Taklamakan je neuveriteľne premenlivý. Na objavovanie bude potrebná štipka trpezlivosti a na slepý nákup to nie je. Skúšala som ho na pokožke, papieri, vo vlasoch, na látke a na rozhorúčenej pokožke po kúpeli a zakaždým vyšiel ako úplne iná kompozícia. Musím povedať, že sa teším na letné mesiace s ním.
Taklamakan Stephen Humbert Lucas vytvoril, keď sa potreboval vysporiadať s rozvodom a musel to v sebe spracovať. Niekde v rozhovore s nim som aj čítala, že keď potrebuje byt sám, odchádza do púšte. Trochu som sa bála, aby výsledok na mňa nepôsobil smutne, či depresívne. Oplatilo sa dať šancu. Celý koncept parfému od začiatku po koniec, tak ako je poskladaný je pre mňa zhmotnenie emócie "fáza nachádzania vnútorného kľudu".
- Na pokožke veľmi studenej vyznie korenisto, drevito, chladno ba až odtažito.
Tu som si povedala, že mi veľmi pripomína Tauerovo L Air du Desert Marrocain, alebo potom keby som som dostala zadanie spracovať ženskejšiu verziu L´Armes du Desert od Atelier des Ors. Všetky tri sú niečím podobné a zároveň iné. Na prvé privoňanie by som avšak vedela identifikovať, ktorá je ktorá.
- Na papieriku sa prejavila avizovaná naznačená jemná sladkosť na pozadí. Prejavia sa myrha a benzoíny a kosatec. Nevnímam túto kombináciu aj keď v spojení s vanilkou príliš sladko ani gurmánsky.
-Na textile mi to vyrazilo dych. Bohaté, jemne sladké, zadymené .. dáva tušiť ďalší rozmer, tu už mi to naznačilo, že Taklamakan stoji za to.
- Na rozhorúčenej pokožke .. surrealistické blaho. Už sa teším na letné horúčavy ktoré inak neznesiem. Rozvíja sa veľmi delikátne.
Po troch dňoch z látky a z papierika vôňu stále cítim.
Aby sme sa dostali k veci. Taklamakan vnímam ako pikantne korenistý, pačuli mi pripomína pačuli ktoré sa nachádza v Coromandeli. Je možné, že viac zložiek dohromady mi dáva vibracie podobné Coromandelu. Je zároveň nositeľnejšia pre mňa ako Coromandel a L´armes du Desert. V studenom prostredí sa v prvej fáze takto rozvíja a je pre mňa nositeľnejšia ako tieto dve. Chladivá korenistá, drevitá a zároveň relaxačná. Prvé hodiny som mala vyložene chlad. Závan uschnutých drevín .... sneh. snehový poprašok.. stále mi to dáva tu asociáciu snehu. Neskôr som si vygooglila Taklamakan pod snehovým popraškom a mám hlbokú úctu pred autorom, ako sa mu podarilo tento dojem dokonale zachytiť v inej forme.
Na oblečení je jemne sladkastý, vzniká dojem piesku. Úplne najjemnejšieho skoro ako práškový cukor, trochu drhnúco zemité a keď sa nadýchnem tak cítim jemne na pozadí sladkastý dym ako keď prechádzate zvonka okolo čajovne. Sladkastá dymová zložka, ktorá sa miesi s tenkým prúžkom dymu z tlejúceho dreva. Ďalej sú tam ruža, iris .. možno aj orris ? Vnímam tam takú tu špecifickú zemitosť, či krémovosť ktorá je typická pre orris? Nepolapiteľné, premenlivé vo viacerých fázach. Hmlisté, benzoinové, krásne zapracovaná myrrha, možno i veľmi jemný dym zo shishy. Pomaly prevaľujúce sa jemné prúžky dymu linúce sa cez seba, ktoré odhalíte možno len so zavretými očami a zatajeným dýchom.
Vo výsledku je Taklamakan veľmi pokojný a diskrétny.
Na studenej pokožke pomerne lineárny, na oblečení to dáva úplne iný rozmer a zároveň je to jedna z tých intímnejších vôni. Na horúcej pokožke sa otepli a je to zas úplne iný parfém... každý raz krajší a krajší. :) V tejto chvíli je rozhodnuté.
Tato pouštní vůně je postavená na ambře lehounké a vzdušné jako poletující písek ve svěžím ranním vánku. Žádné dusivé horko ani beznaděj nekonečných dun. Tohle je poušť nedaleko oázy, se sladkými kořeněnými tóny připravovaného čaje s masalou a s broskvovou vonokvětkou vonící v zahradě uprostřed ničeho. Pryskyřičně balzamická vůně odlehčená vonokvětkou a kosatcem, hedvábně hladká.
Jako pouštní vůní je podle mě potřeba brát Taklamakan malinko s rezervou, jelikož je zpracovaná hodně sladce, což však nemění nic na její povedenosti. Otevře se bergamotově svěží růží s „broskvovou“ vonokvětkou. Během pár minut se však promění ve zlatavou balsamickou ambrovku se sladce dřevitou myrhou, špetkou sladké, najemno namleté skořice, hladkým cedrem a vzdušným kosatcem.
Na okamžik se mihne i drhnoucí březový tón, jenž se ovšem během pár minut ztratí v prašně zemitém pačuli, vytvářejícím společně s labdanem dojem písečných dun. Jak už jsem ale naznačila na začátku, nejsem si akorát trošičku jistá, jak do pouštní tématiky zapadá ta spousta bílé čokolády (tonka) s vanilkou a medově-kakaovým benzoinem v základu. Na druhou stranu pro koho je taková Suma Oriental ještě pořád moc drsná, Taklamakan je ještě hladší dámskou ambrovou pačuliovkou.
Taklamakan, druhá největší písečná poušť na severozápadě Číny. Písek, kam oko dohlédne, až třísetmetrové písečné duny, teploty kolem 60°C a Kara Buran, černá písečná bouře, kdy tuny písku zahalí na celé týdny oblohu a poušť se octne v temnotě. Pod písečnými dunami jsou podle pověstí pohřbeny putující karavany i celá armáda čínského císaře. A přesto po jejích okrajích vedou cesty, jejichž součástí je i dávná Hedvábná stezka, po níž putovalo do Persie a dál do Evropy hedvábí a taky koření.
Vůně Taklamakan je jako hladký zlatý pouštní písek. Hřejivá ambrová vůně se suchým dřevitým pačuli a balzamickou myrhou, vanilkou a krémovou tonkou, sladce kořenitá a geniálně doplněná kosatcem. Se světlým santalovým a temným kouřovým tónem, který se objevuje a zase mizí. Jako duny, které jsou v podvečerním slunci vystaveny hrám světla a stínu a tichu pod nekonečnou oblohou. Nad dunami se vznáší jen tušené stíny karavan, které kdysi táhly tou nekonečnou plání. Nostalgie.
Taklamakan je neuveriteľne premenlivý. Na objavovanie bude potrebná štipka trpezlivosti a na slepý nákup to nie je. Skúšala som ho na pokožke, papieri, vo vlasoch, na látke a na rozhorúčenej pokožke po kúpeli a zakaždým vyšiel ako úplne iná kompozícia. Musím povedať, že sa teším na letné mesiace s ním.
Taklamakan Stephen Humbert Lucas vytvoril, keď sa potreboval vysporiadať s rozvodom a musel to v sebe spracovať. Niekde v rozhovore s nim som aj čítala, že keď potrebuje byt sám, odchádza do púšte. Trochu som sa bála, aby výsledok na mňa nepôsobil smutne, či depresívne. Oplatilo sa dať šancu. Celý koncept parfému od začiatku po koniec, tak ako je poskladaný je pre mňa zhmotnenie emócie "fáza nachádzania vnútorného kľudu".
- Na pokožke veľmi studenej vyznie korenisto, drevito, chladno ba až odtažito.
Tu som si povedala, že mi veľmi pripomína Tauerovo L Air du Desert Marrocain, alebo potom keby som som dostala zadanie spracovať ženskejšiu verziu L´Armes du Desert od Atelier des Ors. Všetky tri sú niečím podobné a zároveň iné. Na prvé privoňanie by som avšak vedela identifikovať, ktorá je ktorá.
- Na papieriku sa prejavila avizovaná naznačená jemná sladkosť na pozadí. Prejavia sa myrha a benzoíny a kosatec. Nevnímam túto kombináciu aj keď v spojení s vanilkou príliš sladko ani gurmánsky.
-Na textile mi to vyrazilo dych. Bohaté, jemne sladké, zadymené .. dáva tušiť ďalší rozmer, tu už mi to naznačilo, že Taklamakan stoji za to.
- Na rozhorúčenej pokožke .. surrealistické blaho. Už sa teším na letné horúčavy ktoré inak neznesiem. Rozvíja sa veľmi delikátne.
Po troch dňoch z látky a z papierika vôňu stále cítim.
Aby sme sa dostali k veci. Taklamakan vnímam ako pikantne korenistý, pačuli mi pripomína pačuli ktoré sa nachádza v Coromandeli. Je možné, že viac zložiek dohromady mi dáva vibracie podobné Coromandelu. Je zároveň nositeľnejšia pre mňa ako Coromandel a L´armes du Desert. V studenom prostredí sa v prvej fáze takto rozvíja a je pre mňa nositeľnejšia ako tieto dve. Chladivá korenistá, drevitá a zároveň relaxačná. Prvé hodiny som mala vyložene chlad. Závan uschnutých drevín .... sneh. snehový poprašok.. stále mi to dáva tu asociáciu snehu. Neskôr som si vygooglila Taklamakan pod snehovým popraškom a mám hlbokú úctu pred autorom, ako sa mu podarilo tento dojem dokonale zachytiť v inej forme.
Na oblečení je jemne sladkastý, vzniká dojem piesku. Úplne najjemnejšieho skoro ako práškový cukor, trochu drhnúco zemité a keď sa nadýchnem tak cítim jemne na pozadí sladkastý dym ako keď prechádzate zvonka okolo čajovne. Sladkastá dymová zložka, ktorá sa miesi s tenkým prúžkom dymu z tlejúceho dreva. Ďalej sú tam ruža, iris .. možno aj orris ? Vnímam tam takú tu špecifickú zemitosť, či krémovosť ktorá je typická pre orris? Nepolapiteľné, premenlivé vo viacerých fázach. Hmlisté, benzoinové, krásne zapracovaná myrrha, možno i veľmi jemný dym zo shishy. Pomaly prevaľujúce sa jemné prúžky dymu linúce sa cez seba, ktoré odhalíte možno len so zavretými očami a zatajeným dýchom.
Vo výsledku je Taklamakan veľmi pokojný a diskrétny.
Na studenej pokožke pomerne lineárny, na oblečení to dáva úplne iný rozmer a zároveň je to jedna z tých intímnejších vôni. Na horúcej pokožke sa otepli a je to zas úplne iný parfém... každý raz krajší a krajší. :) V tejto chvíli je rozhodnuté.
Tato pouštní vůně je postavená na ambře lehounké a vzdušné jako poletující písek ve svěžím ranním vánku. Žádné dusivé horko ani beznaděj nekonečných dun. Tohle je poušť nedaleko oázy, se sladkými kořeněnými tóny připravovaného čaje s masalou a s broskvovou vonokvětkou vonící v zahradě uprostřed ničeho. Pryskyřičně balzamická vůně odlehčená vonokvětkou a kosatcem, hedvábně hladká.
Jako pouštní vůní je podle mě potřeba brát Taklamakan malinko s rezervou, jelikož je zpracovaná hodně sladce, což však nemění nic na její povedenosti. Otevře se bergamotově svěží růží s „broskvovou“ vonokvětkou. Během pár minut se však promění ve zlatavou balsamickou ambrovku se sladce dřevitou myrhou, špetkou sladké, najemno namleté skořice, hladkým cedrem a vzdušným kosatcem.
Na okamžik se mihne i drhnoucí březový tón, jenž se ovšem během pár minut ztratí v prašně zemitém pačuli, vytvářejícím společně s labdanem dojem písečných dun. Jak už jsem ale naznačila na začátku, nejsem si akorát trošičku jistá, jak do pouštní tématiky zapadá ta spousta bílé čokolády (tonka) s vanilkou a medově-kakaovým benzoinem v základu. Na druhou stranu pro koho je taková Suma Oriental ještě pořád moc drsná, Taklamakan je ještě hladší dámskou ambrovou pačuliovkou.
Taklamakan, druhá největší písečná poušť na severozápadě Číny. Písek, kam oko dohlédne, až třísetmetrové písečné duny, teploty kolem 60°C a Kara Buran, černá písečná bouře, kdy tuny písku zahalí na celé týdny oblohu a poušť se octne v temnotě. Pod písečnými dunami jsou podle pověstí pohřbeny putující karavany i celá armáda čínského císaře. A přesto po jejích okrajích vedou cesty, jejichž součástí je i dávná Hedvábná stezka, po níž putovalo do Persie a dál do Evropy hedvábí a taky koření.
Vůně Taklamakan je jako hladký zlatý pouštní písek. Hřejivá ambrová vůně se suchým dřevitým pačuli a balzamickou myrhou, vanilkou a krémovou tonkou, sladce kořenitá a geniálně doplněná kosatcem. Se světlým santalovým a temným kouřovým tónem, který se objevuje a zase mizí. Jako duny, které jsou v podvečerním slunci vystaveny hrám světla a stínu a tichu pod nekonečnou oblohou. Nad dunami se vznáší jen tušené stíny karavan, které kdysi táhly tou nekonečnou plání. Nostalgie.