Vidím ji v tónech holubí šedi, starorůžové a modrofialové. Všechny barvy jsou pastelové a měkké stejně jako vůně sama.
Jardins d'Armide je vůní bez komplikovaného vývoje, což jí ovšem neubírá na půvabu ani zajímavosti. Nejprve cítím zelenou mandli, ale to je pouhý mžik. Pak už se sytá omamnost růže spojuje se sametově hladkým pudrem, který voní trochu po kosatci a fialkách a přidá se také špetka medové sladkosti společně s tonkovými boby. To vše lehounce zkrémovatí, pěkně se v této rovině usadí a zůstane decentně u těla.
Sladce pudrová vůně dávno zašlé éry.
Možná vás při pohledu na název a flakon napadne, kdo že to byla Armida a proč měla zahrady? Inu jedná se postavu svůdné krásky, která se zamilovala do rytíře jménem Rinaldo a vytvořila začarovanou zahradu, v níž svého milého držela. Poprvé ji zmiňuje Torquato Tasso ve své epické básni z roku 1580 Osvobozený Jeruzalém. Následně pak byl tento příběh včetně postavy Armidy zpracován několika dalšími autory formou opery. Patří mezi ně i náš Antonín Dvořák. A mimochodem prapůvodně byla tato vůně dokonce uvedena ve stejném roce jako jeho Armida.
Co se však skrývá v této zahradě? Ovocná růže, jiskřivý pomerančový květ a květinově pikantní karafiát, které společně vytváří dojem jemného květinového mýdla a schovávají za kovovou brankou do ní. Otevřeme jí a vcházíme dovnitř. Hlouběji v zahradě nás čeká "pudrový" kosatec a přiměřeně sladká, podobně laděná fialka se sametově zelenými lístečky.
V tom nám vychází v ústrety sama Armida. Čarodějka nám nabízí turecký med s mandlemi a marcipán. A jak tak mlsáme, všimneme si malého potůčku, v němž zurčí ledová voda a přímo láká ke zchlazení. Vypadá to, že tahle zahrada doslova překypuje životem. Neodoláme a na památku si v ošatce vystlané senem chceme odnést nějaké ty růže, kosatce a fialky. Fialovým kráskám to nevadí, doslova pudrově až coca-colově perlí (troufám si tvrdit, že ve složení bude i otočník), jenom květ růže nám začne ihned po utrhnutí pomalinku usychat. Aby neuvadla docela, Armida nám ji kouzlem zmrazí a ukryje do ledové schránky, kterou si taktéž smíme odnést.
Vidím ji v tónech holubí šedi, starorůžové a modrofialové. Všechny barvy jsou pastelové a měkké stejně jako vůně sama.
Jardins d'Armide je vůní bez komplikovaného vývoje, což jí ovšem neubírá na půvabu ani zajímavosti. Nejprve cítím zelenou mandli, ale to je pouhý mžik. Pak už se sytá omamnost růže spojuje se sametově hladkým pudrem, který voní trochu po kosatci a fialkách a přidá se také špetka medové sladkosti společně s tonkovými boby. To vše lehounce zkrémovatí, pěkně se v této rovině usadí a zůstane decentně u těla.
Sladce pudrová vůně dávno zašlé éry.
Možná vás při pohledu na název a flakon napadne, kdo že to byla Armida a proč měla zahrady? Inu jedná se postavu svůdné krásky, která se zamilovala do rytíře jménem Rinaldo a vytvořila začarovanou zahradu, v níž svého milého držela. Poprvé ji zmiňuje Torquato Tasso ve své epické básni z roku 1580 Osvobozený Jeruzalém. Následně pak byl tento příběh včetně postavy Armidy zpracován několika dalšími autory formou opery. Patří mezi ně i náš Antonín Dvořák. A mimochodem prapůvodně byla tato vůně dokonce uvedena ve stejném roce jako jeho Armida.
Co se však skrývá v této zahradě? Ovocná růže, jiskřivý pomerančový květ a květinově pikantní karafiát, které společně vytváří dojem jemného květinového mýdla a schovávají za kovovou brankou do ní. Otevřeme jí a vcházíme dovnitř. Hlouběji v zahradě nás čeká "pudrový" kosatec a přiměřeně sladká, podobně laděná fialka se sametově zelenými lístečky.
V tom nám vychází v ústrety sama Armida. Čarodějka nám nabízí turecký med s mandlemi a marcipán. A jak tak mlsáme, všimneme si malého potůčku, v němž zurčí ledová voda a přímo láká ke zchlazení. Vypadá to, že tahle zahrada doslova překypuje životem. Neodoláme a na památku si v ošatce vystlané senem chceme odnést nějaké ty růže, kosatce a fialky. Fialovým kráskám to nevadí, doslova pudrově až coca-colově perlí (troufám si tvrdit, že ve složení bude i otočník), jenom květ růže nám začne ihned po utrhnutí pomalinku usychat. Aby neuvadla docela, Armida nám ji kouzlem zmrazí a ukryje do ledové schránky, kterou si taktéž smíme odnést.