...aristokratický Shalimar se zatoulal do Itálie
(například bezgravitační pohlazení od Marconi3 Profumi del Forte)
a
z ní, z té země natáhnul do sebe delikátně luxusní moderně módní vintage tón...
Lahodná, orientální vůně, zpočátku jemně citrusově větrová i se semišem z pelargoniových lístků, teple pižmově pačuliově provzdušněně balzamická, intimní, šeptavě ale naléhavě vydechující z pokožky.
Celkově vůně vyznívá jemně, nenásilně, příjemně, vodově(v dobrém smyslu slova) lahodně.
No, postrádám v ní hustotu, intenzitu, resp. je to taková velmi příjemná tělovka z čistého parfému Shalimar a z Marconi 3 v likérovitě vzdušném provedení.
(bohužel ze mě mizí rychlostí blesku, dopisuji zde a na kůži téměř nic... Škoda, velká škoda...)
((typově podobna vůni Fiori d´Ambra Profumum Roma bez opiového květu...,
a po několika hodinách je to původní Angel Thierry Mugler EdP bez ovoce a karamelu, takže lahodně načokoládovělé hebké pačuli. Jo a tenhle základ vydrží na kůži několik hodin/vydržel přes noc...))
Psychédélique je natolik podobný Patchouli od Molinardu z roku 2001, že mírné rozdíly v jejich vývoji cítím pouze při jejich zkoušení vedle sebe. Zde je pačuli více větrové, chvílemi až mentholové, s jemný podtónem kouřového labdana. A jeho zemitost se rychleji skrývá do sladkého kakaového prášku. Celkově vyznívá o kapku více dámsky, zatímco Patchouli o kapku více pánsky. Oba parfémy jsou však krásné.
François Hénin tuto vůni vytvořil ve spolupráci s parfumérem Jacquesem Florim a sám o ní hovoří jako o „Velkolepé pačuliové vůni, temné, zakouřené, ambrové, opulentní … ani déšť nebo bahno z Woodstocku ji nedokážou smýt.“ Hm, Woodstock, to se úplně nabízí myšlenka na květinové děti, hesla jako „láska a mír“, „svoboda“, Jimi Hendrix. Tak se podíváme na to, co z toho vyleze.
V prvotních tónech se nesou jemňoulince nahořklé „slunečné“ citrusy spolu se sladkostí muškátových květů, což by se dalo brát jako jediný eventuelní odkaz na květinové děti. Psychédélique ovšem není o květinách. O slovo se totiž začne hlásit hřejivá pačuliová zemitost s nepatrnou stopou kakaa, nasládlou ambrou a jemně kouřovým labdanem, takže spíš než ve Woodstocku, jsme v Orientu.
A v tomhle případě si neodpustím v souvislosti se zmínkou o Woodstocku jisté srovnání s Borneem od Lutense, kde pačuli s labdanem působí přece jen „revolučněji“, v Psychédélique je to pro mě tato kompozice víc balsamičtější. V základu ji navíc změkčí a prosvětlí nadýchaná vanilka. Každopádně i tak je to jedna z nejhezčích pačuliovek se skvělou výdrží, jaké znám.
Takové decentnější, nebála bych se říct až uhlazenější Borneo 1834. V hlavní roli jednoznačně pačuli, to správně sklepní, jako když vejdete do věčně zavřené místnosti bez oken a cítíte vlhkost, tlení, hlínu a kdyby šla cítit, tak možná i tu tmu. Zem /ehm, podlaha?/ je z udusané, chladné hlíny, dřevěné stropní trámy jsou silně provlhlé a žijí si skoro svým vlastním životem. Vůbec to není ideální místo, tak tam kdoví proč uskladníme pár pytlů s hořkým kakaem (možná je pašujeme?) a protože to bylo namáhavé – docela jsme se u toho zahřáli – lokneme si Kapitána Morgana z plácačky. Ne, nejsme na lodi, jenom to prostě nevoní jako Tuzemák :) A pokud bychom to náhodou s rumem přehnali, můžeme si nechat zdát o kytkách a případné dámě, protože přítomnost obojího je mlhavá jako sen. Možná se zhmotní?
Pořádná dávka zemité/ho pačuli se objevuje hned v úvodu vůně, a v kombinaci se sladkými jiskrnými citrusy je to nádhera. Tahle fáze bohužel nevydrží tak dlouho, jak bych si přála a pačuli nabere směr vlhké podzimní půdy s tlejícím listím i trsy trávy. Pačuli mám ráda, ale zrovna v téhle podobě to není můj šálek kávy. Naštěstí se za pár minut vůně opět promění a přihodí líbivější (mně) lehce větrovou nótu. Ještě se přidá jistá sladkost v podobě vanilkové zmrzliny (ne, vůně neochladne) a cítím i špetku skořice. Celkově se mi Psychedelique líbí, ale mým favoritem zůstává prozatím Coromandel.
...aristokratický Shalimar se zatoulal do Itálie
(například bezgravitační pohlazení od Marconi3 Profumi del Forte)
a
z ní, z té země natáhnul do sebe delikátně luxusní moderně módní vintage tón...
Lahodná, orientální vůně, zpočátku jemně citrusově větrová i se semišem z pelargoniových lístků, teple pižmově pačuliově provzdušněně balzamická, intimní, šeptavě ale naléhavě vydechující z pokožky.
Celkově vůně vyznívá jemně, nenásilně, příjemně, vodově(v dobrém smyslu slova) lahodně.
No, postrádám v ní hustotu, intenzitu, resp. je to taková velmi příjemná tělovka z čistého parfému Shalimar a z Marconi 3 v likérovitě vzdušném provedení.
(bohužel ze mě mizí rychlostí blesku, dopisuji zde a na kůži téměř nic... Škoda, velká škoda...)
((typově podobna vůni Fiori d´Ambra Profumum Roma bez opiového květu...,
a po několika hodinách je to původní Angel Thierry Mugler EdP bez ovoce a karamelu, takže lahodně načokoládovělé hebké pačuli. Jo a tenhle základ vydrží na kůži několik hodin/vydržel přes noc...))
Samorost,tekutinou nasáklé letokruhy,místo krve tepnami proudí zlatavý vanilkový rum,dřevo které se hýbá,dýchá,žije...
Intarzovaná šperkovnice vyložená sametovým polštářkem a uvnitř ní fotografie milovaného muže...
Bezesné noci,společná vzplanutí
Krůpěje slasti
Slzy samoty
Vrásky
2 srdce srostlá v jediné dřevené puzzle
(vlhké dřevo,zemité až mentolově chladivé pačuli,jemně strouhnutá citrokůra ze sušeného plodu,vanilková sladkost,štiplavost muškátové růže,bohatá plná vůně)
Psychédélique je natolik podobný Patchouli od Molinardu z roku 2001, že mírné rozdíly v jejich vývoji cítím pouze při jejich zkoušení vedle sebe. Zde je pačuli více větrové, chvílemi až mentholové, s jemný podtónem kouřového labdana. A jeho zemitost se rychleji skrývá do sladkého kakaového prášku. Celkově vyznívá o kapku více dámsky, zatímco Patchouli o kapku více pánsky. Oba parfémy jsou však krásné.
François Hénin tuto vůni vytvořil ve spolupráci s parfumérem Jacquesem Florim a sám o ní hovoří jako o „Velkolepé pačuliové vůni, temné, zakouřené, ambrové, opulentní … ani déšť nebo bahno z Woodstocku ji nedokážou smýt.“ Hm, Woodstock, to se úplně nabízí myšlenka na květinové děti, hesla jako „láska a mír“, „svoboda“, Jimi Hendrix. Tak se podíváme na to, co z toho vyleze.
V prvotních tónech se nesou jemňoulince nahořklé „slunečné“ citrusy spolu se sladkostí muškátových květů, což by se dalo brát jako jediný eventuelní odkaz na květinové děti. Psychédélique ovšem není o květinách. O slovo se totiž začne hlásit hřejivá pačuliová zemitost s nepatrnou stopou kakaa, nasládlou ambrou a jemně kouřovým labdanem, takže spíš než ve Woodstocku, jsme v Orientu.
A v tomhle případě si neodpustím v souvislosti se zmínkou o Woodstocku jisté srovnání s Borneem od Lutense, kde pačuli s labdanem působí přece jen „revolučněji“, v Psychédélique je to pro mě tato kompozice víc balsamičtější. V základu ji navíc změkčí a prosvětlí nadýchaná vanilka. Každopádně i tak je to jedna z nejhezčích pačuliovek se skvělou výdrží, jaké znám.
Takové decentnější, nebála bych se říct až uhlazenější Borneo 1834. V hlavní roli jednoznačně pačuli, to správně sklepní, jako když vejdete do věčně zavřené místnosti bez oken a cítíte vlhkost, tlení, hlínu a kdyby šla cítit, tak možná i tu tmu. Zem /ehm, podlaha?/ je z udusané, chladné hlíny, dřevěné stropní trámy jsou silně provlhlé a žijí si skoro svým vlastním životem. Vůbec to není ideální místo, tak tam kdoví proč uskladníme pár pytlů s hořkým kakaem (možná je pašujeme?) a protože to bylo namáhavé – docela jsme se u toho zahřáli – lokneme si Kapitána Morgana z plácačky. Ne, nejsme na lodi, jenom to prostě nevoní jako Tuzemák :) A pokud bychom to náhodou s rumem přehnali, můžeme si nechat zdát o kytkách a případné dámě, protože přítomnost obojího je mlhavá jako sen. Možná se zhmotní?
Pořádná dávka zemité/ho pačuli se objevuje hned v úvodu vůně, a v kombinaci se sladkými jiskrnými citrusy je to nádhera. Tahle fáze bohužel nevydrží tak dlouho, jak bych si přála a pačuli nabere směr vlhké podzimní půdy s tlejícím listím i trsy trávy. Pačuli mám ráda, ale zrovna v téhle podobě to není můj šálek kávy. Naštěstí se za pár minut vůně opět promění a přihodí líbivější (mně) lehce větrovou nótu. Ještě se přidá jistá sladkost v podobě vanilkové zmrzliny (ne, vůně neochladne) a cítím i špetku skořice. Celkově se mi Psychedelique líbí, ale mým favoritem zůstává prozatím Coromandel.