má zakázáno se ke mně přibližovat, to není jen tak ledajaká kůže, ale pekelně stará a „uleželá“ kůže, mastná, těžká, ech. no klobouk dolů ženě, která tuto vůni unosí.

Temně medově sladká (leč rozhodně nepřeslazená) krémová směs sytých bílých květin a ylangu, která postupně víc a víc houstne a propadá se do opojného tranzu. Je posazená na živočišné kůži s patinou, která načichla vonným dýmem z pálených pryskyřic a balzámů. Jako lektvar v ozdobné lahvičce umíchaný před pár staletími. Částečně mi evokuje chanelovskou Cuir de Russie, ale vřelejší, plnější, intenzivnější a vintážnější (pokud takové slovo existuje), smíchanou se Santalové (Nishane).

Nojo, ruská kůže bez kůže, zato s efektem kůže. Dobře promaštěná, hřejivá, sladká, pižmová. Drsnost a zakouřenost hrubého, neopracovaného materiálu se s vývojem uhlazuje a zjemňuje, jako když nošením kůže změkne, přizpůsobí se. Svazek suché levandule ustoupí nejprve pryskyřičně kouřovému styraxu, potom sladce suché slaměnce s benzoinem a nakonec krémové tonce a tělovému pižmu. Po celou dobu je to jako mít na sobě oblíbenou koženou bundu, co nosíte už x-tou sezónu, pečlivě se o ni staráte a impregnujete ji a ona za tu dobu načichla každým vaším oblíbeným parfémem (a že máte zálibu spíš v orientech, a docela často nosíte Musc Ravageur) a vaším tělovým pudrem s retro květinovou parfemací, stejně tak všemi dovolenými, výlety, koncerty, posezeními v baru, a každým rande a návratem domů. Bohatá vůně, neskromná, ale mnohem přívětivější než například alkoholová Ambre Russe.

Měkká kůže, z jedné strany hladká, z druhé odřená o růžové dřevo, od něhož získala barevnou patinu i nádech dřevitě kořenité vůně. Mnutá v rukou, které předtím krájely zralé mango, jehož sladké lepkavé kapky na nich ulpěly, a v hmoždířku paličkou drtily zrníčka kardamomu, aby je poté smísily s lehce větrovou pryskyřicí elemi v kompaktní hmotu. Všechno tohle se do té kůže otisklo - svěží kořenitost, ovocná sladkost, elegantní dřevitost - až se nakonec opotřebením stala sladce pižmově pudrovou.

nejprve pokuazuju, že nejsem fanouškem kůže, ba dokonce téměř jejím nefanouškem. ale toto je taková teplá živočišná nádhera, jako váš osobní fešný bodyguard, který se navoněl kapičkou La Myrrhe (která mu děsně sluší a o které jsem napsala, že je to pro mě vůně teplá a lehce zvrhlá) a teď vás, alžírskou princeznu, doprovází na cestě nocí než dorazíte na vaše tajné místo provoněné kadidlem, kořením a všemi vůněmi Orientu, a vy konečně spočinete v jeho horké náruči… atd. atd. :) Cuir Mauresque má pro mě podobný potenciál jako La Myrrhe, ale jednak se mi líbí víc a jednak není zvrhlá, ani lehce, naopak těžce erotická. a teď, po vzoru moudjahidine (jejíž skvělou recenzi tímto vyzdvihuju), už mlčím. /// teplá až horká hebce živočišná kůže s poměrně jemným kořením a kadidlem. všechny vůně Orientu.

opět předesílám, že nejsem fanouškem kůže, ale tato je velmi decentní a zdařilá. kožená sedačka z jemné kůže v pánském kuřáckém salonku (velmi rozdílná představa od Turecké kuřárny! tento je velmi dobře odvětrávaný, evropský a kouří se zde doutníky a fajfky) poprášená suchým kosatcovým prachem. ne můj šálek čaje, ale zpracování velmi chválím.

Opilý začátek, potom se vůně prolne s vlastní kůží a je to ten nejměkčí semiš, sladký ovocně vonícím dýmkovým tabákem, hřejivý slaměnkou, hebký. Časem sládne a šťavnatí ještě víc, aby se nakonec obloukem vrátila ke karibskému rumu se zakouřenou kůží. Je to jako mít na sobě o 5 čísel větší oblíbenou, často nošenou bundu z broušené kůže, gentlemanské gesto. Nesčetněkrát byla politá rumem, ale nějak se to vsáklo a vytvořilo to patinu, spolu s vůní ovocně pudrově pižmového dámského parfému, kterou bunda načichla. Možná tvým z minula, ale spíš několika jinými, za ty roky nošení tohle gesto časných rán mohlo být už docela putovní.

kůže suchá, celkem hrubá a jakoby zaprášená, i s mým neoblíbeným térovým tónem březové kůry… opravdu čistě pánská, ani bych o tom nediskutovala. myslím, že by se tu našel i nějaký ošetřující přípravek na impregnaci a lesk :mrgreen: co hodnotím pozitivně je, že není zatuchlá nebo živočišná – prostě jenom drsná.

Kůže není zrovna „moje složka“, takže jsem velmi příjemně překvapena. Tato kůže není nijak živočišná, framykoinová nebo uleželá – je jako nová kožená kabelka z takové té silnější, pevnější kůže v přírodní barvě, poprášená suchým, nesladkým pudrem. Lze tam najít ještě náznaky drhnoucího cedru a zemitého pačuli (bez vlhkosti, vůně je opravdu poměrně suchá) a trošku pepřové štiplavosti. A když budu hodně odvážná, tak by se dal najít i kvítek neindolického, jemného jasmínu. Mimo to tam vnímám ještě určitou „dužnatost“, bude tam i nějaký plod, osobně mi to připomíná angrešt nebo ryngle. Co do vývoje je celkem lineární, intenzitou průměrná.

Chlapska... kuze se zakourenym jalovcem a sadou naradi na vyrobu vlastni motorky :D

béžovo hnědá broušená kůže, přesně ten dojem na mě dělá. je to jemná kůže, ale ani zdaleka tak jemná, jako v Gulerlainové Cuir Beluze, to je jiná kategorie. plus sušené meruňky. nevím proč si představím Robina Hooda v jelenicovém oblečku :D /// béžovo hnědá broušená kůže, přesně ten dojem na mě dělá. je to jemná kůže, ale ani zdaleka tak jemná, jako v Gulerlainové Cuir Beluze, to je jiná kategorie. plus sušené meruňky a nahořklý drhnoucí hloh.

Mou pozornost k této vůni přitáhla kromě složení i skutečnost, že autorem je Pierre Guillaume. A je to znát. Z lehce kouřové balzamické ambry vystupuje hebký semiš posypaný kosatcovým pudrem a vše je zalito tenoučkou vrstvou medu, pro Pierra typického. Je to povedené, drží to dobře, ale na můj vkus docela lineární a sladké.

Prvních deset vteřin (doslova) hezká nepřeslazená ostružina, ale rychle se proměnila v sterilní bílé pižmo s nádechem neutrálního mýdla s levnou kokosovou svíčkou. A je to jemňoučké... No, opravdu žádná sláva.