Pro můj nos je to opravdu velmi zelená a vlhká vůně. Galbanum, andělika, zelené seno, mech vykreslují podobu reálné zahrady plné trávy, masitých lodyh a lehce tlejícího sena ve vlhký letní podvečer. V závěru se malinko uhladí, ale stále je zelená jak brčál.
Je to přesně jak píše wendulka, krajina francouzského severu, svěží tráva, jejíž zeleň je zdůrazněna galbanem, andělika, pastviny s lučními travinami, keře hlohu a porosty fialek na úbočích zalesněných kopců s mechovým podrostem. Sladkost do této náruče zeleně vnesou květy kvetoucích mimóz a zemitost zase kosatec.
Anatole Lebreton je parfumér, pocházející z francouzské Bretaně a právě tahle vůně má být inspirovaná jeho dětstvím, stráveným běháním po loukách, mechových porostech v hlubokých lesích a tajemných vřesovištích bretaňského venkova. A co k tomu dodat, ve flakonu z toho najdete úplně všechno.
Nasládle zelená andělika s větrovými podtóny, hořkým zeleným galbanem, samětově zelenými lístky fialky, hlohem a chomáčky pudrové mimózy tu zastupuje louku, plnou vlahé zeleně, bylin a květin. Řekla bych, že je to zejména mimóza, která tomu společně s křehkým kosatcem asi nejvíc dodává vzdušnost a lehkost. A protože jsme na louce a máme tu mimózu, nechybí tu ani hromada čerstvého sena, lákající k ulehnutí.
V základu pak nebyl opomenut ani ten les, zastoupený navlhlým mechovým podkladem, jenž vůni dodá jemný punc chypre. Čili pro koho je taková Une Fleur de Cassie příliš úderná a Farnesiana coby mimózová vůně zase přespříliš sladká, ale chce něco se stejně dobrou výdrží a přitom dostatečně originálního, směle do L´Eau de Merzhin.
Pro můj nos je to opravdu velmi zelená a vlhká vůně. Galbanum, andělika, zelené seno, mech vykreslují podobu reálné zahrady plné trávy, masitých lodyh a lehce tlejícího sena ve vlhký letní podvečer. V závěru se malinko uhladí, ale stále je zelená jak brčál.
Je to přesně jak píše wendulka, krajina francouzského severu, svěží tráva, jejíž zeleň je zdůrazněna galbanem, andělika, pastviny s lučními travinami, keře hlohu a porosty fialek na úbočích zalesněných kopců s mechovým podrostem. Sladkost do této náruče zeleně vnesou květy kvetoucích mimóz a zemitost zase kosatec.
Anatole Lebreton je parfumér, pocházející z francouzské Bretaně a právě tahle vůně má být inspirovaná jeho dětstvím, stráveným běháním po loukách, mechových porostech v hlubokých lesích a tajemných vřesovištích bretaňského venkova. A co k tomu dodat, ve flakonu z toho najdete úplně všechno.
Nasládle zelená andělika s větrovými podtóny, hořkým zeleným galbanem, samětově zelenými lístky fialky, hlohem a chomáčky pudrové mimózy tu zastupuje louku, plnou vlahé zeleně, bylin a květin. Řekla bych, že je to zejména mimóza, která tomu společně s křehkým kosatcem asi nejvíc dodává vzdušnost a lehkost. A protože jsme na louce a máme tu mimózu, nechybí tu ani hromada čerstvého sena, lákající k ulehnutí.
V základu pak nebyl opomenut ani ten les, zastoupený navlhlým mechovým podkladem, jenž vůni dodá jemný punc chypre. Čili pro koho je taková Une Fleur de Cassie příliš úderná a Farnesiana coby mimózová vůně zase přespříliš sladká, ale chce něco se stejně dobrou výdrží a přitom dostatečně originálního, směle do L´Eau de Merzhin.