Španělská kůže se ze začátku trochu jeví jako prašná květinovka. Zeleně bylinková vůně s citrusovou verbenou, neroli a levandulí, která zřejmě dělá ten prašný dojem, skrývá pod povrchem hřebíčkový karafiát a usušené okvětní plátky růže. Možná i díky tomu nepůsobí jako vyloženě pánská, přestože je kůže typicky březově dehtová a styraxově pryskyřičná. Uhlazení krémovým benzoinem a santalem jí hodně svědčí, nakonec tu jsou luxusní rukavičky z jemné kůže.

zajímavá dřevito kouřová

Představivost parfumářů zřejmě nezná mezí. Když jsem loni značku O'Driù a vůni Peety viděla poprvé, slyšela jsem k ní od prodejkyně tak podivnou a lehce nechutnou historku, že jsem si hned musela nechat udělat vzorek. A pak mi, i kvůli té historce, ležela dlouho v krabici se vzorky. Excentrický parfumér Angelo Orazio Pregoni totiž doporučuje "personalizovat" si svou vůni deseti kapkami vlastní moče. Ve flakonku je proto jen 49 ml místo 50 ml a fotka Angela se žlutou kapkou na tváři má navíc vzbudit dojem, že za sebe už přispěl. Název Peety tomu ještě nahrává - kombinace pee (moč) a pity. Tak teď jsem tedy na sebe tu směs opatrně aplikovala a, samozřejmě, po moči v ní není ani památky, i když jemný živočišný tón v začátku, který doprovází ambru se skořicí, se jí nedá upřít. Je to pěkná vůně, ve které vyniká hlavně ambra a tonkově sladký tabák. Je jemně okořeněná lehce ovocným růžovým pepřem a pačuli a nechybí ani květinový tón, představený hlavně jasmínem a růží. Rozloží se do opravdu příjemné vanilkově krémové santalové ambrovky. A líbí se mi, že tento projekt je dotažený až do konce, tekutina má sytě žlutou barvu.

Když jsem před lety zkoušela poprvé vůně MDCI, musím přiznat, že tahle na mě udělala asi nejmenší dojem. Broskvovému parfému jsem nějak nedovedla přijít na chuť. Ne že teď bych ho zařadila na přední místo u této značky, ale myslím si, že dovedu líp ocenit jeho kvalitu, zvlášť v současné době, kdy regály jsou plné syntetických sladkých ovocných vůní. I když bych ji nemohla nosit každý den, za občasné zhřešení stojí. V Péche Cardinal je broskev jako živá, sladká a šťavnatá, nejdřív kapku do kysela s černým rybízem, potom likérová a tropicky krémová díky kokosu. Nezůstane ale sama, doplní ji tuberóza, decentně omamná bez zeleně a bez mentolu, bez dominantních rysů, ale o to vytrvalejší. Zakapaná švestkovou šťávou pak tuberózová broskev nebo broskvová tuberóza ozdobí santalově smetanový krém.

Krásně pikantní úvod s pepřem, který svou štiplavostí připomíná suché čili papričky čerstvě rozdrcené v hmoždíři, s bylinkami, hlavně hořkou šalvějí a meduňkou, která voní po citrónech, zelených lístcích a dřevitých stoncích, asi tak, jako když se snažím jejich nekontrolovaně se rozrůstající se trsy vytrhávat i s kořínky, aby mi nezadusily sousední bylinky. Samotná pelargónie se objeví nejdříve se svěžím zeleným kardamomem, aby po nějaké chvíli ukázala svou příbuznost s růží. Připadá mi jako šípková růže, jejíž okvětní lístky jsou už usušené, a taky jako samotné šípky, rozmačkané, s dužinou plnou malých zrníček, vonící ovocně, ale vůbec ne sladce. Začínám rozumět tomu, proč má tato vůně znázorňovat egyptskou geránii, je suchá a teplá jako z pouště. Suchý a zaprášený je i kosatec, suché a teplé je i dřevo se zakouřeným kadidlem a pryskyřicí, a vetiver je tady taky jako usušená tráva.

Na rozdíl od předešlé hezké, ale ne příliš originální Rosa Nobile je Pivoňka zajímavější a bohatší. Už jenom ten kořenitý začátek s pepřem a pelargónií jí dodá větší hloubku. Ruku v ruce s pivoňkou, která má přece jenom trošku navrch, je tu i růže a malá frézie, všechno v plném květu, růžové a ovoněné čerstvými malinami, než na ně padne podvečerní stín lehce zemitého pačuli. Na závěr se pivoňka s růží usadí na čistém pižmovém polštářku a drží hodně dlouho.

jednoduchá pudrová pivoňka, ale pěkná

Šťáva z červeného jablka, do níž se přimísí růžová pivoňka podmalovaná bílou růží a na chvíli i jasmínovým a karafiátovým okvětním lístkem, aby se pak společně prolnuly s bílou semišovou kůží. Lehká, romantická a přitom elegantní vůně, jen tak povlává těsně kolem těla a když už si myslíte, že je pryč, připomene se.

pivoňka s rybízem, škoda, že je toho mechu není víc

Ani Perdizione v sobě nezapře italský původ, který je tak typický pro vůně této značky. Je v ní italská lehkost a noblesa, slunce a pohoda.Kromě bergamotu překvapí v úvodu krásná levandule, ale jen tak lehce, jako by ji přinesl ranní vítr z levandulových polí, a pak splyne s pomerančovým květem a lehce hořkým a zeleným neroli. Pomerančový květ pomalu sládne, jako by ho někdo pokapal medem a rozsvítil slunečními paprsky ylang-ylangu, nakonec ještě zapudroval vanilkovým pudem a přidal pár hoblinek světlého dřeva.

Suchá teplá letní noc. Svěžest grapefruitové šťávy se rychle rozpustí v obláčku kouřového kadidla okořeněného zázvorem, vetiverem s vůní sušícího se sena a vzdušně zemitého kosatce.

Krásný jasmín v plném květu, bez zeleně, s velkými masitými okvětními plátky okořeněnými štiplavým chilli a s příchutí šťavnatého ovoce. Omamný, ale ne indolický. Nasládlá jasmínová šťáva se perfektně doplňuje s kořenitým santalem a balzamickou ambrou.

Růže a růže, celá kytice růží, ty červené voní lehce po malinách, růžové jsou čisté jako růžové mýdlo v komodě s vypraným prádlem, ty bílé jsou smíchané s kvítky jasmínu. Jsou ovinuté zeleným pačuli, převázané semišovou stužkou a okvětní plátky, které z kytice padají na dřevěný stúl, se pomalu se rozpouštějí v balzámu tolu.

bylinky na břehu Středozemního moře, naštěstí není vodní ve smyslu vodních kytek

vanilkově květinová s ambrou, neurazí nenadchne

květinová pižmovka s růží, neurazí nenadchne

Hodně pudrová sladká fialka s ovocným tónem mošusového semínka, v pozadí zůstane růže okořeněná hřebíčkem a kosatec, možná i jeden zvadlý květ jasmínu. Vůně se moc nevyvíjí, zkrátka je to velká dávka pudru s vanilkou a pižmem, mošusové semínko vytváří takový až umělohmotný tón, ale postupně se vytrácí stejně jako sladkost. A ano, nakonec je to docela pěkná vůně, možná opravdu perleťová.

okvětní plátky šeříku a růže, pudrová

Sladká ovocně květinová vůně se stopou orientu. Ovocné tóny s mandarinkou jsou krémové a sladce medové se štiplavým pepřem. Najde se i trocha pudru. Květinový tón tvoří hlavně jasmín a doplňuje ho růže. A už se otvírají dvířka kadidlu, myrze, benzoinu a hlavně pačuli, které vytvoří lehkou chypre, stále pižmově krémovou a balzamickou.

vůně, která připomíná něco důvěrně známého, šeřík, růže a vzpomínka

pokud to můžu posoudit (původní Peut-etre jsem zkusila jen zběžně), zdá se mi skoro identická

Orientální růže z oázy v arabské poušti. Kořenitě skořicová a sladce meruňkově ovocná se mění v pačuliově zemitou a tonkově krémovou krásku, aby nakonec k sobě přibrala tabákové listy, vetiver a vanilkový lusk s ambrou a měkké pižmo. Opulentní a proměnlivá.

listy a větve fíkovníku s nezralými plody, fíkovková klasika

Zelený čaj s kardamomem, cejlonský černý čaj, bergamotový Earl Grey, tohle všechno se tady dá najít. Čajová vůně par excellence, nic podobného neznám. Další šálek je okořeněný římským kmínem a to se mi taky moc líbí, římský kmín používám v kuchyni hodně často, voní to jako ten čerstvě rozdrcený v hmoždíři. Poslední šálek, který si naservírujeme, bude opět cejlonský čaj, tentokrát se z něho bude ještě kouřit a bude ovoněný kosatcem a naservírovaný na podšálku z guajakového dřeva.

Zdá se, že i Andy momentálně experimentuje se syntetickými složkami. Phtaloblue pro mě není akvatická, ale suchá a prašná vůně. Levandule se zeleným tónem, pelargonie a snad i ten fenykl jsou vysušené a posypané na prach rozemletou mořskou solí a pak už jde všechno do sladka s tonkou. Asi bych měla raději zpátky toho starého Andyho.