un-Nissa, později známá jako Nur Jahan, která coby nejoblibenější manželka indického vladaře Jahangira z dynastie Mughal patřila k nejcharisma­tičtějším, nejvzdělanějším a nejmocnějším ženám 17. století. Mimo jiné byla i tetou vám známější Mumtaz Mahal, pro níž Shah Jahan postavil Taj Mahal. Nabyla až takového vlivu, že ji po manželově smrti její mužští příbuzní raději odstavili a umístili do domácího vězení. Na nuceném odpočinku (samozřejmě v patřičném komfortu) se prý pak věnovala parfemářství, kterému se naučila od své matky. No ač se o ní oficiálně hovoří jako o kořenité růži s kůží, na mně jsou to ze začátku spíš bílé květiny s vařenou mrkví, kořeněné jemně pikantním pepřem a koriandrem. Pak najednou nám vše zalije sladké mandlové mléko s kapkou hřejivého medu. Teprve to s sebou zároveň přináší ovocnou marmeládu s okvětními plátky růže. Opatrně je vyjmeme a mneme je v kožených rukavicích, abychom je očistili od marmelády a místo toho je zlehka posypeme kosatcovým pudrem. Jak vůně postupuje dál, růže nám postupně nabývá na síle a jednotlivé okvětní plátky se nám spojují v jeden mohutný květ. Lehce živočišný oud, pálená dřeva a pryskyřice a zemitost pačuli jí dodávají temnější hloubku. Ale aby to nebylo příliš temné, máme tu na proslazení i špetku vanilky a „bíločokoládo­vé“ tonky. No vývoj to sice má, ale když budu chtít pořádnou orientální růži s oudem, zůstanu raději u Rose Nacrée du Désert a nemusím na ni čekat až do základu. A hlavně mi před ní není servírován dort, co vařili pejsek s kočičkou. (NT)

První tóny bezprostředně po nástřiku připomínají trošku štiplavější mýdlo, během pár vteřin je tu však hruška. Nejprve je to jen její nahořklá slupka, tu ale cobydup oloupeme a zakousneme se. Zvrchu se tváří jako nezralá, ale postupne pustí pár kapek šťávy a získá máslovou příchuť. Tohle ovšem není o hrušce, je to o santalu a jakém: je mléčně dřevitý a slaďounký a je ho dost. Je zlehka zapudrovaný nazelenalou fialkou. Dřevitost dotváří i pár hoblinek suchého cedru. To vše v kombinaci s hřejivou pryskyřičnatou ambrou a velejemným "pudrovým" pižmem dojmově připomíná procházku po sněhobílé písečné pláži za slunečného dne, na které rybáři zanechali svoje čistě vymydlené dřevěné čluny. Intenzita je v tomto případě spíše průměrná, avšak vůně kolem sebe vytváří jemné závany a jako taková drží 4 až 5 hodin bez nutnosti přiživování. Magnólii jsem celou dobu v podstatě nepotkala. Jo, tenhle reparát se Benovi po příšerné Flowerheard podařil.

Pierre z receptu na správné mojito nevynechal vůbec nic. Je tu čerstvě rozkrojená přírodní limetka, čerstvé lístky chladivé máty, třtinový cukr, aromatický bílý rum a pochopitelně i sodovka. A ani zde nechybí krystalky mořské soli a šumící mořský příboj, olizující sluncem rozpálenou sněhobílou pláž. A nebyl by to Pierre s jeho známou zálibou pro sladké, aby nám do mojita nepřilil stoprocentní jahodový džus (normálně mi jahody v drtivé většině vůní přijdou pubertální, ale tady jim to táák sluší) a nepřidal ještě špetku třtinového cukru. Tím ovšem tenhle Pierrův letní tropický koktejl zdaleka nekončí. Tam, kde jeho Antigua (Phaedon) s vůní navlhlého mechu (i tu limetku a mořské tóny bychom mohli brát za určitý styčný bod, když už jsem u takové Entre Ciel et Mer zmiňovala Bois Naufragé) jen zlehka koketuje, nabírá Mojito Chypre po pořádném rozvonění v těchto tónech na síle a svůj přívlastek si tak podle mě rozhodně zaslouží. Dokonce má na svěženku lehce nadprůměrnou intenzitu a výdrž, což je velmi potěšující. Pokud jste se tedy zatím nenašly v Sunshine (Amouage) a Fordova modrá kolekce kolínských je na vás zase málo sladká, zkuste to tohle léto třeba zrovna s Mojito Chypre.

S původní molekulou jsem měla problém, že jsem z nich kromě vůně pižmově naškrobeného, čistě vypraného prádla prakticky nic necítila. Proto můžu potvrdit slova blackviolet, že spojení s kosatcem jí mimořádně prospělo. V úvodu přináší křehkou zeleň a kapkou citrusů, po rozvonění zemitost, zvýrazňující jindy průsvitnou ambrovou dřevitost Iso-E-Super, aby jeho pižmová poloha opět v kombinaci s irisem vytvořila krásnou vůni tělového krému a pudru. A drží!

Dosavadní vůně značky mě víceméně míjely. Mou duši zasáhl až tento počin. Je to totiž kosatcovka 1. třídy. Kosatec v ní je v úvodní fázi lehoulince mrkvový, zemitě pačuliový, doplněný čerstvě oloupanou mandarinkou, svěžím bergamotem, pomerančovou kůrou, fialkovým kořenem a něžnou konvalinkou. Už po rozvonění ale začne postupně křehnout a s pomocí fialkových květů a růže se promění ve vůni luxusních líčidel na dřevěném toaletním stolku. Nadýchané bílé pižmo v základu pak dojem starodávné pudřenky ještě umocní, zatímco tonka přidá špetku sladkosti.

Je něžnou čajovou růží, která vykvetla ve stínu hrušně a zelené vrby společně s několika růžovými pivoňkami. Nedaleko najdeme i jezírko, jehož hladinu zdobí několik lotosových květů. Nezbývá než rozbalit deku, usednout a vylovit s kapsy poslední kousek lískooříškové čokolády. Jaká škoda, že tuhle idylku narušuje lehce štiplavý cedrový základ s kosmetickým pižmem.

No vida, Ramon zvládá i kožeňáky. Tohle je hned po nástřiku kvalitně vybroušená kůže s jistou dávkou živočišnosti, kouřovosti a takové té pánské zdrsnělosti. I zpočátku hořké neroli ještě vyzní maskulinně, jak se však postupně zapracovává do kůže hloub, vytvoří na ní hořkosladkou jakoby "medovou" vrstvičku a tím ji změkčí. A ona se nám ta kůže změkčuje ještě dál a dál, tentokrát s pomocí "pudrového" pižma. Tu a tam ještě problesknou dřevité tóny, které drhnou v nose, ovšem nakonec si mezi nimi neochvějně prorazí cestu nasládlý "krémový" santal - ten chlap to s ním vážně umí.