Růžový absolut, růžová esence - zahuštěno rozemletými a na vlhký teplý prach rozmělněnými mandlemi
s nano špetkou příjemně delikátně navalujícího šafránu.
Na můj vkus se vůně ale usadí v poloze příliš ovocné, něco mezi pomerančovo meruňovýmvým jamem a namalinovělým růžovým želé.
Asi nechci vonět jak sklenice lehce navinulé marmelády...
Šafránová růže …
Krása od začátku až do konce. S prvními tóny mi naskočí vzpomínka na Arabian Prestige Rose, která se mi před lety tolik líbila. Vnímám jakousi společnou temně sladkou notu a růži. A růže zde? Je lehounce kořeněná a vykoupaná v mandlovém mléce. Asi jsem se zamilovala.
Můj první dojem jsem popsala takto - ovocná růžová vůně kořeněná šafránem - jakoby se vůně růží mísila s vůní sušících se slupek ovoce na lýkových bedýnkách, které už mají leccos za sebou. Nejvíce vnímám vůni růžové vody a datlového sirupu, jejichž sladkost a přezrálou opojnost vyrovnává čerstvá dřevitá míza z lýka. Vůně jde ohromně do prostoru a je dlouhotrvající. Na prohřáté kůži voní líp než na oblečení a tipuji, že nejvíce jí bude slušet léto.
Orientální lahůdka s decentní sladkostí. Růže v malinovém želé a sladké datle na lakovaných podnosech, sušené meruňky rozprostřené na palmových listech, mandle v cukrové krustě a krém ze šťávy granátových jablek, všechno vyložené na stolech vedle pytlů s kardamomem, šafránem a muškátovým oříškem.
Mám s ní podobný problém jako Fleur. Hned po úvodní fázi s chladivě pikantním zeleným kardamomem a muškátovým oříškem, osvěženými granátovým jablkem mě zavede ke krátké mezizastávce u kompostové skládky s nahnilým ovocem a zelení. Teprve potom mě vpustí do slibované a opravdu kouzelné zahrady, plné sladce lepkavých datlí, šafránově semišových růží a červeného bobulového ovoce a nabídne i několik svatebních mandlí. A o to víc mě ten v mém případě zhruba desetiminutový kompost mrzí, jelikož by se mi jinak jevila jako originálnější, prostorovější a zároveň univerzálněji nositelná variace na Le Plus Beau Jour de ma Vie.
Jako jediná vůně s datlemi se mi doposud vybavovala Dzhari od Pahedonu, kde byly dost hutné. V Jardins de Misfah jsou datle ne úplně obvykle nakombinované s růží (po milionté tři sta padesáté, ale aspoň neotřele!), poměrně svěží a poměrně sladkou, ale ne těžce, spíš jenom ovocně, okořeněné muškátovým oříškem a kardamomem. Vlastně tu máme líbivou růži bez všech klišé (růže a černý rybíz, růže a šafrán, růže a oud, růže a pačuli,...), do níž se člověk labužnicky ponoří jako do lázně z horkého ovocného rozvaru, přikápne mandlový olej a kolem se se všemi těmi aromaty mísí i vůně prohřáté pokožky...
Důvěrně známá dezinfekce z Baccarat Rouge + přezrálé až mírně nahnilé datle + sladce marmeládová růže = Jardins de Misfah. Jakkoli to zní hrozně, jsem nadšená. Vůně je sytá, nápadná, originální. A točí se kolem mých milovaných růží.
Růžový absolut, růžová esence - zahuštěno rozemletými a na vlhký teplý prach rozmělněnými mandlemi
s nano špetkou příjemně delikátně navalujícího šafránu.
Na můj vkus se vůně ale usadí v poloze příliš ovocné, něco mezi pomerančovo meruňovýmvým jamem a namalinovělým růžovým želé.
Asi nechci vonět jak sklenice lehce navinulé marmelády...
Šafránová růže …
Krása od začátku až do konce. S prvními tóny mi naskočí vzpomínka na Arabian Prestige Rose, která se mi před lety tolik líbila. Vnímám jakousi společnou temně sladkou notu a růži. A růže zde? Je lehounce kořeněná a vykoupaná v mandlovém mléce. Asi jsem se zamilovala.
Můj první dojem jsem popsala takto - ovocná růžová vůně kořeněná šafránem - jakoby se vůně růží mísila s vůní sušících se slupek ovoce na lýkových bedýnkách, které už mají leccos za sebou. Nejvíce vnímám vůni růžové vody a datlového sirupu, jejichž sladkost a přezrálou opojnost vyrovnává čerstvá dřevitá míza z lýka. Vůně jde ohromně do prostoru a je dlouhotrvající. Na prohřáté kůži voní líp než na oblečení a tipuji, že nejvíce jí bude slušet léto.
Orientální lahůdka s decentní sladkostí. Růže v malinovém želé a sladké datle na lakovaných podnosech, sušené meruňky rozprostřené na palmových listech, mandle v cukrové krustě a krém ze šťávy granátových jablek, všechno vyložené na stolech vedle pytlů s kardamomem, šafránem a muškátovým oříškem.
Mám s ní podobný problém jako Fleur. Hned po úvodní fázi s chladivě pikantním zeleným kardamomem a muškátovým oříškem, osvěženými granátovým jablkem mě zavede ke krátké mezizastávce u kompostové skládky s nahnilým ovocem a zelení. Teprve potom mě vpustí do slibované a opravdu kouzelné zahrady, plné sladce lepkavých datlí, šafránově semišových růží a červeného bobulového ovoce a nabídne i několik svatebních mandlí. A o to víc mě ten v mém případě zhruba desetiminutový kompost mrzí, jelikož by se mi jinak jevila jako originálnější, prostorovější a zároveň univerzálněji nositelná variace na Le Plus Beau Jour de ma Vie.
Jako jediná vůně s datlemi se mi doposud vybavovala Dzhari od Pahedonu, kde byly dost hutné. V Jardins de Misfah jsou datle ne úplně obvykle nakombinované s růží (po milionté tři sta padesáté, ale aspoň neotřele!), poměrně svěží a poměrně sladkou, ale ne těžce, spíš jenom ovocně, okořeněné muškátovým oříškem a kardamomem. Vlastně tu máme líbivou růži bez všech klišé (růže a černý rybíz, růže a šafrán, růže a oud, růže a pačuli,...), do níž se člověk labužnicky ponoří jako do lázně z horkého ovocného rozvaru, přikápne mandlový olej a kolem se se všemi těmi aromaty mísí i vůně prohřáté pokožky...
Důvěrně známá dezinfekce z Baccarat Rouge + přezrálé až mírně nahnilé datle + sladce marmeládová růže = Jardins de Misfah. Jakkoli to zní hrozně, jsem nadšená. Vůně je sytá, nápadná, originální. A točí se kolem mých milovaných růží.