(EdP) Hned zpočátku mi svým jemně svěžím a nahořklým citrusovým závanem spolu s nasládlou skořicí, špetkou muškátového oříšku a suchostí pár zrníček pepře evokuje teplý slunečný podzimní den. Skořice postupně nabírá na síle a vůně plynule přejde do podoby kandovaného pomeranče politém horkou čokoládou. Po odeznění základu pak Theorema předvede svoji poslední tvář: dohořívající krb s přetrvávajícím prachovým obláčkem skořice a ambrou s medovými podtóny. Velká škoda konce téhle vůně.

Tohle je temná orientálka každým coulem. Zajímavé ovšem je, že přitom vlastně nepůsobí těžkopádně a to i přes kaučuk s drceným černým pepřem v úvodní fázi. Zlehka ji totiž osvěžuje pár kapek mandarinkové šťávy, čajové lístky a růže s kovovými podtóny. Hlavní kouzlo však spočívá v základu a použité kombinace zralého vintage oudu, který prý pochází z roku 1980, zemitého pačuli a heliotropinu, který vyvolává dojem pánských kožených bot a dalšího oblečení a třešňového tabáku, uskladněného v kamenném sklepě. Nevědět, že jde o britskou značku, považovala bych ji za čistokrevnou arabku. Skvělá intenzita a výdrž jen podtrhuje její kvalitní zpracování, i když v tomhle případě je od začátku do konce jednoznačně pánská.

Z úvodního závanu limonádového růžového pepře se vynoří pižmově nadýchaná cukrová vata na špejli se sněhovými pusinkami, které vyskládáme na navlhlý dřevěný tál. Jinými slovy další z dlouhé řady zbytečných slaďáren.

Na rozdíl od viktorky mám ráda vůni narcisů, jenže kromě úvodního závanu kořenitých a senných tónů o nich tahle vůně vůbec není. Na navoskovaném prádelníku z ostrouhanotužkového cedru po nich zůstala jen prázdná váza, kterou se někdo rozhodl využít místo džbánku na med, aby si v něm mohl namáčet umělohmotná třešňová a fialková lízátka. V kombinaci s cedrem a voskem to ještě všechno nejen lepká, ale i kysne. Teprve v drydownu se objeví voskově propolisová, mandlová mléčnost. kterou bych teoreticky byla ochotná považovat za onen nektar života, jímž bůh Indra podle hinduistické legendy nakrmil dítě krále Yuvanaswy, o níž se na stránkách značky píše.

Úvodní koření, zastoupené živočišným kmínem, teplou skořicí a zázvorem společně s bergamotem, neroli a kakaem má k líbivosti opravdu daleko. Já kromě růže, jasmínu a pomerančového květu s ananasem postřehla i tu konvalinku s nahořkle zeleným galbanem. Jinak si ale myslím, že za tu příjemnou teplou živočišnost je zodpovědné jen to koření (po rozvonění cítím i najemno namletý šafrán), přímo ambergris jsem si nevšimla, jen pryskyřičnatého labdana s koženým podtónem, i když jsem četla, že se snad Roja měl inspirovat samotným Casanovou, který si prý ambru do čokolády pro zvýšení afrodiziakálních účinků. Ovšem potvrzuji tu tonku s vanilkou, která společně s již zmiňovaným kakaem posunou vůni lehce gurmánským směrem. No a ten pudrový kosatec se santalem a pižmem, který se přidá v základu taky nemá chybu. Způsobem zpracování mi tak trochu připomíná skončenou Unspoken. To jsou taky body k dobru :) .

Pokud by někdo čekal nějakou velkou tropickou bílokvětinovku, pravděpodobně bude zklamán. Tiaré směsí osvěžujících nazelenalých citrusových aldehydů, kokosové tiaré, zelené konvalinky s hlínou a nahnilých banánových slupek (ylang) připomíná křížence Chanel Cristalle, La Vierge de Fer a AA Lys Soleia s kokosem navíc. Po rozvonění pro mě naštěstí hlína s banány mizí, dokonce i tiaré se s tím kokosem umoudří. Začne bíle jiskřit a přikryta mlžným vetiverovým oparem dopadá ve sněhobílých vločkách na hřejivý mechový podklad. Jako většina vůní OJ, je i Tiaré ve finále spíš lehčí vůní, vysílající do okolí jen jemné závany, ale narozdíl od takové Ta´If je nutno ji už po 3 hodinách přiživit. (NT)

Tygrem je zde jemně kořenitá, sametově zelená pačuliová růže, osvěžená bergamotem a poprášená najemno namletou sladkou skořicí a benzoinem. Po rozvonění se pak zahalí do mlžného pryskyřičnatého oparu, tvořeného kadidlem a ambrovanilkou.

Souhlasím s euridike, že Tilda musela mít to dětství opravdu krásné. Asi musela mít ráda dýňový koláč - cítím ho tam stejně jako andry - který se prolíná s vůní šťavnaté mandarinky a kandovaného zázvoru. Po rozvonění se objevuje i ta medovost slaměnky - je zajímavé, jak jsou ve vůních vzpomínky na dětství spojené vždy buď s čajem s medem nebo s mlékem s medem. Zároveň v Like This ta slaměnka hezky pracuje, že nepřináší jen tu zcukernatělou medovost jako v Immortelle de Corse (L´Occitane), ale zároveň pomáhá (možná i s přispěním toho vetiveru) vytvořit dojem opět andry zmíněné lehce připálené krusty korpusu toho koláče a přináší i vůni sena, což mě vždycky tak nějak obecně evokuje venkov. No a do toho je krásně zakomponována váza s květinami a hebkým bílým pižmem, přičemž pro mě je nejrozpoznatelnější otočník s perlivými coca colovými tóny. Opravdu velmi emotivní, uklidňující a na rozdíl od Néa nepřeslazená vůně.

Tak tohle má být podle Turina jedna z deseti nejlepších pánských (unisex) vůní na světě vůbec? No pěkná je, to ano, přesto bych řekla, že ostatní parfuméři si dokázali pohrát s kadidlem a vetiverem ještě o něco lépe než Bertrand jak co do celkového zpracování, tak i pokud jde o lepší intenzitu a výdrž. Timbuktu začíná pikantním kardamomem, citrusy a vodnatým nezralým mangem, než nám svojí tvář ukáže hřejivé, lehce kouřové kadidlo, suchá dřeva a pouštní písek. Ano, to by byla africká atmosféra jak vyšitá :) . Jen nějak nevím, co mi tam má představovat ta nasládlá bylino-dřevitá myrha a nastrouhaná hořká čokoláda? Pravda, dlouhého trvání to nemá, neboť závěr je plně v režii jemně drhnoucího vetiveru s veškerou jeho zeleností, dřevitostí, kouřovostí a dokonce i slanými tóny, které k suché pouštní atmosféře přináší i trochu toho mořského vzduchu.

V tomhle případě nejde o úplnou novinku, ale o reedici vůně, kterou Spyros vydal už před čtyřmi lety pod značkou Magnetic Scent. Nazval ji podle stejnojmenné písničky dánské kapely Under Byen, jíž bychom do češtiny mohli přeložit jako třpyt. A v první fázi je Tindrer skutečně třpytivě zelená a připomíná trávnatou louku, pokrytou ranní rosou. Mezi trávou najdeme i chladivou mátu. Po rozvonění se objeví i slibovaná fialka, lépe řečeno sametově zelené lístky, jenž někdo rozsypal po mechovém palouku. Bílé pižmo s mandlovým aspektem v základu ji potom odlehčují od přílišné zemitosti a působí jako víla, která po palouku tančí. Turin ji přirovnává k pánské variaci na Odalisque, no mně nabízí Tindrer mnohem víc. Je to vůně pro dospělé divoženky, co nemají rády sladké opět s výbornou intenzitou a výdrží, jak je pro Spyrosovi výtvory obvyklé.

Nevím, proč jsem si myslela, že tahle vůně bude o růži, když ji má uváděnou ve složení. Přede mnou se někam schovala. No a zařazení do orientálních kořenitých vůní na fragrantice taky nějak nechápu. Tedy kořenitá na začátku kapku je, když čerstvou rybízovou šťávu zlehka postrouháme muškátovým oříškem a přidáme špetičku pepře a trochu té citrusové svěžesti hedionu. Jenže pak se mi nám z toho vyloupnou rybízové bonpari s cukrovým pomerančovým květem a la cukrová vata. Což o to, milovnice gurmánek by to jistě ocenily, to by se to ovšem nesmělo mísit s vůní prádelny (pižmo) a umělohmotné ambry. Tak tahle by mi spíš neurastnii vyvolala, než že by mě od ní pomohla, jak to slibují na oficiálních stránkách. (NT)

Je naprosto dokonalou tabákovou gurmánkou, doslova k nakousnutí. Tabák je tu totiž smíchaný se sušenými meruňkami, rozinkami a dalším kandovaným ovocem a pralinkami z mléčné i bílé čokolády, plněné náplní z červeného ovoce. Tobacco 1812 je vůní, která s přehledem strčí do kapsy i Fordovu Tobacco Vanille, jelikož je na rozdíl od ní skutečně tabáková a plnotučná jako Angel Muse.

Tématicky navazuje na Mimosa Indigo, tj. na atmosféru jazzového nočního klubu. Ta mi ho příliš nepřipomínala, za to tahle vůně ano. Je totiž zaměřená na tabák. Na začátku je osvěžená mandarinkou a zlehka okořeněná koriandrem a špetkou kmínu. Samotný tabák v ní je medově nasládlý a kadidlově zakouřený a doplněný vůní surového kakaa (labdanum) podobně jako v Lutensově Chergui s tím rozdílem, že místo sena a ambry zde noční atmosféru v základu podtrhne prašná zemitost pačuli a cedr s tonkou vytvoří dojem dřevěných stolů, na nichž o sebe cinkají sklenky naplněné lahodným amarettem. A stejně jako Chergui se může pochlubit nadprůměrnou intenzitou i výdrží.

Jelikož Fordova Tobacco Vanille je pro mě víc o vanilce než o tabáku, byla jsem na tuhle vůni docela zvědavá, i když v kombinaci s oudem ho obecně zrovna nemusím. A Tobacco Oud mě mile překvapila hned v začátku, jelikož mě přišla pozdravit propolisová ambra s labdanem z Amber Absolute. A i nadále pokračovala v tradičním fordovském duchu: během několika minut se připojil kumarin s vůní vanilky a připáleného karamelu a mandlí a až do konce udržuje v Tobacco Oud moc příjemný tmavě sladký tón. Samotný tabák se objevil až po rozvonění a nutno říct, že je hodně specifický. Chvilku to vypadalo na surový aromatický tabák. Ten se však s tóny pačuli velmi rychle změnil na popel, odklepávaný z doutníku. Oud jako takový se mi až na tu jeho koženost zde jeví jako poměrně krotký. Za hřejivou, ale příjemnou živočišnost v této fázi je podle mě zodpovědné spíš kastoreum. Celkově tak tahle vůně s ohromující intenzitou a výdrží vyvolává dojem italského elegána v pánském klubu, který si v koženém křesle popíjí kořeněnou whiskey a k tomu pokuřuje doutník.

Je obrovský puget růží typu PG 26 Isparta (pouze pro představu, jinak si nejsou vůbec podobné), tyhle jsou totiž i hřejivě voskovité. Na začátku je na pár minut osvěží citrusově zelený a malinko dřevitý petitgrain, aby je po chvíli zahalil kouřový oblak labdana a příjemně živočišného kmínu a mohla tak vyniknout jejich jemně kořeněná medová sladkost. Po rozvonění v živočišnosti kmín vystřídá hořkoslaná ambergris a kytici doplní několik květinově sladkých muškátů a zasype ji hromada aromatického tabáku a sena s několika zrnky bílého pižma, takže je tahle růže opravdu tabáková. Díky tónům chypre je ale zároveň i sametově nazelenalá a zásluhou krotkého oudu i lehce kožená. S potěšením tak můžu říct, že jsem po velmi dlouhé době konečně objevila zase pořádnou zahřívací růži, která se nesnaží následovat moderní trendy a zvládá i nenapodobovat ty již existující. To, že jde krásně do prostoru a na kůži vydrží půl dne, je pak už jenom příjemným bonusem.

Můj problém s touhle vůní spočívá v tom, že jsem od ní čekala podle složení mnohem víc tabáku. Nejprve vás přivítá směs vánočního koření (pikantní zázvor a teplá skořice s hřebíčkem) a hromádka sušeného aromatického tabáku. Jenže on se mi vzápětí začne ztrácet v záplavě medu, mandlové tonky a nadýchané vanilky. A nakonec to vždycky dopadne tak, že mi z té medovo-vanilkové lázně vyplavou sušené švestky, o nichž píše jerry, což je sice pěkné a povedené, ale já bych přece jen radši ten tabák. V tabákovém ohledu mi přijde o chlup lepší její dvojník Tabac Rouge (Phaedon), taky je méně sladký. Na druhou stranu, kdo rád gurmánskou vanilku, tak tomu zase bude víc vyhovovat Ford.

Ano, tohle je opravdu poctivá tabáková vůně. Tabák je tu sušený, krásně kořenitý, jen velice nepatrně proslazený smetanovou vanilkou. V základu už ho pak jen zahalí kouř z agarového dřeva a balzamické ambry a napadá do něj pár cedrových hoblinek. Povedla se, nicméně na mojí kůži už se přece jen kloní lehce do pánska.

Kdysi jsem tuhle vůni odsoudila jako příliš orientální orient. Mezitím však Tolu prošla reformulací, která pro mě získala neuvěřitelné kouzlo. V úvodní fázi osvěží kvítky pomerančovníku se šalvějí, mezi něž napadalo jalovcové jehličí. Květinové srdce ukrývá kořenitou růži se sladkou orchidejí a jemnou konvalinkou. Nejkrásnější je ovšem hřejivý kadidlový základ s ambrou, mandlovou tonkou a dalšími pryskyřicemi, které z Tolu vytvoří dokonalou orientálku.

Nedávné zkoušení reformulované Tolu v koncentraci eau de parfum ve mně vzbudilo podezření, zda jsem se od doby první zkoušení extraitu parfémově nevyvinula. Nyní jsem dostala možnost čistý parfém opět přezkoušet a už odpověď znám. Jsem pořád ten stejný zaostalec, jako jsem bývala a za všechno může jen a jen reformulace. Extrakt je na mně hned v úvodu víc šalvějový a jalovcový. Květiny na mně absolutně stávkují stejně jako mandlová tonka, která současné edp dodává hladkost a na kůži mi tak vznikne nikoliv mazlivá, ale mazlavá kadidlovka s lehce štiplavou pryskyřicí tolu stejně jako před lety.

Existují vůně čistoty jako Shiro či Baby Touch a existuje Tome 1 La Pureré for Her, které nabízí ještě něco navíc. Jejím prostřednictvím se totiž po úvodní svěžesti nesladkého pomerančového květu a bergamotu ponoříte s vaším oblíbeným mýdlem s vůní zeleného jasmínu do horké koupele v mandlovém mléce. Je tak narkotická, že se z ní vynoříte až, když celou koupelnu zaplní hustá pára. Zabalíte se do bílé osušky z jemného froté. V tom na zádech ucítíte koženou vestu a obejmou vás jeho silné paže...

Proč to má v názvu ronka, když na ní musím čekat tak dlouho? Zprvu se mi dostalo lehce štiplavého koření v podobě zázvoru a pepře. A i já musím potvrdit, že ta zemitost pačuli spolu s prachovou skořicí, vetiverem a já nevím, čím ještě, působí, jako by tam přidali i modelínu :) .... Ha, konečně je tady ta tonka, ale ona není vůbec nijak zvlášť výrazná ani sladká, spíš je zapracovaná do mléčného santalu. (NT)

Hned v úvodu zvíří čichové buńky vír skořicového prachu, osvěženém citrusovou svěžestí šalvěje muškátové. Příjemně živočišnou hřejivost skořice zdůrazňuje cedrová pichlavost se stroužkem muškátového oříšku a poctivý oud, který společně se sušeným tabákem v základu dělá z našlehané bíločokoládové tonky hutnou orientálku.

Značka sice v souvislosti s touto vůní hovoří cosi o horkém odpoledni na Corcovadu s výhledem na Rio de Janeiro, já osobně to podobně jako v případě Lutensova Bornea či Suma Oriental vidím na výlet nákladní lodí se zásobami dřevěných soudků s rumem, kakaem, vanilkou a bílou čokoládou s tím rozdílem, že v Tonka Fever po rozvonění dominuje skutečně hlavně plnotučná tonka.

Moje seznamování s touto vůní bylo poněkud delší. V počátečním období jsem měla pocit, že je příliš sladká, příliš sytá a hustá. To vše je pryč a místo ní je tu mnohovrstevnatá hořkosladká kompozice s gurmánskými tóny s hřejivou ambrou. Na začátek je tu trocha nahořklé bergamotové svěžesti a aromatických zelených bylinek a pak už před vámi defiluje vůně Amaretta, mandlovo-tonkového krému s kapkou Cherry, karamelu a zlatavého medu. Jsou tu i okvětní plátky růže obalené ve vrstvičce marcipánu, dokonce by se tu daly najít i ty perníčky, avizované na oficiálních stránkách. Nejsou to sice vánoční slepované perníčky, které znám od mojí babičky, spíš takové ty s tenounkou cukrovou polevou, co koupíte v každém supermarketu s nápisem Gingerbread, ale to vůbec nevadí, já miluju i ty. A jako protiváha k této sladkosti tu je vůně sušeného tabáku, překvapivě vzdušného cedru a sena. Shora se nad vším vznáší lehounký kadidlový opar a zespoda zase zahřívá pryskyřičnatá ambra. Všechno, co se o této vůni píše, že se tam dá najít, tam skutečně je, když vydržíte hledat a nedáte se. Paráda!

"A ti, kteří hudbu neslyšeli, považovali tančící za blázny," řekl údajně Friedrich Nietzsche. To sedí. Tonkade je totiž jakýmsi imaginárním tancem sladkého a tajemného, které vedle sebe navzájem krouží. Gurmánskou je zde tonka s vanilkou, vytvářející efekt tabulky bílé čokolády se sušeným ovocem a jemným popraškem surového kakaa, jenž přináší pačuli. Od většiny vůní tohoto typu se však originálně odlišuje pikantním kardamonem, vmíchaným vařečkou z ostrouhanotužkového cedru. Po rozvonění ji pak v další fázi prohřeje kašmeran, aby v základu na ambrově potemnělý taneční parket vplulo hřejivé kadidlo.