Je plnokrevnou vanilkovou gurmánkou. Přináší vůni lahodného crème brûlée, ozdobeného plátkem citrónu, politém smetanou a zlehka posypaném kakaem. Na úplný závěr přidáme i pár hoblinek kokosu. Vyzkoušet by měly zejména příznivkyně vůní typu Vanitas.

I když se zimolez společně se šťavnatou mandarinkou snaží na začátku krotit řezavou magnólii společně s citrusovým čištičem koupelen, stejně je to marné. Jakmile totiž nastoupí jasmín, promění se vůně pokaždé v čínské gumy. Na mojí kůži srovnávat s Promesse de l´Aube vážně nelze.

Na papírku mi Almond voněla stejně jako slniecku - jako slané mandlové máslo. Na ruce mě kromě nich v úvodu osvěžila i směs trpkého bergamotu, citronové kůry a hořkého pomeranče. No bohužel po rozvonění opět jako v případě Galbanum zaúřadovala chemie mojí pokožky a vecpala mi tam i mořské řasy s ostře štiplavým cedrem a kosmetickým pižmem. (NT)

Hihi, konečně asi vím, jak by na mně měla vonět Terracota Le Parfum. Voněla by jiskrně opojnou "medovou" plumérií, "mýdlovým" ylangem s banánovými podtóny a sladkou tiaré, kterou by provázela vůně jahodové žvýkačky. Kokosu by v ní nebylo ani zdaleka tolik a nebyl by otravný. Šlo by totiž o parádní tropický mléčný vanilkový koktejl s bílými květinami, nalitý do kokosového ořechu. Byla by sice hodně sladká, ale ne přeslazená a vůbec ne upatlaná, přitom by měla stejně skvělou intenzitu a výdrž.

Tahle vůně má vzdávat poctu samotnému původnímu zakladateli značky. Přestože byl nemanželským synem benátského dóžete a turecké matky, vypracoval se na jednu z nejvýznamnějších italských osobností 16. století. Působil nejen jako obchodník a diplomat mezi tehdejší Osmanskou říší a Evropou, ale i jako alchmista se zálibou ve vůních. No a tradičním předmětem obchodu bylo samozřejmě koření, zastoupené v první fázi kardamomem se štiplavou skořicí, osvěžený bergamotem, dále to byla kůže, i když si nejsem úplně jistá, zda mohl obchodovat v Osmanské říši zrovna s whisky J . Najdeme tu však i sušené švestky, orientálně zakouřená dřeva, kakao (styrax) a vanilku, které k artiklům patřily zcela jistě a z Alvise tak dělají maximálně povedenou orientálku a vůbec ne výhradně pánskou.

Svatební vůní tak, jak ji Stefania zamýšlela, by podle mě mohla být pouze za předpokladu, pokud by obřad probíhal někde v tropech. Je totiž vanilkovým koktejlem v kokosovém ořechu, ozdobený svěžím zeleným jasmínem a kokosovou tiaré. Bílé pižmo, které se přidá po rozvonění, pak vůni příjemně odlehčuje. Osloví hlavně příznivce vůní jako Datura Noir nebo Terracotta Le Parfum.

Jak už naznačuje sám název, Amande Persane je vůní mandlového marcipánu, postrouhaného trpkou bergamotovou kůrou, ve kterém najdeme dokonce i kousky pistáciových oříšků. O to, aby nesklouzla do vyložené gurmánky, se stará vzdušný kosatec s cedrem.

Můj postoj vůči této vůni by se dal vyjádřit pomocí grafu sinusoidy. Napřed vzestup díky úvodnímu osvěžení v podobě pikantního badyánu a citrusů, pak následuje rychlý sešup, za nějž může ovocný gumový jasmín přesně, jak ho popisovala moudjahidine. Jediné štěstí, že nestačí napáchat moc velké škody, po několika minutách mizí a vůně přechází do podoby amaretta - nahořklé mandle (ty převažují), pudrová vanilka a zcela nepatrná stopa karamelu. Takže ano, souhlasím s přirovnáním ke Caře, jen Amande Sucrée je v této fázi víc mandlová a ne tak sladká. A souhlasím i s tím, že i když je jakoby "řidší" a víc tělová, výdrž má celkem dobrou. Akorát bych teda vůbec nevěřila, že je vůni ambra a santal. Jakýsi náznak dřevitosti zde je, ale skrytý za nánosem pudrové vanilky. Ten protivný umělý jasmín na začátku mi ovšem říká, že nosit bych ji určitě nemohla. (NT)

Amarige byla jedna z prvních vůní, které mi kdy zkřížily cestu. Měla jsem tehdy období, kdy se mi líbily bohaté květinovky a tohle splňovala do puntíku. Hned po citrusovém úvodu se sušenou švestkou se totiž ozve velká bílá kytice, složená z gardénie a tuberózy, doplněná tropickým ylangem, okořeněná karafiátem a zlehka zapudrovaná fialkou a mimózou. Vpletlo se do ní i několik vlhkých zelených lístků černého rybízu. Celkovou hřejivost pak ještě umocní v základu ambra se směsí dřev. Intenzita a výdrž jsou ohromující. Ano je to mohutná kytice, ale nikdy na mně nepůsobila ukřičeně, narozdíl od takové Chloe Narcisse mi ani po tolika zkouškách nikdy nespustila migrénu. Nějak nechápu, proč s ní má Turin takový problém.

vůně evokující v kombinaci s pepřem a lehkým dotekem kadidla jehličnaté subtropy, ovšem jednoznačně pánská

Je orientálně laděnou, pryskyřičnatou ambrovkou s kořenitě mléčným santalem a koženým podtónem labdana z rodiny skončené Armani Privé Ambre Oriental. I jí po svěžím bergamotovém úvodu dodávají zemitou hloubku sametově zelené tóny pačuli. Místo kadidla ji zahřívá pálená myrha a kromě vanilky ji v základu přislazuje mandlová tonka.

Zprvu je to nesladká, suše pryskyřičnatá ambra se dřevem s jemně štiplavým růžovým pepřem, který však vzápětí zesládne. Na rozdíl od takového Kalematu zde byl navíc přidán oud, ale naštěstí je zjemněný vůní rozinek a vzápětí zcela překryt chladným kouřovým kadidlem. V drydownu dochází ke zvýraznění medové nasládlosti ambry a přidává se jemná vůně santalových vonných tyčinek. Víc unisexovější než Kalemat, ovšem rozhodně ne pánské, a to je dobře.

Amber je nejnovějším přírůstkem kolekce Extraits. Oficiální stránky ji řadí do kategorie orientálek, osobně bych ale řekla, že v tomto případě si pro nás Roja připravil luxusní gurmánský zažitek s ambrou. Vůně sice začíná nahořklým bergamotem, mátovou svěžestí muškátů, avšak již ledová levandule, obalená krystalky cukru naznačuje přechod směrem k laskominám. Tou největší je čokoláda s kousky kandovaného pomeranče. Tou další je čerstvě namletá káva, promísená s práškovým cukrem. Nechybí ani pražené mandle s lehce připáleným karamelem a kapkou medu (pravděpodobně kombinace kumarinu, benzoinu a dalších složek). Aby nám z toho ovšem nevznikla vyložená gurmánka, přidávají se zemité tóny pačuli, jemně zbroušená kůže a balsamický nasládlý kouř z labdana. A teprve zde přichází na scénu hlavní aktér, kterým není nikdo jiný než hřejivá pryskyřičnatá ambra, doprovázená trochou suchých dřev a špetkou příjemně palčivého koření (podobný tón najdete u tabáku v Enigma pour Homme). A pochopitelně jako každý čistý parfém od Roja Dove oplývá jak plnou intenzitou, tak celodenní výdrží. Amber je ideální zahřívací vůní pro nadcházející chladné podzimní a zimní večery a pro mě osobně nová položka na seznamu nejpovedenějších novinek mezi nikovkami v letošním roce.

Koření? To tu rozhodně najdete. Z počáteční směsi ostrého vinného kalu se postupně vyčlení především suchá dřevitost muškátového oříšku s poměrně krotkým a tentokrát docela příjemně živočišným kmínem a tmavými doutnajícími dřevy. To by bylo fajn, kdyby se někdo nerozhodl společně s nimi pálit i gumu (oud). Teprve když tahle fáze přejde, dostává konečně víc prostoru růže. Ještě stále má na sobě pozůstatky z mýdlové koupele s bílým vínem, zásluhou hřejivé ambry však postupně osychá a malinko zvoskovatí. Jen to slibované suché pouštní horko na stránkách Montale se jim tam nějak ztratilo v překladu, ale to je vlastně fuk. (NT)

Tahle ambra sice začíná trochu zostra, ale pro to, co následuje, jí to mileráda odpustím. Na chvilku se obalí do medově sladkého pudru a pak to přijde, ambra začne hezky hřát, ztmavne a spolu s ní to rozbalí kouř z kadidla. Teprve když ustoupí jeho největší nápor, znovu nepatrně zesládne, přidané živočišné záchvěvy (snad santal?) na mě působí příjemně dráždivě. Vanilku vyloženě jako takovou dlouho není cítit, teprve po pár hodinách, když už je kouř z pryskyřic jen velice jemný, se objeví v pudrové podobě. A ta výdrž je přímo fenomenální. Opravdu škoda, že tak skvělou vůni přestali vyrábět.

Ach, zlatavá balzamická ambra s krůpějemi medového benzoinu a pryskyřičnatého labdana, do níž jsem se poprvé zamilovala u Armaniho. Tuto navíc zdobí sušené okvětní plátky kořenité růže a karafa se švestkovým likérem a vznáší se kolem ní obláček vetiverového kouře, navozující pravděpodobně v kombinaci s cedrovými hoblinkami dojem tabákových listů.

Ačkoliv se mi předchozí Tauerova Incense Flash líbila, přece jen v sobě nezapřela určitou strohost. A stejně působí i Amber Flash. Andy pochopitelně použil ambrein, syntetickou náhražku ambry, takže už od počátku voní hodně pryskyřičnatě, je až lehce štiplavá. Mně osobně evokuje spíš uhelný prach. Po pár minutách se přidá labdanum s koženým podtónem společně s mentolově želatinovým kašmeranem, který vůni zlehka osvěží. Dost neobvyklé je i to, že na "nepravou" ambrovku působí poměrně nesladce. Andy totiž použil jen minimální množství vanilky, která se objeví společně s jemně kořenitým santalem až po delším rozvonění. V drydownu pak už ambru prohloubí prašná zemitost pačuli. Jak jsem řekla, je to sice povedená vůně, ale jestli pan Tauer hodlá v tomhle stylu pokračovat, asi řadu Tauerville přestanu sledovat.

Šupinky ambrového zlata v této vůni vytváří směs koriandru s kandovanou mandarinkovou kůrou a aromatickým tabákem. Především je ale díky sladkému pomerančovému květu s pižmem, květu mandloně a pačuli s vanilkově sladkým pižmem o křehkých svatebních mandlích v tenké cukrové polevě z Le Bouquet de la Mariée srovnatelné intenzity a výdrže.

Podobně jako Amber Teutonic je balzamickou lesní ambrovkou. Z cypřišových hvozdů, prostoupených temným a hustým, lehce štiplavým kadidlem jako paprsek světla zazáří její až propolisová sladkost, jakou můžete znát z Amber Absolute příp. Sahara Nor, jen místo horkého pouštního písku těžké kožené boty našlapují po mechu. Projekce a výdrž je vskutku skvělá.

Co se týče mystična, je tahle vůně podle mě naprosto stejná pseudoorientálka jako její předchůdkyně Wood Mystique a ambrová? Haha, dobrej vtípek, taky spíš pseudoambrová. Tady musíte hledat lupou, abyste těch pár znek pod vším tím nánosem ovoce, růže, pačuli a především hromadou labdana na mojí kůži našli. Představte si džbán se šťávou s příchutí lesního ovoce (převažují sladké maliny), lehce říznutý růžovým pepřem, ve kterém plave několik okvětních plátků růže. Stojí na zaprášené kamenné zídce (pačuli, kadidlo a labdanum) a hned vedle něj někdo zapomněl i pár kožených rukavic. Nicméně kdo by rád méně oudovou, více ovocnou a méně ambrovou Amber (Arabian Oud), může pro zajímavost zkusit. (NT)

Po nanešení se v ní dají nalézt určité styčné body s Amber Absolute až na to, že zde je to spíš propolisový med. Skrze tuto hustou tekutinu se vzedme kouřový oblak labdana s kakaovým popraškem. A už ji tu máme sladkou "prachovou" ambru se dřevem a pačuli a stále přítomnou medovou stopou - zde podoba s exkluzivkou Mitzah od Diora. Drží neskutečně, ale není otravná.

S oudovkami se vyloženě nekamarádím. Tahle začíná hodně kořenitě s štiplavým kardamomem a propolisem v čele a oud v ní je zprvu dost živočišný, nicméně velmi rychle ustoupí do pozadí a zůstává přítomen už jako stopa zakouřené kůže v dvojtaktu s hřejivou pryskyřičnatou ambrou. Mezi tuto dvojici je následně vmíchána dávka tekutého karamelu, sladké „prachové“ skořice, krémové vanilky a dřev, které vůni uhladí a zjemní. Pěkné, leč vzhledem k velmi vysoké ceně mi to přijde přece jen poněkud málo.

Je to tak, už z úvodního závanu jiskřivého zázvoru se špetkou najemno namletého černého pepře, prachovou skořicí, hřebíčkem a trochou tabáku je patrná inspirace fordovskou Tobacco Vanille. A nezapře ji ani bíločokoládová tonka s vanilkou a sušenými švestkami. Za velké plus považuji, že je místo lepivé medovosti uhlazená medidativním kadidlem s balzamickou ambrou a celkově je trochu víc tabáková. Líbí se mi i navíc přidaný lékořicový badyán. Jen teda oud jsem v ní nenašla ani náhodou.

Tam, kde Pierrova Brulure de Rose v drydownu jen nesměle škytne, Amber Rose zaplane propolisovou ambrou hned v úvodu. Nalije sklenku kořenité růžové medoviny s příchutí červeného bobulového ovoce. Nabídne pár okvětních plátků růže, obalených v marcipánu a nakonec i pryskyřičnatě zahoří a zahalí se do nahořklé kůže.

Pamatujete zlatavou pryskyřičnatou ambru ze skončené Ambre Orient z řady Armani Privé? Tohle je její reinkarnace místo tymiánu osvěžená trpce pomerančovým koriandrem a citrusovou pelargónií a postrouhaná muškátovým oříškem a zahuštěná vanilkou a bíločokoládovou tonkou s mandlovými podtóny na mléčném santalově cedrovém základu.