značka: |
Tauer Perfumes
|
parfumér: |
Tauer, Andy
|
rok: |
2020
|
určení: |
unisex
|
hlava:
|
bergamot, sicílsky citrón, bulharská levanduľa, sladký fenikel EO
|
srdce:
|
burbonská pelargónia, pomarančový kvet, akord vodných bylín
|
základ:
|
gurmánsko-ambrový akord, suché fazle tonky, akvaticko-cédrové tóny
|
Je jak voňavý dárkový balíček s kolínskou a pečlivě zabaleným mýdlem.
Na chvíli mě přenese do staré mýdlárny, kde se v kotli vaří mýdlo a kolem je spousta voňavých ingrediencí a hlavně bylin, sušených i čerstvých. Jejich svěžest otevírá vůni, jako ostrou kolínskou, jako silný životabudič po ránu. I přes veškerou jejich svěžest, tam někde pod tou voňavou smrští cítím jádrové mýdlo. Poctivé, žádná průmyslová výroba. Podezřívám z toho pomerančový květ, ke kterému chemik přidal ještě pár kapek ylangu, vše v surové, neuhlazené podobě. Možná i proto působí trochu těžce i trochu starosvětsky. Vzpomínám, jak vonělo babiččino prádlo ve skříni, úhledně poskládané do komínků. Vůně má svůj vývoj, takže současně v ní nacházím i oceán a cítím vlahý slaný vzduch nad jeho hladinou.
Ke konci, kdy už ztrácí svou sílu, zůstává jen jemná sladce-slaná stopa s vůní jehličí.
Žádné velké exotiky jako v případě marocké pouště se tentokrát nedočkáte. Andy se prostřednictvím zelené levandule s tóny sena a mandlové tonky přesunul z Causse Méjean na písečné pláže v sousední Provence, lemovaných suchými travinami, kvetoucími pomerančovníky, anýzově sladkým fenyklem a dalšími bylinami. Jen je škoda, že za touhle středomořskou atmosférou stojí kromě citrusů, vodních tónů, jehličnatého cedru a slanosti ambry i kašmeran.
Zdá se, že i Andy momentálně experimentuje se syntetickými složkami. Phtaloblue pro mě není akvatická, ale suchá a prašná vůně. Levandule se zeleným tónem, pelargonie a snad i ten fenykl jsou vysušené a posypané na prach rozemletou mořskou solí a pak už jde všechno do sladka s tonkou.
Asi bych měla raději zpátky toho starého Andyho.
Voní přesně v odstínu flakonu,jako inkoust(Squid Zoologist) je slaně sladká jako mořská hlubina,je vzdušná jako teplý horský vítr,je hutná jako letní noční obloha,cítím květiny ale nedokážu je určit-klidně by tak mohly vonět chrpy nebo protěže,po nástřiku ostrá jak břitva,vůně Progresek,plastově sladká,velmi zvláštní,velmi krásná takovým vážným způsobem,mohl by jí vonět operní pěvec basbarytonu oblečený do tmavomodrého sametového kabátce,nebo Eva Braunová v rajtkách v Orlím hnízdě