Vanilkový extrakt v rumové lázni, ale nevznikla tady plochá vanilková vůně, má vývoj a hloubku. Semišová kůže a tabák, kadidlo a myrha, květiny a kouř. Šálek kávy se zákuskem na terase hotelu. Všechny složky se propojily, aby vanilce propůjčily punc luxusní mnohovrstevnaté a vůbec ne nudné vůně.
Na vanilku jsem zatížená, takže jsem byla hodně zvědavá, jaká bude ve Fordově podání. Vanille Fatale je krásná, nositelná, uklidňující a zároveň něčím znepokojuje - Ford se opravdu nezapře. Vanilka je hustá a medová, ze začátku sladší a rumová, pak ale spíše nesladká, díky dřevu, kávě a koření (cítím hlavně koriandr). Při navonění krásně obklopí a každou chvíli vnímám jinou složku - chvílemi je vanilka medová, chvílemi vynikne dřevo, chvílemi zavoní hořká čokoláda a najednou dá o sobě vědět káva a koriandr. Dokonce i náznak temné květinové vůně... mám z ní pocit jako při navonění Velvet Orchid - na medově táhnoucím se podkladu jakoby tančí ostatní složky "na povrchu". Celek je přitom semišově jemný. Okolí na mně ale vnímá Vanille Fatale jako jednoznačně kokosovou - nezávisle na sobě mi různí lidé pochválili tu mou "novou kokosovou vůni". Dcerce připomíná těsto na vánoční kokosové rohlíčky. Tak bych si flakón mohla přejmenovat na Coconut Fatale - už tam ten kokos cítím taky...
Myšlenky běží
cestičkou klikatou
z písmen jsou slova
pak věta za větou
za okny sněží
a vůně vanilky
k životu probouzí
tu holku okatou ...
Podzim se loučí, začíná zima a mě konejší klidné odpoledne vonící pohodou. Vůně kávy s vanilkou láká příchozí, aby se usadili k malým dřevěným stolkům a veškerou uspěchanost nechali venku za dveřmi. Nebo ji přinejmenším pověsili s kabátem na věšák. Voní i stolky, dřevem a tajemstvím, kterého se už dlouhé roky stávají svědkem. Tajemství a příběhy šeptané, psané i v srdcích zamčené se v šumu zapadlé kavárny stávají jejím duchem. A venku sněží, když tady sedím s myšlenkami, co běží cestičkou z inkoustu …
Sametová, vanilkovo kávová, lahodná, požitkářská a v srdci něžná.
Jaká vanilka může být?
Ta, z máminých láskyplných buchet,
nebo z konejšivého latéčka u kámošky,
a nebo z toho nejdražšího parfému.?
Vanilka může mít sto a jednu z podob...
Ano, jak píše jerry - portské...
...portské husté, s medovou dochutí, ovšem ne tmavorudé, až černé, ale
tmavozlaté, lesknoucí se, velmi tmavě čokoládově hnědé s vmíchanou silnou černou kávou.
A v téhle vláčně hutné tekutině jsou ponořena, v heboučkém semiši obalena, vzácná dřeva,
jež po čase nacucána onou tekutou hmotou měknou -
jakoby se vzdávala, přenechávala svoje místo na výsluní někomu jinému...
...tahle opilá dřeva na sobě nechávají vykvést pár křehkých květů sytě žlutých narcisů ochucených nektarem z exotických plumerií...
A nakonec všepohlcující bezgravitační vanilkově tabákové aroma s delikátními mikrostopami kouře.
...prý voním
vždy a všude...
...i jako vanilka
a prý jsem horká a
svítím
zlatě
jak
kamínka...
...jenže to je tím,
že u mě
jsi
Ty -
sluneční silou
nabitý...
Vanille Fatale je jak velmi pevné, silné objetí, že vám skoro vyskočí duše z těla,
ale současně vám to vlévá do každé jediné buňky nesmírnou sílu...
Dřevitá vanilka, sladce kouřově pryskyřicová, s jemným semišem zakápnutým hustým medově sladkým portským. Není to taková líbivka jako Tobacco Vanille, zato je rozhodně víc unisexovější.
Už od mala mám ve filmech ráda scény, v nichž hrdinové vyrazí s proutěným košem na piknik do přírody mezi lány obilí- Osudová vanilka je přesně tímto typem vůně. Cestou na piknik s ní nejprve minete rozkvetlé hořké pomerančovníky, nasajete vůni pálené myrhy z nedalekého venkovského kostelíka a pak jste konečně tam. Rozprostřete semišovou deku, konečně vyndáte slibovanou lahůdku: krémový kávový dort se smetanovou madagaskarskou vanilkou a opalujete se.
Vanilkový extrakt v rumové lázni, ale nevznikla tady plochá vanilková vůně, má vývoj a hloubku. Semišová kůže a tabák, kadidlo a myrha, květiny a kouř. Šálek kávy se zákuskem na terase hotelu. Všechny složky se propojily, aby vanilce propůjčily punc luxusní mnohovrstevnaté a vůbec ne nudné vůně.
Na vanilku jsem zatížená, takže jsem byla hodně zvědavá, jaká bude ve Fordově podání. Vanille Fatale je krásná, nositelná, uklidňující a zároveň něčím znepokojuje - Ford se opravdu nezapře. Vanilka je hustá a medová, ze začátku sladší a rumová, pak ale spíše nesladká, díky dřevu, kávě a koření (cítím hlavně koriandr). Při navonění krásně obklopí a každou chvíli vnímám jinou složku - chvílemi je vanilka medová, chvílemi vynikne dřevo, chvílemi zavoní hořká čokoláda a najednou dá o sobě vědět káva a koriandr. Dokonce i náznak temné květinové vůně... mám z ní pocit jako při navonění Velvet Orchid - na medově táhnoucím se podkladu jakoby tančí ostatní složky "na povrchu". Celek je přitom semišově jemný. Okolí na mně ale vnímá Vanille Fatale jako jednoznačně kokosovou - nezávisle na sobě mi různí lidé pochválili tu mou "novou kokosovou vůni". Dcerce připomíná těsto na vánoční kokosové rohlíčky. Tak bych si flakón mohla přejmenovat na Coconut Fatale - už tam ten kokos cítím taky...
Myšlenky běží
cestičkou klikatou
z písmen jsou slova
pak věta za větou
za okny sněží
a vůně vanilky
k životu probouzí
tu holku okatou ...
Podzim se loučí, začíná zima a mě konejší klidné odpoledne vonící pohodou. Vůně kávy s vanilkou láká příchozí, aby se usadili k malým dřevěným stolkům a veškerou uspěchanost nechali venku za dveřmi. Nebo ji přinejmenším pověsili s kabátem na věšák. Voní i stolky, dřevem a tajemstvím, kterého se už dlouhé roky stávají svědkem. Tajemství a příběhy šeptané, psané i v srdcích zamčené se v šumu zapadlé kavárny stávají jejím duchem. A venku sněží, když tady sedím s myšlenkami, co běží cestičkou z inkoustu …
Sametová, vanilkovo kávová, lahodná, požitkářská a v srdci něžná.
Opojně slastný masakr.
Blažený úsměv, všeobjímající klid.
Lahodná dobrovolná narkóza.
Jaká vanilka může být?
Ta, z máminých láskyplných buchet,
nebo z konejšivého latéčka u kámošky,
a nebo z toho nejdražšího parfému.?
Vanilka může mít sto a jednu z podob...
Ano, jak píše jerry - portské...
...portské husté, s medovou dochutí, ovšem ne tmavorudé, až černé, ale
tmavozlaté, lesknoucí se, velmi tmavě čokoládově hnědé s vmíchanou silnou černou kávou.
A v téhle vláčně hutné tekutině jsou ponořena, v heboučkém semiši obalena, vzácná dřeva,
jež po čase nacucána onou tekutou hmotou měknou -
jakoby se vzdávala, přenechávala svoje místo na výsluní někomu jinému...
...tahle opilá dřeva na sobě nechávají vykvést pár křehkých květů sytě žlutých narcisů ochucených nektarem z exotických plumerií...
A nakonec všepohlcující bezgravitační vanilkově tabákové aroma s delikátními mikrostopami kouře.
...prý voním
vždy a všude...
...i jako vanilka
a prý jsem horká a
svítím
zlatě
jak
kamínka...
...jenže to je tím,
že u mě
jsi
Ty -
sluneční silou
nabitý...
Vanille Fatale je jak velmi pevné, silné objetí, že vám skoro vyskočí duše z těla,
ale současně vám to vlévá do každé jediné buňky nesmírnou sílu...
Dřevitá vanilka, sladce kouřově pryskyřicová, s jemným semišem zakápnutým hustým medově sladkým portským. Není to taková líbivka jako Tobacco Vanille, zato je rozhodně víc unisexovější.
Už od mala mám ve filmech ráda scény, v nichž hrdinové vyrazí s proutěným košem na piknik do přírody mezi lány obilí- Osudová vanilka je přesně tímto typem vůně. Cestou na piknik s ní nejprve minete rozkvetlé hořké pomerančovníky, nasajete vůni pálené myrhy z nedalekého venkovského kostelíka a pak jste konečně tam. Rozprostřete semišovou deku, konečně vyndáte slibovanou lahůdku: krémový kávový dort se smetanovou madagaskarskou vanilkou a opalujete se.