První nástřik: tenhle bergamotově svěží úvod s lístky fialek a štiplavě svěže zeleným a zemitým kosatcem já přece znám. To je Sable Or, kterou mám doma, jako když vyšije! Na rozdíl od něj se však tahle její starší sestřička nevydává směrem na poušť k písečným tónům, přestože je také zahuštěný teplým kadidlem, se spíš vydá lehce gurmánským směrem a i mně typově připomene svou vřelostí mou milovanou Iris Ganache, jak to kdysi napsala domenica, jen ne tak plnotučný.
V La Femme Bleue je sám o sobě o malinko křehčí a dřevitější, s lehoulinkou mrkvovou notou po rozvonění a místo guerlainovských kalorických pralinek je posypaný strouhanou čokoládou, jejíž dojem vytváří vanilka společně s kakaem. Intenzitu má sice o něco slabší než Sable Or, ale rozhodně silnější než Nuances nebo Fil Rouge. Výdrž je srovnatelná. Tak tady na rozdíl od La Femme Nacre trochu lituju, že jsem jí nepoznala, dokud ještě byla sehnání, i když díky Sable Or zase ne tolik.
Barva flakonu - to je téměř mystická modř.!.
Je to barva noční oblohy mezi druhou a třetí hodinou ranní.
Žádné neony, domy spí…
Tehdy je největší možné ticho z celého dne…
…totální klid.
V tu dobu, když jste někde venku a máte ten luxus, že si můžete přemýšlet o čem chcete, je to stejné, jako sedět na vrcholku hory a shlížet pod sebe do údolí… …všechno je tak nicotné…
Snadné, směšné, nepodstatné a současně úchvatné…
Těch pocitů je..!.
Konec snění.
Vůně je nádherná.
Je to žena pod noční oblohou…
…drsný ale něžný kosatec postupně zahalovaný do mohérově čokoládového plédu.
Snad jen občasné zajiskření konce cigarety dává tušit, že někdo stojí venku, že někdo přemýšlí, skládá si myšlenky jak na šňůrku korálky…
…ty jsi -
ty jsi neuvěřitelný.!
Proč nepotkala jsem tě jinde, dřív a
jinak.?.,
proč je to takhle a ne
tak,
jak si sním a teď
je to téměř na dosah,
jen malý detail - čas protnutí našich hvězd oběžných drah
je špatný,
záruční lhůta dávno prošlá…,
můžu jen krást to nadpozemský
a něco prostě
není vratný
a snad někdy,
možná
i já budu něčí poklad ženský......
Vůně tmavomodrého kosatce. Lehce temná ale s křídly snění…
Jak kobaltová sametová stuha opatrně objímající téměř černou čokoládu… …nesladce sladká…
Po více jak hodině zesládne a je to kosatec utopený v bílé husté čokoládě.
30/09/11
První nástřik: tenhle bergamotově svěží úvod s lístky fialek a štiplavě svěže zeleným a zemitým kosatcem já přece znám. To je Sable Or, kterou mám doma, jako když vyšije! Na rozdíl od něj se však tahle její starší sestřička nevydává směrem na poušť k písečným tónům, přestože je také zahuštěný teplým kadidlem, se spíš vydá lehce gurmánským směrem a i mně typově připomene svou vřelostí mou milovanou Iris Ganache, jak to kdysi napsala domenica, jen ne tak plnotučný.
V La Femme Bleue je sám o sobě o malinko křehčí a dřevitější, s lehoulinkou mrkvovou notou po rozvonění a místo guerlainovských kalorických pralinek je posypaný strouhanou čokoládou, jejíž dojem vytváří vanilka společně s kakaem. Intenzitu má sice o něco slabší než Sable Or, ale rozhodně silnější než Nuances nebo Fil Rouge. Výdrž je srovnatelná. Tak tady na rozdíl od La Femme Nacre trochu lituju, že jsem jí nepoznala, dokud ještě byla sehnání, i když díky Sable Or zase ne tolik.
Barva flakonu - to je téměř mystická modř.!.
Je to barva noční oblohy mezi druhou a třetí hodinou ranní.
Žádné neony, domy spí…
Tehdy je největší možné ticho z celého dne…
…totální klid.
V tu dobu, když jste někde venku a máte ten luxus, že si můžete přemýšlet o čem chcete, je to stejné, jako sedět na vrcholku hory a shlížet pod sebe do údolí… …všechno je tak nicotné…
Snadné, směšné, nepodstatné a současně úchvatné…
Těch pocitů je..!.
Konec snění.
Vůně je nádherná.
Je to žena pod noční oblohou…
…drsný ale něžný kosatec postupně zahalovaný do mohérově čokoládového plédu.
Snad jen občasné zajiskření konce cigarety dává tušit, že někdo stojí venku, že někdo přemýšlí, skládá si myšlenky jak na šňůrku korálky…
…ty jsi -
ty jsi neuvěřitelný.!
Proč nepotkala jsem tě jinde, dřív a
jinak.?.,
proč je to takhle a ne
tak,
jak si sním a teď
je to téměř na dosah,
jen malý detail - čas protnutí našich hvězd oběžných drah
je špatný,
záruční lhůta dávno prošlá…,
můžu jen krást to nadpozemský
a něco prostě
není vratný
a snad někdy,
možná
i já budu něčí poklad ženský......
Vůně tmavomodrého kosatce. Lehce temná ale s křídly snění…
Jak kobaltová sametová stuha opatrně objímající téměř černou čokoládu… …nesladce sladká…
Po více jak hodině zesládne a je to kosatec utopený v bílé husté čokoládě.
30/09/11