Nejkrásnější myrhová vůně, jakou jsem zatím potkal. Čerstvě nadrcený větrový hřebíček během chvíle zkrotne na staré suché dřevo nasáklé kadidlovým kouřem, které vnímám jako nádhernou nesladkou kořeněnou myrhu s jemným zemitým podtónem, vonící podobně jako myrhový střed Colonia Mirra (Acqua di Parma). Směrem k závěru tuto myrhu zlehka prohřívá kadidlo. Výdrž přesahuje 6 hodin.
Že prý kostel....osobně mi připomíná spíš rozvaliny čerstvě vyhořelého kostela - štiplavý pach spáleniště, ve kterém se míchají zbytky doutnajícího kadidla, shořelých kostelních lavic, vosku ze svící a poněkud štiplavého koření (dle složení pepř, ale tipovala bych spíš na mleté nové koření). Jak spáleniště chladne, chladne i kadidlo, které se stává dominantní složkou. Vůně mi spíš než unisex připadá jako ryze pánská, velmi zvláštní a zároveň velmi originální. Ale nějak si ji nedovedu představit pro běžné nošení...
Giorgio Armani si chtěl údajně touto vůní připomenout vůni kadidla v jednom z italských kostelů, kam chodíval se svou babičkou. V tomto případě však nemůžu s kostelní atmosférou souhlasit. Tohle vypadá spíš na jeskyni staré čarodějnice, která se nás snaží přidusit pořádnou dávkou rozdrceného, suše štiplavého černého pepře a jehličí. Plamen pod kotlíkem s kadidlem už vyhasl, takže je už vlažné, než teplé a hodně voskově mazlavé. Její jeskyně je dost špinavá a prašná a chladně kamenná, ale na vlhké zemině v rohu najdeme i hromádku dřevěných polínek z drhnoucího cedru.
Nejkrásnější myrhová vůně, jakou jsem zatím potkal. Čerstvě nadrcený větrový hřebíček během chvíle zkrotne na staré suché dřevo nasáklé kadidlovým kouřem, které vnímám jako nádhernou nesladkou kořeněnou myrhu s jemným zemitým podtónem, vonící podobně jako myrhový střed Colonia Mirra (Acqua di Parma). Směrem k závěru tuto myrhu zlehka prohřívá kadidlo. Výdrž přesahuje 6 hodin.
Že prý kostel....osobně mi připomíná spíš rozvaliny čerstvě vyhořelého kostela - štiplavý pach spáleniště, ve kterém se míchají zbytky doutnajícího kadidla, shořelých kostelních lavic, vosku ze svící a poněkud štiplavého koření (dle složení pepř, ale tipovala bych spíš na mleté nové koření). Jak spáleniště chladne, chladne i kadidlo, které se stává dominantní složkou. Vůně mi spíš než unisex připadá jako ryze pánská, velmi zvláštní a zároveň velmi originální. Ale nějak si ji nedovedu představit pro běžné nošení...
Giorgio Armani si chtěl údajně touto vůní připomenout vůni kadidla v jednom z italských kostelů, kam chodíval se svou babičkou. V tomto případě však nemůžu s kostelní atmosférou souhlasit. Tohle vypadá spíš na jeskyni staré čarodějnice, která se nás snaží přidusit pořádnou dávkou rozdrceného, suše štiplavého černého pepře a jehličí. Plamen pod kotlíkem s kadidlem už vyhasl, takže je už vlažné, než teplé a hodně voskově mazlavé. Její jeskyně je dost špinavá a prašná a chladně kamenná, ale na vlhké zemině v rohu najdeme i hromádku dřevěných polínek z drhnoucího cedru.