Souhlasím s Fleur, i mně se princezna u zurčící fontány místo na péřových poduškách rozvaluje na igelitu a vyfukuje u toho žvýkačkové bubliny s broskvovou a citrusovou příchutí, přičemž hned vedle ní leží obrovská pudřenka. (NT)

Zavede vás na vánoční trhy, kde se prodává rumový punč s meruňkovou příchutí a svařený s hřebíčkem, skořicové palačinky, plněné javorovým sirupem a samozřejmě nezbytné vanilkové rohlíčky. A díky labdanu a myrze nechybí ani stánek s pečenými kaštany s doutnající pecí.

Často jsem narazila na názory, že tahle vůně je přímočará nemá nic moc vývoj, tak na mně ho naštěstí má. V začátku je to nahořkle svěží bergamot s chladivě mýdlovým ylangem a trochou zeleně, po nich vstoupíte do obláčku z nepříliš sladké prachové skořice. V první chvíli to vypadá, že uvnitř vás čeká za odměnu čokoláda, ale ne, je to hutná krémová vanilka s prachovými zrnky zlatavé ambry na suchém dřevitém podkladu a lehounkými pryskyřičnatý­mi tóny.

Čistý parfém je jiná kategorie, je plnější a zaoblenější. Chybí zde zcela ta úvodní zeleň, místo toho je chladivá mýdlovost a bergamotová hořkost protkaná květinovou sladkostí muškátů, která vůni rozzáří. Skořice je zde mnohem víc jemnější, tenhle prachový obláček je skoro až sametově hladký. Schovává v sobě menší dávku krémové vanilky, stejné suché dřevo, ale za to medově nasládlejší ambru, zahuštěnou teplým kadidlem.

Žádných objektivů ani blesků se neobávejte. Tohle privátní sezení se odehrává v Café des 2 Moulins. Amelie Poulain vám kromě nezbytného šálku kávy k ní na stůl z cedrového dřeva přinesla i smetanový krém s lékořicovým anýzem, ozdobený plátky citrónu a přelitý malinovým sirupem a vanilkový pudink, lehce posypaný kakaem. Lahodné gurmánské aroma se přitom mísí se závanem pálené myrhy z nedalekého hřbitova.

Původně jsem doufala, že by tahle vůně mohla následovat Ambre Soie bez polévkového koření a bylinek. No bohužel i přes několikanásobné zkoušení po více než půl roce mám pořád co dělat, abych v ní tu ambru vůbec našla. V mém případě je to totiž pořád hlavně o té švestce, ale ne tom typu, co by mi seděl, snad až na počáteční tóny, kdy se mísí s kardamomem a jemně štiplavou skořicí a vytváří příjemně kořeněný švestkový likér. Avšak během pár minut společně se skořicí zesládne a promění se spíš ve švestkový sirup s vanilkou, který slouží jako náplň do buchet, posypaných skořicovým cukrem. Teprve po několika hodinách za nimi začínám vnímat trochu pryskyřičnaté ambry se zemitostí pačuli a karamelem z Ambre Soie. Jenže než stihne dostat prostor, přikryje ji hustá vrstva mandlové tonky a ambrovosti je definitivní konec. Nutno ovšem podotknout, že tady je na vině opravdu moje kůže, neboť jak jsem měla loni příležitost zjistit, třeba na kinomě je skutečně krásně ambrová tak, jak popisovala blackviolet nebo domenica.

Tato vůně má mít asi jako jediná přímou souvislost s příběhy Tisíce a jedné noci, které vyprávěla Šehrezáda sultánovi. Šlo o jeden z příběhů slavného námořníka Sindibáda, kdy ztroskotal na opuštěném ostrově a narazil na zvláštní fontánů, z níž prýštila ambra a vytékala přímo do moře. Snahou tedy bylo zachytit takto tekutou ambru, zlatou a zářivou jako sluneční úsvit a připomínající magický orient. Šafrán byl tentokrát nahrazen bylinně štiplavějším tymiánem a pak už nastupuje ne zlatá, ale temná fontána, plná teplého kouřového kadidla, pačuli a oudu s koženo-dřevitými tóny, opět bez jen s nepatrným náznakem živočišnosti. Pak do fontány někdo hodí nasládlý růžový pepř, avšak ten se v té temnotě během chvilky zcela rozpustí a nezůstane po něm ani památky. Teprve po rozvonění to ve fontáně začne bublat a ze sametově černé tmy vyplave na povrch zlatavá a hřejivá pryskyřičnatá ambra. Plave na záchranném polštářku vyplněném vanilkou, hustou tmavou čokoládou a prachově sladkou skořicí, který si podle všeho vypůjčila od Prive Ambre Soie, přikrytá pláštěm ze suchého kouřového labdana se nechává ukolébat ke sladkému spánku.

No ano, zajímavě kořeněná ambrovka to je, jenže má v sobě dva aspekty, kvůli nimž bych ji nezvládla nosit. Tím prvním jsou pánské tóny, k tomu druhému se dostanu. V začátku je díky nasládlému badyánu a prachově sladké skořici na povrchu horké husté tmavé čokolády skoro až gurmánská. Avšak díky zemitosti, která jde ruku v ruce s tímto, jasně hned ukazuje i svou „temnější“ stránku. Tu prohlubují dále suché pryskyřičnaté tóny a vůně černého semiše. Potud by to bylo krásné, nebýt té věčné půlhodinové mezihry zelených bylinek a polévkového koření. Oproti tomu karamelu, co následuje hned poté a tlumí ty pánské tóny, je to tak trochu pěst na oko. V základu však veškerá sladkost téměř mizí a zůstává převážně jen hřejivá pryskyřičnatá ambra se suchým cedrem a jemnými dozvuky zemitosti. (NT)

Jak už napsala blackviolet, s Bleu Lazuli strávíte večer na pláži u Indického oceánu. Naslouchajíc šumění vln, nastáváte slaný mořský vzduch, popíjíte jasmínový čaj s kardamomem, osvěžený citrusovou šťávou. K němu se podávají kandované meruňky a švestky a vanilkové soufflé, zlehka polité medem. Jejich sladká vůně se přitom misí s aroma sušeného tabáku a santalových vonných tyčinek, linoucího se z vaší kapsy, které jste dnes koupili od jednoho z místních prodejců. Typově by podle mě mohla hlavně příznivce Tobacco Vanille nebo Ambre Eccentrico, s nimiž má srovnatelnou intenzitu i výdrž.

Giorgio Armani si chtěl údajně touto vůní připomenout vůni kadidla v jednom z italských kostelů, kam chodíval se svou babičkou. V tomto případě však nemůžu s kostelní atmosférou souhlasit. Tohle vypadá spíš na jeskyni staré čarodějnice, která se nás snaží přidusit pořádnou dávkou rozdrceného, suše štiplavého černého pepře a jehličí. Plamen pod kotlíkem s kadidlem už vyhasl, takže je už vlažné, než teplé a hodně voskově mazlavé. Její jeskyně je dost špinavá a prašná a chladně kamenná, ale na vlhké zemině v rohu najdeme i hromádku dřevěných polínek z drhnoucího cedru. (NT)

Ano, po úvodním trpkém bergamotu s trochou koriandru by se tam díky kombinaci břízy a fialkových lístků ty semišové dámské rukavičky nebo klidně i ta kabelka dala najít. Ale není to nic extra, co by vám za mnohem méně peněz nemohla nabídnout taková Bottega Veneta. Navíc tu mám tradiční problém s pačuli. Nejprve to vypadá na tradiční zelené tóny a možná i moderní chypre, jenže jak vstoupí do hry vanilka s benzoinem, a vůně se zvrhne do stylu Angel a karamelek, které se nám ve zmíněné kabelce pomalinku roztékají, je konec. A dokonce do ní někdo přisype i zbytek z popelníku. I když v téhle fázi snad už o kůži/semiši nemůže být pomalu ani řeč. (NT)

Inspirací pro tuto vůni se stal "Cordovan", způsob zpracování kůže známý z oblasti od španělské Cordoby, kde ji takto vydělávali Maurové a je typická tzv. vinnou patinou (tmavě rudý odstín). Dále to byla jemná a měkká Safián (tzv. marocká kůže), získávaná z kůže koz, kterou pak koželuh následně vydělal pomocí škumpy, vyčinil ji (zbavil srsti) a z jedné strany nabarvil a uhladil (nikoliv nalakoval!). Odtud tedy pochází spojení s Orientem. Úkolem byla pověřena parfumérka Nathalie Lorsonová, od níž můžete znát vůně jako např. Jaipur Saphir, Sicily nebo Perles de Lalique, a myslím, že se tohoto úkolu zhostila nadmíru dobře. Jako značná část orientálních vůní začíná i CN směsí dřeva a koření, jmenovitě koriandru, špetičky muškátového oříšku a v poslední době tolik nezbytného šafránu - a proč ne, aspoň dodává vůni tu správnou bylinnou pikantnost. S růží zatím probíhá jen taková lehká koketérie. Ke slovu se dostává i kůže, ale pokud čekáte nějaký pořádný kožeňák typu Japon Noir, budete nejspíš zklamáni, je totiž velice jemná a zakryje se stejně decentním kouřem z guajakového dřeva a oudu - juch, oud pro nás sraby - jakýsi nepatrný náznak živočišnosti oné kůže. A konečně mi na ruce pořádně rozkvetla i ta růže, která dodává vůni onen zmiňovaný tmavorudý (malinko i šťavnatý) odstín. O finální změkčení této "kožené" kompozice se stará pudrová vanilka a krásně hebká balsamická vůně s excelentní výdrží je na světě.

Ten nástup, ááá: kosatec svěže zelený, zemitý, lehoulince mrkvový, zemitý a zároveň i trochu máslový. Je zahalený do fialkového sametu a doprovází ho pryskyřičnaté tóny. Tohle já přece znám. To je moje Privé Sable Or s elemi místo kadidla a vanilkou místo benzoinu, jen je navíc v úvodu osvěžená šťavnatou mandarinkou. A teprve za ním přichází měkká, jemně zpracovaná kůže s tóny orientální kořenité růže, jak ji můžete znát pro změnu z Privé Cuir Noir.

Tahle vůně má údajně reprezentovat úsvit, kdy jsou květy jasmínu pomalu ohřívány sluncem a mohou tak začít uvolňovat svoji bohatou vůni. Mně osobně spíš podobně jako jerry evokuje jasmínový čaj (v úvodu i s kapkou citrusů) jen s tím rozdílem, že já ho mám rovnou vlhký, a místo dřevěné krabičky ho mám v hliněné konvičce. Po rozvonění se pak přidá i hromádka sušených švestek s lehce drhnoucím vetiverem a až ten mi jasmínový čaj vysušší. Vůně je to povedená a pro mne, která si s jasmínem rozumí jen málokdy i nositelná, leč znovu jsem za tu cenu čekala o trochu víc. (NT)

Můj kostelík je kamenný a kadidlo v něm je zpočátku lehce štiplavé a studené. Zatím spočívá bez povšimnutí v kadidelnici na dřevěné lavici. Až po chvilce se začíná s pomocí ambry zahřívat a zlehka doutnat. A tahle ambra se špetkou zázvoru, sladké skořice a hřebíčku vám bude jistě známá - ano, Ambre Soie bez polévkového koření. Dokonce ji pokrývá i ta vrstvička vysokoprocentní tmavé čokolády, i když jen velmi průsvitná. Že by se ale dala považovat za její plnohodnotnou náhradu, to se úplně říct nedá, protože tady má ambra skutečně jen podbarvovací úlohu. Na druhou stranu je to zase podle mě právě ona, kdo činí to kadidlo tak krásně hebkým a příjemně nasládlým, ona a trocha jemného pižma, která se přidá v základu. Jestli něco u Armaniho umí, jsou to přesně tyhle typy vůní.

Kromě inspirace středomořskou přírodou název vůně naznačuje i spojitost s Edenem z Bible, neboť jak všichni víme, Eva s Adamem se po snědení ovoce ze stromu rajského zahalili právě do fíkových listů. A vzhledem k tomu, že k tomu došlo vzápětí po snězení, existují určité teorie, které říkají, že tím plodem musely být fíky a označují fíkovník za božský strom a vylučují tak jiné teorie, které v souvislosti s ovocem ze stromu rajského hovoří o jablku. No ano, fík je to boží, pořádně masitý a šťavnatě mléčný s trochou svěží zeleně a hořkých citrusů na začátek. I ten čaj k němu, prohřátý ambrou je osvěžující, no bohužel jako jerry se tam i mně na chvilku vkradá ta omítka. Po jejím zmizení fíky příjemně zesládnou, ještě víc zkrémovatí a přidá se k nim i několik větviček. Jenže ani za ten pěkný konec tomu tu zedničinu nemůžu odpustit. (NT)

Armaniovské kosatcové limitky miluju, letos to však bylo poprvé, kdy jsem byla poprvé na vážkách kvůli samotnému flakonu, inspirovaném letošní kolekcí pro jaro-léto 2016. Teprve po seznámení se samotnou vůní mi došlo, proč padla volba na vzhled bílé krajky s barevným zdobením, jelikož sněhobílá je jednou z poloh tohoto kosatce, i když až v poslední třetině. Pokud jde o zpracování samotné vůně, Fil Rouge je zdánlivě křehkým, intimním kosatcem do uzavřených prostor (na vzduchu zaniká), jako byla v roce 2013 Nuances. Přesto má stabilní výdrž, která dokonce přežije i menší sprchu! Ale zpět na začátek. Úvodní jásavé až andělské aldehydy se svěžím bergamotem, zpoza nichž už po pár minutách začne vykukovat kosatec, dávají neodvratně vzpomenout na Iris Poudré, pokud si z ní odmyslíme karafiát, růži, vytvářející rtěnkový akord a vetiver. Podobně jako v případě toho z Nuances se zdá v této fázi být křehkým a vypadá to, že se jako on začne rozpadat do pudrových tónů a mizet. V tom mu ovšem přichází na pomoc andělika se sladce zelenou a zároveň lékořicově/anýzově nasládlou vůní a vytvoří z něj luxusní pralinkový kosatec. Tím ale Fil Rouge ještě neříká všechno, jelikož v základu se přidá bílé pižmo, čímž se kosatec stává kromě již zmíněné pralinkovosti i křídovým a příjemně otočníkově perlí.

Vychází z mých dvou milovaných vůní: z nehoubičkové kriglerovské gardénie a ovocného jasmínu s tropickým ylangem z Promesse de l´Aube, kdy skrze úvodní šťavnatou mandarinku probublává perlivý růžový pepř. Odlišuje se od nich ukotvením na pačuliově sladký základ s hebkým bílým pižmem. Ano, tahle gardénie vám rozzáří den.

K armaniovským limitovaným kosatcovkám mám velmi osobní vztah, jelikož mojí kůži vyloženě svědčí. Letošní uvedení Charm, inspirované kolekcí Charmani pro letošní jaro/léto ovšem vzhledem k nedávno vydané Iris Céladon asi tentokrát o kosatci tak úplně nebude. A skutečně tradiční křehký armaniovský kosatec, osvěžený bergamotem, v ní potkáte jen ve svrchních tónech. Po několika minutách Charm začne evokovat dřevěnou truhličku naplněnou kvalitním černým čajem, zahřívaným kadidlem. Je ale podestlaný polštářkem z bílého pižma a vanilky a v základu jej okoření špetka suchého pačuli. Vůně je to krásná a povedená dřevitá čajovka, tak jak blackviolet předem tipovala, leč z hlediska propracovanosti podle mě úrovně svých předchudkyň tentokrát nedosahuje a viděla bych ji spíš v základní řadě Armani Privé, byť flakon i balení je opět nádherné. Navíc po třech hodinách už mi z kůže skoro zmizela.

Už při první zmínce o téhle kosatcovce jsem si byla jistá, že mě nezklame. Doufala jsem totiž, že by mohla kvalitativně navazovat na každoroční kosatcové limitky od Armaniho. A přesně to se stalo. Při úplně první zkoušce jsem nabyla dojmu, že navazuje na loňskou Fil Rouge, ale přímé srovnání s dalšími armaniovskými kosatcovkami mi odhalilo ještě daleko víc potěšující skutečnost. Ano, Iris Celadon skutečně pracuje s andělskými aldehydy a bergamotem z Fil Rouge. Zde jsou doplněny chladivým zeleným kardamomem. Po několika minutách přijde na řadu kosatec, jenže pozor: Iris Celadon není jenom o loňském křídovém kosatci, on se vrací k tomu úplně prvnímu kosatci z La Femme Bleue s lehoulinkou mrkvovou notou, postrouhaném vysokoprocentní čokoládou! Semínka maté pak svou zelenou svěžestí částečně nahrazují loňskou anděliku. Chybí tu ovšem ten její anýzový tón s perlivým otočníkem, který kosatec posouval pralinkovým směrem. Místo toho je v něm ve společnosti kosatce možné v téhle fázi identifikovat velejemnou kůži, alternativně semiš, jaký můžete najít v Iris Nazarena, případně v Iris Prima, jak už trefně identifikovala blackviolet. Jak se vůně dál rozvíjí, čokoláda se na kosatci začne pozvolna rozpouštět. Kosatec tím přejde do máslovější podoby. Zde nastupuje do hry hřejivé mošusové semínko, sladké bílé pižmo se špetičkou vanilky a pačuli. To přináší jednou stranou suchou zemitost, ale i mechové tóny jemné jako samet, čímž typově připomene trochu i závěrečnou fázi Sable Or v zaoblenější a odlehčené verzi, kdy už se kosatec pozvolna vytrácí. Výdrž má na mně srovnatelnou s Fil Rouge.

Kdysi jsem četla recenzi na Eden od Cacharel, přirovnávající ho k možné vůni bájné přírody Avataru Jamese Camerona. Nu, je-li to tak, potom by Jasmin Kusamono mohl klidně být vůní ztracené Atlantidy, v jejíž podmořské zahradě najdeme ovocné sady s křehkými hruškami Nashi, ale především třpytivě zelený jasmínový keř ze Superstitious, skrze jehož větvoví se společně s konvalinkou proplétají i svěží kvítky pomerančovníku. Pichlavost přítomných cedrů pak zjemňují drobné vločky sněhobílého pižma. Dominique Ropion to zkrátka umí nejen s růží, nýbrž i s jasmínem.

První nástřik: tenhle bergamotově svěží úvod s lístky fialek a štiplavě svěže zeleným a zemitým kosatcem já přece znám. To je Sable Or, kterou mám doma, jako když vyšije! Na rozdíl od něj se však tahle její starší sestřička nevydává směrem na poušť k písečným tónům, přestože je také zahuštěný teplým kadidlem, se spíš vydá lehce gurmánským směrem a i mně typově připomene svou vřelostí mou milovanou Iris Ganache, jak to kdysi napsala domenica, jen ne tak plnotučný. V La Femme Bleue je sám o sobě o malinko křehčí a dřevitější, s lehoulinkou mrkvovou notou po rozvonění a místo guerlainovských kalorických pralinek je posypaný strouhanou čokoládou, jejíž dojem vytváří vanilka společně s kakaem. Intenzitu má sice o něco slabší než Sable Or, ale rozhodně silnější než Nuances nebo Fil Rouge. Výdrž je srovnatelná. Tak tady na rozdíl od La Femme Nacre trochu lituju, že jsem jí nepoznala, dokud ještě byla sehnání, i když díky Sable Or zase ne tolik.

Jestli něco u Armaniho opravdu umí, jsou to kosatcovky, Tahle začíná podobně jako její o rok mladší sestřička Nuances svěžím bergamotem, který je však na rozdíl je kromě skořice a rozinek doprovázený i špetkou hřebíčku. A ten křehounký kosatec s mrkvovým nádechem, ten je jak vystřižený z 28 La Pausa, ovšem oproti Chanelu nikam z mojí kůže nemizí a drží. Po rozvonění se kosatec zahalí do obláčku bílého pižma a prolne se vetiverem z Nuances, který mu dodá vlhce zemitý odstín. Na rozdíl od benzoinu zde ale jemný náznak gurmánských tónů obstarává bíločokoládová tonka, čímž bych řekla, že se v téhle fázi La Femme Nacre typově podobá ještě trochu víc Vétiver Tonka než Nuances s tím, že ten hermesovský jde pořád víc do zelena a je oříškovější.

Je vůní jemných bílých květín v čele s konvalinkou, obestřené aldehydovou pěnou s kapkami bergamotové šťávy, z níž po rozvonění vypluje pár okvětních plátků bílé růže a snítkou jasmínu. V pižmově dřevitém základu pak ještě ambrově zesládne. Překvapivá je ovšem celodenní výdrž.

Úvodní moderní aldehydové tóny přinesou s citrusovou svěžestí i vůni šťavnatých malin, které obklopují kořenitou orientální růži s oudem z Rose d´Arabie, doprovázenou navrch allurovským jasmínem a prádelníkovým pižmem. V ambrovanilkovém základu připomene i vzdálené příbuzenství s Ambre d´Orient. Není to však pižmo, dokonce ani jasmín s vůní čínských gum, obojí mi překvapivě zapadá do celkové kompozice, ruší mě ten ostrý, chvilkami nakysle čpící jako v lutensovské Feminité du Bois.