citrusko-svěženka, kterou bych si vybrala jako druhou (po pumě woman), kdyby na to přišlo. jinak ne-e. druhá verze - děs.

na to, jak mám noční můry z vůní s kůží, tak tato se povedla a líbí se mi. je spíš hodně kořeněná než kožená, temná, tajemná, beroucí za srdce. fakt na mě udělala dojem. no a mám ráda portské :D i když pokud je v této vůni nějaké víno, tak je těžké, suché a kořeněné, ale hutná sladkost portského tu není.

Květinové chypre „pro sraby“ a vůně, díky které beru Patricii Nicolai po (pro mě ;) ) propadácích Sacrebleu, Vanille-Tonka a Eau Turquoise laskavě na milost. Tuberóza je zde mírná, oblá a hebká, zakápnutá meruňkovou šťávou, nehraje prim, jak mívá často ve zvyku a je poměrně ovocná, jahodová, spíš než bílokvětinově omamná. Sušená růže jí dodává lehce mýdlový nádech, tak asi mohl vonět prádelník provoněný květinovým mýdlem před poněkud více lety… Trochu nostalgie. Chyprový základ drhne jen mírně, je suchý, zemitě-dřevitý a je v něm znát i teplá ambra, není chladný, jak někdy bývá. Tajná zahrada to sice moc není, ale vůně je velmi příjemně poklidná až zasněná.

Jako jediná vůně s datlemi se mi doposud vybavovala Dzhari od Pahedonu, kde byly dost hutné. V Jardins de Misfah jsou datle ne úplně obvykle nakombinované s růží (po milionté tři sta padesáté, ale aspoň neotřele!), poměrně svěží a poměrně sladkou, ale ne těžce, spíš jenom ovocně, okořeněné muškátovým oříškem a kardamomem. Vlastně tu máme líbivou růži bez všech klišé (růže a černý rybíz, růže a šafrán, růže a oud, růže a pačuli,...), do níž se člověk labužnicky ponoří jako do lázně z horkého ovocného rozvaru, přikápne mandlový olej a kolem se se všemi těmi aromaty mísí i vůně prohřáté pokožky...

Jasmín asi jako samotný květ s voskovými okvětními plátky, nahořklý a s kapkou zeleně, ale postrádá tu velkolepou intenzitu bílokvětinových vůní, prostě tu tak nějak je, samozřejmý jako keř v rohu zahrady, který v podvečer voní poněkud bez zaujetí. Vůně jako taková je principiálně prostá - k jasmínu se přidá vanilkově pudrové pižmo, téměř nesladké, žádný hebký obláček, a lehký hřebíčkový prach. A mně tam prostě něco chybí. Můžeme si klidně říct, že je to taková zdrženlivá Jasmin de Pays od Perris, jemnější, méně všeho, omamnosti i kořenitosti. Vlastně si nejsou až tak podobné z hlediska jasmínových vůní jako takových, ale spojuje je, že jsou oba téměř soliflory. Jasmín bez příkras, i s náznaky tlejících indolů v počátku.

Zřejmě budu široko daleko jedna z mála, komu se nelíbí... Ale můžu to vzít velmi stručně, k základu z Opia přidali pár květů jasmínu a nějaké to teplejší, sladší koření. Výsledek je poměrně hladký, poměrně gurmánský až dřevitý, ale ten jasmín tam místy tak vykoukne, rozhodí trochu gumovitého odéru a zase se schová. Zamačkávám slzu v oku, protože tohle není pro mě. Je mi dokonce docela protivná. Milovnice Jasmin Noir hledající něco haute couture, račte si prosím poznačit, tohle by vás mohlo zajímat.

Jasmín není indolický, ale je hodně omamný a současně zeleně drhne. Dostaneme k němu v balíčku několik čerstvě rozdrcených hřebíčků v hmoždířku, ale skoro se ztratí v té nekonečné záplavě květů. A myslím, že to bílé pižmo tady úmyslně není ten hebký obláček, ale voní po vypraném, ještě mokrém prádle. Pokud milujete jasmín, milujete autentické květinovky, pak je tato vůně perfektní. Bez kudrlinek a milionu složek - prostě Ellena.

někdo dal použitou Pedro žvýkačku do krabičky od šňupacího tabáku, která ještě nebyla úplně prázdná. žvýkačka se pěkně obalila a zbytek tabáku už je nepoužitelný, i kdyby se byl býval dobrovolně oddělil od růžového gumového cucku, protože od něj dost zásadně načichl. nejde o sladký dýmkový tabák jako v jiných vůních, ale o poněkud levnější, drsnejší verzi. (marně) přemýšlím nad využitím této vůně a vkrádá se mi na mysl zejména „pro zajímavost“. (P. S.: po cigaretách ani památky; nekuřákům zkouška umožněna bez újmy.)

Zpočátku panuje důvodná obava, že se tu neblaze smísí indoly a živočišné pižmo a mýdlo a bude to jedna velká nevydýchatelná pohroma. Obava je ovšem lichá. Jasmín zjemní na úroveň orosených okvětních plátků, v nichž tepe vláha, cítíme čerstvou zeleň zapudrovanou nánosem nesladkého pudru, cítíme hebké bílé pižmo, to obláčkově jemné, cítíme dřevitost větviček jasmínového keře a živočišnost se proměnila na milé tělové teplo, zlehýnka přislazené velmi střídmou, hladkou vanilkou. Je to jako kříženec Artemisie a Baiser Volé (bez hnijících stonků), ale o několik tříd výš od obojího, a spíš než jasmín mi to voní jako křehká, citlivě zpracovaná lilie. Můj favorit od této značky.

Začíná jako zářivá slunečná vůně, kde medovým pylem těžknoucím květům jasmínu v podvečerním horku sekunduje máslový, lehce gumový ylang. A postupně se stmívá až do pomalu žhnoucí noci. Pnoucí se rostliny měkce zeleně drhnou, doplněné popraškem štiplavého suchého zázvoru a pepřem na hrubo pomletým na kousky s ostrými špičkami a hranami. Hřejivě pikantní, na troud suchá skořice už tak horkou vůni rozpaluje ještě víc. Nahořkle kořenitá šalvěj omámí smysly a její aromatická větrovost je podpořená kardamomem. Kombinace s pikantním kořením a průsvitně kouřovou bylinností je na bílokvětinovku příjemně neobvyklá. Vlastně je ta vůně omamná, jen ne samotnou intenzitou květin, ale tím, že člověka s blaženým úsměvem přepne na jinou vlnovou délku, zatímco se tělo zahřívá a vůní začíná prostupovat kožené labdanum a tmavá zakouřená dřeva.

Jasmín kvete sytě a na povrchu je jako pískované sklo, bílý a poloprůsvitný a přitom pevný. Spolu s drhnoucím semišem s malinko omítkovým nádechem vytváří skvěle sladěnou dvojici. Je intenzivní, trochu na steroidech a trochu v oblacích, a má sladce ovocné podtóny nejblíž připomínající nesladce pudrovou bílou broskev z Peche Cardinal (MDCI). Není v něm ani snítka zeleně, ani lísteček, jen tyhle veliké jasmínové květy čouhající z designové kabelky, prohřáté a trochu zemité, nadýchané pižmem, a za zvuku klapajících podpatků se v pohupujícím rytmu nesou koridorem přihlížejících. Z nějakého důvodu tohle není vůně přírody, ale moderní pojetí jasmínu. Složení někde vedle semiše uvádí i kokain, tak předpokládám, že měli na mysli vůni od Rammstein, což by celkem sedělo. Novější formulace by měla upozaďovat drhnoucí broušenou kůži a jasmínu dávat zelenější, svěžejší rozměr jasmínového čaje.

Shehrazade jde s tou drevitou lekorici i do zelena a jasmin (sambac) neni vylozene dominantni a neni indolicky nebo omamny. Subjektivne je zajimava a neobvykla, libi se mi, na noseni jeste nevim.

Zpočátku byla hlavně rumová a poněkud drhnula, ale pak se z ní vyloupl moc pěkný unisex. Sladký karibský rum s dřevitě medovými podtóny, vlhce vonící dýmkový tabák a hodně syté kouřové vanilky. Je poměrně sladká, ale tu sladkost příjemně utlumují ostatní dřevité a zemité složky, včetně podtónu suchých bylinek. Nakonec si člověk může představit přítmí a atmosféru malého jazzového klubu s dřevěným interiérem, kde ty rumové skleničky fakt nahřívají a kde vás nechají si zapálit doutník, když sledujete hemžení lidí kolem a změť hlasů a hudby.

sladká, ovocná a kořenitá, hodně podobná těm „víc arabštějším“ olejům (El Nabil je pro mě velmi evropsky únosná varianta), návyková