Nic.
Nic s pachem průhledně šedé vody s rozpuštěnými pár molekulami kadidla a
pár nanomolekulami pepřových kuliček
Voda z vymáchaných štětců od vodovek a ta voda se vsakuje do tenké dětské palety z měkkého skorodřeva/kosatcových stvolů
Kdybych měla téhle vůni přiřadit nějakou barvu, tak to bude dle vzorníku Pantone 531C, světlounce šedofialová, tlumená, ale pořád dostatečně výrazná, když dostane zasloužený prostor. Cítím v ní sladce pudrové fialky s kosatcem a andělikou, jež bylinnou vůní přispívá k lehce nostalgickému vyznění. Typově se blíží Après l´Ondée, která je ovšem o odstín temnější a vážnější.
Kdybych měla téhle vůni přiřadit nějakou matérii, tak Cycle 001 bude mušelín z přírodního hedvábí; lehounký tak, že ho člověk na sobě nevnímá, ale přesto dokáže zahalit, zahřát, pohladit.
Kdybych měla téhle vůni přiřadit nějakou hudbu, tak zvítězí Debussyho skladba Clair de Lune zahraná bříšky prstů na klavír Steinway and Sons.
Kdybych měla téhle vůni přiřadit nějaký obraz, tak zavřu oči a vzpomenu si na Paula Verlaina a "Vaše duše je vzácnou krajinou" a budu jen tak vzpomínat na to hezké, co se mi v životě přihodilo, a snít o tom, že mě ještě něco čeká... Ale předtím se pořádně navoním.
Kosatec typický pro Maison Violet tady rovněž drhne a má mrkvovou mírně zemitou příchuť. Vůně je chladná, odtažitá. Lehké kadidlo má citrusový nádech, pepř protahuje nos, zeleň je nahořklá. V bílém pižmu se objevuje umělý tón, pro mne nepříjemný.
Moje asociace k vůni je jako chladný šedivý kámen polozapuštěný do země v zahradě u naší chalupy blízko angreštových a rybízových keřů, který jsme jako malé děti používali místo sedátka. Když ho táta při kopání vodovodu po letech vyvrátil, zjistil, že je to vlastně mramorový náhrobní kámen vyleštěnou stranou a nápisem otočený do země. Bůhví, jestli ho paní Růžena V. nepostrádá. Od té doby jí tam občas pálím pietní svíčku.
Je o poznanie iná, ako vône z tej línie, ale má podobný rukopis. Viem, znie to zvláštne, ale je to tak. Aj v tejto vôni, tak ako aj v ostatných cítim akýsi ľahký nádych priezračného nostalgična, ale tu v modernejšej podobe. V úvode korenisté pošimranie, na to bylinná archangelika zohriata a zdomácnená malou troškou ambroxanu, pižmo len ako jemný, nežný doplnok. A malá trocha kadidla dodáva ten ľahko nostalgický pocit niečoho, čo nám cez prsty odvial vánok do nenávratna. Ale drží dobre, to len ten pocit neuchopiteľnosti...
Nic.
Nic s pachem průhledně šedé vody s rozpuštěnými pár molekulami kadidla a
pár nanomolekulami pepřových kuliček
Voda z vymáchaných štětců od vodovek a ta voda se vsakuje do tenké dětské palety z měkkého skorodřeva/kosatcových stvolů
Kdybych měla téhle vůni přiřadit nějakou barvu, tak to bude dle vzorníku Pantone 531C, světlounce šedofialová, tlumená, ale pořád dostatečně výrazná, když dostane zasloužený prostor. Cítím v ní sladce pudrové fialky s kosatcem a andělikou, jež bylinnou vůní přispívá k lehce nostalgickému vyznění. Typově se blíží Après l´Ondée, která je ovšem o odstín temnější a vážnější.
Kdybych měla téhle vůni přiřadit nějakou matérii, tak Cycle 001 bude mušelín z přírodního hedvábí; lehounký tak, že ho člověk na sobě nevnímá, ale přesto dokáže zahalit, zahřát, pohladit.
Kdybych měla téhle vůni přiřadit nějakou hudbu, tak zvítězí Debussyho skladba Clair de Lune zahraná bříšky prstů na klavír Steinway and Sons.
Kdybych měla téhle vůni přiřadit nějaký obraz, tak zavřu oči a vzpomenu si na Paula Verlaina a "Vaše duše je vzácnou krajinou" a budu jen tak vzpomínat na to hezké, co se mi v životě přihodilo, a snít o tom, že mě ještě něco čeká... Ale předtím se pořádně navoním.
Kosatec typický pro Maison Violet tady rovněž drhne a má mrkvovou mírně zemitou příchuť. Vůně je chladná, odtažitá. Lehké kadidlo má citrusový nádech, pepř protahuje nos, zeleň je nahořklá. V bílém pižmu se objevuje umělý tón, pro mne nepříjemný.
Moje asociace k vůni je jako chladný šedivý kámen polozapuštěný do země v zahradě u naší chalupy blízko angreštových a rybízových keřů, který jsme jako malé děti používali místo sedátka. Když ho táta při kopání vodovodu po letech vyvrátil, zjistil, že je to vlastně mramorový náhrobní kámen vyleštěnou stranou a nápisem otočený do země. Bůhví, jestli ho paní Růžena V. nepostrádá. Od té doby jí tam občas pálím pietní svíčku.
Je o poznanie iná, ako vône z tej línie, ale má podobný rukopis. Viem, znie to zvláštne, ale je to tak. Aj v tejto vôni, tak ako aj v ostatných cítim akýsi ľahký nádych priezračného nostalgična, ale tu v modernejšej podobe. V úvode korenisté pošimranie, na to bylinná archangelika zohriata a zdomácnená malou troškou ambroxanu, pižmo len ako jemný, nežný doplnok. A malá trocha kadidla dodáva ten ľahko nostalgický pocit niečoho, čo nám cez prsty odvial vánok do nenávratna. Ale drží dobre, to len ten pocit neuchopiteľnosti...