Další vůně od Toma a zase temná, ten chlap to prostě umí a zase drží jako přibitá. Tu počáteční kořenitou bombu chrání před totálním vybuchnutím jen pár kapek bergamotu a pak to přijde, temně rudé suché víno uvnitř s rozpuštěným pačuli. Po nějaké době se objeví zakouřená kůže ošlehaná prachem rozemleté ambry. V závěru se ještě znovu trochu nasákne vínem (tentokrát nepatrně proslazeným). Okamžitě jsem si přitom vzpomněla na Marlona Branda ve filmu Divoch a že přesně takhle musel vonět :) .
...bergamot utopený v portském...
...v těžkém tlumeně sladkém tmavě rudém víně
...líná hustota...
...tíha a zároveň nadpozemská lehkost...
Japon Noir
...proč japonská noc?
Nebo spíš čerň..?.
Ta uhlově černá, kterou zkušené tahy štětcem píší, malují obrazy, znaky..?.,
kdy velmi záleží na úhlu sklonu a síle tlaku na hebké štětinky, jež kloužou po papíře...
...a když noc..., tak
...umíte si třeba vůbec představit Japonce pohlceného vášní?
Je vůbec schopen zapomenout tisíce let tradic, zvyklostí, oprostit se od nekompromisní výchovy..?..
Umí povolit tu kamennou tvář, bez výrazu, bez emocí..?. A když úsměv, tak tak zdvořilý, že vás až zamrazí, jak z něj "upřímná srdečnost" vyloženě cáká...
...proto noc...:
Protože není nic vidět.
Lze jen tušit.
A vnímat... A slyšet... A cítit...
A člověk se uvolní, nechá se unášet ohromnou energií, poddá se nejpřízemnějšímu pudu...
Nejpřízemnějšímu?
Ne.
Té nejvyšší nejkrásnější nejčistší síle, která od prádávných věků hýbe světem...
...může to být vlastně jakákoliv noir...
...praskání dřeva v krbu, prskající jiskřičky z řežavých uhlíků rozletující se do všech stran, nasládlost kouře, dvě siluety v odlescích ohně...
...skleněné poháry se kácí a krvavě temná tekutina se pomalu rozlévá...
...málo místa, málo prostoru...
...kouřová smyslnost...
Něžná, silná, čistá, smutná...
Nasládlé hebce kouřové delikátně pikantní kořeněné pačuli vymazlené téměř neviditelnými křehkými květy jasmínu...
...nemá se to...
Ale kdo to vidí.?.
Nikdo. Jen mé svědomí...
A jestli se mám smažit v pekle..?. Tak ať je za co...!
Božská
LUXUSNÍ
vůně pro ni i pro něj...
http://www.youtube.com/watch?v=D_vDYcn0ci0
...podruhé
...z origo flakonu.
...a je to jiný.
"Hustý"...
...koženej křivák, těžký černě hustý červený víno, paradoxně žádnej cukr...
...a je to ohřátý nahou kůží...
...takovej pocit, jako když si dáte na jazyk lahodné ale velmi suché víno. Jenže portské víno je sladké, silné, těžké. Tady - v Japon Noir - ty chybějící svíravé třísloviny nepřímo dodává ona surová kůže...
...a dál - jak s tím suchým vínem - když ho poválíte na jazyku, polaskáte na patře, začne vám v ústech zkrotle sládnout...
Ve vůni sílu kůže, vína, pačuli, vetiveru strhává jasmín.
Ne svojí typickou jasmínovou vůní, pouze květinovou sladkostí ukradnutou přes den slunci...
Hladce drsný...
Zkoumavý a pobavený pohled. Vyčkávání...
Je to typ vůně, kterou napoprvé pošlete do háje...,
ale pak přilezete zpátky jak spráskanej pes...
...protože jste se zamilovali...
Tak to někdy bývá.
Tak to je.
Japon Noir
28/02/11
Další vůně od Toma a zase temná, ten chlap to prostě umí a zase drží jako přibitá. Tu počáteční kořenitou bombu chrání před totálním vybuchnutím jen pár kapek bergamotu a pak to přijde, temně rudé suché víno uvnitř s rozpuštěným pačuli. Po nějaké době se objeví zakouřená kůže ošlehaná prachem rozemleté ambry. V závěru se ještě znovu trochu nasákne vínem (tentokrát nepatrně proslazeným). Okamžitě jsem si přitom vzpomněla na Marlona Branda ve filmu Divoch a že přesně takhle musel vonět :) .
...bergamot utopený v portském...
...v těžkém tlumeně sladkém tmavě rudém víně
...líná hustota...
...tíha a zároveň nadpozemská lehkost...
Japon Noir
...proč japonská noc?
Nebo spíš čerň..?.
Ta uhlově černá, kterou zkušené tahy štětcem píší, malují obrazy, znaky..?.,
kdy velmi záleží na úhlu sklonu a síle tlaku na hebké štětinky, jež kloužou po papíře...
...a když noc..., tak
...umíte si třeba vůbec představit Japonce pohlceného vášní?
Je vůbec schopen zapomenout tisíce let tradic, zvyklostí, oprostit se od nekompromisní výchovy..?..
Umí povolit tu kamennou tvář, bez výrazu, bez emocí..?. A když úsměv, tak tak zdvořilý, že vás až zamrazí, jak z něj "upřímná srdečnost" vyloženě cáká...
...proto noc...:
Protože není nic vidět.
Lze jen tušit.
A vnímat... A slyšet... A cítit...
A člověk se uvolní, nechá se unášet ohromnou energií, poddá se nejpřízemnějšímu pudu...
Nejpřízemnějšímu?
Ne.
Té nejvyšší nejkrásnější nejčistší síle, která od prádávných věků hýbe světem...
...může to být vlastně jakákoliv noir...
...praskání dřeva v krbu, prskající jiskřičky z řežavých uhlíků rozletující se do všech stran, nasládlost kouře, dvě siluety v odlescích ohně...
...skleněné poháry se kácí a krvavě temná tekutina se pomalu rozlévá...
...málo místa, málo prostoru...
...kouřová smyslnost...
Něžná, silná, čistá, smutná...
Nasládlé hebce kouřové delikátně pikantní kořeněné pačuli vymazlené téměř neviditelnými křehkými květy jasmínu...
...nemá se to...
Ale kdo to vidí.?.
Nikdo. Jen mé svědomí...
A jestli se mám smažit v pekle..?. Tak ať je za co...!
Božská
LUXUSNÍ
vůně pro ni i pro něj...
http://www.youtube.com/watch?v=D_vDYcn0ci0
...podruhé
...z origo flakonu.
...a je to jiný.
"Hustý"...
...koženej křivák, těžký černě hustý červený víno, paradoxně žádnej cukr...
...a je to ohřátý nahou kůží...
...takovej pocit, jako když si dáte na jazyk lahodné ale velmi suché víno. Jenže portské víno je sladké, silné, těžké. Tady - v Japon Noir - ty chybějící svíravé třísloviny nepřímo dodává ona surová kůže...
...a dál - jak s tím suchým vínem - když ho poválíte na jazyku, polaskáte na patře, začne vám v ústech zkrotle sládnout...
Ve vůni sílu kůže, vína, pačuli, vetiveru strhává jasmín.
Ne svojí typickou jasmínovou vůní, pouze květinovou sladkostí ukradnutou přes den slunci...
Hladce drsný...
Zkoumavý a pobavený pohled. Vyčkávání...
Je to typ vůně, kterou napoprvé pošlete do háje...,
ale pak přilezete zpátky jak spráskanej pes...
...protože jste se zamilovali...
Tak to někdy bývá.
Tak to je.
Japon Noir
28/02/11