Vůně matně zlatá jako víčko flakonu, zpočátku hodně krémové vanilky se špetkou oudu, přechází do oudu v evropském stylu (= únosný, spíš lékárenský než živočišný, jako bývají ty v arabkách), kůže se ukáže až v samotném závěru - elegantní, lehce zapudrovaná, zakouřená, s posledními zbytky oudu.
Inspirací pro tuto vůni se stal "Cordovan", způsob zpracování kůže známý z oblasti od španělské Cordoby, kde ji takto vydělávali Maurové a je typická tzv. vinnou patinou (tmavě rudý odstín). Dále to byla jemná a měkká Safián (tzv. marocká kůže), získávaná z kůže koz, kterou pak koželuh následně vydělal pomocí škumpy, vyčinil ji (zbavil srsti) a z jedné strany nabarvil a uhladil (nikoliv nalakoval!). Odtud tedy pochází spojení s Orientem.
Jako značná část orientálních vůní začíná i CN směsí dřeva a koření, jmenovitě koriandru, špetičky muškátového oříšku a v poslední době tolik nezbytného šafránu - a proč ne, aspoň dodává vůni tu správnou bylinnou pikantnost. S růží zatím probíhá jen taková lehká koketérie.
Ke slovu se dostává i kůže, ale pokud čekáte nějaký pořádný kožeňák typu Japon Noir, budete nejspíš zklamáni, je totiž velice jemná a zakryje se stejně decentním kouřem z guajakového dřeva a oudu - juch, oud pro nás sraby - jakýsi nepatrný náznak živočišnosti oné kůže.
A konečně mi na ruce pořádně rozkvetla i ta růže, která dodává vůni onen zmiňovaný tmavorudý (malinko i šťavnatý) odstín. O finální změkčení této "kožené" kompozice se stará pudrová vanilka a krásně hebká balsamická vůně s excelentní výdrží je na světě.
Hm, tak u této vůně jsem se musela nějakou chvíli překonávat, abych ji rovnou nezahrnula do kategorie nelibí. Začíná pořádnou dávkou oudu, který sice po chvíli zjemní, ale stále je výrazný ažaž. Děkuji Bohu, když se postupně začíná objevovat sladká smetana s vanilkou a lehká stopa santalu. Kůže se vytasí ve větší intenzitě jen na pár minut, nadále pak zůstává v pozadí. Je lehce drhnoucí a malinko zakouřená. Růži nějak necítím, pouze občasné květinově nasládlé záblesky. Pro mě je Cuir Noir vůně především oudovo smetanová, a po rozvonění jemná, držící se u těla (testováno ze vzorku ve vialce).
Vůně matně zlatá jako víčko flakonu, zpočátku hodně krémové vanilky se špetkou oudu, přechází do oudu v evropském stylu (= únosný, spíš lékárenský než živočišný, jako bývají ty v arabkách), kůže se ukáže až v samotném závěru - elegantní, lehce zapudrovaná, zakouřená, s posledními zbytky oudu.
Inspirací pro tuto vůni se stal "Cordovan", způsob zpracování kůže známý z oblasti od španělské Cordoby, kde ji takto vydělávali Maurové a je typická tzv. vinnou patinou (tmavě rudý odstín). Dále to byla jemná a měkká Safián (tzv. marocká kůže), získávaná z kůže koz, kterou pak koželuh následně vydělal pomocí škumpy, vyčinil ji (zbavil srsti) a z jedné strany nabarvil a uhladil (nikoliv nalakoval!). Odtud tedy pochází spojení s Orientem.
Jako značná část orientálních vůní začíná i CN směsí dřeva a koření, jmenovitě koriandru, špetičky muškátového oříšku a v poslední době tolik nezbytného šafránu - a proč ne, aspoň dodává vůni tu správnou bylinnou pikantnost. S růží zatím probíhá jen taková lehká koketérie.
Ke slovu se dostává i kůže, ale pokud čekáte nějaký pořádný kožeňák typu Japon Noir, budete nejspíš zklamáni, je totiž velice jemná a zakryje se stejně decentním kouřem z guajakového dřeva a oudu - juch, oud pro nás sraby - jakýsi nepatrný náznak živočišnosti oné kůže.
A konečně mi na ruce pořádně rozkvetla i ta růže, která dodává vůni onen zmiňovaný tmavorudý (malinko i šťavnatý) odstín. O finální změkčení této "kožené" kompozice se stará pudrová vanilka a krásně hebká balsamická vůně s excelentní výdrží je na světě.
Hm, tak u této vůně jsem se musela nějakou chvíli překonávat, abych ji rovnou nezahrnula do kategorie nelibí. Začíná pořádnou dávkou oudu, který sice po chvíli zjemní, ale stále je výrazný ažaž. Děkuji Bohu, když se postupně začíná objevovat sladká smetana s vanilkou a lehká stopa santalu. Kůže se vytasí ve větší intenzitě jen na pár minut, nadále pak zůstává v pozadí. Je lehce drhnoucí a malinko zakouřená. Růži nějak necítím, pouze občasné květinově nasládlé záblesky. Pro mě je Cuir Noir vůně především oudovo smetanová, a po rozvonění jemná, držící se u těla (testováno ze vzorku ve vialce).