databáze 131740 vůní od 8971 značek a 1696 parfumérů

Tobacco Vanille (Eau de Parfum) Tom Ford

Tobacco Vanille (Eau de Parfum)
značka: Tom Ford
parfumér: Gillotin, Olivier
rok: 2007
určení: unisex
hlava: aromatické tóny, koření
srdce: tabák, list tabáku, květ tabáku, tonka
základ: dřevitá míza, kakao, sušené ovoce

řada Private Blend

Diskuze:
Komentáře k vůni (9)
Avatar
gonga (16.12.2019 )

Nesnesitelně vlezlá a přeslazená vůně tabáku a sušených švestek proložená vanilkou sladkou jako Metro dezert, vyvolávající u mě nevolnost a bolest hlavy. Jak mnohé ostatní vůně TF miluji, tak k této nalézt cestu nedokážu.

Avatar
Renusatko (24.11.2018 )

Tabák? Vanilka? To bych očekávala. Místo toho mám na sobě tmavou čokoládu. Žádná ulepená sladkost, ale luxusní, kořeněná, černá čokoláda. Hořká s kousky ovoce a příchutí vanilky. Sladkost jí dodává jen tonka. Tabák tam je, ale musím se hodně snažit ho zachytit. Spíš ho vnímám v čerstvé podobě, nic sušeného z doutníku nebo hořícího a zakouřeného. Je hodně zajímavá a složky jsou pečlivě vybrané. Výdrž je perfektní.

Avatar
ModestMourek (18.2.2018 )

Tobacco Vanille má na mé kůži dvě fáze, které dohromady vytvářejí velmi zajímavou kombinaci s téměř celodenní výdrží. První fáze je ve znamení nakyslých sušených švestek okořeněných skořicí a uhlazených máslovou tabákovou esencí. Druhou fázi představuje sladký vanilkový krém v závěru posypaný kakaem. Tabákové esence tu vlastně není mnoho, ale je krásně zapracovaná do celku. Sladkost druhé fáze je pro mě ještě snesitelná.

Avatar
viktorka_od splavu (18.12.2017 )

zelená-vanilka-surové tabákové listy. zelená rychle zmizí. přetrvává ostře štiplavý tabák s hřebíčkem a sladká vanilka. krása. spíš pánská.
a na mně je teda hodně tabáková.
hřebíček, hřebíček.. to se mi moc líbí! kterého pána bych jí navoněla?:D

Avatar
Irik1 (12.11.2017 )

Prostě extáze!

Avatar
slniecko (04.4.2016 )

Sušené slivky, sušené marhule, jemný tabak, vanilka…vôňa hladká a vyzretá ako starý koňak, kultivovaná a pritom zmyselná a odvážne…nemá nejaký výrazný vývoj, ale zato výbornú intenzitu a výdrž…

Avatar
wendulka (29.1.2016 )

Můj problém s touhle vůní spočívá v tom, že jsem od ní čekala podle složení mnohem víc tabáku. Nejprve vás přivítá směs vánočního koření (pikantní zázvor a teplá skořice s hřebíčkem) a hromádka sušeného aromatického tabáku. Jenže on se mi vzápětí začne ztrácet v záplavě medu, mandlové tonky a nadýchané vanilky.

A nakonec to vždycky dopadne tak, že mi z té medovo-vanilkové lázně vyplavou sušené švestky, o nichž píše jerry, což je sice pěkné a povedené, ale já bych přece jen radši ten tabák. V tabákovém ohledu mi přijde o chlup lepší její dvojník Tabac Rouge (Phaedon), taky je méně sladký. Na druhou stranu, kdo rád gurmánskou vanilku, tak tomu zase bude víc vyhovovat Ford.

Avatar
jerry (15.6.2015 )

Perníčky - čerstvě upečené a zchladlé, kolem kterých se drží sladce kořeněná vůně. Čerstvě vydrolený tabák a sušené švestky v hustém sladkém medovém likéru. A dohromady je to neodolatelná kombinace, ze které dýchá luxus...

Avatar
Miru (10.1.2015 )

…tabák je uveden jako první složka na prvním řádku.
A on se opravdu i jako úplně první ukáže. Ale to je jemný tabák, sice čerstvý ale decentní a delikátní.
Ve chvilce však začíná ustupovat, uvolňovat místo dalším složkám…
Nechá se pohltit, zajmout, zkrotit… Stáhne se do pozadí. Ale je tam. Tiše. Pořád.
Vůně začíná sládnout. V podstatě hned se usadí do tak moc příjemné podoby.!
Ale nebezpečné, protože návykové. Nelze přestat si přičichávat ke kůži. Nelze přestat…
Jenže jednou to stejně vyvane…:

Lehce pobavený až arogantní výraz v očích …pohodlně zvrácený v pracovním křesle dozadu a nohy překřížené na stole …téměř nonšalantní pokuřování z doutníku a řeči…
(sakra!. …pořád mu to sluší.!… …nesnáším ho a
stejně ho chci… …nesnáším sebe…)
Znala jsi pravidla.
…věděla jsi do čeho jdeš…, říkal jsem ti, že moje hra je asi na tvůj vkus poněkud(dost?) povrchní…,
že jinak hrát neumím…
Varoval jsem tě, že bych ti nechtěl ublížit…
Vzala jsi to.
(…hlavně nezačít fňukat.
H-l-a-v-n-ě udržet hlas.!..)
Jasný,
(a snažím se do hlasu narvat ten nejlhostejnější možný tón, co vůbec existuje…)
v pohodě,
(a držím dlaň na ústech křičícího srdce černého jak noc a syčícího jak plazící se had…)
ok
(a hrozivým pohledem dovnitř sebe se snažím umlčet duši drcenou mezi kamennými lisy na šarlatovou šťávu…).
Jo, nic se neděje…
(a zoufale se snažím vdechovat ze vzduchu kolem sebe poslední mikrozbytky vanilkového kouře… Kouře z úst… Z jeho úst…)
(a do očí, pohození hlavou, celého svého výrazu cpu lehký pobavený a jemný vzdor, ignoraci…)
Ano, dohoda platí, domluvili jsme se…

Na kůži mám onu sladkost – je to hustá tekutina, konzistence sirupu či řidšího medu – to ta sladká míza s velmi tlumenými ovocnými akordy…,
pak oslazeno vanilkovým tónem fazole tonky, ze které je patrna i stopa zavadlého sena v odpoledním slunci. Někdy tak spalujícím…
A kakao.
Nasládlé, tmavé, husté tak, že sotva teče, když nakloníte hrnek a čekáte než vám ta dobrůtka steče do krku…
Jenomže tohle se nemůže přejíst…
Díky na superjemno namletému koření váženého na lékarenských vahách je to luxusně jemně pikantní a zásluhou právě tónů sena a „bílého koně“ – tabáku, má vůně i svoji hořkost. Skrytou, hladkou, uklidňující a provokativní zároveň…
Jako život – hořký a sladký…

…beru tašku ze země a s úsměvem na rtech, jakoby cizím hlasem, zdálky se slyším říkat
(a celé mé útroby zmáčené pálivými slzami volají o pomoc… Ještě ne.!.., prosííím… Ještě ne…)
Ahoj…

…o nic nešlo. Nikdy o nic nešlo. …jen o trochu vůně vanilkového tabáku z doutníků…
08/03/11