François Hénin tuto vůni vytvořil ve spolupráci s parfumérem Jacquesem Florim a sám o ní hovoří jako o „Velkolepé pačuliové vůni, temné, zakouřené, ambrové, opulentní … ani déšť nebo bahno z Woodstocku ji nedokážou smýt.“ Hm, Woodstock, to se úplně nabízí myšlenka na květinové děti, hesla jako „láska a mír“, „svoboda“, Jimi Hendrix. Tak se podíváme na to, co z toho vyleze. V prvotních tónech se nesou jemňoulince nahořklé „slunečné“ citrusy spolu se sladkostí muškátových květů, což by se dalo brát jako jediný eventuelní odkaz na květinové děti. Psychédélique ovšem není o květinách. O slovo se totiž začne hlásit hřejivá pačuliová zemitost s nepatrnou stopou kakaa, nasládlou ambrou a jemně kouřovým labdanem, takže spíš než ve Woodstocku, jsme v Orientu. A v tomhle případě si neodpustím v souvislosti se zmínkou o Woodstocku jisté srovnání s Borneem od Lutense, kde pačuli s labdanem působí přece jen „revolučněji“, v Psychédélique je to pro mě tato kompozice víc balsamičtější. V základu ji navíc změkčí a prosvětlí nadýchaná vanilka. Každopádně i tak je to jedna z nejhezčích pačuliovek se skvělou výdrží, jaké znám.

Kadidlovky obvykle miluju, ale že by zrovna tahle ve mně vyvolala nějaké halucinogenní účinky, které by nějak vylepšily můj mentální charakter, to říct nemůžu. Hned na začátku vás do nosu udeří vůně nasládlých pryskyřic, muškátů, hřebíčku a skořice. Už po chvilce se objeví i to kadidlo. V prvních okamžicích je studené a společně s šáfránem evokuje dojem starých zaprášených kamenných schodů. To je sice pěkné, avšak na druhou stranu nikterak objevné. Nějak už ovšem nechápu, proč se ho rozhodli ohřát pomocí slaného želatinového kašmeranu, palčivého styraxu a celé to zasypat cedrovým jehličím. Navíc se to celou dobu kloní jednoznačně do pánska. (NT)

Je hodně zvláštním typem ovocné vůně, která na mně asi opět úplně nefunguje tak, jak by měla. V první fázi kombinuje čerstvě rozmačkaný černý rybíz se svěžestí bergamotu a pikantním kardamomem. Od rybízu se záhy dostaneme k dřeni ze zkaramelizovaného jablka. Tu pro změnu promícháme se šťavnatou fíkovou marmeládou, která jí dodá typickou ovocnou natrpklost, a ozdobíme kvítkem kokosové tiaré. Po delším rozvonění se díky květu broskvoně a vanilce přidá i ten smetanově ovocný krém se špetkou nastrouhané citronové kůry a pralinkovým podtónem, o němž se v recenzi zmiňuje andry. Podobný najdete např. v Caresse od Fragonardu. No bohužel já mám ty cedrové hobliny v základu poněkud ostřejší a stejně tak pačuli v základu na mně má tendenci v chladnějším počasí nepatrně tlít. (NT)

Je koženou vůní, kombinující senné a oříškové akordy konopí, hořkou zeleň galbana a suchou dřevitost muškátového oříšku s ovocnými tóny sušených švestek, hruškou, přezrálou broskví a tropickým ylangem, který ji společně s navlhle zemitým pačuli a ambroxanem v základu dodává lehce exotický nádech.

Do téhle vůně jsem ve spojení s názvem a fíkem ve složení vkládala velké naděje. Jenže tu přímořskou rybářskou vesničku v tom ne a ne najít. Lépe řečeno tahle vesnička se nachází někde ve vnitrozemí, nejsou tu žádné bílé zděné domečky, ale dřevěné chajdy. Kolem roste hořce svěží neroli a nazelenalé hořké fíky. Je tu vedro na padnutí, vzduch se nehne (směs teplého koření a lehce živočišného jasmínu). Až bíločokoládová tonka s mandlovou příchutí způsobí, že fíky konečně trochu zesládnou, i když opravdu ne moc, protože je zároveň i lehce prosolíme. Avšak chybí tomu mořská svěžest nebo nějaká vlhkost, takže pokud někdo čekal variaci na Bois Naufragé, tak tady ne, tohle je prostě jenom sůl. Na druhou stranu tahle vůně patří k tomu zajímavějšímu, co Phaedon může nabídnout a rozhodně odnikud neopisuje.

Tahle vůně má údajně připomínat calisson, což je druh cukrovinky, pocházející z Provence, která se vyrábí z kandovaného cukrového melounu, smíchaného s pomerančovou kůrou, cukrem a utlučenými mandlemi. No konkrétně meloun v ní necítím, spíš pusinky z mandlového marcipánu, nicméně ji považuju za povedenou gurmánskou pižmovku. V úvodu zlehka osvěží citrusové aldehydy, které vám vzápětí na ruce s pomocí bílého pižma, květu lnu a mimózy vytvoří na kůži nadýchaný obláček, evokující čistě vypraný ubrus na stole a vzdušný cedr zase ošatku, do níž jsme jednotlivé pusinky vyskládali. Ve finále je pak ještě zlehka postrouháme pomerančovou kůrou. Kdo rád Caru (Farmacia SS. Annunziata), tomu se podle mě bude líbit i Pure eVe.

Ramón vytvořil tuto vůni exkluzivně pro síť amerických obchodních domů Neiman Marcus (nyní už ji nabízí i Bergdorf Goodman, obchodní dům v New Yorku). Mariposa znamená v překladu ze španělštiny motýlek a odkazuje tak na symbol, který je s tímto obchodním domem spojený. V samotné symbolice pak má odrážet lidskou duši a její schopnost se vyvíjet - má tedy odkazovat na její nesmrtelnost a koloběh znovuzrození. A odtud jen už jen krůček k přírodě, která se každoročně vždy znovuprobouzí na jaře k životu. A zhruba takhle nějak jarně si vůni můžete představit. Začíná tácem s poháry čerstvě vymačkané šťávy z grepu (to je snad poprvé v životě, kdy souhlasím s Gaiou Fishlerovou z The Non-Blonde) a citrónu, ale i z kyselého rybízu na travnaté zahradě. Ta je skrápěná čerstvou vodou ze zavlažovače, který na ní dopadá a provazech drobounkých krůpějí. Je prorostlý i několika menšími trsy hebkého mechu, zpod něhož prosvítá i trocha vlhké zemitosti. Květiny v téhle vůni prakticky nenajdete, v trávě se ukrývá akorát jedna malinká křehká zelená konvalinka. Ovšem tím hlavním, o čem tahle vůně, to jsou fík, Zpočátku je jemně nahořklý a cítíte i ty jeho malinké chloupky na povrchu, postupně však získává i na nasládlé šťavnatosti. A nezůstává jenom u jednoho fíku, je jich celá větvička (lehounké dřevité tóny) a jsou ambrově prohřáté. No, nebýt tohle jenom limitka pro americký trh, tak má podle mě Bois Naufragé docela tvrdou konkurenci, protože Pure Mariposa má mnohem lepší výdrž.

Marketingové promo k této vůni hovoří o inspiraci nenaplněnou láskou. No nevím. Každopádně Pure Soul je pižmovka jak vyšitá. Úvodní bergamotově svěží tóny s bio citrónem částečně typově připomínají chanelovskou pětku bez aldehydů, což podporuje i jasmín s ylangem, částečně však také díky rychle se prosadivšímu bílému pižmu i Eau de Shalimar. Po delším rozvonění se sice podoba vytratí, ale i tak obě květiny zůstávají i nadále přítomné. Naplno se ovšem začne prosazovat bílé pižmo s mastkem, zahuštěný sladkou tonkou a vytvoří tak dojem tělového pudru a tělového krému. Jedinou vadou na kráse pro mě osobně je to, že mi do nich někdo naškrabal i trochu omítky. (NT)

Podle recenze na colognoisseur jsem očekávala šeříkovou vůni, ale šeřík kolem mě jen tak bleskově prosvištěl při úvodním závanu. Tanja tentokrát při jeho míchání omezila ylang a zaměřila se hlavně na neroli a jasmín, takže voní hodně zeleně a vodnatě, což poněkud netradičně zdůraznila ještě i puškvorcem. Trochu mě však zarazila levandule. Čistě podle názvu bych očekávala druh, který bude vonět květinově, no tahle je opravdu hodně kafrová. Po rozvonění se v ní sice začne prosazovat i kumarin a vůně sena. Je potřeba si počkat až na fialku s máslovým kosatcem, které teprve přinesou očekávaný barevný odstín a sametovou měkkost. Přidaná tuberóza v další fázi je tu tentokrát hodně opojná, dokonce je někde napůl cesty k té z Carnal Flower. Opopanax v základu pak květinám dodává lehce pryskyřičnatý nádech. Je to znovu povedená vůně, jen bych příště prosila méně zeleně a víc toho nachu.

V úvodu osvěží třešňový květ se zelenými listy bambusu na japonský způsob. Už po chvilce se vám ovšem na ruce rozkvete opravdu nádherný šeřík. Není ani drogérkový, ani omamný, ani příliš zelený nebo vodnatý, Francis Kurkdjian vychytal autentičnost jeho drobounkých kvítků naprosto dokonale. Jen ho lehce podbarvil tiaré, ale tak aby její kokosové tóny nerušily a v základu ho doplnil hořkosladkým dřevem mandloně – mandle a šeřík, to je vždy osvědčená kombinace – a usadil na nadýchané bílé pižmo. Ze všech mainstreamových šeříků, které jsem dosud zkoušela, je pro mě toto absolutní vítěz!!!

Vím, že co do šeříkovosti, bývá v recenzích často vychvalována hlavně její světlejší sestřička Purplelight, mně osobně se ale vždycky líbila víc tahla vůně možná právě proto, že není tak čistokrevná. Přesto bych řekla, že se jí zde podařilo zachytit celkem věrohodně a zkombinovat ji s borůvkami a tropicky sladkou maracujou. Ve fialových tónech se drží i po rozvonění, kdy se k šeříku a ovoci přidá sametová fialka a sladká orchidej. Pryskyřičnatá ambra v základu potom přináší hřejivost, zatímco špetka bílého pižma to celé zjemňuje. Ani nevím proč, ale tak nějak mi vždycky malinko evokovala teplé borůvkové knedlíky s kysanou smetanou vedle vázy s šeříkem. Má výbornou intenzitu i výdrž, akorát se dá nosit jen v chladnějším počasí. Purplelips je pro mě vůně z kategorie za málo peněz hodně muziky.

K borůvkovým knedlíkům a fialce z Purplelips přidali pepřově řezavou frézii a černorybízový sirup, aby se následně rozvoněla jako vanilkovoskořicový stromeček do auta se sladkým, ambrově pačuliovým základem.

No i když je na tom Katy s těmi reklamními kampaněmi podobně jako Paris Hilton a konkrétně tento flakon je na můj vkus dost infantilní, samotná vůně je podstatně lepší. Purr sice začíná jablkem ve stylu Light Blue s kouskem teprve dozrávající broskve, ale postupně se přes gardénii s kupodivu neotravným kokosem a svěží, i když malinko řezavou frézii změní v docela příjemnou krémovou květinovku s vanilkou a bílým pižmem.

Hrátky s láskou nebo láska jako hádanka? To zase někdo u Micallefu přemýšlel něčím jiným než hlavou. V podstatě nám tady opět servírují x-tou variaci na téma sladká pudrová vůně, jakých jsme od nich zvyklí. Tahle začíná štiplavě nasládlým pepřem, trpkými citrusy a šťavnatou broskví. Zanedlouho se přidává i samotná slupka broskve, pokrytá jemným chmýřím. Ležíc společně s "pudrovým" kosatcem na měkce nadýchaném vanilkovém polštářku by byla krásně sametová, kdyby jí odsud nevystrnadili lehce nahnilá vonokvětka s ostrouhanotužkovým cedrem a škrobovým pižmem.

Je záplavou šafránově semišových a ambrově likérových růžových poupat s kořenitými a lehce naovocnělými podtóny. Obláček bílého pižma s nadýchanou vanilkou, který je přikryje po rozvonění, přináší pocit čistoty a měkkosti a díky nim tak dokonce i jehličnatý cedr v základu působí velmi něžně.

Je pro mě vůní anglického gentlemana, který si do náprsní tašky právě uschoval tabatěrku se skořicovým tabákem a usadil se s ní do koženého křesla (labdanum) a mohl si dopřát sklenku vybraného rumu a pozorovat žhavé uhlíky v praskajícím krbu (ambra s kadidlem). Jehličnatý cedr v základu pak vyvolává zajímavý dojem, že se ale ještě nestihnul hladce oholit a tvář mu tak zdobí pichlavé strniště. A ta výdrž!

Prvotní dojem, který ve mně Qatar vyvolala při premiérovém seznámení v horkém létě, bylo kožené pouzdro na perly, uvnitř vykládané sametem a přetrval až doteď. Citrusové tóny s hruškou, jemně kořenitou májovou růží a pryskyřicemi navozuji pocit perlové hladkosti a chladu, zatímco fialka se šafránem, břízou a labdanem zase přináší vůni luxusní kůže a sametu. Qatar toho ale nabízí ještě víc. Fialku totiž v další fázi doplní přezrálá broskev a cukrová vata s vanilkou, která osladí i hrušku, čmž Qatar v kombinaci s mikroskopickou stopou velejemného oudu na okamžik vzdáleně typově připomene čistý parfém Oud Satin Mood s cukrovou hruškou a hřebíčkem místo skořice. Pak se ovšem téměř celá rozpustí v dřevitém základu s balzamickou ambrou a vzdušným kosatcem se špetkou bílého pižma.

Tahle vůně má být údajně inspirovaná perskými vodními dýmkami, ovšem ty bych tady úplně nehledala. Místo toho nabízí sklenici třešňové limonády a pak ještě perlivé malinovky s několika kapkami coca coly. K tomu dostanete talíř mandlových makronek (další poloha otočníku). Potud by to byla další gurmánka, jen ten medicinální, lehce olejnatý oud, který má společně s drhnoucími dřevy, navlhlým zeleným pačuli a kůží pravděpodobně reprezentovat tu vodní dýmku, mi k tomu nějak nesedí. Chybí mu totiž to zásadní a to je tabák. Místo toho oud zjemní poprašek vanilkového cukru s bílým pižmem. Jako gurmánská oudovka dobré, jen se to podle mě nedrží tématu, no. (NT)

Napřed přichází osvěžení s nahořklým bergamotem a bylinnou rozmarýnou. Co napřed vypadalo jako dužina, se mění vzápětí v citrusovou kůru s jemným pomerančovým květem. Z proklamované zahrady se dále ukazuje jasmín s vlahou fialkou, podobnou té z Après l´Ondée, avšak skrze onen pomerančový květ a již rozpoznatelné lehké pudrové tóny bych řekla, že má v sobě i náznak úsměvu fialky z Insolence (mám na mysli první fázi). Postupně začíná být ve vzduchu cítit přicházející déšť. A jak jinak si takovou chvilku zpříjemnit než čerstvě otevřenou coca colou (otočník) a k tomu si dát několik pralinek. Bublinky vás šimrají v nose, čokoláda se vám krásně rozpouští na jazyku, kolem vás šumí déšť v pudrových tónech, cítíte deštěm navlhlou zem a zezadu vás zlehka zahřívá trocha "medově" nasládlé ambry. Pokud jde o porovnání koncentrací, v EDP jsem objevila ten krásný starosvětský tón z L´Heure Bleue a na konci je na rozdíl od čistého parfému pudrovější (pižmovější) a na to konto v sobě nemá tolik té letní ambrové hřejivosti, jak už psala domenica. Jo a ještě náznaky tmavé čokolády z Iris Ganache cítím také pouze v EDP, v čistém parfému se celou dobu víc zpívá ten nádherný šumivý coca-colový tón otočníku, jinak jsou si velmi, velmi podobné. Každopádně to spojení svěží, květinové a gurmánské stránky je dokonalé a já jen doufám ve slavný návrat jako u MPN.

Tohle bude taky hodně krátké. Po kysele svěžím rybízovém úvodu to voní jako bonpari lesní ovoce, k nimž se zanedlouho přidávají i fialkové bonbóny. Bonbónky nám proloží svěží kytičky (frézie s pivoňkou) a celé se nám to sladce zapudruje. Nebýt toho suchého cedru v drydownu, řekla bych, že mám před sebou nějakou mírně vylepšenou Escadu. (NT)

Vrcholným zpracováním květů kaktusu "Královna noci" je pro mě Wasserův původní Addict. Nicméně mě zajímalo, jak si s tímhle zadáním poradil Bertrand Duchaufour. Úplně jinak. V jeho podání se od svěže zelených citrusových tónů se špetkou hřebíčku propracuje k zářivě žlutému jasminu s pomerančovým květem, jemně mýdlovou vistárií a čerstvě rozkvetlé mimóze. Teprve její sladce pudrová vůně s podtóny sena a najemno nasekaných mandlí společně s načechranou vanilkou, hebkým bílým pižmem a santalem typově připomene její tradiční zpracování. Nesměl by to ale být Bertrand Duchaufour, aby nepřidal trochu pačuli a tradici aspoň trochu narušil.

Tak nějak nevím, co si myslet název se tváří hodně vznešeně, ale připadá mi, že zde došlo k něčemu podobnému jako u Gucci Glorious Magnolia . Začátek ve znamení svěžího růžového grepu má v kombinaci s gumovým jasmínem a broskvovou tuberózou rychlou tendenci žvýkačkovitět. A ten umělý žvýkačkový tón mě už neopustil ani v krémově dřevitém základu s jemně hřejivou ambrou. Asi nejsem správný typ na takové vůně.

Toto trvalo než jsem u Pierra narazila na vůni pánskou každým coulem a jak pánskou ;) . Querelle je vůně inspirovaná stejnojmenným názvem homoeroticky laděného románu kontroverzního francouzského spisovatele Jeana Geneta Querelle de Brest, který je plný erotiky, skrytých tužeb a brutality. Hlavní hrdina, námořník a větroplach Querelle dokonce neváhá spáchat vraždu. V prvních tónech se mísí suché koření (skořice a kmín) s jemně svěžími nazelenalými citrusy. A pak už to na plný pecky rozjede kadidlo s dalšími pryskyřicemi. Že by okamžik onoho zvrhlého zločinu, jenž má kadidlový oblak skrýt? Z temných zákoutí se postupně přenášíme do zakouřeného přístavního hostince s lehce upocenými námořníky, jejichž uniformy se skrývají pod koženými plášti (ano, podezírám Pierra, že sem kromě oficiálně uvedených složek nacpal i kastoreum nebo nějakou tomuto vyznění podobnou složku, ale množství odhadl výborně, že to nekroutí nosem), nad nimiž se jako mlžný opar vznáší chyprové tóny větvičníku. Místnost je prohřátá hustou hořkoslanou „balzámovou“ ambregris, na dřevěné podlaze je cítit trocha zeminy, kterou sem muži nanesli na svých botách. Výborná intenzita, brilantní výdrž, teda tohle si vzít na sebe chlap, tak se od něj neodlepím celej večer :P .

V první fázi je cítit šťavnatá mandarinka s kandovaným mangem. Následně se rozvoní do svěží růžičky s gurmánsky mandlovým otočníkem. Základ je ambrově-vanilkový, zaprášený bílým pižmem.

John Pegg se v téhle svojí prvotině pokusil s pomocí úvodního hořkého pomeranče, chladivé levandule, cedru a jemného oudu navodit atmosféru pálícího se dřeva při západu slunce v lese a musím říct, že celkem úspěšně. Oud je tu skutečně nenásilný, cedr působí příjemně jehličnatě a ambrovanilkový základ s kosatcem jenom umocňují celkový dojem vzdušnosti téhle fresh oudovky.