ovocná růže, pro mě nuda, ale aspoň guerlainovská, tedy ne úplně banální

svěží limeta a černý rybíz se sladce medovou mimózou na čistém pižmu, neurazí, nenadchne, rozhodně kvalitní vůně, ale ne pro mě

středomořská citrusově bylinková s kapkou fíku

čistá pižmová vůně; sice to není můj styl, ale přesto ji považuju za povedenou; první závan je citron s bergamotem, jemnými květinovými tóny a nějakou zelení, pak jde do čisté pižmové vůně, dřevo necítím vůbec

Vychlazená minerálka s citrónovou a mandarinkovou příchutí. Minerálkou svlažíme zelenou louku a polínko dřeva na ní. Slunce ale louku vysuší a po nějaké chvíli tu voní už jenom na troud vysušené seno. A po dvou hodinách ani to ne.

Mandarinka, právě utržená ze stromu a ležící na stole spolu s citronem, čeká na oloupání. Ylang-ylang dotváří sluneční tón, všechno je světlé, čisté jako svěží ranní vzduch. Z dálky voní pomerančový květ. Stejně jako domenica tam mám i tu vetiverovou fázi, která připomíná Fate. A nakonec lehkou vůni prohřátého santalového dřeva stolu, na kterém ovoce leží. Ano, Forte je jednoznačně lepší než původní efemerická Aqua Vitae.

Vůně hladká a dokonalá jako sklo od sklářů z Murana. Modrá barva sladké šťavnaté švestky s propletenými zlatými arabeskami ze suché prachové skořice a průzračný svěží ovocný zázvor zatavený do hnědi tabákových listů vonících po semiši. Sladká gurmánská tonka a dřevo s vysušeným vetiverem a ještě pořád skořice...

Krásná, škoda, že už není. Zelená galbanová vůně s větvičníkem ve stylu chypre, mýdlo, podkres jemných květin, trocha pačuli, nakonec krémově santalové dřevo s větvičníkem.

Patří k těm povedenějším z montalovské nadprodukce. Růže se šafránem a dřevitým oudem, pěkné, ale ne úplně originální. Co tuto vůni povýší, je krásně zapracovaná tonka, sladká a vanilková, a k ní balzamická, karamelově tabáková ambra.

arabské delikatesy a koření s krásnou myrhou, jenom to curry mi připomíná jídlo

Arbolé, arbolé, seco y verdí. (Tree, tree, dry and green.) Hiram Green opět dokazuje, že i z přírodních ingrediencí se dá udělat originální a dobrá vůně. I v této pačuliovce, která dostala svůj název podle stejnojmenné básně Federica Garcíi Lorcy, příjemně překvapil. Pačuli je totiž úplně jiné než jak ho známe, není zemité, dřevité a vůbec ne zatuchlé, je to svěží zelené pačuli, dokonce trochu pudrové a sladce květinové. Že by sem Hiram přidal nějaké medové kvítky? Kdoví. Co sem ale přisypal určitě, je koření, hlavně hřebíček a trochu skořice. Do základu doplnil santalové dřevo a krémovou mandlovou tonku, která s vanilkou, ambrou a troškou suchého zakouřeného dřeva pačuli krásně doplní. Vzniklo tak hebké, krémové a balzamické pačuli s dobrou projekcí a velmi dlouhou výdrží. A já se těším, co pro nás Hiram připraví příště.

Les a louka. Dřevo, myrha s orientální příchutí šafránu a potom krásný les, jehličí a pryskyřice na stromech obrostlých mechem. Na mýtině v lese roste pár kvítků a spadané listí na zemi voní zemitě a semišově.

Krajina bájné Arkádie. Zeleně svěží louky plné levandule obrostlé růžovými keři a se sem tam poházenými keříky jasmínu, trsy pačuli a stromy s vytékající olejovitou pryskyřicí. Na horizontu se tyčí pár santalovníků. Celá krajina je ponořená do krémově mlžného oparu slibujícího harmonii uprostřed idylické přírody, mýdlovou čistotu myšlenek a činů, klid a útěchu.

Sladce mentolové sněhové vločky, které studí na kůži. Rozpouští se ve vychlazeném krému z vanilky a květinově ovocné pomerančové směsi. Když se směs napění, přidá se do ní pačuli, pudr a mošusové semínko, promění se v pěnu do koupele.

Aristokratická vůně začíná gurmánsky. V zámeckém salónu jsou připraveny dvě sklenky se sladce ovocným likérem okořeněným muškátem a vanilkou, ozdobenými plátky citronu. Francouzská okna jsou otevřená, vánek pohybuje záclonami a přináší sem vůni pivoněk a růží společně se zeleným a zemitým tónem podvečerního parku. Na kožené pohovce jsou rozhozeny polštáře a čekají na večerní návštěvníky. Ve vzduchu už je cítit dámský ambrově vanilkový a pánský vetiverový parfém ...

Docela originální vůně, i když pouštní Arizonu znám a v téhle sladké květinovce ji nemůžu najít. Je to sladká vůně, jsou v ní kaktusy a slunce, ale také hroznový cukr s příchutí jahod. Jasmín, pomerančový květ a... opravdu pěkný kosatec. Všechno jako by bylo pod nánosem suchého pouštního písku. Nebo vlastně kašmeranu.

Příběh u této vůně je o Fanny z Arles, která milovala květiny a pěstovala je ve skleníku, který byl prvním dárkem od jejího manžela. Cítila se ale málo svobodná a rozhodla se svého muže opustit. Zůstala po ní vůně, kterou poslední noc před svým útěkem destilovala z poupat, květů a listů květin - vůně jejího osvobození. Arles určitě nevoní jako čistá květinovka. S citrusovou magnólií je tady hlavně sladké ovoce, broskve a meruňky, a výrazné koření. Nejvíc vnímám skořici a hřebíček a na chvíli i římský kmín. Tato fáze hodně připomíná vůně s ovocem a skořicí jako třeba Feminité du Bois nebo Dolce Vita, zvlášť když se k ovoci ještě přidá vanilka a růže. Arles má ale daleko jemnější drydown, není tady žádný cedr, jen krémový santal s pižmem a teplou sladkou ambrou, která má jemné kožený podtón.

nic pro mě

pomerančový květ s jasmínem, docela pěkná

zdála se mi docela povedená, ale po chvíli je to hodně vlezlá vůně, tu bych na sobě nevydržela

Tak předně, tato vůně nemá vůbec nic společného s Aromatics Elixir a ani není black. Je to krémová bílá květinovka. Z bílých květin je tady hlavně jasmín, jemný a neindolický, také trochu pomerančového květu a lehce ovocné vonokvětky. Doplněna je o balzamickou nasládlou myrhu. Na kůži zůstává sladce krémová, na testovacím papírku je spíš dřevitě vetiverová. Sice nic nového pod sluncem, ale pěkná vůně a s docela dlouhou výdrží - na rozdíl od předešlé Aromatics in White. Typově mi trochu připomněla první Ditu von Teese.

první dojem - hodně sladká, zkoušeno na papírku, na tom po nějaké době pěkná vůně se švestkou, fialkou a pačuli; nutno vyzkoušet na kůži

Je toho tolik, čím by mohla Argentina vonět. Co třeba pampa nebo Ohňová země, květy jacarandy, červené víno nebo čaj mate, dulce de leche nebo alfajores. A tango! To bych tady v nějaké formě čekala. Ale je to všechno jinak. Jedna z prvních myšlenek, které jsem si k vůni poznamenala, je argentinské slunce. A jak jsem zjistila později z popisku, slunce v ní opravdu má být. Svítí na růži s pudrovým mošusovým semínkem, které jí dodává i jemně ovocný nádech. Růže je i trochu zelená díky šáchoru a magnóliově bílokvětinová. A nakonec zlatě balzamicky ambrová.

Ze sladkého vanilkového pudru vyrůstá bílý květ tuberózy a pár pomerančových kvítků, také malý krémově ovocný kvítek ylang ylangu. Tuberózový pudr nakonec popráší i mléčný santal s hoblinou cedru.

taková vánoční vůně včetně vánočního cukroví; petitgrain a svěží neroli vyvažuje sladkost gurmánky se skořicí, karamelem a mléčným krémem, ale prosadí se i květiny . kromě pomerančového květu i růže