Vachetta je označení pro přírodně činěnou hovězí kůži přírodní barvy, která se používá pro výrobu sedel, kufrů nebo kabelek. A po sladkém a kořenitém úvodu s kardamomem, muškátovým oříškem a uzeným čajem se vůně kůže objeví. Jemná, nasládlá, trochu kouřová a zemitá kůže, zřejmě díky vetiveru, je doplněná trochou dřeva. Elegantní a dobře nositelná.

syntetická, ovocně květinová, hlavně ten drydown je chemie

gurmánka se sladce ovocným pomerančovým květem; pro mě protivně sladká

docela pěkná, kosatec s pačuli a vanilkou, sladká, typově mi připomíná Flowerbomb nebo LVEB

Jedna z tuctových a zapomenutelných vůní v mainstreamu. Syntetická sladká citrusová rádoby růže na univerzálním pižmu s cedrem.

Vanilka - vanilkový lusk nejprve s květem orchideje rodu vanilovníku, pak se sladkým karamelem, jehož sladkost ale postupně slábne. Nic víc, nic míň, gurmánka pro všechny, kteří mají rádi jednoduché vanilkové vůně. Velmi dlouhá výdrž, která možná souvisí s tím, že tekutina má mírně olejovitou konzistenci.

zázvorová vanilka

zkoušeno 2012: trochu divná kombinace, ale připomíná mi trochu Vetiver Tonka od H.

tahle vanilka je pro mě nějaká divná; je v ní hodně koriandru a sušeného ovoce a ani ty pryskyřice to moc nevylepší, působí to celé na mě nějak nesourodě, bylo by stačilo to semišové labdanum

Vanilkový cukr se špetkou skořice a na začátku i malý kalíšek karamelového likéru. Pak zbude už jen vanilkový cukr, rozemletý na jemný pudr. Jenže ta vanilka není pravá vanilka, ale ethylvanilin.

Prvních pár sekund mi připomene 28 La Pausa, dokud se ale neobjeví vanilka v podobě čerstvého šťavnatého lusku, ne sladkého vanilkového cukru. Kosatec je tady plnokrevný, ale zároveň vzdušný a takový moderní. Není to ani chanelovská elegance, ani lutensovsky stříbřitě chladná kreace. Je to kosatec s jemně ovocným nádechem broskvové vonokvětky a lehce citrusové magnólie. Vanilka ho doplňuje, ale nepřebíjí. A tak, aby se nenarušila tato kosatcovo vanilková harmonie, ale přesto měla vůně nějaké opěrné pilíře, tušíme v dálce kořenitě dřevitý tón. Opravdu originální a krásné zpracování kosatce, doporučuju vyzkoušet všem, co mají kosatec rádi.

Ambrová vanilka, která hřeje jako plyšový kožíšek. A to přesto, že je v ambře rozpuštěná esence z tropického ylang ylangu z Nosy Be a semišová champaka. Právě ten květinový tón dělá vanilku zajímavější a méně gurmánskou a vlastně i ta vanilka je tu spíš jako kvetoucí orchidej než vanilkový lusk. A nakonec i ten krásný kořenitý santal a pudrové pižmo přispějí k výjimečnosti této neobyčené vanilky.

Vanilkový extrakt v rumové lázni, ale nevznikla tady plochá vanilková vůně, má vývoj a hloubku. Semišová kůže a tabák, kadidlo a myrha, květiny a kouř. Šálek kávy se zákuskem na terase hotelu. Všechny složky se propojily, aby vanilce propůjčily punc luxusní mnohovrstevnaté a vůbec ne nudné vůně.

trochu citrusová vanilka, pak jemně sladká s dřevem a cítím i ambru (2011)

líbila (2012)

Kožená vůně s kořením, hlavně s hřebíčkem a lístky vavřínu, která přesto působí decentně a něžně. V koženém váčku je pod kořením květinová vůně pastelové růže a svěží pelargonie a také krémová tonka a mýdlové pižmo. Úplně naspod, pod květinami, najdeme kadidlo, pačuli a balzamický benzoin a taky trochu kouřového vetiveru. A když zase zavážeme šňůrky a k pytlíčku znovu přivoníme, zjistíme, že pytlíček je vyrobený z jemné kozinky.

aldehydovo květinová krása

Semišová hladká vůně se sladce ovocným pižmovým semínkem v mlze tvořené květinovým oparem a kokosovou vodou. Ne tím hustým krémem z nastrouhaného kokosu ani tím opalovacím, ale opravdu vodou z čerstvě otevřeného kokosového ořechu. A ta, jak známo, vlastně moc kokosově nevoní. A to je asi dobře, protože v kombinaci s pačuli si to moc nechci představit. Zelené pačuli je posypané nahořklým kakaovým práškem a pak už se začíná rozprostírat bílé pižmo, čisté a teplé, i když poněkud syntetické. Původně jsem si chtěla zařadit tuto kreaci Byreda k těm méně zajímavým. Ale v průběhu dne kolem mě tato vůně jemně povlávala a bylo to docela příjemné. Něco na ní bude.

hebká orchidej po fordovsku

Lumière je lehčí a květinovější verzí Velvet Orchid. Už začátek je svěžejší, víc citrusový a s bílým rumem místo toho, co zrál v sudu pro VO. Je jasné, že tady budou vynechány ty temnější tóny, ale to už napovídá její název - Lumière - a tak taky působí. Potkáme tady nám už známou orchidej a med, růži a jasmín. Chybí tady dřevité, pryskyřicové a zakouřené tóny, chybí i sladký pomerančový květ. Vůně zůstane květinově medová s krémovou balzamickou vanilkou, lehce semišovým labdanem a hoblinkou světlého dřeva. Je sice líbivá, ale nejsou tady právě ty tóny, které VO dělaly zajímavou, takže možná verze pro ty, kterým u její starší sestry něco vadilo. Výdrž je dobrá, ale zdá se mi, že do prostoru jde o něco méně. Flakonek je na rozdíl od VO matný, nápis Lumière je pouze na spodní straně.

jemně kořeněná orientální růžička s krotkým oudem, trošku gurmánská, ale skoro neznatelně

není to prvoplánová santalovka, je taková svěží s mátou a jehličím, pak santalovo ambrová

hebká růže s jasmínem a pižmem, povedená něžná vůně

Mandlový likér s růží a tonkou, zpočátku pudrově sladký, pak marcipánově semišový. Možná suchý lístek tabáku, vanilka a pak i mýdlově plastový, lehce medicinální tón, který všechno překryje. Už jsem nečekala žádnou změnu, když ke mně po delší době zavlála zajímavá vůně. Zkaramelizovaný tonkový krém posypaný pudrem. A teď je to konečně opravdu hezké.

Polibek růže v hustém krémovém santalu. Santalová koupel z ní částečně smyla pomerančové neroli a zjemnila orientální auru z muškátového oříšku, šafránu a semišové kůže. Uhladila i jemně zakouřenou ambru.