Asi jako většina jsem tuhle vůni chtěla vyzkoušet nejen kvůli samotnému názvu a tomu, jak si ve 30. letech představovali vůni pro prostitutku, ale i kvůli tomu krásnému původnímu starému reklamnímu plakátu, na němž houslista přerušuje svoje vystoupení a objímá a líbá ženu, co ho doprovází na klavír. Člověk prostě čeká, že taková vůně bude opravdu pecka. No a výsledek? Kdyby dostala stejný název Kobako, vyšlo by to úplně nastejno. Podle mě totiž pochází z typově podobné rodiny, alespoň to současné. Vůně začíná mohutným závanem hořkého neroli a koření, především koriandru a teplé prachově sladké skořice. Zvolna pak přechází ke kytici s výrazným teplým "mýdlovým" ylangem, květinově pikantním karafiátem (u YSL se podle všeho kromě Kobako v případě původního Opia inspirovai i zde), která je posypaná příjemně živočišným, palčivě dřevitým hřebíčkem ovšem s tím rozdílem, že zde bylo pro větší rozzářenost přidáno i několik narcisů. Skořice nakonec zvítězí a promísí se s vanilkou a práškovým cukrem. A podobně jako v Kobaku, i zde nakonec objevíme starou dřevěnou skříňku. Jen tady je těch sametově zelených tónů chypre mnohem méně a místo nich si tak můžeme dopřát hřejivou "medově" nasládlou pryskyřičnatou ambru. Celkově tak nakonec vyzní jako mnohem sladší než Kobako či Opium. Každopádně je Tabu podobně jako Kobako typickým příkladem vůně z kategorie za málo peněz hodně muziky a to nejen pro lehké děvy.

Začíná velmi podobně jako De La Marque Gold jen s tím rozdílem, že tady se růžový pepř chová o krapet víc kultivovaněji. Vzápětí ale stejně jako osvěžující neroli s bergamotem vyklízí pole hřejivému zimolezu s hladkým karamelem, který chvílkami přechází do podoby krystalků zkaramelizovaného cukru, tomu dodává příjemný gurmánský tón a pomerančovému květu s vůní lesních jahod. Po rozvonění se už přidá jen špetka pudrového kosatce s nadýchanou vanilkou a bílým pižmem. Vůně jde příjemně do prostoru a na kůži drží bez problému několik hodin a i přes ten karamel kupodivu voní dobře i v teple a vůbec nelepí. Pořád těch arabek nemám nazkoušených tolik, ale o téhle můžu zase po delší době říct, že je opravdu povedená.

Je to vcelku jednoduchá a přímá, ale příjemná orientálka. Muškáty jsou tu tentokrát sladší a zasypané palčivě dřevitým, jen lehounce živočišným hřebíčkem a ozdobené trochou té zeleně. Hřejivost hřebíčku pak umocňuje pryskyřičnatá ambra s dalšími pálenými dřevy. Teprve po rozvonění nabere i kapku svěží květinové lehkosti díky jasmínu a růži s ovocným nádechem.

Jak už naznačuje samotný název, je kořenitou orientální růží, osvěženou bergamotem, s kapkou bulharského olejíčku a několika měsíčky sladké šťavnaté mandarinky. Máslově ovocný ylang ylang s vůní zralých banánů jí po rozvonění dodává i lehce tropický, v kombinaci s pralinkou až gurmánský nádech, zatímco semišový šafrán s podobně laděným oudem, balzamickou ambrou a suchou zemitostí pačuli ji opět posunují orientálním směrem.

Je tulivou oudovou růží, posypanou drceným černým a nasládlým růžovým pepřem. Po rozvonění se růže překlopí do dřevitě ambrové polohy, aby ji v základu uhladila bíločokoládová tonka s máslově ovocným ylangem. Tohle se moc povedlo.

Je vůní kandovaných mandarinek, pražených mandlí a čokoládových pralinek s vanilkovou náplní. Přidaná najemno namletá skořice s palčivě dřevitým hřebíčkem a téměř neznatelným stroužkem muškátového oříšku pak v kombinaci se zmíněnými dobrotami navozují tak trochu vánoční atmosféru.

Jako pouštní vůní je podle mě potřeba brát Taklamakan malinko s rezervou, jelikož je zpracovaná hodně sladce, což však nemění nic na její povedenosti. Otevře se bergamotově svěží růží s „broskvovou“ vonokvětkou. Během pár minut se však promění ve zlatavou balsamickou ambrovku se sladce dřevitou myrhou, špetkou sladké, najemno namleté skořice, hladkým cedrem a vzdušným kosatcem. Na okamžik se mihne i drhnoucí březový tón, jenž se ovšem během pár minut ztratí v prašně zemitém pačuli, vytvářejícím společně s labdanem dojem písečných dun. Jak už jsem ale naznačila na začátku, nejsem si akorát trošičku jistá, jak do pouštní tématiky zapadá ta spousta bílé čokolády (tonka) s vanilkou a medově-kakaovým benzoinem v základu. Na druhou stranu pro koho je taková Suma Oriental ještě pořád moc drsná, Taklamakan je ještě hladší dámskou ambrovou pačuliovkou.

Začátek v podobě jemného pudru a teplé medoviny vypadal velice slibně, Jen kdyby mi do ní někdo během chvilky společně s lepivým karamelovým sirupem s krystalky připáleného zkaramelizovaného cukru nenaškrabal i trochu omítky. A štve mě to především kvůli tomu krásnému měkounkému mandlovému marcipánu, politém čokoládou a vanilkovým krémem a zlehka posypaném moučkovým cukrem, do nějž se Talc Gourmand po rozvonění promění, protože v téhle fázi to je přesně ten typ gurmánky, kdy máte chuť si sníst ruku.

Afganistán v podání Dominique Dubrany působí téměř romanticky, jako orientální ambrová pohádka, kdy ze smaragdové trpkosti bergamotu se snítkou citronové trávy vystoupí prašné cesty, na nichž oud zanechal stopy po stádech, které tudy vedli pastevci. Sladkost propolisové ambry, dřevité myrhy a kadidla vás pak zavede do jejich chýší, kde to voní směsí drceného pepře, zázvoru, hřebíčku a skořice, sloužícím pro přípravu Chai.

Tahle vůně potěší zejména milovníky dřeva. Obsahuje hlavně cedrové dřevo s cypřišovým jehličím a myrtou a společně s hřejivou ambrou a kořením tak vytváří dojem teplého slunečného dne kdesi ve Středomoří. Po rozvonění pak už jen díky růžovému dřevu lehce zesládne a přejde do mléčných tónů. Bohužel výdrž je u toaletky zoufale dýchavičná.

V úvodní fázi kombinuje svěží růži s lesním ovocem, zeleným jablkem a pikantně nasládlým růžovým pepřem. Vanilkově sladký benzoin s našlehanou tonkou pak promění ovoce ve smetanový krém, do něhož vmícháme bílé pižmo, které ho krásně nadýchá a servírujeme k posezení na měkce polstrované kožené pohovce.

Složení toho uvádí sice hodně, ale mně kromě úvodní citrusové svěžesti přeskočí rovnou do vanilky. Avšak podle mě v ní rozhodně nebude jen madagaskarská vanilka s tónem sušené smetany, ale víc druhů vanilky, protože kromě ní v Tangier Vanille cítím zcela zřetelně ve vysoké koncentraci i zkaramelizovaný vanilkový cukr a stejnou vanilkovou náplň do buchet jako ve Spiritueuse Double Vanille. V základu už vůni jenom zlehka podbarví ambra s jemně kořenitým santalem a bílým pižmem. Sice to mezi nikovkami není nejoriginálnější vanilka, nicméně z té základní řady od Aerin je první vůní, která se nerozpadne, jako mi to začala dělat Evening Rose a za ty peníze má i odpovídající intenzitu a výdrž.

Poprvé ji spatřil za výlohou kavárny. On stál venku na ulici a zatímco kyselý déšť pozvolna smýval zázvorový prach z jeho bot, ona seděla uvnitř s přáteli a popíjela kolu s rumem. Když konečně pozdvihla svoje tabákově hnědé oči, věděl, že je ztracený. Její pohled totiž měl v sobě semišovou hebkost a smyslný živočišný náboj, jemuž se zkrátka nedalo odolat a věděl, že pro ni udělá cokoliv... https://www.youtube.com/watch?v=9X_ViIPA-Gc

Když se přede mnou zjevil mrkvový kosatec, osvěžený bergamotem z 28 La Pausa, zajásala jsem. Jenže hned po rozvonění si to zase rozmyslel, že chce radši býti jasmínovou variací na 1932 s vetiverem. santalem a bílým pižmem, jen s tonkově proslazeným základem. V drydownu ovšem kosatec nabral druhý dech v zemité podobě a společně s jasmínem se zazelenal na létajícím koberci, utkaném v tónech chypre.

Máte rádi původní frapinovské vůně nebo se vám líbí Ayziadé případně rumová bowle s koktejlovým ovocem ze Cigar Rum? Pokud ano, tak podobný alkoholický koktejl najdete i zde, jen s přimíchaným šafránem. Ten z úvodní ostře bylinné nahořklosti v kombinaci s oudem a koženými tóny rychle změkne do semišova a odhalí pačuliově kořenitou růži s balzamickou ambrou v základu. Za mě zatím jednoznačně nejlepší vůně od Daniela Josiera, o to překvapivější je, že se jedná o vůni, vytvořenou pro parfémový butik The Perfumery Barcelona, které jen málokdy nějak vyčnívají.

V obou mnou prozatím zkoušených vůních od této značky (D600 a El Born) se mi údajná inspirace Barcelonou potažmo Katalánskem hledala dost těžko, protože všechny si to nakonec namířily do kavárny či cukrárny. Nejinak je tomu s Tardes. Začíná svěžestí pelargónie a růže, která během chvilky přejde do podoby krémového mýdla a kdy se přes sladká tmavá dřeva dostáváme ke koláči s praženými mandlemi a švestkovými povidly. Právě jsme ho vytáhly z trouby, aby vychladnul na čerstvém vzduchu. Nezůstáváme však jen u koláče. Máme k němu i čerstvě uvařený karamelový pudink s amarettem a kapkou medu. Narozdíl od Tonky Imperiale ho ale máme navíc ozdobený nadýchanou šlehačkou a zlehka posypaný vanilkovým cukrem. Opět skvěle drží, nezlobí tu žádný vetiver, netrnou mi z ní zuby, takhle si přestavuju kultivovanou gurmánku.

Svíravě trpký bergamot s hořkými bylinami v úvodu a směs pryskyřic s mikroskopickým množstvím vanilky skutečně typově připomíná čistý parfém Shalimaru ve vintage verzi, jen koženější a lehce živočišnější.

Všichni snad znáte ten zámek Kde Šípková Růženka spí Vane tam lehounký vánek A trní se dotýká zdí ... Princové z blízka i z dáli své štěstí už pokoušeli Ti z nich co zprvu se smáli Pak s hořkostí odcházeli (Marta Kubišová: Šípková Růženka) Tawaf je zámkem, hustě obrostlým růžovým trním a keři s opojným jasmínem. Uprostřed nádvoří pomalu usychá hořký pomerančovník obklopený záhonem zeleně drhnoucích narcisů, pokrytých navlhlou slámou, která pod hřejivými slunečními paprsky přechází do příjemně živočišných tónů. Z otevřených okenic pod cimbuřím jako vánek pozvolna vstoupá vzhůru průsvitný obláček kouře z dohasínajícího krbu, u něhož se Růženka píchla o vřeteno a usnula věčným spánkem....

Čaj mám většinou ráda, ovšem uváděný Lapsang Souchoung, který nastupuje hned po bergamotové špičce se špetkou anýzu, k nim se svojí výraznou vůní udírny rozhodně patřit nebude. O odpoutání pozornosti se sice snaží zázvor s prachovou skořicí, ale jde jim to ztuha. Teprve po odvanutí udírny je mi spolu s kořením prezentován zde zmiňovaný Earl Grey, oslazený medem. Zdá se, že ho popíjí nějaký džentlmen v elegantní kožené bundě, která je silně načichlá kouřem (naštěstí již ne uzeným). Od tohoto momentu bych si ten „čaj pro dva“ dala, udírnu nikoliv. Z tohoto důvodu mi Tea For Two připadá spíše jako mužská záležitost. (NT)

Můžu jen potvrdit, co už bylo řečeno. Vypadá to, že Dominique má zálibu ve vůni chai bez mléka. Zde ho nahrazuje ledová grapefruitová šťáva. Z koření po úvodním závanu drceného černého pepře dominuje najemno namletá skořice s hřebíčkem s typickou palčivou dřevitostí, kterou v základu doplní ještě kadidlo. Rovněž souhlasím, že projekce je sice slabší, ale na mně drží jako přibitá.

Je růží z rodiny Rosenlust či Manhattan Rose. Na rozdíl od nich ale obsahuje těžší aldehydy a větší množství růžové peĺargónie, díky čemuž je víc citrusově kořenitá a zelenější. Cedr s ambrou v základu jí potom v základu dodají vinný tón, držený na uzdě sladkým růžovým dřevem tak, aby růže nezkysla a nezačala čpět. Vůně je to krásná, přesto právě kvůli tomu cedru mají moje větší sympatie Krigler a April Aromatics.

Je velmi povedenou svěží zelenou vánoční kadidlovkou. Jeho kombinace s cedrem, pikantním kardamomem, benzoinem, labdanem a zemitě peprným guajakem vyvolává dojem večera v dřevěné horské chatě, vyzdobené chvojím. Sedíte u praskajícího krbu, popíjíte grog a k tomu pojídáte čerstvě rozloupnuté slaďoučké mandarinky s masitou dužinou. Ale to není všechno, čím se tahle fresh kadidlovka odlišuje od těch ostatních. Do základu totiž bylo zapracované kosatcové máslo, které jí dodává krémovou hladkost. Takže pokud jste si jako já mysleli, že vůně tohoto typu vás už nemůžou ničím překvapit a že vlastně už na ně ani nemáte náladu, vyzkoušejte. Je totiž dost možné, že vás Tears of Eros donutí přehodnotit stanovisko stejně jako mě.

(EdT): Asi o téhle vůni neřeknu nic moc nového. Je v ní všechno, co se o ní dosud napsalo. Na začátku je květinově mýdlová díky ylangu a nahořkle citrusová. Skrze mýdlo se nám vzápětí prodírá umělohmotný jasmín a ostrou růží a hodně drhnoucím škrobovým pižmem. Na ty slibované sněhobílé tóny a vůni jemného tělového pudru je potřeba si počkat až po důkladném rozvonění, kdy nám z květin zůstanou pouze okvětní plátky růže, které se nám obalí v marcipánu. Otočník pak dodá pudrovému vyznění na mírné jiskřivosti tím svým Coca-Cola tónem, takže při velké dávce fantazie bychom v tom mohli najít ten sníh, křupající pod nohama. No a vůně sladkého mandlového krému (tonka?) nám vůni vcelku příjemně zaoblí. (NT)

K jedné z neodmyslitelných vzpomínek mého dětství patří babiččin dřevěný prádelník s levandulovými kuličkami proti molům. Potrpěla si totiž na škrobení prádla. Hned vedle něj potom stál kovový stojan s květináči, který moje sestra s oblibou otírala od prachu. A na záchodě mívala zavěšený stromeček s typickou vůní umělohmotné vanilky. Jakkoliv se ovšem může tahle vzpomínka jevit nostalgická, pravdou je, že tohle se Joshi Meyerovi ani trochu nepovedlo.

Tenhle parfémový olej rozhodně nezapře samé kvalitní přírodní složky. Začíná trpkým bergamotem, sušenou citronovou kůrou a směsí hřejivých pryskyřic, k nímž se záhy přidá hlavní aktér - oud. Vyznačuje se jak kouřovými, tak i živočišnými a koženými tóny. Zdobí ho jen pár zrníček zázvoru a okvětní plátek růže. Po rozvonění živočišnost a koženost trochu ustoupí, přidá se vetiver s pačuli, takže vůně začne působit prašněji. Zázvor vystřídá jemné levandulové pižmo a objeví se propolisová ambra. Označila bych ji za tradiční arabku, která dojmově připomíná nějakou středověkou alchimistickou laboratoř.