Une Rose de Kandahar vnímám jako výjimečnou vůni, přestože mi připomíná několik jiných. Začátek je lahodný, jako meruňková růže se skořicí (což je nádherné, růže je ovocná a přitom to není obvyklá malina nebo bobulové ovoce) a postupně se prolíná s dřevitými tóny a sladkou vanilkou. Přidává se záhadná ambra (jak to proboha Tauer dělá!) a chvíli dokonce hladce chladivý tón, kterému (sama pro sebe) říkám zesvětlovač na vlasy (cítím ho třeba v Panthere de Cartier a pořád nevím, co přesně ho vytváří). Z meruněk zůstanou hořce mandlová jadérka a vůně se ustálí na krásné vůni růžového pot-pourri, lehce mandlově meruňkového a sladce dřevitě vanilkového.
Nejvíce mi připomíná vůni Galimar (která je více starosvětská) a má v sobě něco shalimarovského. Takže Une Rose de Kandahar vidím jako hypotetický Shalimar Light, v kterém by místo citrusů bylo růžové pot-pourri, jeho flakón jemně růžový se zlatými ornamenty a jméno třeba Shalimar Rose Vanille... Má velmi dlouhou výdrž a druhý den mě vždycky překvapí ještě jednou - stále voní ve vlasech a na oblečení a je úplně jiný - čistě pačuliový.
Tak nám dospěla, celá rozkvetla a zesládla,mandlová očka se jí rozzářila,nevěstinka naše.
Fifi Tauerová,roz.Chachnilová...těší mě
A mě teda opravdu těší,počáteční hořce mandlové,pastově temperové teplo se rozmíchává na paletě s ambrou a tabákem,zamícháno růžovým trnem v kalíšku z bergamotu.Sladce kořeněné,hustě vláčné všeobjímající konejšivo
Je krásná a voní a stopro i dobře chutná
Když světlo voní po mandlích
a v srdci když mi zvoní smích
když zdá se mi sen o růžích
a chvíle když je ve verších …
Slunce se ospale sklání nad záhonem růží a ve stejné chvíli, kdy stále se prodlužující stíny objímají svět, dokresluje bronzovým zlatem krásu květů. Vzduch je jak křišťál průzračný a všude tam, kam slunce ještě dosáhne, se jemně třpytí. Na jazyku cítím chuť dozrávajících meruněk a nos je plný sladkobolné symfonie růží, dřevnaté zeleně s mandlovou hořkostí a chladem večera, co voní temnou zemí. A z mojí kůže jemně sálá hřejivá ambra se sladkou skořicí … poezie okamžiku.
Mandlová růže, suše sladká, proměnlivá, hřejivá i chladná, usměvavě zasněná, nádherná a návyková.
Mírně olejovitá skořice, špetka palčivého hřebíčku, suché tabákové listy, jemně ovocná sametová růže, meruňka v rumu, dřevitý pudr doplněný podtónem anilinového Amaretta a nahořklá máslová ambra. Výdrž při 20 °C přesahuje 7 hodin, ovšem kromě úvodu se vůně drží u kůže.
Suchá růže uklizená pod hromadou vysušeného dřeva, sladké okořeněné pryskyřice a štědré porce sladké pačuli. Nadobyčej povedená vůně s bohatým vývojem, na které je ovšem nejkrásnější jemně ovocné, ambrově sladké, dřevité finále. A člověk si ani nevšimne, že vůně s růží v názvu vlastně ani moc růžová není...
Byla letní noc, cesta vlakem byla divoká. Měl jsem v sobě spoustu vína a nevěděl jsem, kde nakonec vystoupím. Venku byla tma černá jako Tvoje zorničky. Nebo jako moje nový sluchátka k telefonu, jak chceš. Dramatičnost této noci byla umocněna ječením Jenůfy. Jo, opery, to je moje! Chtěl jsem se rozběhnout, ale cestu mi zkřížil netopýr se sametovými křídly. Marně jsem na jeho malém tělíčku hledal nápis “Pojď za mnou!” Nebyl tam. Ale tolik mě zajímalo kam poletí! Běžel jsem za ním černým lesem a najednou jsem se ocitl v jeskyni. A tam jsi byla Ty a podávala jsi mi pohár. Marcipánové růže naložené v terpenýnu. Co ten nápis tam? "VYPIJ MĚ". Tak moment, já se otrávit nechci, i když to voní tak lákavě! Nebo…Že bych to přece jen zkusil? No…Nakonec…Je to úžasná chuť, to nebude terpentýn, to je nějaký zvláštní likér z jiné dimenze. Nalij mi ještě, já se z toho nějak vyspím…
Vývoj : nejdříve cukrové mandle , trošku meruňky, potom Amaretto,pak cyankali,a než jsem se otrávila, přišlo čisté a voňavé mýdlo, které vyzařovalo čistou, noblesní vůni luxusu. A pak jsem se viděla ve starém italském paláci a trošku zacítila ten starý čalouněný nábytek a gobelíny.
OK, takže Andy má v portfoliu čtyři růže... a každá je opravdu hodně jiná. Touto jsem dnes byla dost zaskočená, protože si ji pamatuju jako růži čerstvou, byť ne svěží (plus mínus úroveň v Heeleyho Hippie Rose), zalitou šťavnatou, sytou meruňkou... I omyl. Kolem se rozvinula geniální ambra s růží (Harem Soiree od Arte Profumi, ale ne tolik orientální tíhy) a já nechápala, kde se to bere. Krásná, tou meruňkou jen podbarvená, takže je tu ovocně marmeládový nádech... a k tomu čokoládové pačuli (PG 02 Cozé) s nasládlým dýmkovým tabákem (věřila bych, že ho dal i do Vanilla Flash) a příjemně navlhlým dřevem s lehoučkým posypem na prach rozemleté skořice. Vlastně je trochu gurmánská... trochu kořenitá... trochu květinová. A nádherná.
Původně jsem k ní chtěla připsat … „růže, která se přede mnou skrývá“ … a přemýšlela jsem o věrohodnosti názvu parfému, ale nakonec se mi ji přeci jen podařilo na chvíli zachytit. Musím ale přiznat, že je to velice proměnlivá vůně a při jedné z dalších zkoušek mi nastavila úplně jinou tvář.
Zpočátku se představí poměrně ostrý bergamot a koření (skořice). Ovocné tóny mě minuly úplně. Po bergamotovém úvodu se na povrch prodírá nasládlá vůně, je svěží, trochu kořeněná, ale hlavně hodně pryskyřičnatá… a to je Ona. Teď ji konečně nacházím. Je zvláštní, je jiná, než jaké jsem dosud potkala. Působí dojmem, že je snad v pryskyřici zalitá. A když ji později zahalí suchá a trpká vůně tabákových listů, je pryč. Už chápu, proč jsme se při první zkoušce nepotkaly. Je to růže v utajení. Tajemná a záhadná.
Po čase začne nabírat na sladkosti a hustotě, která zpočátku lehce drhne, ale postupně se na kůži rozvoní sladká ambrová vůně s vanilkovým likérem. A na závěr nesmím zapomenout na pižmo, které mě svou lehkostí až průsvitností překvapilo, vzhledem k průraznosti jiných ingrediencí.
A druhá poloha Une Rose de Kandahar, … z ostrého koření se vyloupla postupně sládnoucí temná skořice. Díky této husté teplé skořicově pryskyřičnaté pěně jsem růži neucítila vůbec. Naopak se ke skořici později přidalo pačuli a nakonec vanilka. A kdo ví, kolik nuancí by se ještě našlo…
...vůně má relativně svěžejší začátek, ale v podstatě začíná posledním řádkem ve svém složení...
A až pak, po chvíli, postupně ukazuje i další ingredience, jež celou vůni vybarvují jak malíř veliké omalovánky...
Tahle růže je ohromně barevná, rychlá, má velmi bohatý vývoj, pracuje...
...ovšem tak jemné a hladké přechody, přesto čitelné a zachytitelné..!
Velmi dobře zmáknuto parfemářské řemeslo.
I přes svou kvalitu mě však osobně Rose de Kandahar neoslovuje.
Je tmavá, ponurá, stísňující...
...proč má flakon tu barvu rozemleté žáby s puškvorcem.?
Možná proto, že vás ta vůně vtahuje do svých osidel jako bažina...
...ať už v tom dobrém nebo špatném slova smyslu.
Je hodně jinde než já, resp. já jsem úplně jiná než vůně, nebyla bych schopna ji nosit.
Technicky:
Pačuli, vanilkový vetiver a tonkový senově nasládlý tón, zlatavě hnědá ambra.
Teplo, husto, hutno, síla táhnoucí ke dnu jak koule u nohy...
Živočišnost...
...živočišnost dýchající ústy růží, tmavorudých, nachových, purpurových, jimž ve stoncích jak v žilách koluje na tekutinu rozehřátá ambra s macerovanými listy nasládlého tabáku a špetkou hebké skořice.
Pak -
meruňkový našlehaný máslový - ovšem vzduchem odlehčený - krém, téměř nesladký, překrývá, hladí, zahaluje tmavo rudé až černokvěté růže, které svojí barvou, i když tmavé, téměř propalují zrak..., a
ve vůni je hladkost bělostných mandlí, jako by jste je sami hladily..!,
a plno dalšíc nuancí...
Nakonec tahle - ingrediencemi - rozježená tauerovka zkrotne, přitulí se, a jen tak svoji nositelku hladí...
28/04/15
Podle Andyho Tauera je vůně inspirována extraktem z afghánské růže, která kvete v provincii Nangarhár. Olej z ní je vysoce kvalitní a pochopitelně vzácný. I když to není až tak podstatné, důležité je, že v případě Andyho nejde nikdy výhradně jen o růží a jen ledasjakou růží a to dodržel i tentokrát.
Na úvod tu tentokrát máme hořce svěží bergamot, lehce štiplavou skořici, asi tak dvě pražené mandle a meruňky, které balancují někde mezi luxusní meruňkovou marmeládou, kandovanými a sušenými meruňkami. Tohle fakt není žádné naivní ovocíčko, jak se nám ho pokoušel v poslední době podstrčit Kilian.
A netrvá dlouho, pod nosem vám rozkvete růže s muškátem s Une Rose Chypree, jen tady je víc té růže a je víc prohřátá od slunce a její okvětní plátky jsou posypané nyní již sladkou skořicí (v URCH nezesládne a toho koření je tam víc) a ulpěly na nich malinké kousíčky zkaramelizovaných meruněk. Potom růži namočíme do husté směsi ze sladké slivovice a vysokoprocentní čokolády.
Ale pozor, je to Tauer, takže nečekejte nějakou přiblblou gurmánštinu, růži nyní čeká výlet do hromady sušeného tabáku. A pro příznivce Une Rose Chypree, Andy i sem dal tu úžasnou hořkoslanou ambru a "sametově" zelené chyprové tóny a přidal o špetku víc lehce drhnoucího vetiveru, díky čemuž růži obklopí malý kouřový obláček.
Jen na závěr bych měla dodat, že ačkoliv jsem zmínila jisté styčné body s Une Rose Chypree, ty jsou tam jen v náznacích, ty nové přidané věci převažují, takže ve finále je to JINÁ růže. Nejde tolik do prostoru, přesto má stejně dobrou výdrž. Pro mě je hlavně skvělé, že vůně ukazuje novou a pořád tauerovsky zajímavou polohu.
Vůně kořeněné růže s ambrou (přpomíná mi ambru v Oriental Brulant, takovou lehce větrovou), zkaramelizovanou meruňkou a jemňounkým závojem pačuli...zpočátku úderná, ale za chvíli se usadí do vůně držící se spíše blízko kůže. Krásná.
Une Rose de Kandahar vnímám jako výjimečnou vůni, přestože mi připomíná několik jiných. Začátek je lahodný, jako meruňková růže se skořicí (což je nádherné, růže je ovocná a přitom to není obvyklá malina nebo bobulové ovoce) a postupně se prolíná s dřevitými tóny a sladkou vanilkou. Přidává se záhadná ambra (jak to proboha Tauer dělá!) a chvíli dokonce hladce chladivý tón, kterému (sama pro sebe) říkám zesvětlovač na vlasy (cítím ho třeba v Panthere de Cartier a pořád nevím, co přesně ho vytváří). Z meruněk zůstanou hořce mandlová jadérka a vůně se ustálí na krásné vůni růžového pot-pourri, lehce mandlově meruňkového a sladce dřevitě vanilkového.
Nejvíce mi připomíná vůni Galimar (která je více starosvětská) a má v sobě něco shalimarovského. Takže Une Rose de Kandahar vidím jako hypotetický Shalimar Light, v kterém by místo citrusů bylo růžové pot-pourri, jeho flakón jemně růžový se zlatými ornamenty a jméno třeba Shalimar Rose Vanille... Má velmi dlouhou výdrž a druhý den mě vždycky překvapí ještě jednou - stále voní ve vlasech a na oblečení a je úplně jiný - čistě pačuliový.
Tak nám dospěla, celá rozkvetla a zesládla,mandlová očka se jí rozzářila,nevěstinka naše.
Fifi Tauerová,roz.Chachnilová...těší mě
A mě teda opravdu těší,počáteční hořce mandlové,pastově temperové teplo se rozmíchává na paletě s ambrou a tabákem,zamícháno růžovým trnem v kalíšku z bergamotu.Sladce kořeněné,hustě vláčné všeobjímající konejšivo
Je krásná a voní a stopro i dobře chutná
Když světlo voní po mandlích
a v srdci když mi zvoní smích
když zdá se mi sen o růžích
a chvíle když je ve verších …
Slunce se ospale sklání nad záhonem růží a ve stejné chvíli, kdy stále se prodlužující stíny objímají svět, dokresluje bronzovým zlatem krásu květů. Vzduch je jak křišťál průzračný a všude tam, kam slunce ještě dosáhne, se jemně třpytí. Na jazyku cítím chuť dozrávajících meruněk a nos je plný sladkobolné symfonie růží, dřevnaté zeleně s mandlovou hořkostí a chladem večera, co voní temnou zemí. A z mojí kůže jemně sálá hřejivá ambra se sladkou skořicí … poezie okamžiku.
Mandlová růže, suše sladká, proměnlivá, hřejivá i chladná, usměvavě zasněná, nádherná a návyková.
Mírně olejovitá skořice, špetka palčivého hřebíčku, suché tabákové listy, jemně ovocná sametová růže, meruňka v rumu, dřevitý pudr doplněný podtónem anilinového Amaretta a nahořklá máslová ambra. Výdrž při 20 °C přesahuje 7 hodin, ovšem kromě úvodu se vůně drží u kůže.
Suchá růže uklizená pod hromadou vysušeného dřeva, sladké okořeněné pryskyřice a štědré porce sladké pačuli. Nadobyčej povedená vůně s bohatým vývojem, na které je ovšem nejkrásnější jemně ovocné, ambrově sladké, dřevité finále. A člověk si ani nevšimne, že vůně s růží v názvu vlastně ani moc růžová není...
Byla letní noc, cesta vlakem byla divoká. Měl jsem v sobě spoustu vína a nevěděl jsem, kde nakonec vystoupím. Venku byla tma černá jako Tvoje zorničky. Nebo jako moje nový sluchátka k telefonu, jak chceš. Dramatičnost této noci byla umocněna ječením Jenůfy. Jo, opery, to je moje! Chtěl jsem se rozběhnout, ale cestu mi zkřížil netopýr se sametovými křídly. Marně jsem na jeho malém tělíčku hledal nápis “Pojď za mnou!” Nebyl tam. Ale tolik mě zajímalo kam poletí! Běžel jsem za ním černým lesem a najednou jsem se ocitl v jeskyni. A tam jsi byla Ty a podávala jsi mi pohár. Marcipánové růže naložené v terpenýnu. Co ten nápis tam? "VYPIJ MĚ". Tak moment, já se otrávit nechci, i když to voní tak lákavě! Nebo…Že bych to přece jen zkusil? No…Nakonec…Je to úžasná chuť, to nebude terpentýn, to je nějaký zvláštní likér z jiné dimenze. Nalij mi ještě, já se z toho nějak vyspím…
Vývoj : nejdříve cukrové mandle , trošku meruňky, potom Amaretto,pak cyankali,a než jsem se otrávila, přišlo čisté a voňavé mýdlo, které vyzařovalo čistou, noblesní vůni luxusu. A pak jsem se viděla ve starém italském paláci a trošku zacítila ten starý čalouněný nábytek a gobelíny.
OK, takže Andy má v portfoliu čtyři růže... a každá je opravdu hodně jiná. Touto jsem dnes byla dost zaskočená, protože si ji pamatuju jako růži čerstvou, byť ne svěží (plus mínus úroveň v Heeleyho Hippie Rose), zalitou šťavnatou, sytou meruňkou... I omyl. Kolem se rozvinula geniální ambra s růží (Harem Soiree od Arte Profumi, ale ne tolik orientální tíhy) a já nechápala, kde se to bere. Krásná, tou meruňkou jen podbarvená, takže je tu ovocně marmeládový nádech... a k tomu čokoládové pačuli (PG 02 Cozé) s nasládlým dýmkovým tabákem (věřila bych, že ho dal i do Vanilla Flash) a příjemně navlhlým dřevem s lehoučkým posypem na prach rozemleté skořice. Vlastně je trochu gurmánská... trochu kořenitá... trochu květinová. A nádherná.
Původně jsem k ní chtěla připsat … „růže, která se přede mnou skrývá“ … a přemýšlela jsem o věrohodnosti názvu parfému, ale nakonec se mi ji přeci jen podařilo na chvíli zachytit. Musím ale přiznat, že je to velice proměnlivá vůně a při jedné z dalších zkoušek mi nastavila úplně jinou tvář.
Zpočátku se představí poměrně ostrý bergamot a koření (skořice). Ovocné tóny mě minuly úplně. Po bergamotovém úvodu se na povrch prodírá nasládlá vůně, je svěží, trochu kořeněná, ale hlavně hodně pryskyřičnatá… a to je Ona. Teď ji konečně nacházím. Je zvláštní, je jiná, než jaké jsem dosud potkala. Působí dojmem, že je snad v pryskyřici zalitá. A když ji později zahalí suchá a trpká vůně tabákových listů, je pryč. Už chápu, proč jsme se při první zkoušce nepotkaly. Je to růže v utajení. Tajemná a záhadná.
Po čase začne nabírat na sladkosti a hustotě, která zpočátku lehce drhne, ale postupně se na kůži rozvoní sladká ambrová vůně s vanilkovým likérem. A na závěr nesmím zapomenout na pižmo, které mě svou lehkostí až průsvitností překvapilo, vzhledem k průraznosti jiných ingrediencí.
A druhá poloha Une Rose de Kandahar, … z ostrého koření se vyloupla postupně sládnoucí temná skořice. Díky této husté teplé skořicově pryskyřičnaté pěně jsem růži neucítila vůbec. Naopak se ke skořici později přidalo pačuli a nakonec vanilka. A kdo ví, kolik nuancí by se ještě našlo…
...vůně má relativně svěžejší začátek, ale v podstatě začíná posledním řádkem ve svém složení...
A až pak, po chvíli, postupně ukazuje i další ingredience, jež celou vůni vybarvují jak malíř veliké omalovánky...
Tahle růže je ohromně barevná, rychlá, má velmi bohatý vývoj, pracuje...
...ovšem tak jemné a hladké přechody, přesto čitelné a zachytitelné..!
Velmi dobře zmáknuto parfemářské řemeslo.
I přes svou kvalitu mě však osobně Rose de Kandahar neoslovuje.
Je tmavá, ponurá, stísňující...
...proč má flakon tu barvu rozemleté žáby s puškvorcem.?
Možná proto, že vás ta vůně vtahuje do svých osidel jako bažina...
...ať už v tom dobrém nebo špatném slova smyslu.
Je hodně jinde než já, resp. já jsem úplně jiná než vůně, nebyla bych schopna ji nosit.
Technicky:
Pačuli, vanilkový vetiver a tonkový senově nasládlý tón, zlatavě hnědá ambra.
Teplo, husto, hutno, síla táhnoucí ke dnu jak koule u nohy...
Živočišnost...
...živočišnost dýchající ústy růží, tmavorudých, nachových, purpurových, jimž ve stoncích jak v žilách koluje na tekutinu rozehřátá ambra s macerovanými listy nasládlého tabáku a špetkou hebké skořice.
Pak -
meruňkový našlehaný máslový - ovšem vzduchem odlehčený - krém, téměř nesladký, překrývá, hladí, zahaluje tmavo rudé až černokvěté růže, které svojí barvou, i když tmavé, téměř propalují zrak..., a
ve vůni je hladkost bělostných mandlí, jako by jste je sami hladily..!,
a plno dalšíc nuancí...
Nakonec tahle - ingrediencemi - rozježená tauerovka zkrotne, přitulí se, a jen tak svoji nositelku hladí...
28/04/15
Podle Andyho Tauera je vůně inspirována extraktem z afghánské růže, která kvete v provincii Nangarhár. Olej z ní je vysoce kvalitní a pochopitelně vzácný. I když to není až tak podstatné, důležité je, že v případě Andyho nejde nikdy výhradně jen o růží a jen ledasjakou růží a to dodržel i tentokrát.
Na úvod tu tentokrát máme hořce svěží bergamot, lehce štiplavou skořici, asi tak dvě pražené mandle a meruňky, které balancují někde mezi luxusní meruňkovou marmeládou, kandovanými a sušenými meruňkami. Tohle fakt není žádné naivní ovocíčko, jak se nám ho pokoušel v poslední době podstrčit Kilian.
A netrvá dlouho, pod nosem vám rozkvete růže s muškátem s Une Rose Chypree, jen tady je víc té růže a je víc prohřátá od slunce a její okvětní plátky jsou posypané nyní již sladkou skořicí (v URCH nezesládne a toho koření je tam víc) a ulpěly na nich malinké kousíčky zkaramelizovaných meruněk. Potom růži namočíme do husté směsi ze sladké slivovice a vysokoprocentní čokolády.
Ale pozor, je to Tauer, takže nečekejte nějakou přiblblou gurmánštinu, růži nyní čeká výlet do hromady sušeného tabáku. A pro příznivce Une Rose Chypree, Andy i sem dal tu úžasnou hořkoslanou ambru a "sametově" zelené chyprové tóny a přidal o špetku víc lehce drhnoucího vetiveru, díky čemuž růži obklopí malý kouřový obláček.
Jen na závěr bych měla dodat, že ačkoliv jsem zmínila jisté styčné body s Une Rose Chypree, ty jsou tam jen v náznacích, ty nové přidané věci převažují, takže ve finále je to JINÁ růže. Nejde tolik do prostoru, přesto má stejně dobrou výdrž. Pro mě je hlavně skvělé, že vůně ukazuje novou a pořád tauerovsky zajímavou polohu.
Vůně kořeněné růže s ambrou (přpomíná mi ambru v Oriental Brulant, takovou lehce větrovou), zkaramelizovanou meruňkou a jemňounkým závojem pačuli...zpočátku úderná, ale za chvíli se usadí do vůně držící se spíše blízko kůže. Krásná.