Co mají společného Bronze Goddess, Soleil Blanc, Terracotta Le Parfum a třeba Mayotte? Že s nimi lidé běžně asociují pobyt na pláži, opalovací mléko, dovolenou. Jenže. Opravdu trávíte dovolenou pravidelnou reaplikací silně parfémovaného opalováku, držíte v ruce čerstvě rozpůlený kokos a cítíte kolem hodně vanilky? Já třeba na sebe dám opalovák maximálně dvakrát, skáču ve vlnách, ležím na obyčejné osušce na písku a nechávám slunce ze zahřáté kůže s pozůstatky opalováku usušit kapičky mořské vody, cítím příjemně šimrající paprsky slunce a sůl ve vzduchu. A tohle je L'Ambre des Merveilles. Reálná dovolená bez Photoshopu. Jemná hřejivá ambra, lehce zkaramelizovaná vanilka a slaná mořská voda.

Vlahé syté květiny s dužnatými okvětními plátky vás obklopí ze všech stran. Dominuje zcela nežampionová gardénie doplněná mydlinkovým neroli a kapkou bergamotu, v základu s téměř neznatelně drhnoucím suchým cedrem a proteplené tělovým bílým pižmem. Vůně je hladká, zaoblená, čistá, ale nikoli sterilní, jde hezky do prostoru a dobře drží. Mimořádně příjemná na začátku jara, jako cítit každým pórem probouzející se přírodu - byť ta vlahost působí svým způsobem skleníkově (ale ne dusně).

Zviratko nefalsovane. Vylepsena realisticka Louve/vlcice, s mlecnymi tony

Další Sergeova čistota... Voní jako sušené oregano, jemně zeleně hořké, v úvodu pikantněji s černým pepřem a později tlumeně dřevitě s nádechem nesladké lékořice, ale pořád jako byste si sušili bylinky z květináčků na okně a chtěli doplnit staré dřevěné kořenky. Není to vyloženě kuchyňská edice a oceňuju, že tady nestraší žádný řízný citrus. Tohle je hezky minimalistické, nevnucuje se, ale uznávám, že by bylo potřeba se hodně polévat.

zajímavé, hezké, hrozně mi to připomínalo jetel, čtyřlístky :)) ale pro mě jinak nenositelné.

nejlepší Lolita

nejprv kopec sladkého pudru (kosatec, fialky, heliotrop, bílé pižmo a všechno, na co fantazie stačí a je způsobilé a schopné vonět pudrově) s docela zajímavým náznakem lékořice, ale netrvalo dlouho a tradiční lolitovský pendrek to převálcoval. ale i kdyby ne – proč bych měla chtít vonět jako vymydlené mimino? :think: (a tuplem jako vymydlené mimino s připáleným pendrekem) edit: ke konci pendrek zmizel a nastoupila malinová sladkost. za změnu k lepšímu to moc nepovažuju…

„Some fresh air in the rusty old water pipes.“ - teda u Lutensů to doslova drtí – kdo proboha vymyslel dát dohromady pepř a eukalyptus?? (kdo asi.) je to jak protahovací sprej do nosu proti rýmě :twisted: za krátko nastupuje marketingem avizované kadidlo, ne ve smyslu kouřova, ale spíš chladu. a ty rezavé trubky by se tam taky našly. vůně je velmi chladná, opravdu až ledová, a suchá. kov, kámen, led. jako je to nepopiratelně originální počin (prej rebélie aktuálním trendem absolutní čistoty – haha! já myslím, že SL dokázal dát novou dimenzi i tomuhle), ale pokud bych měla vybrat, volím původní L'Eau jako rozhodně o poznání nositelnější. ... nejprve pepř + eukalyptus, posléze i kadidlo působící velmi chladným dojmem. kov, kámen, rez.

Zvláštní vůně, zajímavá a přitom neofenzivní, neutrální. Ve své podstatě je to tělová vůně, pižmo s nesladkým pudrem. Výraznou složkou je prachově jemné, suché koření /hlavně koriandr, pak trochu skořice, v pozdějších fázích se o slovo výrazěji hlásí hřebíček/ které vůni činí jemně štiplavou, pikantní. Suché růžové plátky dodávají nádech ženskosti, strohá kořenitost taje jako hnětená v teplých dlaních a sládne jemnou, velmi málo zřetelnou vanilkou. I přes poměrnou vyváženost složek suchých a hřejivých, krémových, lehce zemitý a opět spíš suše laděný základ s pačuli a cedrem jasně definuje, že toto nebude (další) sladká orientálka, ale vůně velmi decentní.

mýdlo

aldehydy a citrusová kůra, podivně neosobní nasládlá čistota, tady Serge asi trochu rebeloval a dobře, že se vrátil do svých standardních kolejí. dobře nositelná pro ty, jimž tento styl vůní vyhovuje.

dobrá, sytá květinovka, ale dost sladká

Předražená ambrovka. Kvalitní, jasně, ale podobná jako 100000 dalších. Sladké pryskyřice, hustá krémová vanilka, kašmeranová sladkohebkochumlavost, dřevitost, suché pačuli s labdanem ala staré knihy i s koženými vazbami a mezi nimi založené suché lístky šalvěje. Maličká knihovna bez oken, s dřevěnými regály od podlahy po strop a k nim přistavené schodky a žebříky, svazek vedle svazku, osvětlená několika lampami. Klidná vůně, odpočinková a zahřívací.

můj vztah k L'Heure Bleue stručně: hezké, smutné, oduševnělé, klidné, mastné, starosvětské. bohužel si nevzpomenu, kdo to psal, ale musím souhlasit s tím defilé odkazů na různé jiné Guerlainovic vůně, protože na mně defiluje tak, že se ani po úplném rozvonění nezastavila na určitém bodě a pořád balancovala na hraně. spíš než odkaz na LHB se zpočátku kloní spíš k Apres l'Ondee, mýdlo se dostaví poměrně razantně, ale rychle se zase utlumí. dál jsou výrazné fialky, kosatec, anýz. s dalším vývojem přetrvávají hlavně ty fialky, které výrazně zpudrovatí. jednu chvíli jsem měla pocit, že cítím ten heliotrop z QVLP, jiný okamžik jsem zase zachytila náznak MPN, ale obojí bylo jen jednou a zase se ztratilo. na mně L'Heure de Nuit kolísá na hraně mezi Insolence (na půli cesty mezi edp a č.p.) a LHB bez starosvětskosti, s náhodně přidanou různě intenzivní dávkou pudru a/nebo mýdla. není to špatné, barevně tmavší modř z oblohy, víceméně jako tekutina ve flakonu, prolínaná s pastelovou fialovou/lila. dojmově klidná, s nádechem klasiky, kterýžto dojem se ale nepodařilo naimitovat plně. jsem z ní poněkud v rozpacích a nejsem si jistá, zda tento počin hodnotit jako zdařilý nebo jen průměrný. a mám velkou výhradu k výdrži i intenzitě na své kůži, to je docela zklamání.