Parfémově originální je už začátek - Jägermeister v plné parádě, jen se sliny sbíhají. Ale nezůstalo u něj - vcelku rychle se rozvoněla do podoby velmi zvláštní (a velmi příjemné) vůně ostré suché trávy se závany pižmově nasládlého semiše. Vůně je neobvyklá, originální a přitom nositelná. Dlouhá výdrž a silná intenzita jsou příjemným bonusem....
Nevím, proč jsem podle názvu čekala vůni lesa. Tohle se spíš podle mě mělo jmenovat Prairie, protože vyvolává představu letního dne na sluncem prozářené louce. Už ten jiskřivý grep na začátku mě překvapil. Jeho levnější varianty na mně často přípomínají prostředky na čištění koupelen, ale v Bosque je spolehlivě přírodní.
Ale zpátky k louce. Kromě vysoké trávy na ní právě kvete šafrán a slámově žluté narcisky se zemitými a kořenitými podtóny. Tím nejzajímavějším prvkem je tu však přítomnost mužského jedince, který tu nožem (vůně chladného kovu) rozřezává stvoly pampelišek a nechává z nich vytékat nepatrně medově nasládlou, mléčnou bílou mízu.
A do své práce zabraný až tak, že se mu na čele leskne několik krůpějí potu (pižmo se slaným a kouřovým tónem vetiveru), jak je celou dobu vystaven přímému slunci. Tedy jakkoliv jsem dosud hanila mainstreamovou tvorbu Christophe Laudamiela, s Bosque se mu povedl mistrovský kousek (platí i pro intenzitu a výdrž). A i když si nejsou voňavě vůbec podobné, nebojím se říct, že čím je pro Frederica Malleho Dans Tes Bras, tím je z pocitového hlediska Bosque pro Humiecki & Graef.
Parfémově originální je už začátek - Jägermeister v plné parádě, jen se sliny sbíhají. Ale nezůstalo u něj - vcelku rychle se rozvoněla do podoby velmi zvláštní (a velmi příjemné) vůně ostré suché trávy se závany pižmově nasládlého semiše. Vůně je neobvyklá, originální a přitom nositelná. Dlouhá výdrž a silná intenzita jsou příjemným bonusem....
Nevím, proč jsem podle názvu čekala vůni lesa. Tohle se spíš podle mě mělo jmenovat Prairie, protože vyvolává představu letního dne na sluncem prozářené louce. Už ten jiskřivý grep na začátku mě překvapil. Jeho levnější varianty na mně často přípomínají prostředky na čištění koupelen, ale v Bosque je spolehlivě přírodní.
Ale zpátky k louce. Kromě vysoké trávy na ní právě kvete šafrán a slámově žluté narcisky se zemitými a kořenitými podtóny. Tím nejzajímavějším prvkem je tu však přítomnost mužského jedince, který tu nožem (vůně chladného kovu) rozřezává stvoly pampelišek a nechává z nich vytékat nepatrně medově nasládlou, mléčnou bílou mízu.
A do své práce zabraný až tak, že se mu na čele leskne několik krůpějí potu (pižmo se slaným a kouřovým tónem vetiveru), jak je celou dobu vystaven přímému slunci. Tedy jakkoliv jsem dosud hanila mainstreamovou tvorbu Christophe Laudamiela, s Bosque se mu povedl mistrovský kousek (platí i pro intenzitu a výdrž). A i když si nejsou voňavě vůbec podobné, nebojím se říct, že čím je pro Frederica Malleho Dans Tes Bras, tím je z pocitového hlediska Bosque pro Humiecki & Graef.