To byl dneska pěkný den. Mňaaau. Není nad to, vyhřívat se na parapetu na sluníčku. Bábi byla dneska veselá, vyhnala mě odsud jen jednou, když zalívala muškáty. Možná proto, že včera za ní přišla nějaká nóbl paní a udělala velkou objednávku pro hotel v sousedství. Prý se doslechli, že bábino potpourri je nejvoňavější. Už od rána se s tím piplá. Sušené růžové plátky jsou všude, kam se podíváš. I voňavé sušené švestky vlastní výroby tam dává. Jde jí to od ruky. Ale je vidět, že stárne ta moje babka. Koukám, že se jí do voňavých pytlíčků přimíchaly i zvadlé lístky muškátů. Tu celerovou nať tam nedávej, ta tam fakt nepatřřří! Seskočím a lísám se jí k nohám. Sláva, všimla si toho, lístky celeru pečlivě vybírá, ale pár jich tam stejně zůstalo. Jo, jo, stárne a blbne. Ale někdy je to fajn, minule mi omylem místo mlíčka nalila karamel. Mňaum. Mám ji ráda.
Lehká vůně zvláštního potpourri (sušené růže, muškáty, švestkové křížaly, celerové sušené lístky) vmíchané do husté karamelové smetany (karamelová tonka, vanilkový heliotrop a hladké pižmo). Slunečné odpoledne babího léta. Vůně je hladká, vláčná, skoro jedlá… jen skoro - ne úplně, snad díky těm zvadlým tlejícím lístkům muškátů.
Takhle nějak by mohla vonět Marie Antoineta ve svých šťastných dnech, plných vypudrovaného přepychu, šlehačkových paruk, mandlových dortíčků, medových úsměvů, růžiček za ňadry a rozkošnických polibků.
Něhou a rafinovaností té vůně se mi chtělo umdlít na hedvábných poduškách zahradní houpačky u jezírka.
Vyzkoušela jsem třikrát, a uzavřela pakt o neútočení. Přeci jen mám raději jiné historické epochy.
Suchá dřevitá gurmánka s medově sladkým benzoinem a karamelovým krémem, zasypaná prachem ze sušených růží smíchaných s vanilkovo-mandlovým pudrem. A skvělá výdrž je úžasným bonusem.
V obou mnou prozatím zkoušených vůních od této značky (D600 a El Born) se mi údajná inspirace Barcelonou potažmo Katalánskem hledala dost těžko, protože všechny si to nakonec namířily do kavárny či cukrárny. Nejinak je tomu s Tardes.
Začíná svěžestí pelargónie a růže, která během chvilky přejde do podoby krémového mýdla a kdy se přes sladká tmavá dřeva dostáváme ke koláči s praženými mandlemi a švestkovými povidly. Právě jsme ho vytáhly z trouby, aby vychladnul na čerstvém vzduchu.
Nezůstáváme však jen u koláče. Máme k němu i čerstvě uvařený karamelový pudink s amarettem a kapkou medu. Narozdíl od Tonky Imperiale ho ale máme navíc ozdobený nadýchanou šlehačkou a zlehka posypaný vanilkovým cukrem. Opět skvěle drží, nezlobí tu žádný vetiver, netrnou mi z ní zuby, takhle si přestavuju kultivovanou gurmánku.
..růže, palisandr, mandle, pelargonie...
První dojem, chviličku - Just Roberto Cavalli.
Jenže
začne to měknout, vláčnět a značně mandlovatět a
je to, zase chvilku, jak nádech vůně - Alessandro Mazzolari,
a pak
díky
cedru, švestce, celeru
vůně nabírá dech...,
cítíte vzduch a lehkost, něco bezgravitačně zeleného, štavnatého, trochu vody v povětří a
naskočí mi Allegro Con Brio...
Nakonec
pižmo, tonka a heliotrop...
No, jak to asi může dopadnout.?
Všechno to nejlepší z výše zmíněných vůní se prolne, splyne, změkne, krémově zvláční, nadýchaně zhoustne, delikátně zpikantní a
na kůži mi společnost dělá příjemně originální a zároven svým způsobem známá vůně,
plná jakéhosi klidu, harmonie s podprahovým velejemným labužnickým tónem.
Tardes vnímám jako pikantně ženský.
Kdyby pro muže - tak vzdáááleně něco na způsob Au Masculin Lolita Lempicka...
To byl dneska pěkný den. Mňaaau. Není nad to, vyhřívat se na parapetu na sluníčku. Bábi byla dneska veselá, vyhnala mě odsud jen jednou, když zalívala muškáty. Možná proto, že včera za ní přišla nějaká nóbl paní a udělala velkou objednávku pro hotel v sousedství. Prý se doslechli, že bábino potpourri je nejvoňavější. Už od rána se s tím piplá. Sušené růžové plátky jsou všude, kam se podíváš. I voňavé sušené švestky vlastní výroby tam dává. Jde jí to od ruky. Ale je vidět, že stárne ta moje babka. Koukám, že se jí do voňavých pytlíčků přimíchaly i zvadlé lístky muškátů. Tu celerovou nať tam nedávej, ta tam fakt nepatřřří! Seskočím a lísám se jí k nohám. Sláva, všimla si toho, lístky celeru pečlivě vybírá, ale pár jich tam stejně zůstalo. Jo, jo, stárne a blbne. Ale někdy je to fajn, minule mi omylem místo mlíčka nalila karamel. Mňaum. Mám ji ráda.
Lehká vůně zvláštního potpourri (sušené růže, muškáty, švestkové křížaly, celerové sušené lístky) vmíchané do husté karamelové smetany (karamelová tonka, vanilkový heliotrop a hladké pižmo). Slunečné odpoledne babího léta. Vůně je hladká, vláčná, skoro jedlá… jen skoro - ne úplně, snad díky těm zvadlým tlejícím lístkům muškátů.
Takhle nějak by mohla vonět Marie Antoineta ve svých šťastných dnech, plných vypudrovaného přepychu, šlehačkových paruk, mandlových dortíčků, medových úsměvů, růžiček za ňadry a rozkošnických polibků.
Něhou a rafinovaností té vůně se mi chtělo umdlít na hedvábných poduškách zahradní houpačky u jezírka.
Vyzkoušela jsem třikrát, a uzavřela pakt o neútočení. Přeci jen mám raději jiné historické epochy.
Suchá dřevitá gurmánka s medově sladkým benzoinem a karamelovým krémem, zasypaná prachem ze sušených růží smíchaných s vanilkovo-mandlovým pudrem. A skvělá výdrž je úžasným bonusem.
V obou mnou prozatím zkoušených vůních od této značky (D600 a El Born) se mi údajná inspirace Barcelonou potažmo Katalánskem hledala dost těžko, protože všechny si to nakonec namířily do kavárny či cukrárny. Nejinak je tomu s Tardes.
Začíná svěžestí pelargónie a růže, která během chvilky přejde do podoby krémového mýdla a kdy se přes sladká tmavá dřeva dostáváme ke koláči s praženými mandlemi a švestkovými povidly. Právě jsme ho vytáhly z trouby, aby vychladnul na čerstvém vzduchu.
Nezůstáváme však jen u koláče. Máme k němu i čerstvě uvařený karamelový pudink s amarettem a kapkou medu. Narozdíl od Tonky Imperiale ho ale máme navíc ozdobený nadýchanou šlehačkou a zlehka posypaný vanilkovým cukrem. Opět skvěle drží, nezlobí tu žádný vetiver, netrnou mi z ní zuby, takhle si přestavuju kultivovanou gurmánku.
..růže, palisandr, mandle, pelargonie...
První dojem, chviličku - Just Roberto Cavalli.
Jenže
začne to měknout, vláčnět a značně mandlovatět a
je to, zase chvilku, jak nádech vůně - Alessandro Mazzolari,
a pak
díky
cedru, švestce, celeru
vůně nabírá dech...,
cítíte vzduch a lehkost, něco bezgravitačně zeleného, štavnatého, trochu vody v povětří a
naskočí mi Allegro Con Brio...
Nakonec
pižmo, tonka a heliotrop...
No, jak to asi může dopadnout.?
Všechno to nejlepší z výše zmíněných vůní se prolne, splyne, změkne, krémově zvláční, nadýchaně zhoustne, delikátně zpikantní a
na kůži mi společnost dělá příjemně originální a zároven svým způsobem známá vůně,
plná jakéhosi klidu, harmonie s podprahovým velejemným labužnickým tónem.
Tardes vnímám jako pikantně ženský.
Kdyby pro muže - tak vzdáááleně něco na způsob Au Masculin Lolita Lempicka...
...prostě se to moc dobře čichá...