parfémová polička uživatele wendulka
Cuir Garamante
Cuir Garamante (Parfums MDCI)

Je velmi delikátně zpracovanou koženou vůní, kterou bych podobně jako Chypre Palatin určitě nevyhrazovala pouze mužům. Pracuje s podobným typem měkounké kůže jako např. Cuir Royal z řady Armani Privé v kombinaci s orientální růži, kořeněnou suchým šafránovým prachem, špetkou muškátového oříšku a nasládlým růžovým pepřem. Samotnou růži opět tipuji na tureckou, jelikož ji doprovází poměrně výrazný nádech červeného ovoce. Kůže začne v základu chvilku nepatrně drhnout díky přidanému teplému kadidlu, labdanu a kořenitému santalu, avšak vydatné množství hebounce nadýchané vanilky s bílým pižmem, které se přidají vzápětí, ji znovu změkčí a vrátí ji tak její počáteční jemně semišovou úpravu.

Cuir Impérial / Cuir De L'Aigle Russe

Je znovu reedicí vůně, kterou značka v roce 1892 vytvořila pro tehdejší ruské aristokraty z carského dvora, A pokud někdo čekáte typickou drsnou vůní tzv. ruské kůže, tvořenou březovým dehtem, budete asi hodně překvapeni, protože ten tu vůbec nenajdete. Přivítá vás svěžím bergamotem, koriandrem, jalovcovým a cedrovým jehličím a ostrou levandulí, aby vás po chvíli s pomocí citrusově pryskyřičnatého styraxu a tabákové vůně slaměnky přivedla do kuřárny, kde se v samovarech právě vaří čaj Earl Grey tak, jak to slibují oficiální stránky. U věšáku odložíte pánský kožený plášť a míříte dál a obdivujete, kterak jsou stoly vyzdobeny vázami s růžemi a pelargóniemi s citrusově-kořenitými podtóny, lehce zdůrazňujícími vůni samotných růží, vedle nichž návštěvníci odložili svoje rukavice z jemné jelenice (kožený tón labdana), jelikož vevnitř je příjemně vytopeno nejen díky ambře, ale i zásluhou pálícího se kadidla a dřev. A jelikož jsme v Rusku, pár kapek koňaku v základu je též nezbytností :) .

Cuir Kora
Cuir Kora (L'Orchestre Parfum)

Kora je 21strunný hudební nástroj příbuzný harfě či loutně, jenž pochází ze západní Afriky, kde je velmi oblíbený mezi tamními národy. Je vyrobena z velké tykve, rozříznuté napůl, pokryté kravskou kůží, která tvoří rezonátor, a krku, připomínajícím krk loutny. Proto je i samotná vůně založená na kůži. Kůže v ní je doprovázená šuměním mořských vln a podpořená špetkou kastorea a písečnými tóny labdana a stejně jako samotná skladba Cheikh Dialloa vás nenechá na pochybách o svém africkém původu. Kromě nich jim v tom pomáhá i chladivý zelený kardamom s pryskyřicemi, sladkým růžovým dřevem a zralé tropické mango.

Cuir Mauresque
Cuir Mauresque (Serge Lutens)

To, co se Lutensovi v mém případě nepovedlo s Fleurs d´Oranger a La Myrrhe, vylepšil o rok později s touhle maurskou kůží. Spojuje sladce dřevitou myrhu s muškátovým oříškem, páleným styraxem a lehce štiplavou, nepatrně nasládlou skořicí, která po rozvonění s pomocí palčivě dřevitého hřebíčku, kadidla, cibetky, pižma a šikovně nadávkovaného kmínu se špetičkou oudu vytvoří dojem drhnoucí, příjemně živočišné a zakouřené kůže. Typově podobnou pak použil v pozdější Fumerie Turque, kde ji společně s tabákem dovedl k dokonalosti. Tady tabák nahrazuje již naznačovaný slaďoučký pomerančový květ s Fleurs d´Oranger, avšak bez jarového saponátu a všeho, co mě zlobí, doplněný kandovanou mandarinkovou kůrou. Jedna z nejzajímavějších kožených vůní s pořádnou dávkou sex-appealu, jaké znám, o skvělé intenzitě a výdrži nemluvě.

Cuir Ottoman
Cuir Ottoman (Parfum d'Empire)

Tak tohle už je jiný kafe než Citizen Queen. Nad nástupem zemitého a trochu i šťavnatého kosatce až skoro slintám blahem a netrvá dlouho, dočkám se i té kůže, zakouřené směsí pryskyřic. Ta pak po nějaké době vanilkově zesládne – ulpí na ní vanilkový prach, kouř se uhladí a vůně se stává příjemně balzamickou přesně, jak popisovala andry.

Cuir Pleine Fleur

Kombinace fialek a jemného dámského semiše se mi docela zalíbila ve Veloutine (Technique Indiscrete), ovšem James Heeley se s tím ve srovnání s Libertinem Louisonem vůbec nemazlil. Vzal fialky, osvěžené trpkým bergamotem a vyrval je ze země ještě i s hlínou. Potom je posypal teplou nesladkou, štiplavě živočišnou skořicí. I jeho semiš má do dámské kabelky daleko, je opracovaný velmi nahrubo a lehce umaštěný od březového dehtu a je ušpíněný od mechového podrostu. Zjemní teprve až po rozvonění díky květinově sladké pudrové mimóze. Na můj vkus už tahle kůže příliš drhne. Nicméně kdo rád klasickou Habanitu (tady fialky místo růže) a podobné drsnější kožeňáky, tomu se bude jistě líbit, protože kvalitní zpracování s neochvějnou výdrží se jí upřít nedá. (NT)

Cuir Soyeux
Cuir Soyeux (Francesca Bianchi)

Přivítá vás lahodným máslovým kosatcem s citrusově svěží magnólií a labdanově zakouřenou kůží. Tu po rozvonění zkropí perlivě sladké kapky nektaru z otočníku a vločkami jemného bílého pižma a promění ji v chladivě hedvábnou. Magnólii vystřídá narcis s vůní sušeného tabáku a sena a vanilkově mléčný santal zase přináší plnotučnou hutnost. To, že ji bídná Francesca vyrobila jen jako limitku je přímo trestuhodné!!!

Cuir Velours
Cuir Velours (Naomi Goodsir)

Kombinaci tabáku a kůže se špetkou gurmánských tónů známe už z Lutensovy Fumerie Turque, ale přece jen se ještě na tomto poli dá najít něco zajímavého. Stačí, když si k drhnoucí kůži dáme panáka rumu, kořeněného koriandrem a přihodíme si do něj pár krystalků zkaramelizovaného cukru. Potom si tu kůži necháme vydatně zakouřit, vydělat a uhladit a přeměníme si ji tak na měkounké semišové rukavičky a na hřbetu si ji ozdobíme slaměnkou. A tentokrát opravdu myslím slaměnkou, ne upatlanou cukrovou vatou jako v Immortele de Corse. Ano, je sladká, to nepopírám, ale tady jsou opravdu spíš jen ty zbytečky zkaramelizovaného cukru ve skleničce, kam jsme si tentokrát místo rumu nalily nově bourbon, prohřátý pryskyřičnatou ambrou. A abychom měkkost semišových rukaviček dovedly k dokonalosti, uhladíme je na závěr ještě trochou pudrové vanilky.

Cuirelle
Cuirelle (Ramón Monegal)

Už druhá kožená variace od pana Monegala a opět je to paráda. Začínáme vůní čerstvého jehličí, pikantního cedru a bylinek a pak už tu máme znovu kvalitně vybroušenou kůži. Je lehce zakouřená kadidlem a doplněná trochou "zeleného" vetiveru se slaným podtónem. A právě ten bych ráda zdůraznila, protože ten je tentokrát mimořádně zajímavý. Vyvolává totiž dojem krystalků soli, které vám křupají mezi zuby. Ale zpátky ke kůži, ta nám zásluhou jiskřivého medu příjemně měkně a sládne, až se nám nakonec transformuje v měkounké semišové rukavičky. Zevnitř jsou čerstvě navoskované a zvenčí posypané jemným "pudrovým" pižmem. A ta dokonale odměřená dávka pačuli, která dodává kůži zemitější hloubku, je jen třešnička na dortu. Francis Kurkdjian se může jít se svou Cologne i Absolue pour le Soir zahrabat, Ramón rules.

Curious
Curious (Britney Spears)

Na to jak má tahle vůně připitomělý flakon není vůbec nejhorší. Nejprve kombinuje moučnatou hrušku s vodními květy a lehce citrusově řezavou magnólii. Posléze se rozvoní do ovocně žvýkačkové tuberózy, ale díky nadýchanému vanilkovému pižmu se vzdušným cedrem nepůsobí ulepeně.

D600
D600 (Carner Barcelona)

Vůně má údajně evokovat ranní probuzení v této katalánské metropoli. Štiplavý pepř s kardamomem v ní má údajně olfaktoricky představovat atmosféru historické tržnice „Mercat de la Boqueria“ a svěží nahořklé citrusy zase blízkost nedalekého moře. No nevím, jestli jsme společně s Christophe Raynaudem navštívili stejné město. Ale dobře, když zapojím fantazii, řekněme že slaný podtón vetiveru, suchý cedr a pudrový kosatec by mohly reprezentovat procházku po zdejší mořské pláži. Odtud nás kroky zavedou do nedaleké kavárny, kde si čerstvě nalíčená dáma (tón sladké rtěnky) s cigaretkou v ruce (ano, vetiver se nám malinko zvrhne do kouřova, ale ne nijak zásadně) dopřává krémové vanilkové latté a sype si do něj sušenou smetanu (madagaskarská vanilka). Řekla bych, že milovnice vůní typu Mandorlo di Sicilia by mohly být nadšené, pokud je nepozlobí vetiver. (NT)

Dahlia Divin
Dahlia Divin (Givenchy)

V posledních letech se Givenchy s vůněmi podle mě nějak nedaří a to je i tenhle případ. Nápad spojení citrusů s mirabelkovým džemem vypadal hodně nadějně, jenže co je to platné, když hned za ním následovala chemická bílokvětinová aviváž se suchou prašnou pačuli. Teprve po rozvonění dostal prostor společně s doznívající mirabelkou ovocný jasmín sambac s docela obstojným santalem s krémovými podtóny a špetkou bílého pižma. Ovšem označovat tohle za květinovou chypre, byť moderní, považuju za dost špatný vtip. (NT)

Dahlia Noir
Dahlia Noir (Givenchy)

Úvodní drcený červený pepř se po pár minutách rozvoní do květinové pudrovky s kosatcem, mimózou a vanilkou. Pačuli v bíločokoládovém tonkovém základu má na mně nepatrně tendenci tlít. (NT)

Dahn Al Oud Cambodi
Dahn Al Oud Cambodi (Fragrance Designs)

Na čistý kambodžský oud jsem byla zvědavá hlavně kvůli jeho srovnání s tím, který použil Dominique Ropion v The Night. I tenhle mi evokuje vyhřívanou koňskou stáj, vystlanou slámou, jen je trochu hrubší a na rozdíl od té Malleho se nachází uprostřed lesa, kde právě rostou houby. Osobně mi v ní chybí hlavně ta neobyčejná Ropionova růže s pravou ambrou, který The Night pozvedá na ještě vyšší úroveň, každopádně každý milovník kvalitních pravověrných oudových arabek by se podle mě měl s Dahn Al Oud Cambodi minimálně seznámit.

Daim Blond
Daim Blond (Serge Lutens)

Po prvním přičichnutí jsem si zoufale povzdechla. Tohle by měla být dámská vůně, kde je ta dáma? Natrpklá vůně hlohu je totiž doslova umlácena ostrým kardamonem. No ale stačila chvilka a dáma se přece jen objevila. Rozhodla se sezobnout pár sušených meruněk a k tomu si přepudrovat nos. Pudr ovšem nestačí, dáma se totiž chystá na procházku, takže si ještě před odchodem nakrémuje ruce a vezme semišové rukavice a konečně může vyrazit. (NT)

Daimiris
Daimiris (Laboratorio Olfattivo)

Vůně má být Pierrovou ódou na ženskost. No zpočátku to ženské příliš není: opravdu hodně pikantního šafránu s kořením a jakoby oudovým náznakem, postupně se z toho však vyloupne jemně zbroušená dámská kůže s rumem s karamelovou příchutí. Takže spíš než jemná žena by to mohla být tvrdá obchodnice, která si právě vybojovala důležitý projekt a za odměnu si dopřála skleničku na povzbuzení. K ženštější stránce se Daimiris propracovává postupně, to když se ke kůži přidá jemňounce zapudrovaný kosatec. A proč věřím tomu, že za touhle vůní stojí Pierre Guillaume? Protože kromě husté „zlatavé“ ambry vnímám jeho otisk v podobě sladké našlehané tonky postrouhané několika hoblinkami mléčné čokolády, což kosatec promění v gurmánskou lahůdku.

Daisies
Daisies (Folie à Plusieurs)

Nevím, proč jsem podle složení čekala, že by tahle vůně mohla být třeba nějakou další variací na Markovy Angelo di Fiume. Gurmánská totiž není podle mě ani trochu, natož aby měla něco společného se sedmikráskami. Zpočátku voní jako šťavnaté jablko Granny Smith, do něhož jste se právě zakousli. No bohužel během pár vteřin mi do něj vlezou vodní podtóny společně s ultrasvěžím yuzu a promění mi ho v jablečný jar na nádobí. Jenže to není zdaleka všechno, v další fázi se mi totiž do jaru vmíchá moučkový cukr a drogérkový jasmín s lehce čpícím cedrem. Podivnosti Betranda Duchaufoura mě alespoň baví, když už vytvoří nějakou divnou vůní, ale tvorba Marka Buxtona mě nějak už vyloženě míjí.

Daisy in Black
Daisy in Black (Marc Jacobs)

Vůním Marca Jacobse jsem se dlouho vyhýbala, jelikož mě podobně jako u Katy Perry odrazovaly jeho flakony. Musím ovšem říct, že v tomhle případě to bylo oprávněné. Předem se omlouvám případným přiznivkyním, ale už úvodní kombinace kandovaných jahod s hořce svěžím grepem a červeným pepřem na mne působí prostě podivně. Možná kdyby dostala trochu víc prostoru gardénie, která tu má zřejmě představovat tu sedmikrásku, bylo by to lepší. Jenže v mém případě je to spíš o fialkovém kořenu s fialkovými bonbóny Což o to, bonbónky sice v základu utlumí vanilkové pižmo, no bohužel je během chvilky převálcováno asi tunou ostrouhanotužkového cedru. (NT)

Daisy Love
Daisy Love (Marc Jacobs)

Je v první fázi docela příjemnou směsí pralinek s ostružinovou náplní a gumových medvídků. Po rozvonění bohužel sklouzne do lehce syntetického sladkého dřevpižma s mihnuvším se slaným podtónem, ale jak píše jerry, není to zase až tak zlé.

Dalia
Dalia (Syed Junaid Alam / Junaid Perfumes)

Ukrývá v sobě směs exotického ovoce v čele s mangem, melounem Cantaloupe a růže společně s kořenitě mýdlovou růží a suchým vanilkovým luskem. Kamenem úrazu je ovšem pižmo, které na mojí kůži bohužel vytváří dojem čerstvě naškrobeného prádla. (NT)

Daligramme: Messages Secrets à Gala - Ma Vie

Už se vám někdy stalo, že by vás nějaká vůně přenesla do reálného okamžiku z vaší minulosti? Mně se to přihodilo až teď s Ma Vie. Slavila jsem tehdy svoje devatenáctiny a dostala jsem velkou kytici růží a lilií a velkou pusu, která voněla po rumu a oříšcích a smísila se s pomerančovým aroma mojí žvýkačky a stavěla si v hlavě vzdušné zámky ...

Dalmatian Sage
Dalmatian Sage (The Merchant of Venice)

Jak už název naznačuje, je především šalvějovou vůní, osvěženou přírodním grepem a špetičkou pepře. Slaný tón vetiveru, který se přidá po rozvonění, jí potom společně s chladivými mechovými podtóny dodá středomořský charakter.

Dama Bianca
Dama Bianca (Xerjoff)

Dočetla jsem se, že s touto vůní spojili u Xerjoffu příběh jisté "bílé dámy" z Turína, která se z oficiálně neznámých důvodů odmítla provdat za francouzského důstojníka a raději strávila zbytek života sama zavřená ve svém paláci a jejím jediným únikem z tohoto světa plného žárlivosti a klamu byly vůně ovoce a bílých květů, linoucí ze zvenku do jejího osamělého království. Chycená v pavučině snů hledí na horizont, v němž se přísliby vnějšího světa zdají tak blízké a zároveň tak vzdálené. No úplně až tak dramaticky nebo zasněně se Dama Bianca nechová, já jsem v ní našla spíš toto, ale i stojí za to. Dáma ve své komnatě popíjí limetkovou šťávu, sklenici má ozdobenou plátkem citrusové kůry a právě si pudruje nos labutěnkou (kosatec), hebounkou jako pápěří. V misce na stolku má, zřejmě pro osvěžení, pár čerstvých ostružin a skleněná dóza ukrývá několik fialkových bonbónů. Vzduchem od otevřeného okna se line jemná vůně šeříku, křehkých zelených lístečků a medově nasládlého jasmínu. Po dolíčení se dáma otvírá dřevěné šperkovnice, aby se ještě patřičně ozdobila ametystovým náhrdelníkem a náušnicemi a v průsvitných šatech z jemného bílého pižma se halí do hebounké štoly z měkce nadýchané vanilky a odchází na svůj pravidelný večerní krémový koktejl s kapkou grenadýny.

Dama Koupa
Dama Koupa (Baruti)

Všechny dosavadní vůně téhle značky se mi buď velmi líbily nebo mne alespoň nějakým způsobem zaujaly, ale tohle je první případ, kdy vážně nevím, co chtěl básník Spyros dámou svého srdce říci. V první fázi vás namlsá kosatec. Je zeleně svěží a mrkvový a po pár minutách jej dokonce doplní pralinky s čerstvým kakaem, až by se člověku chtělo zajásat nad méně sladkou variací na Iris Ganache. Bohužel po rozvonění vám dá kosatec sbohem a místo toho se objeví broskvová vonokvětka s živočišným pižmem, pryskyřičnatou ambrou a včelím voskem, které pro mě naprosto nepochopitelně doprovází vůně makronky a nasládlého jedlového balzámu. Napadá mě, že takhle by možná mohla vonět ježčí nora, do níž si ježek kromě rezavého jehličí natahal i nějaké sladkosti jako zásoby na zimu.

Damarose
Damarose (Xerjoff)

No vida, oni to s tou růží u Xerjoffu opravdu umí. Předvoj jí dělá směs ostře svěžích citrusů a vodní frézie. Je karmínově červená od koupele v luxusní jemně pikantní ovocné marmeládě, zároveň je malinko vosková a zlehka poprášená kosatcovým pudrem. Po rozvonění jí doplní jemná konvalinka, která jí spolu s pačuli dodává další, tentokrát sametově nazelenalý odstín. Kořenitou stránku růže pak zdůrazňuje palčivá ambra. Trocha mléčného santalu s vanilkou se zase starají o její krémovou nasládlost. A abychom o ni nepřišli, dáme si ji v závěru usušit a vylisovat na památku (suchá dřevitost).