Krásná jemná vůně růže a kosatce a pudrového pižma - takový nadýchaný polštářek. Velice luxusní vůně, zároveň i nenápadná, vhodná pro jakoukoliv příležitost. Škoda jen jednoho - na mě moc nedrží a nenápadná je až příliš....
Květinová vůně, převažují růže, možná spíš "růžičky". Sladkost květů je postupně víc a víc zapuštěná do růžového pudru. Připadá mi romantická, ve stylu starého dobrého anglického venkova. Mladistvá a křehká, hodící se buď na mladou slečnu, nebo na věkem starší dámu, která je uvnitř stále mladá (jako takové ty čiperné, bystré starší dámy z detektivek od Agathy Christie).
První tóny jsou nahořkle svěží, trochu zelené, užuž jsem myslela, že to na mně chce vybalit pomerančovej květ, ale omyl, ony se z toho vylouply kvítečky šeříku. Ten je pozvolna následován jemnou růží s jakoby medovým nádechem, Onu zvláštní "medovost" by měl způsobovat, jak jsem se dočetla, přidaný lipový květ. Všechny se pak začnou sušit na slunci, chvíli to dokonce vypadá, jakože vůně mizí, jenže opak je pravdou. Ona si pro mě mrška schovává "máslový" kosatec, zlehka zapudrovaný pižmem a špetkou jemně hřejivé ambry, díky čemuž Peut-Etre působí tělově a přitom drží.
Mimochodem, u téhle vůně mě hrozně zajímalo, proč nese název, který znamená možná. Až díky fragrantica jsem zjistila, že tak úplně nesouvisí s vůní jako spíš s reklamou na ni: žena v květinové zahradě, která čeká na svého milého, doufá, že brzy dorazí. Jemný vánek jí fouká vůni květin do vlasů. Zavře oči a nechá se jí obklopit. V tom slyší kroky, otevře oči a její milovaný stojí před ní. A má něco schovaného v ruce? Moment napětí. Stane se něco důležitého ... možná. Tak na tohle bych bez nápovědy nepřišla :) . Peut-Etre však svým vyzněním na mně rozhodně působí romanticky a křehce, to musím souhlasit, tak jestli v tom je to možná.
Šeřík bez typické omamnosti přechází v růži, ale není to žádná procházka rozkvetlou zahradou, v níž se vůně květin vzájemně mísí a přebíjí. Tady jsou to spíše sólové party, které přicházejí z větší vzdálenosti a na těle se slévají do elegantní vůně hladkého pudru. Růže je zde něžná jako ukolébavka a celkově se vůně drží u těla. V jistém ohledu cítím podobu s Bvlgari Pour Femme, která je však pronikavější a které schází mírně hřejivý sametový závěr.
Krásná jemná vůně růže a kosatce a pudrového pižma - takový nadýchaný polštářek. Velice luxusní vůně, zároveň i nenápadná, vhodná pro jakoukoliv příležitost. Škoda jen jednoho - na mě moc nedrží a nenápadná je až příliš....
Romantická elegance ... něžná růžovo-kosatcová pižmovka.
Květinová vůně, převažují růže, možná spíš "růžičky". Sladkost květů je postupně víc a víc zapuštěná do růžového pudru. Připadá mi romantická, ve stylu starého dobrého anglického venkova. Mladistvá a křehká, hodící se buď na mladou slečnu, nebo na věkem starší dámu, která je uvnitř stále mladá (jako takové ty čiperné, bystré starší dámy z detektivek od Agathy Christie).
Něžné, romantické, líbivé, avšak s mizernou výdrží. Je to nasládlá a lahodná kompozice typově podobná Mon Précieux Nectar.
První tóny jsou nahořkle svěží, trochu zelené, užuž jsem myslela, že to na mně chce vybalit pomerančovej květ, ale omyl, ony se z toho vylouply kvítečky šeříku. Ten je pozvolna následován jemnou růží s jakoby medovým nádechem, Onu zvláštní "medovost" by měl způsobovat, jak jsem se dočetla, přidaný lipový květ. Všechny se pak začnou sušit na slunci, chvíli to dokonce vypadá, jakože vůně mizí, jenže opak je pravdou. Ona si pro mě mrška schovává "máslový" kosatec, zlehka zapudrovaný pižmem a špetkou jemně hřejivé ambry, díky čemuž Peut-Etre působí tělově a přitom drží.
Mimochodem, u téhle vůně mě hrozně zajímalo, proč nese název, který znamená možná. Až díky fragrantica jsem zjistila, že tak úplně nesouvisí s vůní jako spíš s reklamou na ni: žena v květinové zahradě, která čeká na svého milého, doufá, že brzy dorazí. Jemný vánek jí fouká vůni květin do vlasů. Zavře oči a nechá se jí obklopit. V tom slyší kroky, otevře oči a její milovaný stojí před ní. A má něco schovaného v ruce? Moment napětí. Stane se něco důležitého ... možná. Tak na tohle bych bez nápovědy nepřišla :) . Peut-Etre však svým vyzněním na mně rozhodně působí romanticky a křehce, to musím souhlasit, tak jestli v tom je to možná.
Šeřík bez typické omamnosti přechází v růži, ale není to žádná procházka rozkvetlou zahradou, v níž se vůně květin vzájemně mísí a přebíjí. Tady jsou to spíše sólové party, které přicházejí z větší vzdálenosti a na těle se slévají do elegantní vůně hladkého pudru. Růže je zde něžná jako ukolébavka a celkově se vůně drží u těla. V jistém ohledu cítím podobu s Bvlgari Pour Femme, která je však pronikavější a které schází mírně hřejivý sametový závěr.