Na tuto vůni jsem byla obzvlášť zvědavá už kvůli tomu názvu, co mě bude čekat za zvláštní lektvar? No vlastně jsem se lektvaru nedočkala, ale rozhodně mě překvapila svou proměnlivostí, uvážím-li, že se vlastně jednalo o mainstreamovou vůni. Nejprve to byla ovocná směs nahořklého bergamotu, grepu a rybízu s takovým vodnatě-okurkovým tónem, podobným tomu ze zeleného jablíčka DKNY. Ten naštěstí zmizel před tím, než mohl začít působit vlezle a přede mnou se rozevřely malinké kvítečky jasmínu a konvalinek, tak decentní, že jsem si pomalu začala říkat, že to bude asi nějaké slabé a ono ne. Vůně postupně zesládla díky vanilce, karamelu a ambře, v jednu chvíli na mě dokonce vyskočila Ambre Narguilé, i když v takové ulepenější podobě. Pak se ovšem vrátily ty něžné bílé květy a ta ulepenost se v nich rozplynula (na chvilku jsem zaregistrovala i tu fracasovkou broskev) a vanilka na úplný závěr "zpudrovatěla".

Jistou dobu jsem s touhle vůní koketovala. Než na mně jasmín v ní vyloženě zgumovatěl, líbila se mi v ní jeho kombinace s kašmeranem, který zde voní mentolové želatině s mechovými podtóny. Ty pak krásně zapadají do ambrového základu s navlhlou zemitostí pačuli.

Začátek v podobě čaje Earl Grey s bergamotem a kapkou neroli vypadal na úplně novou vůni. Během pár minut však už pevně převzal otěže klasický Alien s gumovým jasmínem, mentolovým kašmeranem a hřejivou ambrou, do něhož byl přimíchán navíc akorát kokosový krém (tiaré).

I v téhle verzi potkáte gumový jasmín a mentolovou želatinu, ale narozdíl od odnoží u většiny jiných značek je to pořád Alien, i když toho není tolik jako v klasice. Obojí je totiž zjemněno trochou vlahého kosatce a otočníkem, který tu střídá podobu na prach namletých mandlí a šumivých bublinek coca coly. A co je nejpodstatnější, po rozvonění vůni kromě tradiční hřejivé ambry zalije hustá vanilka. Je to sice pudink, posypaný práškovým cukrem, ovšem tady se mi to jednoduše líbí. I intenzita je jen lehce nadprůměrná, ale jinak drží výborně, takže pokud hledáte zahřívací vůni na zimu, vyzkoušejte. Pro mě je to zatím nejpovedenější odnož Alienu.

Přidat karamel byl dobrý nápad, tlumí totiž nejen gumové tóny jasmínu, ale i navlhlou zemitost pačuli, které jsou cítit v klasickém Alienovi, jen kašmeran tu chvilku voní po mentolové želatině. Nakonec se však uhladí do příjemného máslového karamelu s hřejivou ambrou. Pro mě je to jedna z nejlepších odnoží Alienu vůbec.

Jo, tak tenhle mimozemšťan by se dal nosit i v teple (nezaměňovat s vedrem) - vůně lehce hřejícího sluníčka. Po svěžím grepu tu máme jasmín z klasiky se sametovou ambrou a vodním podtónem, ovšem zatímco v klasice občas sklouzává kašmeran k mentolovým tónům, tady má spíš podobu vanilkového želé. (NT)

Tato vůně má být výsledkem alchimistického experimentu Marie Duchêne, při němž se snažila přetvořit orientální dřeva a pryskyřice v olfaktorické zlato - vzpomínka na mýty opředený starý Egypt. Vůně je hřejivá už od samého počátku, kdy vám v podobě kořeněné brandy pookřeje hrdlo. Potom už mě spíš než do Egypta přenesla do komnat arabské princezny, odpočívající na měkkých polštářích. Vlasy jí zdobí květy ylangu. Její komnata je obložená dřevem a naplněná vůní pryskyřic a trochou pačuli. Ty dodávají vůni tmavší hloubku. Úplná tma zde však není, místnost prosvětlují zlatavé paprsky "balzámové" ambry a vanilky a jako laskominu tu má princezna mandle obalené tenkou vrstvičkou medu. Alkemi je báječně suchá balsamická, zároveň i tak nějak tajemná vůně se skvělou výdrží a díky již zmiňované vanilce a mandlím s kapkou medu má v sobě i cosi gurmánského.

Jablečné vůně obvykle nemám moc ráda, protože na mně často vyzní buď jako jar na nádobí nebo osvěžovač WC. Tahle si ovšem pro mě připravila zcela autentické zralá a šťavnatá rozkrájená jablka Granny Smith, která se společně se skořicí, špetkou vanilky a bílého pižma chystáme použít pro přípravu koláče nebo muffinů. Schválně nezmiňuji štrůdl, protože do toho se tenhle druh jablek nehodí a na to je tu té skořice málo a chybí tu ambra. A vlastně se ani nedá označit za gurmánku, jelikož hned vedle jablek leží kytice (dominantní je ovocný jasmín) a kromě nich ji z těch vod vzdaluje i nerušivý dřevitý základ s vetiverem. Kam se hrabe Light Blue, tohle bych potkávala jako davovku mnohem radši

Tuhle vůni jsem málem při prvním zkoušení zavrhla jako výrazně koriandrovou. Při dalších pokusech se ale k němu přidala i nahořklá svěžest pelyňku s nasládlou pelargónií a vznikl velmi zajímavý obraz kelímku s bylinkovým tělovým krémem, stojící na okenním parapetu vedle vázy s orosenými růžemi. Ve vzduchu je zpočátku cítit posečená tráva, postupně ji však střídá vůně sušící se slámy s palčivou dřevitostí hřebíčku. A nakonec se nám mezi to všechno vmísí i pohár našlehané bíločokoládová pěny s najemno nasekanými mandlemi (podtóny tonky), který nás láká z peřin (hebké prachové pižmo).

Je plnokrevnou vanilkovou gurmánkou. Přináší vůni lahodného crème brûlée, ozdobeného plátkem citrónu, politém smetanou a zlehka posypaném kakaem. Na úplný závěr přidáme i pár hoblinek kokosu. Vyzkoušet by měly zejména příznivkyně vůní typu Vanitas.

I když se zimolez společně se šťavnatou mandarinkou snaží na začátku krotit řezavou magnólii společně s citrusovým čištičem koupelen, stejně je to marné. Jakmile totiž nastoupí jasmín, promění se vůně pokaždé v čínské gumy. Na mojí kůži srovnávat s Promesse de l´Aube vážně nelze.

Na papírku mi Almond voněla stejně jako slniecku - jako slané mandlové máslo. Na ruce mě kromě nich v úvodu osvěžila i směs trpkého bergamotu, citronové kůry a hořkého pomeranče. No bohužel po rozvonění opět jako v případě Galbanum zaúřadovala chemie mojí pokožky a vecpala mi tam i mořské řasy s ostře štiplavým cedrem a kosmetickým pižmem. (NT)

Hihi, konečně asi vím, jak by na mně měla vonět Terracota Le Parfum. Voněla by jiskrně opojnou "medovou" plumérií, "mýdlovým" ylangem s banánovými podtóny a sladkou tiaré, kterou by provázela vůně jahodové žvýkačky. Kokosu by v ní nebylo ani zdaleka tolik a nebyl by otravný. Šlo by totiž o parádní tropický mléčný vanilkový koktejl s bílými květinami, nalitý do kokosového ořechu. Byla by sice hodně sladká, ale ne přeslazená a vůbec ne upatlaná, přitom by měla stejně skvělou intenzitu a výdrž.

Tahle vůně má vzdávat poctu samotnému původnímu zakladateli značky. Přestože byl nemanželským synem benátského dóžete a turecké matky, vypracoval se na jednu z nejvýznamnějších italských osobností 16. století. Působil nejen jako obchodník a diplomat mezi tehdejší Osmanskou říší a Evropou, ale i jako alchmista se zálibou ve vůních. No a tradičním předmětem obchodu bylo samozřejmě koření, zastoupené v první fázi kardamomem se štiplavou skořicí, osvěžený bergamotem, dále to byla kůže, i když si nejsem úplně jistá, zda mohl obchodovat v Osmanské říši zrovna s whisky J . Najdeme tu však i sušené švestky, orientálně zakouřená dřeva, kakao (styrax) a vanilku, které k artiklům patřily zcela jistě a z Alvise tak dělají maximálně povedenou orientálku a vůbec ne výhradně pánskou.

Svatební vůní tak, jak ji Stefania zamýšlela, by podle mě mohla být pouze za předpokladu, pokud by obřad probíhal někde v tropech. Je totiž vanilkovým koktejlem v kokosovém ořechu, ozdobený svěžím zeleným jasmínem a kokosovou tiaré. Bílé pižmo, které se přidá po rozvonění, pak vůni příjemně odlehčuje. Osloví hlavně příznivce vůní jako Datura Noir nebo Terracotta Le Parfum.

Jak už naznačuje sám název, Amande Persane je vůní mandlového marcipánu, postrouhaného trpkou bergamotovou kůrou, ve kterém najdeme dokonce i kousky pistáciových oříšků. O to, aby nesklouzla do vyložené gurmánky, se stará vzdušný kosatec s cedrem.

Můj postoj vůči této vůni by se dal vyjádřit pomocí grafu sinusoidy. Napřed vzestup díky úvodnímu osvěžení v podobě pikantního badyánu a citrusů, pak následuje rychlý sešup, za nějž může ovocný gumový jasmín přesně, jak ho popisovala moudjahidine. Jediné štěstí, že nestačí napáchat moc velké škody, po několika minutách mizí a vůně přechází do podoby amaretta - nahořklé mandle (ty převažují), pudrová vanilka a zcela nepatrná stopa karamelu. Takže ano, souhlasím s přirovnáním ke Caře, jen Amande Sucrée je v této fázi víc mandlová a ne tak sladká. A souhlasím i s tím, že i když je jakoby "řidší" a víc tělová, výdrž má celkem dobrou. Akorát bych teda vůbec nevěřila, že je vůni ambra a santal. Jakýsi náznak dřevitosti zde je, ale skrytý za nánosem pudrové vanilky. Ten protivný umělý jasmín na začátku mi ovšem říká, že nosit bych ji určitě nemohla. (NT)

Amarige byla jedna z prvních vůní, které mi kdy zkřížily cestu. Měla jsem tehdy období, kdy se mi líbily bohaté květinovky a tohle splňovala do puntíku. Hned po citrusovém úvodu se sušenou švestkou se totiž ozve velká bílá kytice, složená z gardénie a tuberózy, doplněná tropickým ylangem, okořeněná karafiátem a zlehka zapudrovaná fialkou a mimózou. Vpletlo se do ní i několik vlhkých zelených lístků černého rybízu. Celkovou hřejivost pak ještě umocní v základu ambra se směsí dřev. Intenzita a výdrž jsou ohromující. Ano je to mohutná kytice, ale nikdy na mně nepůsobila ukřičeně, narozdíl od takové Chloe Narcisse mi ani po tolika zkouškách nikdy nespustila migrénu. Nějak nechápu, proč s ní má Turin takový problém.

vůně evokující v kombinaci s pepřem a lehkým dotekem kadidla jehličnaté subtropy, ovšem jednoznačně pánská

Je orientálně laděnou, pryskyřičnatou ambrovkou s kořenitě mléčným santalem a koženým podtónem labdana z rodiny skončené Armani Privé Ambre Oriental. I jí po svěžím bergamotovém úvodu dodávají zemitou hloubku sametově zelené tóny pačuli. Místo kadidla ji zahřívá pálená myrha a kromě vanilky ji v základu přislazuje mandlová tonka.

Zprvu je to nesladká, suše pryskyřičnatá ambra se dřevem s jemně štiplavým růžovým pepřem, který však vzápětí zesládne. Na rozdíl od takového Kalematu zde byl navíc přidán oud, ale naštěstí je zjemněný vůní rozinek a vzápětí zcela překryt chladným kouřovým kadidlem. V drydownu dochází ke zvýraznění medové nasládlosti ambry a přidává se jemná vůně santalových vonných tyčinek. Víc unisexovější než Kalemat, ovšem rozhodně ne pánské, a to je dobře.

Amber je nejnovějším přírůstkem kolekce Extraits. Oficiální stránky ji řadí do kategorie orientálek, osobně bych ale řekla, že v tomto případě si pro nás Roja připravil luxusní gurmánský zažitek s ambrou. Vůně sice začíná nahořklým bergamotem, mátovou svěžestí muškátů, avšak již ledová levandule, obalená krystalky cukru naznačuje přechod směrem k laskominám. Tou největší je čokoláda s kousky kandovaného pomeranče. Tou další je čerstvě namletá káva, promísená s práškovým cukrem. Nechybí ani pražené mandle s lehce připáleným karamelem a kapkou medu (pravděpodobně kombinace kumarinu, benzoinu a dalších složek). Aby nám z toho ovšem nevznikla vyložená gurmánka, přidávají se zemité tóny pačuli, jemně zbroušená kůže a balsamický nasládlý kouř z labdana. A teprve zde přichází na scénu hlavní aktér, kterým není nikdo jiný než hřejivá pryskyřičnatá ambra, doprovázená trochou suchých dřev a špetkou příjemně palčivého koření (podobný tón najdete u tabáku v Enigma pour Homme). A pochopitelně jako každý čistý parfém od Roja Dove oplývá jak plnou intenzitou, tak celodenní výdrží. Amber je ideální zahřívací vůní pro nadcházející chladné podzimní a zimní večery a pro mě osobně nová položka na seznamu nejpovedenějších novinek mezi nikovkami v letošním roce.

Koření? To tu rozhodně najdete. Z počáteční směsi ostrého vinného kalu se postupně vyčlení především suchá dřevitost muškátového oříšku s poměrně krotkým a tentokrát docela příjemně živočišným kmínem a tmavými doutnajícími dřevy. To by bylo fajn, kdyby se někdo nerozhodl společně s nimi pálit i gumu (oud). Teprve když tahle fáze přejde, dostává konečně víc prostoru růže. Ještě stále má na sobě pozůstatky z mýdlové koupele s bílým vínem, zásluhou hřejivé ambry však postupně osychá a malinko zvoskovatí. Jen to slibované suché pouštní horko na stránkách Montale se jim tam nějak ztratilo v překladu, ale to je vlastně fuk. (NT)

Tahle ambra sice začíná trochu zostra, ale pro to, co následuje, jí to mileráda odpustím. Na chvilku se obalí do medově sladkého pudru a pak to přijde, ambra začne hezky hřát, ztmavne a spolu s ní to rozbalí kouř z kadidla. Teprve když ustoupí jeho největší nápor, znovu nepatrně zesládne, přidané živočišné záchvěvy (snad santal?) na mě působí příjemně dráždivě. Vanilku vyloženě jako takovou dlouho není cítit, teprve po pár hodinách, když už je kouř z pryskyřic jen velice jemný, se objeví v pudrové podobě. A ta výdrž je přímo fenomenální. Opravdu škoda, že tak skvělou vůni přestali vyrábět.

Ach, zlatavá balzamická ambra s krůpějemi medového benzoinu a pryskyřičnatého labdana, do níž jsem se poprvé zamilovala u Armaniho. Tuto navíc zdobí sušené okvětní plátky kořenité růže a karafa se švestkovým likérem a vznáší se kolem ní obláček vetiverového kouře, navozující pravděpodobně v kombinaci s cedrovými hoblinkami dojem tabákových listů.