Je vůní vlažného kadidla a drceného černého pepře. Od klasických kadidlovek se ovšem odlišuje tím, že je osvěžená tóny ovocného šampaňského, které po rozvonění získá nádech zkaramelizovaných hroznů. U značky Morph má trochu komplikovanější a kořenitější příbuznou v podobě Axum.

Vincent Miccoti mě zaujal už svojí Pohadkou a Immortal Beloved, takže když loni uváděl novou exkluzivní kolekci Blend of Marvels s exkluzivní cenou a jelikož miluju vůni kadidla i pistácií, čekala jsem opravdu bombu, ale nakonec jsem se z ní vyloženě na zadek neposadila. Ne, že by nebyla zajímavá a povedená, jenže ona je spíš pánská než unisexová. Kadidlo v ní je zpočátku ledové a štiplavé a mísí se s cypřišovou pryskyřicí a koprem. Teprve po rozvonění, kdy se objeví andělika a pistácie, téměř neznatelně zesládne, dá-li se to tak vůbec nazvat. Každopádně ale kdo rád pistácie, tady jsou výraznější než třeba v Petit Guerlain nebo La Petite Robe Noire Ma Robe Petales. V téhle fázi se přidá už i cedr a chlad a štiplavost kadidla konečně povolí, přičemž v základu se díky živočišnému pižmu s koženými podtóny a pár kapkám vosku nakonec od kadidla dočkáme i trochy toho tepla.

Vůně má údajně prezentovat všemožné aspekty této indické metropole. No ale když se na vás valí adjektiva jako moderní, barevná, eklektická, esoterická, liberální a veselá, máte spíš pocit, že jde o obraz Indie, jak nám ho servírují bollywoodské filmy, kde život je krásný, bezstarostný a happy. A zhruba taková je i vůně, hodně veselá a hodně ovocná: směs šťavnatého manga, špetky pikantního kardamomu, kyselého liči a vydatně oslazeného rybízového džusu. A nebýt právě toho kardamomu, člověk by si mohl říct, že má co dočinění s nějakou nelepivou ovocnou Escadou. Po ovocné míse se přidává i květinové mýdlo (tipuju ylang ylang) s jemně opojnou "medovou" plumérií, podobně laděným jasmínem a celkem příjemným natrpklým podtónem. I přesto nás však mango se sladkým rybízovým džusem nás nadále neopouští a jako noční neonová světla nás vůní provází i nadále, což se nemilovníkům multivitaminových koktejlů může velmi rychle přejíst. Vůně "dospěje" až v základu se zapálenými kouřícími santalovými tyčinkami, sušeným tabákem, krémovou vanilkou a suchým, lehce drhnoucím cedrem. Santal se sice chvílemi snaží tvářit, jakože je mléčný, ale ty tyčinky v sobě nezapře. Ovšem i přes všechny tyto umravňovací pokusy je to na můj vkus stále dost rozjuchané přesně jako bollywoodské trháky. (NT)

Nápad na tuhle vůni prý vznikl během návštěvy čokoládovny Maitre Chocolatier v italské Pize, kterou ho provázel její majitel Paul de Bondt. Asi byste z toho možná usoudili, že nás čeká gurmánka, ale to je omyl. Bond-T je pačuliovkou s vysoce kvalitním surovým nahořklým kakaem, broskvovými slupkami (vonokvětka), posunujícími vůni lehce směrem k chypre a kapkou medoviny, které se teprve chystáme použít pro výrobu čokolády nebo možná křehkého perníku. Tento gurmánský aspekt však není ve vůni dominantní. Tou je suchá zemitost pačuli s výrazným aromatickým tabákem a živočišným kastoreem s koženými tóny. Osobně s ní tak žádné asociace s mojí oblíbenou knížkou Karlík a továrna na čokoládu od Roalda Dahla primárně nemám, leda by se jednalo o hodně zaprášenou továrnu a Umpa-Lumpové byli silní kuřáci a zapomněli se umýt. Podle mě má typově blíž spíše k Lutensově Borneu 1834, což jí ovšem na druhou stranu jenom slouží ke cti.

Hledáte meditační bylinkovou vůni, ale lipový květ je na vás příliš opojný? Potom bych pro vás možná měla řešení. Tahle začíná nazelenale citrusovým petitgrainem, doprovázený jemnou dřevitostí a nahořklou vůní šalvěje. V ten moment to vypadá na klasicky střiženou kolínskou a ona to taky vlastně svým způsobem je kolínská. Vzápětí vás už však obklopí lány čerstvě opyleného heřmánku a slunečníc, které naprosto dokonale evokují rozkvetlou letní louku. Ale aby to nebylo jen výhradně bylinkové, připojí se v základu i kosatec. Chviličku je krásně máslový, avšak nakonec převáží jeho pro Olivii podle všeho oblíbenější podoba: mrkvový kosatec se zemitými podtóny.

Nějak mi uniká, proč se tahle vůně v překladu jmenuje hvězdná vesnice, i když totéž se mi stalo i s Corte Belfiore, kde mě květiny nějak minuly, ale je to je asi fuk. Tady na vás na začátku čeká štiplavý šafrán a lehoučkým ovocným jasmínem. Po chvilce před vás postaví pohár teplem se roztékající banánové zmrzliny (ylang), zakápnutou medem. Hned vedle leží miska fialkových bonbónů, posypaných vanillkovým cukrem. Trocha vlhkých mechových tónů v základu se vás sice snaží přesvědčit, že by tahle vůně měla být i chypre, jenže ta pudrová a medová sladkost se vám pořád lepí na paty a ne a ne se pustit. (NT)

Zlobiví hoši podle Kiliana rádi pijí kolu s limetkou a dávají si k ní jablečný štrůdl se skořicí. Rádi přitom používají dřevitý parfém s vůní muškátového oříšku a jehličnatého cedru s pryskyřičnatou ambrou.

Není pačuli jako pačuli, ovšem tady se Serge teda vytáhl . Máme tu loď, ale ne pirátskou, nýbrž nákladní, která se chystá vyplout z Bornea se zásobami. Máme tu lodní sklad a v něm dřevěné sudy s rumem z cukrové třtiny, dřevo je od něj sladce navlhlé. Po chvíli se otevřou dveře a dovnitř vnikne mohutný oblak kouře (labdanum), z hustého oblaku se vynoří námořník v kožené zástěře, který sem přišel složit ještě několik dřevěných soudků s kakaem. Tak na tuhle dlouhou plavbu jsem se vydala moc ráda :) .

Boronie bývá v parfumérském světě řazená mezi bílé květiny. Zatímco její konkrét vyznačuje hřejivou, zeleně máslovou a dřevitě sladkou vůní, absolut se vedle zelené vůně vyznačuje spíš svěže ovocným a kořenitým aroma a květinovými nuancemi. A na který z nich se soustředil Bertrand Duchaufour? Vlastně na obě, ale přidal i něco ze sebe a vzniklo něco úžasného. V úvodní fázi se Boronia vyznačuje svěže zelenou vůni, doplněnou kořenitým koňakem s meruňkovou příchutí v ryze frapinovském stylu, aby se po rozvonění posunula orientálním směrem a proměnila se v konvičku kouřícího černého čaje, zlehka oslazeném zkaramelizovaným cukrem a dřevěnou krabičku se sušeným aromatickým tabákem, potaženou semišem.

Nevím, proč jsem podle názvu čekala vůni lesa. Tohle se spíš podle mě mělo jmenovat Prairie, protože vyvolává představu letního dne na sluncem prozářené louce. Už ten jiskřivý grep na začátku mě překvapil. Jeho levnější varianty na mně často přípomínají prostředky na čištění koupelen, ale v Bosque je spolehlivě přírodní. Ale zpátky k louce. Kromě vysoké trávy na ní právě kvete šafrán a slámově žluté narcisky se zemitými a kořenitými podtóny. Tím nejzajímavějším prvkem je tu však přítomnost mužského jedince, který tu nožem (vůně chladného kovu) rozřezává stvoly pampelišek a nechává z nich vytékat nepatrně medově nasládlou, mléčnou bílou mízu. A do své práce zabraný až tak, že se mu na čele leskne několik krůpějí potu (pižmo se slaným a kouřovým tónem vetiveru), jak je celou dobu vystaven přímému slunci. Tedy jakkoliv jsem dosud hanila mainstreamovou tvorbu Christophe Laudamiela, s Bosque se mu povedl mistrovský kousek (platí i pro intenzitu a výdrž). A i když si nejsou voňavě vůbec podobné, nebojím se říct, že čím je pro Frederica Malleho Dans Tes Bras, tím je z pocitového hlediska Bosque pro Humiecki & Graef.

Tak jsem doufala v ten plátek limetky, místo toho jsem dostala jen pár kapek její šťávy, která se mi ovšem ztrácí v lehce syntetickém grepu. A i ten se během chvilky změnil ve směs citrusového šumáku, o němž se zmiňovala Hoolinkah, a škrobu na prádlo s vůní modrého krému Nivea a neurčitých bílých květů. Jediným zajímavějším momentem je závan březové kůry, připomínající jeden šampón na vlasy od Avonu (název už si nepamatuju). Jenže i ten nakonec převálcuje ten šumák s hřejivou syntetickou ambrou a trochou drogérkového cedru. Tohle bych teď v létě, zejména v hromadných dopravních prostředcích, určitě potkat nechtěla. (NT)

Nevím, jak to s tím večerem u Bosse vlastně mysleli, ale tohle je ještě otřesnější než denní verze. Řezavé aldehydy namíchali znovu s neurčitou směsí bílých květů, drogérkového jasmínu a fialkových bonbónů. A jako kdyby to nestačilo, celou zkázu ještě dovršili hromadou syntetického pižma s odérem vyvařeného prádla a zapařeným mechem.

Já nevím, ale mám pocit, že snad až na Deep Red u Bosse neudělali jedinou slušnější vůni. Tahle patří k těm nejotřesnějším. Chemické svěží citrusy smíchali se sladkou mangovou šťávou. K tomu přidali řezavou frézii s lehce zapařenou fialkou a čpící drogérkový cedr. Mi neříkejte, že tohle může na někom/u vonět?

Je typickou mořskou vůní, v níž patřičnou atmosféru vytváří mořská tráva se šalvějí a vodními a minerálními akordy. Zdejší zelenou vegetaci potom zastupuje hořká galbanová zeleň s cypřišem. Nechybí ani zjemňující tóny jasmínu a gardénie, které přináší květinovou svěžest, mechový základ s ambrou zase stabilitu. To vše z ní činí ideální kolínskou pro horké letní dny, ovšem pozor, tato má skvělou výdrž.

Pro mě dost zvláštní kombinace svěžích tónů, zejména frézie a kořenitého pačuli, prachové ambry a dalších pryskyřic, zejména nasládlým styraxem. Kostelní ani náhodou.

Botrytis je pojmenován po jednom druhu plísně, která může být buď největším nepřítelem každého vinaře nebo tím nejlepším spojencem. Ta žádoucí varianta vznika za slunečného podzimního počasí s ranními mlhami a teplým dnem. V tomto případě botrytis získává z hroznů vodů, tím zahušťuje v bobuli cukry, minerální látky a kyseliny a vzniká tak vysoce kvalitní víno s medovým buketem. Tady ovšem nemáme víno, spíš stůl a na něm zlatavého koňaku oslazenou medem. A v té míse plave kandované ovoce a kousky perníku. Je to sladké, hodně sladké, kupodivu však ne přeslazené díky teplu/ohni z nedalekého praskajícího krbu (pryskyřičnaté tóny ambry).

Zpočátku voní po pepři a citrusech, než se ovšem stačím rozkoukat, je tady jemná kůže (klidně bych brala i tu jejich kabelku :-D ) navoněná trochou jasmínu. V základu jde mírně do chyprova, ale jen tolik aby větvičník uchoval dojem té "koženosti". Jedná se spíš o intimnější vůni (tělovku), která neřve do okolí, zato ovšem dlouho vydrží ;-) .

V úvodu se skutečně nezapře kabelka z jemné kůže s bergamotem a růžovým pepřem z klasiky, kterou jsem kdysi krátce po jejím uvedení dostala od babičky jako dárek. Tahle je ale v semišovém provedení a uvnitř ukrývá okvětní plátky růží, pytlík sušených švestek a rtěnku s kompaktním pudrem. Jedna z nejpovedenějších mainstreamových vůní tohoto roku!

Ohó, tak tohle je příjemné překvapení. Tmavý flakon v sobě kromě úvodního závanu trpkého bergamotu totiž ukrývá vůni hlubokého pohádkového lesa, zahrnujícího snad všechny jehličnany. Místo Puka a pohádkových postav v něm ovšem najdete statného dřevorubce v kožené bundě.

Patří k dalším z řady vůní, které postihla nešetrná reformulace. Původní verze toho totiž nabízí mnohem víc. Nejprve je to směs nahořkle svěžích citrusů, zelených bylinek a čerstvých meruněk. Díky bílým květům: jasmínu s živočišným, ale zde příjemným nádechem a především „mýdlové“ tuberóze už vůně získává patřičnou hloubku. V mém případě dostává svůj prostor i zemitý kosatec. Kytice se pak zahalí do krémově vanilkového závoje, který vůni uhladí. Zapálené vonné tyčinky santalu a suchá dřeva s pryskyřičnatou ambrou vůni zlehka směrují do orientu. Vůně postupně získává i pudrový až sametový nádech – jakoby z těch meruněk na začátku zůstaly jenom slupky. Krásně zahřívá kůži.

Další ukázka toho, jak lze reformulací úplně zničit původně krásnou vůni. Přírodní citrusy byly nahrazeny chemickými, zmizely bylinky, meruňky i kosatec. Mýdlovou tuberózu doplnil lehce uhnívající ylang ylang. Kvalita jasmínu použitého v této verzi je taky dost pochybná a totéž platí pro laciný cedrový základ s ambrou a santalem.

Tohle přece dobře znám!!! Boulevard No. 1847 je arabskou variací na APOM pour Femme a Amyris Femme od Francise Kurkdjiana. Nejprve se objevuje nesladký řízný pomerančový květ se zelenými lístečky a větvičkami, slunečným jasmínem a ylangem. V další fázi pak vpluje na scénu sladce pižmový kosatec s drhnoucím vetiverem a vzdušným cedrem. Ve srovnání s oběma vůněmi MFK mi ale přijde, že má trochu lepší intenzitu a výdrž.

Je plnokrevnou pačuliově kořenitou růží s tóny černého ovoce a semišovým šafránem, osvěžená rozmarýnou a příjemně svíravým bergamotem, která se vznáší v obláčku bílého pižma nad oudově zakouřeným dřevitým základem s myrhou a suchým vanilkovým luskem. Je pichlavá a zároveň měkounká a přítulná jako hebká kašmírová šála.

Mohla by být romantickou svěží růžičkou, vybízející k rozevlátým letním šatům a posezení v cukrárně u sklenice černorybízové domácí limonády, ozdobené lístky jahodníku pod rozkvetlou hrušní. Jenže to by ji nesměl srážet mainstreamový ambrový základ s cedrem. (NT)

Miluju jaro v Paříži pro jeho proměnlivost. Jeden den je chladno, zamračeno až deštivo, aby vás hned následující den překvapila šmolkově modrá obloha jak stvořená pro procházku tamějšími parky a kvetoucími zahradami. A Bouquet de Paris je jako jaro v Pařiži. Oranžová barva tekutiny odráží mandarinku ve svrchních tónech, kterou když rozloupnete, vytrysknou na vás spolu s její šťávou i semínka kardamomu a stékají vám po skráních jako chladivé dešťové kapky, padající z prachových skořicových mračen. A stejně jako mračna v Paříži, se i tato po rozvonění začnou pozvolna rozestupovat a jako sluneční paprsky mezi nimi pozvolna prosvítá medová vůně aksamitníku s tóny sena a ozařuje záhon jedné z mnoha zahrad. V tomhle vykvetly drobounké karafiátky z Lui. Nezbývá než se usadit na dřevěnou lavičku s šálkem ambrově hřejivého kouřového černého čaje a tohle pohodové jarní odpoledne si patřičně užít.